c) právo nuceného výkupu účastnických cenných papírů je v obchodním zákoníku konstruováno na rozdíl od Třinácté směrnice jako obecné, a dopadá tedy na širší okruh případů, než stanoví její čl. 1. Směrnice se vztahuje pouze na vytěsnění po nabídce převzetí kótovaných účastnických cenných papírů, a ustanovením čl. 1 podle názoru České národní banky pouze dává najevo, že ostatní vnitrostátní pravidla k právu výkupu účastnických cenných papírů nejsou Třináctou směrnicí dotčena. Zde poukázal na recitál 24 preambule Třinácté směrnice, ze kterého současně nelze vyvodit, že by se výjimka týkala pouze států, které již v době přijetí Třinácté směrnice právo výkupu účastnických cenných papírů umožňovaly. Komunitární rozměr proto mají předložené námitky jen ve vztahu k vytěsnění, které následuje po úspěšné nabídce převzetí u kótovaných společností, což má zásadní význam pro posuzování skutečnosti, zda je platná česká právní úprava způsobilá vážně ohrozit cíle stanovené Třináctou směrnicí.