34. Samotnou popěrnou lhůtu přitom Evropský soud akceptoval už ve svých dřívějších rozhodnutích, když zdůraznil, že zavedení promlčecí lhůty na zahájení řízení o otcovství je ospravedlnitelné snahou zajistit právní jistotu v rodinných vztazích a chránit zájmy dítěte (rozsudek Rasmussen proti Dánsku, citovaný v bodu 7, bod 41). V jiné věci zase shledal, že jakmile vypršela promlčecí lhůta, aby mohl stěžovatel zpochybnit otcovství, byla větší váha přiznána chráněným zájmům dítěte než zájmům stěžovatele na vyvrácení otcovství (rozhodnutí o přijatelnosti Yildirim proti Rakousku, citované v bodu 7). Roli při tomto posouzení hraje i skutečnost, zda stěžovatel s jistotou věděl nebo měl důvody se domnívat, že není biologickým otcem dítěte od samotného narození, a přitom nepodnikl žádné kroky k popření svého právního otcovství, založeného domněnkou. Při posuzování dotčení čl. 8 Úmluvy tak jde spíše o nastavení podmínek běhu popěrné lhůty než o její samotnou existenci.