B.

11. V průběhu následující fáze řízení Ústavní soud předložil návrh ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 639/04 k vyjádření Ministerstvu spravedlnosti a veřejnému ochránci práv (kterého současně požádal o sdělení, zda vstupuje do řízení). Vzhledem k tomu, že ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 752/04 šlo o obsahově totožnou záležitost, vycházející ze shodné argumentace, nepovažoval Ústavní soud za nezbytné, z důvodů procesní ekonomie, zasílat tento návrh dotčeným subjektům.

12. Ministerstvo spravedlnosti, ve vyjádření podepsaném tehdejším místopředsedou vlády České republiky a ministrem spravedlnosti JUDr. Pavlem Němcem, nejprve formulovalo pochybnosti o tom, zda je vhodné oceňovat dobrovolné plnění povinného v rámci exekučního řízení jinak, než jak to činí platná právní úprava; v té souvislosti zdůraznilo, že k exekučnímu řízení došlo zpravidla z toho důvodu, že povinný nesplnil řádně a včas svoji povinnost ze závazkového právního vztahu a po vydání rozhodnutí soudem ani z tohoto rozhodnutí. V další části zrekapitulovalo obsah § 46 odst. 3, § 87 odst. 1 a § 88 odst. 1 exekučního řádu a modelovalo tři situace, které mohou vzniknout v souvislosti s upuštěním od provedení exekuce. Předně může povinný dobrovolně splnit to, co mu ukládá exekuční titul, na základě písemné výzvy soudního exekutora k dobrovolnému splnění povinnosti ve lhůtě stanovené exekutorem. V tomto případě může soudní exekutor spojit příkaz k úhradě nákladů exekuce s uvedenou výzvou a náleží mu odměna (jde-li o exekuci ukládající zaplacení peněžité částky) ve výši 50 %. Výši odměny v takovém případě může soudní exekutor vyvodit z předpokladu, že povinný na jeho výzvu v určené lhůtě dobrovolně svoji povinnost splní. Další možností je dobrovolné splnění povinnosti bez předchozí písemné výzvy soudního exekutora; v tomto případě může exekutor po splnění povinnosti vydat příkaz k úhradě nákladů exekuce a po zaplacení těchto nákladů (odměna náleží opět ve výši 50 %) upustí od provedení exekuce. Konečně dojde-li k situaci podle § 11 odst. 2 vyhlášky, tj. povinný splní povinnost dobrovolně až po uplynutí lhůty uvedené v písemné výzvě, náleží soudnímu exekutorovi odměna v plné výši, což ministerstvo považuje za přiměřené.

13. K námitce skrytého zvýšení základu pro výpočet odměny provedeného vyhláškou uvedlo, že je třeba vycházet ze zmocnění k vydání vyhlášky, které je obsaženo v § 131 písm. a) exekučního řádu, a vyjádřilo názor, že vzhledem k této skutečnosti a s přihlédnutím k čl. 4 odst. 1 Listiny není vyhláška v rozporu ani s ústavním pořádkem ani se zákonem, k jehož provedení byla vydána.
Pozn. Relevantní znění § 131 písm. a) je následující:
„Ministerstvo se zmocňuje, aby stanovilo vyhláškou
a) výši a způsob určení odměny exekutora, hotových výdajů, náhrady za doručení písemností a náhrady za ztrátu času, včetně přiměřené výše zálohy,“.

14. Veřejný ochránce práv sdělil, že v souladu s ustanovením § 69 odst. 2 zákona o Ústavním soudu vstupuje do řízení. K vlastnímu návrhu uvedl, že nemůže než vyjádřit souhlas s názorem prvního senátu Ústavního soudu na zrušení § 5 odst. 1 věty druhé vyhlášky č. 330/2001 Sb., jeho argumentaci považuje za přesvědčivou a vyčerpávající a s návrhem na zrušení se ztotožňuje.

15. V průběhu řízení o návrhu I. senátu Ústavního soudu přikročilo Ministerstvo spravedlnosti k další novelizaci inkriminovaného ustanovení, a to s účinností od 1. 8. 2006 (viz vyhlášku č. 291/2006 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění vyhlášky č. 233/2004 Sb.). Od uvedeného data ustanovení § 5 odst. 1 zní: „Nestanoví-li se dále jinak, je základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky výše exekutorem vymoženého plnění. Za vymožené plnění se považuje každé plnění, které bylo učiněno poté, co soud vydal rozhodnutí podle § 44 odst. 2 zákona.“. Současně do přechodných ustanovení zařadilo toto pravidlo:
„1. Odměna stanovená vyhláškou č. 330/2001 Sb., ve znění vyhlášky č. 330/2004 Sb. (pozn. správně má být ,č. 233/2004 Sb.‘) a této vyhlášky náleží exekutorovi i v exekučním řízení, které bylo zahájeno přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, s výjimkou řízení, ve kterém již bylo pravomocně o odměně soudního exekutora rozhodnuto.“.
V návaznosti na tuto novelizaci podala Exekutorská komora Ústavnímu soudu podnět k zastavení řízení ve smyslu § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

16. Za této situace se Ústavní soud zabýval posouzením, zda nenastal důvod pro zastavení řízení podle § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Je pravda, že formálně bylo ustanovení § 5 odst. 1 věty druhé zrušeno, bylo však nahrazeno ustanovením využívajícím naprosto shodné konstrukce, změna spočívá pouze v určení počátku doby, od níž se učiněné plnění považuje za vymožené plnění; ve své podstatě nové určení počátku této doby ještě více vychází ve prospěch exekutora. První senát Ústavního soudu proto setrval na svém stanovisku, že ustanovení § 5 odst. 1 věty druhé vyhlášky. č. 330/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je v rozporu s ústavními předpisy, a dodává, že ústavním principům též odporují výše uvedená dvě přechodná ustanovení.

17. Přehled relevantních ustanovení exekučních předpisů

Úprava upuštění od exekuce	§ 46 odst. 3 věta prvá exekučního řádu	Exekutor upustí od provedení exekuce jen tehdy, splní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul, a uhradí náklady exekuce.
Úprava nákladů exekuce	§ 87 odst. 1 exekučního řádu	Náklady exekuce jsou odměna exekutora, náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu20) (dále jen „náklady exekuce“)
Úprava základu odměny exekutora u peněžité částky	§ 5 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění do 29. 4. 2004	Nestanoví-li se dále jinak, je základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky výše exekutorem vymoženého plnění.
	§ 5 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění vyhl. č. 233/2004 Sb.	Nestanoví-li se dále jinak, je základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky výše exekutorem vymoženého plnění. Za vymožené plnění se považuje každé plnění, které bylo učiněno poté, co bylo povinnému doručeno rozhodnutí soudu o nařízení exekuce, ke splnění povinnosti uvedené v usnesení o nařízení exekuce, nejde-li o plnění ke splnění povinnosti k úhradě nákladů exekuce nebo k úhradě nákladů oprávněného.
	§ 5 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění vyhl. č. 233/2004 Sb. a vyhl. č. 291/2006 Sb.	Nestanoví-li se dále jinak, je základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky výše exekutorem vymoženého plnění. Za vymožené plnění se považuje každé plnění, které bylo učiněno poté, co soud vydal rozhodnutí podle § 44 odst. 2 zákona.
Úprava odměny exekutora v případě upuštění od exekuce	§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb. ve znění do 29. 4. 2004	Upustí-li exekutor od provedení exekuce (§ 46 odst. 3 zákona), náleží mu odměna a) v případě exekuce ukládající zaplacení peněžité částky ve výši 50 % odměny podle § 6 s tím, že za základ odměny se považuje výše pohledávky, která má být vymožena, b) v případě exekuce ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky ve výši 30 % odměny podle § 7 až 10.
	§ 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění vyhl. č. 233/2004 Sb. (vyhláškou č. 291/2006 Sb. nedotčena)	(1) Nestanoví-li se dále jinak, náleží exekutorovi, který upustil od provedení exekuce (§ 46 odst. 3 zákona), odměna a) ve výši 50 % odměny podle § 6, jde-li o exekuci ukládající zaplacení peněžité částky, b) ve výši 30 % odměny podle § 7 až 10, jde-li o exekuci ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky.
		(2) Exekutorovi náleží odměna v plné výši, upustil-li od provedení exekuce poté, co a) písemně vyzval povinného k dobrovolnému splnění povinnosti, kterou povinnému ukládá exekuční titul, a b) povinný splnil dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul, a uhradil náklady exekuce až po uplynutí přiměřené lhůty stanovené exekutorem ve výzvě podle písmene a).