II. Vyjádření účastníků řízení
A. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
7. Poslanecká sněmovna především uvedla, že zákonodárný sbor jednal při projednávání zákona o myslivosti ve shodě s předepsanou procedurou a v přesvědčení, že přijatý zákon není v rozporu s Ústavou České republiky. Zákon o myslivosti nepopírá ani nevylučuje základní lidská práva zaručená všem Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod.
8. Právní názor navrhovatele se Poslanecké sněmovně „jeví jako účelový“; stejně jako návrh ve věci Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 34/03 zpochybňuje základní principy mysliveckého zákona a vyjadřuje se k dané problematice dříve, než Ústavní soud o tomto návrhu rozhodl. Podle jejího názoru „není vhodné měnit zákon o myslivosti jenom kvůli ojedinělým a často osobně vyhraněným mezilidským vztahům mezi členy honebního společenstva. “.
9. Poslanecká sněmovna odkázala též na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2002 sp. zn. 22 Cdo 3006/2000, podle kterého zákon o myslivosti svými ustanoveními omezuje práva vlastníků honebních pozemků „v zájmu ochrany myslivosti“. K omezením dochází již v okamžiku, kdy byla uznána společenstevní honitba a vzniklo honební společenstvo. Zákon nespojuje s vystoupením vlastníka honebního pozemku z honebního společenstva „vyjmutí“ tohoto pozemku z honitby, a proto vlastník, který již není členem honebního společenstva, je povinen strpět, aby na jeho pozemku bylo vykonáváno právo myslivosti, „a přísluší mu z toho důvodu náhrada“.
B. Senát Parlamentu České republiky
10. Senát ve svém vyjádření uvedl, že problémem absence náhrad za užívání honebních pozemků vlastníka se zabýval při projednávání novely zákona o myslivosti (č. 59/2003 Sb.). Svým usnesením tehdy vrátil Poslanecké sněmovně návrh uvedené novely mimo jiné s pozměňovacím návrhem, jenž předpokládal, že vlastníkům do honitby zahrnutých honebních pozemků, kteří nejsou členy honebního společenstva, náleží náhrada. Poslanecká sněmovna však novelu zákona schválila v původním znění, ve kterém byla postoupena Senátu.
11. Stejně jako v případě vyjádření k návrhu vedenému pod sp. zn. Pl. ÚS 34/03 Senát uvedl, že při posuzování napadených ustanovení v kontextu celého zákona o myslivosti je zásadní otázkou vymezení veřejného zájmu zakládajícího pro provádění práva myslivosti legitimitu konkrétních omezení vlastnických práv vlastníků honebních pozemků. Senát nepochybuje o tom, že potřeba chránit zvěř tak, aby mohlo být každému, v souladu s čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zajištěno právo na příznivé životní prostředí, představuje veřejný zájem.
12. Právo myslivosti jak z hlediska jeho historického vývoje tak i z hlediska současné úpravy Senát charakterizuje jako kompaktní souhrn příslušných práv a povinností, jež jsou při jeho provádění vzájemně provázána a která je proto nutno posuzovat v jejich vzájemných souvislostech.