k vyhlášce č. 422/2008 Sb.
Požadavky na laboratorní vyšetření vzorků od dárců s výjimkou dárců reprodukčních buněk a požadavky na vzorky pro tato vyšetření

1. Požadovaná laboratorní vyšetření vzorků od dárců

1.1. U všech dárců se provádějí minimálně vyšetření vzorku od dárce k průkazu známek infekce

a) HIV typu 1 a 2 (dále jen „HIV 1 a 2“) metodou stanovení protilátky a antigenu p24,

b) HBV metodou stanovení povrchového antigenu (dále jen „HBsAg“) a protilátky proti nukleokapsidovému antigenu HBV (dále jen „anti-HBc“),

c) HCV metodou stanovení protilátky, a

d) syfilis stanovením podle podbodu 1.4.

1.2. Vyšetření protilátky proti HTLV I se provádějí u dárců, kteří žijí v oblastech s vysokou prevalencí nemoci nebo z nich pocházejí, nebo u dárců, kteří mají sexuální partnery pocházející z těchto oblastí, nebo u dárců, jejichž rodiče pocházejí z těchto oblastí.

1.3. Je-li vyšetření anti-HBc pozitivní a HBsAg je negativní, je třeba provést další šetření a hodnocení rizika, má-li být stanovena způsobilost ke klinickému použití.

1.4. Aby se vyloučila přítomnosti aktivní infekce Treponema pallidum, používá se validovaný algoritmus vyšetření. Je-li vyšetření nereaktivní, a to specifické nebo nespecifické, nevzniká překážka pro propuštění tkání a buněk. Když se provádí nespecifické vyšetření, není jeho reaktivní výsledek překážkou odběru nebo propuštění tkání a buněk, pokud je specifické konfirmační vyšetření na Treponema pallidum nereaktivní. V případě dárce, jehož vzorek je reaktivní při specifickém vyšetření na Treponema pallidum, se vyžaduje důkladné hodnocení rizika s cílem stanovit způsobilost tkání a buněk ke klinickému použití.

1.5. Stanoví se provádění a hodnocení dalších vyšetření biologických znaků v závislosti na charakteristikách darované tkáně nebo buněk a na anamnéze dárce, jako je například znak D systému RhD, znaky systému HLA, malarie, cytomegalovirus, toxoplasma, virus Epsteina a Barrové, Trypanosoma cruzi.

1.6. V případě autologních dárců se použije příloha č. 3 část B bod 1 této vyhlášky.

2. Obecné požadavky na laboratorní vyšetření

2.1. Používá se pouze takový typ vyšetření, který je validován pro daný účel použití v souladu se současnými vědeckými poznatky. Používá se vyšetřovací souprava s označením CE, kde to je možné.

2.2 Vyšetření se provedou se sérem nebo plazmou dárce. Nepoužijí se jiné tekutiny nebo sekrety, jako jsou tekutina oční komory nebo sklivec, pokud to není jasně klinicky odůvodněno a pokud vyšetření není validované pro použitý typ tekutiny nebo sekretu.

2.3. Pokud u potenciálního dárce došlo ke krevní ztrátě a v nedávné době mu byly podána darovaná krev, krevní složky, koloidy nebo krystaloidy, nemusí být vyšetření platné z důvodu hemodiluce použitého vzorku krve od dárce. Použije se algoritmus pro hodnocení stupně hemodiluce
Tkáňové zařízení může přijmout tkáně a buňky od dárců se zředěním plazmy větším než 50%, pouze tehdy, jsou-li použité postupy vyšetřování vzorků validované pro takové zředění plazmy, nebo pokud je pro vyšetření k dispozici vzorek odebraný před transfuzí.

a) v případě odběru vzorku krve před smrtí, byla-li provedena infuze krve, krevních složek, popřípadě koloidů během 48 hodin před odběrem vzorku krve nebo infuze krystaloidů během hodiny před odběrem vzorku krve,

b) v případě odběru vzorku krve po smrti, byla-li provedena infuze krve, krevních složek popřípadě koloidů během 48 hodin před smrtí nebo infuze krystaloidů během hodiny před smrtí.

2.4. Jde-li o zemřelého dárce, odebírají se vzorky krve pro laboratorní vyšetření pokud možno těsně před smrtí nebo, pokud to není možné, co nejdříve po smrti, nejpozději však do 24 hodin po smrti.

2.5. Jde-li o žijícího dárce, odebírají se vzorky krve pro laboratorní vyšetření v době odběru tkání a buněk nebo, pokud to není možné, do 7 dnů po odběru tkání a buněk.

2.6. Jde-li o alogenního žijícího dárce

a) opakuje se odběr vzorku krve od dárce a laboratorní vyšetření k průkazu známek infekce, nejméně po 180 dnech od odběru tkání a buněk v případě, že tkáně a buňky dárce mohou být skladovány do dokončení opakovaného vyšetření; jsou-li tkáně a buňky propouštěny pro použití také podle výsledku opakovaného vyšetření, může být vzorek při darování odebrán až do 30 dní před odběrem tkání a buněk a do 7 dní po odběru tkání a buněk,

b) jehož tkáně a buňky nemohou být skladovány a opakovaný odběr vzorku od dárce proto nelze využít jako v písm. a), použije se ustanovení podle podbodu 2.5.

2.7. Je-li vzorek odebraný podle podbodu 2.5. dodatečně vyšetřen také technikou amplifikace nukleových kyselin na HIV, HBV a HCV, není třeba provádět příslušné vyšetření na tyto viry se vzorkem z opakovaného odběru krve dárce. Jestliže zpracování zahrnuje inaktivační postup validovaný pro viry, kterých se týká inaktivace, není také nutné provádět příslušné vyšetření na tyto viry se vzorkem z opakovaného odběru krve dárce.

2.8. V případě odběru kmenových buněk kostní dřeně a periferní krve se vzorky krve pro laboratorní vyšetření odeberou v co nejkratší době před odběrem kmenových buněk, nejdéle však během 30 dnů před tímto odběrem. U dárců kmenových buněk kostní dřeně a periferní krve není třeba použít ustanovení podbodů 2.5. a 2.7.

2.9. Je-li dárcem novorozenec, mohou být provedena vyšetření matky dárce, a tak se vyhnout zbytečnému lékařskému postupu na dítěti.

3. Vyšetření na přenosnou spongiformní encefalopatii
U zemřelého dárce rohovky, skléry nebo tvrdé pleny mozkové se provádí vyšetření mozku na přenosnou spongiformní encefalopatii. Toto vyšetření se zajišťuje v Národní referenční laboratoři pro diagnostiku přenosné spongiformní encefalopatie.