(1) Minimální účinnost solárního kolektoru
Závislost účinnosti kapalinového kolektoru na definovaných okrajových podmínkách, se stanovuje zkouškou podle zvláštního předpisu *) a výstupem zkoušky je křivka účinnosti (při kolmém úhlu dopadu slunečního záření) ve tvaru
${\eta }_k={\eta }_0-a_1\frac{(t_m-t_e)}{G}-a_2\frac{{t_m-t_e}^2}{G}$

η0	účinnost solárního kolektoru při nulovém teplotním spádu mezi střední teplotou teplonosné kapaliny tm a okolím te (nulové tepelné ztráty), zjednodušeně označována jako optická účinnost;
a1	lineární součinitel tepelné ztráty kolektoru, v W/(m2·K);
a2	kvadratický součinitel tepelné ztráty kolektoru (vyjadřuje zvýšení tepelných ztrát vlivem sálání, závislé na rozdílu 4. mocnin teplot), ve W/(m2·K2).

Tři konstanty křivky účinnosti η ₀, a₁, a₂ vztažené k ploše apertury zcela charakterizují účinnost kolektoru v celém rozsahu provozních podmínek.