28. Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Ing. Miloslav Vlček především uvedl, že k legislativní proceduře se účastník již vyjádřil (viz sub 24). Ustanovení upravující právo výkupu účastnických cenných papírů byla do zákona č. 513/1991 Sb. zařazena novelou provedenou zákonem č. 216/2005 Sb., a to na základě poslaneckého návrhu ve druhém čtení. Další novela uvedených ustanovení byla obsažena v zákoně č. 377/2005 Sb., o finančních konglomerátech. Pozměňovací návrhy byly uplatněny ve druhém čtení a podle odůvodnění byly předloženy za účelem zohlednění ustanovení Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES z 21. dubna 2004 o nabídkách převzetí. K navrhovatelem zpochybněnému způsobu předložení uvedených pozměňovacích návrhů se nevyjádřil. Co se týče namítaných vad právní úpravy nuceného výkupu, tj. lhůty ke svolání valné hromady, zpochybnění garance zákonnosti provedené transakce institucí zápisu usnesení valné hromady do obchodního rejstříku ve vazbě na § 220da o. s. ř. (správně má být § 200da o. s. ř.), nemožnosti stanovení výše protiplnění objektivním způsobem, nejasností nositele povinnosti uhradit protiplnění minoritnímu akcionáři, vad ustanovení o přezkumném řízení, prekluze práva dovolávat se nepřiměřenosti protiplnění či nespravedlivé alokace nákladů přezkumného řízení, obecně konstatoval, že uvedené právní úpravy byly schvalovány v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky s úmyslem zjednodušit akcionářskou strukturu obchodní společnosti a umožnit efektivnější rozhodování ve společenských záležitostech. Navrhované změny měly současně reagovat na řadu praktických případů, kdy minoritní akcionáři účelově zneužívali, a to až šikanózním způsobem, výkon svých práv na úkor zájmů obchodní společnosti jako celku a jejího rozvoje. To vše přesto, že vlastnictví majoritního podílu s sebou nese nejen větší odpovědnost za správu a řízení, ale i větší ekonomické riziko, které hlavní akcionář ve srovnání s minoritou podstupuje. Uvedl, že k tomuto názoru se přiklání ve svých výkladech i řada předních českých odborníků v této oblasti. Minoritní akcionáři jsou skupinou společníků, jejichž vliv na chod společnosti s hlavním akcionářem, splňujícím podmínky pro uplatnění práva výkupu cenných papírů, je zanedbatelný. Navrhovatel novely proto považoval squeeze-out za standardní institut vyvážení práv a odpovědnosti většinového akcionáře oproti minoritním akcionářům při správě a řízení společnosti a vedle toho argumentoval potřebou reagovat včas na ustanovení evropských směrnic, a to již platné Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES z 21. dubna 2004 o nabídkách převzetí. Tato směrnice Rady stanoví povinnost pro členské státy zajistit, aby předkladatel nabídky (tzv. squeeze-out) držel (nebo bude držet) nejméně 90 % základního kapitálu spojeného s hlasovacími právy a 90 % hlasovacích práv cílové společnosti. Vzhledem k úpravě počtu hlasů (dle hlasovacích práv), obsažené v § 180 odst. 2 obch. zák., by měl počet hlasů odpovídat podílu na základním kapitálu společnosti. Podmínky pro předkladatele nabídky jsou tedy de facto splněny kumulativně - ač to tak na první pohled dle formálního znění § 183i odst. 1 obch. zák. nevyznívá. Znovu konstatoval, že zákonodárný sbor při projednávání této úpravy jednal v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s ústavním pořádkem i mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána.