30. Za Českou národní banku se vyjádřil guvernér doc. Ing. Zdeněk Tůma, CSc. Především zdůraznil, že úpravu vytěsnění v obchodním zákoníku nelze považovat za implementační. Podle názoru České národní banky samotné dílčí rozpory současné české právní úpravy s evropským právem neodůvodňují závěr o protiústavnosti celé právní úpravy vytěsnění, nebude-li zjištěn její rozpor s ústavním pořádkem z jiného důvodu, i kdyby byla na základě rozhodnutí Evropského soudního dvora v předběžné otázce podle čl. 234 Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen „SES“) některá z platných ustanovení upravujících právo výkupu pro rozpor s evropským právem zrušena. Platnou právní úpravu nelze považovat za předběžnou transpozici Třinácté směrnice, která by nadto byla rozporná s komunitárním právem, a to z níže uvedených důvodů:

a) právní úpravou výkupu účastnických cenných papírů přijatou na základě poslaneckého návrhu nebylo zamýšleno implementovat Třináctou směrnici, a proto nelze hovořit ani o implementační úpravě vytěsnění v obchodním zákoníku;

b) stávající právní úprava vytěsnění se pohybuje v mezích SES (čl. 10 odst. 2, čl. 249), jak je vykládána Evropským soudním dvorem (rozsudek ve věci Wallonie vs. Région wallone, C-129/96 Inter-Environnement Wallonie ASBL vs. Région wallone, [1997] Sb. Rozh. I-7411.1);

c) právo nuceného výkupu účastnických cenných papírů je v obchodním zákoníku konstruováno na rozdíl od Třinácté směrnice jako obecné, a dopadá tedy na širší okruh případů, než stanoví její čl. 1. Směrnice se vztahuje pouze na vytěsnění po nabídce převzetí kótovaných účastnických cenných papírů, a ustanovením čl. 1 podle názoru České národní banky pouze dává najevo, že ostatní vnitrostátní pravidla k právu výkupu účastnických cenných papírů nejsou Třináctou směrnicí dotčena. Zde poukázal na recitál 24 preambule Třinácté směrnice, ze kterého současně nelze vyvodit, že by se výjimka týkala pouze států, které již v době přijetí Třinácté směrnice právo výkupu účastnických cenných papírů umožňovaly. Komunitární rozměr proto mají předložené námitky jen ve vztahu k vytěsnění, které následuje po úspěšné nabídce převzetí u kótovaných společností, což má zásadní význam pro posuzování skutečnosti, zda je platná česká právní úprava způsobilá vážně ohrozit cíle stanovené Třináctou směrnicí.