A. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

7. Poslanecká sněmovna především uvedla, že zákonodárný sbor jednal při projednávání zákona o myslivosti ve shodě s předepsanou procedurou a v přesvědčení, že přijatý zákon není v rozporu s Ústavou České republiky. Zákon o myslivosti nepopírá ani nevylučuje základní lidská práva zaručená všem Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod.

8. Právní názor navrhovatele se Poslanecké sněmovně „jeví jako účelový“; stejně jako návrh ve věci Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 34/03 zpochybňuje základní principy mysliveckého zákona a vyjadřuje se k dané problematice dříve, než Ústavní soud o tomto návrhu rozhodl. Podle jejího názoru „není vhodné měnit zákon o myslivosti jenom kvůli ojedinělým a často osobně vyhraněným mezilidským vztahům mezi členy honebního společenstva. “.

9. Poslanecká sněmovna odkázala též na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2002 sp. zn. 22 Cdo 3006/2000, podle kterého zákon o myslivosti svými ustanoveními omezuje práva vlastníků honebních pozemků „v zájmu ochrany myslivosti“. K omezením dochází již v okamžiku, kdy byla uznána společenstevní honitba a vzniklo honební společenstvo. Zákon nespojuje s vystoupením vlastníka honebního pozemku z honebního společenstva „vyjmutí“ tohoto pozemku z honitby, a proto vlastník, který již není členem honebního společenstva, je povinen strpět, aby na jeho pozemku bylo vykonáváno právo myslivosti, „a přísluší mu z toho důvodu náhrada“.