33. V rozsudku Kroon proti Nizozemsku (citovaném v bodu 7) Evropský soud uvedl, že není dovoleno, aby právní domněnka převažovala nad biologickou a společenskou realitou, aniž by byl brán zřetel na jak zjištěné skutečnosti, tak přání dotčených osob. Na tento závěr Evropský soud navázal v rozsudku Shofman proti Rusku (citovaném v bodu 7), v němž konstatoval porušení základního práva stěžovatele vyplývajícího z čl. 8 Úmluvy v důsledku nemožnosti popřít otcovství. Dotčená právní úprava totiž takovouto možnost připouštěla pouze ve lhůtě jednoho roku od okamžiku, co se osoba úředně zapsaná do matriky jako otec dozvěděla o zapsání narození dítěte. Uvedeným rozsudkem nebylo shledáno porušení Úmluvy v důsledku samotné existence roční popěrné lhůty, nýbrž až v důsledku jejího navázání na okamžik, kdy se manžel matky dítěte dozví o zapsání narození dítěte, přičemž nebyl dán jiný prostředek, kterým by se právní domněnkou určený otec domohl popření otcovství za situace, kdy bylo i soudem uznáno, že není biologickým otcem.