vyhlášené znění — není konsolidace — toto znění je vyhlášený snapshot, nikoli konsolidace po zapracování novel.

III. III./a
Argumentace skupiny 67 poslanců Parlamentu České republiky
III./b
Argumentace skupiny 19 senátorů Parlamentu České republiky
III./c
Argumentace skupiny 43 poslanců Parlamentu České republiky

7. Pokud jde o argumentaci navrhovatelů a vedlejších účastníků zpochybňující ústavně předepsaný způsob přijetí a vydání zákona č. 261/2007 Sb. jako celku, nelze než odkázat na závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/07 ze dne 31. ledna 2008 (vyhlášen pod č. 88/2008 Sb.).

8. Skupina 67 poslanců Parlamentu České republiky, zastoupená poslancem Mgr. Michalem Haškem (dále též „navrhovatelé“), navrhla zrušení celého zákona č. 261/2007 Sb. mj. z důvodů, kterými se podrobně zabýval již zmíněný nález sp. zn. Pl. ÚS 24/07. Pro případ, že by tomuto návrhu nebylo vyhověno, tato skupina navrhovatelů alternativně navrhla zrušení části patnácté až dvacáté druhé, dvacáté čtvrté až třicáté deváté a části čtyřicáté čtvrté zákona, zejména proto, že tyto části obsahově, teleologicky ani formálně nesouvisí s daňovými změnami, snižováním a rušením některých daní a zvyšováním či zaváděním jiných daní. Přijetí zmíněných částí zákona mělo být provedeno formou zvláštního zákona. Jedná se totiž o změny v sociálních dávkách a v procesním právu sociálního zabezpečení. Tato rozsáhlá proměna celého systému sociálního zabezpečení měla být provedena v odděleném zákoně či spíše ve více zákonech. Právo sociálního zabezpečení je právním odvětvím odlišným od práva finančního a jejich propojení v téže zákonné předloze dává smysl snad jen u právní úpravy daní z příjmů a pojistného na sociální zabezpečení (část dvacátá třetí), jejíž zrušení proto navrženo není. Zahrnutí zmíněných částí do zákona č. 261/2007 Sb. tak odporuje čl. 1, čl. 2 odst. 1, čl. 6, čl. 15 odst. 1 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky.

9. Změny v pracovním právu a v odměňování ve veřejné sféře (část dvacátá sedmá až třicátá šestá) rovněž velmi málo souvisí s daňovými změnami. To se týká zejména odměňování vojáků z povolání, příslušníků bezpečnostních sborů, ústavních činitelů a zastupitelů (krajů, obcí a hl. m. Prahy). I tyto změny vyžadují z důvodů předvídatelnosti práva a demokratické legitimity tvorby práva úpravu ve zvláštním zákoně.

10. Ještě méně legitimní jsou změny v zákoníku práce, které se týkají vztahu mezi dvěma soukromými osobami, tj. zaměstnavatelem a zaměstnancem. Zvláště excesivní je v tomto směru doplnění obsahu potvrzení o zaměstnání podle § 313 zákoníku práce v části dvacáté sedmé čl. XLI bodu 7.

11. Řada napadených částí tohoto zákona se do něj dostala cestou pozměňovacích návrhů. Jedná se o část dvacátou druhou čl. XXXV body 1, 2 a 12, část dvacátou čtvrtou čl. XXXVIII body 1, 2, 3 a 5. Např. pokus nahradit právní úpravu započítávání doby péče o dítě pro účely důchodového pojištění [v důsledku nálezu Ústavního soudu č. 405/2006 Sb. – pozn. red.: nález sp. zn. Pl. ÚS 42/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen „Sbírka rozhodnutí“), svazek 41, nález č. 112] je správný, ale nemělo se tak stát „přilepením“ této nové právní úpravy k zákonu, který se problematiky započítávání dob pro účely důchodového pojištění vůbec netýká. Navrhovatelé poukázali zejména na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 77/06, vyhlášený pod č. 37/2007 Sb., bod 73).

12. Tato skupina navrhovatelů zdůraznila, že svým návrhem nezpochybňuje obsahový soulad napadeného zákona s ústavním pořádkem, nýbrž toliko způsob jeho schválení, který považuje za protiústavní. V této souvislosti bylo poukázáno zejména na nálezy sp. zn. Pl. ÚS 33/97 (Sbírka rozhodnutí, svazek 9, nález č. 163, vyhlášen pod č. 30/1998 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 5/02 (Sbírka rozhodnutí, svazek 28, nález č. 117, vyhlášen pod č. 476/2002 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 77/06 (vyhlášen pod č. 37/2007 Sb.). Problém tohoto zákona vidí v tom, že se jedná o balík mnoha novelizací zákonů v jednom zákoně, čímž došlo ke snížení jeho přehlednosti. Ve druhém čtení poslanec a předseda vlády M. Topolánek předložil velmi obsáhlý pozměňovací návrh, který přinesl v řadě částí zmíněného zákona nežádoucí „přílepky“. Derogační návrh skupiny 19 senátorů ve svém petitu neobsahuje žádnou z těch částí zmíněného zákona, který je předmětem tohoto řízení.

13. Návrh skupiny 43 poslanců rovněž obsahoval (stejně jako v případě návrhu skupiny 69 poslanců) požadavek na zrušení celého zákona č. 261/2007 Sb. pro ústavněprávní vady legislativního procesu. Argumentace této skupiny navrhovatelů je z velké části stejná jako argumentace skupiny 67 poslanců. Zákon považují za soubor dílčích úprav, představujících jednak novely několika desítek zákonů, jednak úpravy, které by obstály jako samostatné zákony. Za tzv. „přílepky“ pokládají změnu právní úpravy téměř všech sociálních systémů apod.

14. Petit návrhu této skupiny navrhovatelů obsahuje návrh na zrušení části šestnácté zákona č. 261/2007 Sb., tj. části měnící zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Nesouhlasí s body 18 a 19, jejichž účelem je zajistit, aby u osob pobírajících dávky pomoci v hmotné nouzi, které nejsou výdělečně činné po dobu delší než 12 měsíců, se při stanovení výše dávky vycházelo pouze z částky existenčního minima s tím, že zvýšení částky živobytí se na tyto osoby vztahovat nebude. Z této zpřísňující úpravy mají být zároveň vyloučeny osoby starší 55 let, osoby částečně invalidní a osoby pečující o dítě mladší 12 let. Bodem 24 byl pak zrušen stávající § 31 zákona č. 111/2006 Sb., zužující okruh osob, u nichž dochází ke zvýšení částky živobytí o 600 Kč při dlouhodobém setrvání ve stavu hmotné nouze.

15. Podle navrhovatelů jde o kvalitu záchranné sociální sítě a o přežití hendikepovaných uchazečů o zaměstnání. Zákon č. 261/2007 Sb. přináší zásadní systémové změny v této oblasti jen krátce poté, co nabyl účinnosti zákon č. 111/2006 Sb., spočívající v tom, že úřadům práce a pověřeným obecním úřadům byla odejmuta kompetence rozhodovat o navýšení částek k živobytí o 600 Kč měsíčně u dlouhodobě nezaměstnaných ve stadiu hmotné nouze. Dosavadní úprava tak byla nahrazena taxativním určením osob, které ze zákona na zmíněné navýšení nedosáhnou, a zákon tak vkládá kvalitu života dotčených subjektů do subjektivního rozhodování úředníků. Navrhovatelé vidí závažný problém v tom, že skupina osob, které bude obligatorně navýšena částka k živobytí o 600 Kč, není kompletní, protože zákon nepamatuje např. na skupinu uchazečů o zaměstnání starších 50 let. Kromě invalidních občanů by tedy měli mít na automatické navýšení živobytí o 600 Kč i dlouhodobě nezaměstnaní „padesátníci“ ve stavu hmotné nouze.

16. Za princip jsoucí v rozporu se smyslem záchranné sociální sítě a nabourávající solidárnost mezi lidmi považují navrhovatelé novou úpravu § 39 odst. 2 písm. a) zákona o zaměstnanosti, která navrhuje vázat přiznání dávek v nezaměstnanosti na vlastní odpovědnost zaměstnance uchovat si svůj zaměstnanecký poměr. Jedná se o zásah státu do vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnaným. Zákon mění podmínky pojištění v nezaměstnanosti, sazbu pojistného zachovává, ale rozsah pojistného plnění zužuje pouze na případy nezaměstnanosti z organizačních důvodů či na případy rozvázání pracovního poměru dohodou nebo běžnou výpovědí podanou zaměstnancem. V případě okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem z důvodu porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem nebo z důvodu permanentního porušování pracovní kázně po dobu šesti měsíců pojistný princip platit nemá a zaměstnanec, přestože poctivě platil pojistné, by v případě nezaměstnanosti pojistné plnění neobdržel. Zaměstnavatel tak dostává do rukou významný nástroj, který zásadním způsobem mění poměr sil na trhu práce, zlevňuje pracovní sílu a vychází jednostranně vstříc zaměstnavatelům.

17. Tato skupina navrhovatelů rovněž navrhla zrušit část devatenáctou, kterou se mění zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců. Předmětem úpravy je tak zákon, který byl zrušen zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, jehož účinnost je ale jeho účinnost je až od 1. ledna 2009. Zmíněná část devatenáctá (bod 3 a násl.) přinesla odložení poskytování nemocenského, které se nebude poskytovat po dobu prvních tří kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti či nařízené karantény. S tím nelze souhlasit, protože systém nemocenského pojištění je založen na pojistném principu, který má sloužit k ochraně při pojistné události, jíž je v tomto případě nemoc. Tento systém byl nastaven lépe už v zákonech na počátku minulého století. V ustanovení § 6 zákona č. 689/1920 Sb., kterým se mění některá ustanovení zákonů o pojištění dělníků pro případ nemoci, bylo totiž stanoveno, že pokud trvá nemoc déle tří dnů a je-li nemocný neschopen výdělku, náleží mu ode dne onemocnění v zákoně uvedené denní nemocenské. Novou úpravou tak došlo k porušení práva pojištěnců, a systém nemocenského pojištění tak jen supluje zdroje ke krytí deficitu státního rozpočtu.

18. K bodu 10 stejné části, měnícímu výpočet denního vyměřovacího základu pro stanovení nemocenského a podpory při ošetřování člena rodiny, k bodu 14, snižujícímu procentní sazbu pro stanovení podpory při ošetřování člena rodiny z dosavadních 69 % na 60 %, tj. na úroveň nemocenského do 30. kalendářního dne pracovní neschopnosti, k bodu 17, blokujícímu valorizaci částek stanovených pro uplatňování redukčních hranic při výpočtu denního vyměřovacího základu, ze kterého se stanoví výše peněžitých dávek nemocenského pojištění, a k bodům 19 a 20 tato skupina navrhovatelů uvedla, že tato úprava bude znamenat snížení úrovně zabezpečení zaměstnanců, kteří jsou v důsledku přechodné pracovní neschopnosti odkázáni na nemocenské dávky. Současně se oslabuje pojistný princip nemocenského pojištění. Dopady se mohou výrazně projevit ve zhoršování zdravotního stavu populace přecházením a zatajováním nemocí, včetně infekčních.

19. Tato skupina navrhovatelů navrhla i zrušení části dvacáté první, měnící zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, v bodech 4 až 6, kterými se ruší poskytování peněžité pomoci v mateřství osamělým ženám, a v bodech 7 až 9, rušících nárok na peněžitou pomoc v mateřství u uchazečů o zaměstnání. Závažným dopadem všech uvedených úprav je, že nízkopříjmové skupiny obyvatelstva se dostanou do situace, kdy budou mít omezený přístup k veřejným službám a k lékařskému ošetření, což se bude týkat zejména rodin s více malými dětmi, kde bude žena na mateřské dovolené. Zmíněná nová úprava tak odnímá pomoc lidem, kterým je stát povinen poskytnout odpovídající hmotnou podporu, protože oni sami to nedokáží. Tím je popírána úcta k lidským právům, garantovaná v preambuli Ústavy. Zákonem byly také popřeny principy chránící legitimní očekávání nároku, který již byl přiznán právním aktem a je dostatečně individualizovaný na základě právní úpravy. V této souvislosti navrhovatelé odkázali na nálezy sp. zn. Pl. ÚS 50/04 (Sbírka rozhodnutí, svazek 40, nález č. 50, vyhlášen pod č. 154/2006 Sb.) a sp. zn. IV. ÚS 167/05 (Sbírka rozhodnutí, svazek 37, nález č. 94). Při jakékoli změně regulace musí zákonodárce brát v úvahu dosavadní právní stav a změny provádět jen citlivě a v míře nezbytné pro dosažení cíle regulace.

20. Podle této skupiny navrhovatelů tak rovněž došlo k porušení čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb.), kde se výslovně stanoví, že užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu.