19. Tato skupina navrhovatelů navrhla i zrušení části dvacáté první, měnící zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, v bodech 4 až 6, kterými se ruší poskytování peněžité pomoci v mateřství osamělým ženám, a v bodech 7 až 9, rušících nárok na peněžitou pomoc v mateřství u uchazečů o zaměstnání. Závažným dopadem všech uvedených úprav je, že nízkopříjmové skupiny obyvatelstva se dostanou do situace, kdy budou mít omezený přístup k veřejným službám a k lékařskému ošetření, což se bude týkat zejména rodin s více malými dětmi, kde bude žena na mateřské dovolené. Zmíněná nová úprava tak odnímá pomoc lidem, kterým je stát povinen poskytnout odpovídající hmotnou podporu, protože oni sami to nedokáží. Tím je popírána úcta k lidským právům, garantovaná v preambuli Ústavy. Zákonem byly také popřeny principy chránící legitimní očekávání nároku, který již byl přiznán právním aktem a je dostatečně individualizovaný na základě právní úpravy. V této souvislosti navrhovatelé odkázali na nálezy sp. zn. Pl. ÚS 50/04 (Sbírka rozhodnutí, svazek 40, nález č. 50, vyhlášen pod č. 154/2006 Sb.) a sp. zn. IV. ÚS 167/05 (Sbírka rozhodnutí, svazek 37, nález č. 94). Při jakékoli změně regulace musí zákonodárce brát v úvahu dosavadní právní stav a změny provádět jen citlivě a v míře nezbytné pro dosažení cíle regulace.