21. Ústavní soud si je vědom skutečnosti, že soudy nižších instancí jsou vázány právním názorem soudu instance vyšší, v konkrétním případě pak že je povinností Krajského soudu v Praze respektovat právní názor obsažený v rozsudku Nejvyššího soudu, současně však připomíná, že všechny obecné soudy bez rozdílu jsou povinny interpretovat obyčejné právo ústavně konformním způsobem, tedy tak, že plně zohlední dopad ústavně zaručených lidských práv a svobod do sféry obyčejného práva. Vodítko mj. poskytuje navrhovatelem zmiňovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 437/02 (Sbírka rozhodnutí, svazek 31, nález č. 110) či usnesení sp. zn. IV. ÚS 112/01 (Sbírka rozhodnutí, svazek 23, usn. č. 30), přičemž je nutno dodat, že vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány a osoby (srov. nález sp. zn. III. ÚS 561/04 ze dne 10. 3. 2005, Sbírka rozhodnutí, svazek 36, nález č. 54, publikovaný rovněž na www.usoud.cz) a že závazný není jen výrok nálezu, ale i odůvodnění v části objasňující nosné důvody takového rozhodnutí (srov. sp. zn. Pl. ÚS 2/03, Sbírka rozhodnutí, svazek 29, nález č. 41; vyhlášen pod č. 84/2003 Sb.). Povinnost respektovat právní názor Nejvyššího soudu není pobídkou k mechanické aplikaci příslušného zákonného ustanovení, ale předpokládá citlivé a pečlivé zhodnocení konkrétních okolností případu, jež umožní posoudit, do jaké míry je předmětné ustanovení aplikovatelné na daný případ. Proto je Ústavní soud přesvědčen, že nejen navrhovatelem citovaná judikatura Ústavního soudu, ale i dále obsažené závěry při posuzování věci řešené nyní v odvolacím řízení dovolí obecnému soudu spolehlivě nalézt spravedlivou rovnováhu mezi ochranou vlastnického práva a ochranou dobré víry osoby nabývající vlastnictví od nevlastníka.