(1) V každém určeném smluvním státě se evropská patentová přihláška nebo evropský patent posuzují z hlediska starších práv ve vztahu k národní patentové přihlášce nebo národnímu patentu stejně, jako by šlo o národní patentovou přihlášku nebo národní patent.

(2) Národní patentová přihláška nebo národní patent se ve smluvním státě posuzují z hlediska starších práv ve vztahu k evropskému patentu, který určuje tento smluvní stát, stejně, jako by evropský patent byl patentem národním.

(3) Každý smluvní stát může stanovit, zda a za jakých podmínek lze vynálezu popsanému současně v evropské patentové přihlášce nebo evropském patentu a národní patentové přihlášce nebo národním patentu se stejným dnem podání nebo, bylo-li uplatněno právo přednosti, se stejným dnem vzniku práva přednosti, poskytnout ochranu zároveň oběma přihláškami nebo oběma patenty.