Část IV
Pokyny ke zjišťování emisí CO₂ ze zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy

1. Vymezení a kompletnost
Zařízení na pražení, slinování nebo peletizaci kovové rudy mohou být nedílnou součástí závodu na výrobu oceli s přímou technickou vazbou na koksovací pece nebo zařízení na výrobu surového železa a oceli, včetně kontinuálního lití. V důsledku toho dochází při běžném provozu k velkým energetickým a materiálovým tokům, např. vysokopecního plynu, koksárenského plynu, koksu nebo vápence. Pokud povolení vydané zařízení podle § 5 zákona zahrnuje veškeré procesy výroby a zpracování oceli, a nikoliv pouze zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy, lze emise CO₂ také monitorovat jako celkové emise ze všech procesů výroby a zpracování oceli. V takových případech lze použít bilanční výpočet (oddíl 2.1.1 této části).
Pokud je v rámci zařízení provozováno čištění odpadních plynů a výsledné emise nejsou vypočteny jako součást emisí z procesů v daném zařízení, vypočtou se v souladu s částí I této přílohy.

2. Určení zdrojů emisí CO₂
V zařízeních na pražení, slinování nebo peletizaci kovové rudy pocházejí emise CO₂ z těchto zdrojů a zdrojových toků:

a) ze surovin (kalcinace vápence, dolomitu a železných rud obsahujících uhličitanové sloučeniny, např. FeCO₃),

b) z tradičních paliv, tedy zemního plynu a koksu nebo koksového mouru,

c) z procesních plynů, např. koksárenského či vysokopecního plynu,

d) z procesního odpadu používaného jako vstupní materiál, včetně filtrovaného prachu z aglomeračního zařízení, konvertoru nebo vysoké pece,

e) z ostatních paliv,

f) z čištění odpadních plynů.

2.1 Stanovení emisí CO₂ výpočtem
Pokud je zařízení na pražení, slinování nebo peletizaci součástí integrovaného systému výroby oceli, může provozovatel emise vypočítat:

a) za integrovaný systém výroby oceli jako celek pomocí hmotnostní bilance nebo

b) za zařízení na pražení, slinování nebo peletizaci jako samostatnou činnost oddělenou od výroby oceli.

2.1.1 Bilanční výpočet
Bilanční výpočet bere v úvahu veškerý uhlík ve vstupech, v zásobách, v produktech a ostatních odpadech ze zařízení za účelem stanovení úrovně emisí skleníkových plynů za sledované období pomocí této rovnice:
emise CO₂ [t CO₂] = (vstup – produkty – odpad – změna zásob) * konverzní faktor CO₂/C
kde
• Vstup [t C]: veškerý uhlík vstupující do zařízení
• Produkty [t C]: veškerý uhlík opouštějící zařízení v produktech a materiálech, včetně vedlejších produktů
• Odpad [t C]: uhlík opouštějící zařízení, např. vypuštěný do kanalizace, uložený na skládku nebo jako ztráty. Odpady nezahrnují emise skleníkových plynů do atmosféry.
• Změna zásob [t C]: nárůst zásob uhlíku uvnitř zařízení.
Výpočet pak probíhá takto:
emise CO₂ [t CO₂] = (Σ (aktivitní údaje_vstup * obsah uhlíku_vstup) – Σ (aktivitní údaje_produkty * obsah uhlíku_produkty) – Σ (aktivitní údaje_odpad * obsah uhlíku_odpad) – Σ (aktivitní údaje_{změna zásob}* obsah uhlíku_{změna zásob})) * 3,664
kde:

a) Aktivitní údaje
Provozovatel analyzuje a vykazuje hmotnostní toky do a ze zařízení a příslušné změny zásob všech příslušných paliv a materiálů odděleně. Kde je obsah uhlíku v hmotnostním toku obvykle vztažený na energetický obsah (paliva), může provozovatel stanovit a použít obsah uhlíku vztažený k energetickému obsahu [t C/TJ] v příslušném hmotnostním toku pro výpočet hmotnostní bilance.
Úroveň 1: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±7,5 %.
Úroveň 2: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5 %.
Úroveň 3: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.
Úroveň 4: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±1,5 %.

b) Obsah uhlíku
Úroveň 1: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí ze standardních emisních faktorů paliv nebo materiálů uvedených v příloze č. 4 nebo v souladu s § 12.
Obsah uhlíku se vypočte takto:
$\mathrm{C-obsah}t/t\mathrm{nebo}\mathrm{TJ}=\frac{\mathrm{emisní}\mathrm{faktor}t\mathrm{CO}2/t\mathrm{nebo}\mathrm{TJ}}{3,664t\mathrm{CO}2/t\mathrm{nebo}\mathrm{TJ}}$
Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické hodnoty obsahu uhlíku pro příslušné palivo nebo materiál, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.
Úroveň 3: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí v souladu s § 12, s ohledem na odběr reprezentativních vzorků paliv, produktů a vedlejších produktů a stanovení příslušného obsahu uhlíku a podílu biomasy.

2.1.2 Emise ze spalovacích procesů
Pokud při spalovacích procesech probíhajících v zařízeních na pražení a slinování kovových rud nebo peletizaci paliva nejsou používána jako redukční činidla nebo nepocházejí z metalurgických reakcí, pak se monitorují a vykazují v souladu s částí I této přílohy.

2.1.3 Procesní emise
Při procesu kalcinace na roštu se CO₂ uvolňuje z výchozích surovin, tj. ze surové směsi (obvykle z uhličitanu vápenatého) a ze znovu použitých procesních odpadů. Pro každý typ vstupního materiálu se množství CO₂ vypočte takto:
emise CO₂ = Σ {aktivitní údaje_{vtup do procesu} * emisní faktor * konverzní faktor}

a) Aktivitní údaje
Úroveň 1: Množství [t] uhličitanů ve výchozí surovině [t_CaCO3, t_MgCO3 nebo t_CaCO3-MgCO3] a procesních odpadech použitých jako vstupní surovina do procesu, stanovené za sledované období provozovatelem nebo jeho dodavateli s maximální nejistotou měření menší než ±5,0 %.
Úroveň 2: Množství [t] uhličitanů ve výchozí surovině [t_CaCO3, t_MgCO3 nebo t_CaCO3-MgCO3] a procesních odpadech použitých jako vstupní surovina do procesu, stanovené za sledované období provozovatelem nebo jeho dodavateli s maximální nejistotou menší než ±2,5 %.

b) Emisní faktor
Úroveň 1: Pro uhličitany: použijí se stechiometrické koeficienty uvedené v následující tabulce č. 2:
Tabulka č. 2: Stechiometrické emisní faktory

Emisní faktor
CaCO3	0,440 t CO2/t CaCO3
MgCO3	0,522 t CO2/t MgCO3
FeCO3	0,380 t CO2/t FeCO3

Tyto hodnoty se upraví dle příslušného obsahu vody a hlušiny v použité surovině s obsahem uhličitanů.
Pro procesní odpady: faktory specifické pro jednotlivé činnosti se stanoví podle § 12.

c) Konverzní faktor
Úroveň 1: Konverzní faktor: 1,0
Úroveň 2: Specifický konverzní faktor pro danou činnosti stanovený podle § 12, stanovuje množství uhlíku v produktech slinování a v prachu zachyceném na filtrech. Pokud je prach zachycený na filtru znovu použit v procesu, množství uhlíku [t] v něm obsažené se nepočítá, aby nedošlo k dvojímu započtení.

2.2 Stanovení emisí CO₂ měřením
Použijí se pokyny pro měření uvedené v části XI této přílohy.