4.1.2 Mutagenní látky (mutageny)

4.1.2.1 Pro účely klasifikace a označování se tyto látky dělí do tří kategorií:
Kategorie 1
Látky, o nichž je známo, že jsou mutagenní pro člověka.
Existují dostatečné důkazy pro vytvoření příčinného vztahu mezi expozicí člověka látce a poškozením dědičných vlastností.
Kategorie 2
Látky, na něž je třeba pohlížet, jako by byly mutagenní pro člověka.
Existují dostatečné důkazy, které do značné míry umožňují předpokládat, že expozice člověka této látce může mít za následek poškození dědičných vlastností, zpravidla na základě:
příslušných studií na zvířatech,
jiných závažných informací.
Kategorie 3
Látky, které mohou vyvolat u člověka obavy vzhledem k možným mutagenním účinkům. Existuje důkaz z příslušných studií mutagenity, není však dostatečný pro zařazení látky do kategorie 2.

4.1.2.2 Použití výstražných symbolů a R-vět
Kategorie 1 a 2
Látkám klasifikovaným jako mutagenní kategorie 1 nebo 2 se přiřazuje výstražný symbol „T“ a věta R 46.
R 46 Může vyvolat poškození dědičných vlastností
Kategorie 3
Látkám klasifikovaným jako mutagenní kategorie 3 se přiřazuje výstražný symbol „Xn“ a věta R 68.
R 68 Možné nebezpečí nevratných účinků
Výstražné symboly přiřazené podle tohoto bodu se na obalu nebo štítku uvedou bez slovního vyjádření nebezpečnosti.

4.1.2.3 Kategorizace mutagenních látek
Definice pojmů
Mutace je trvalá změna množství nebo struktury genetického materiálu v organismu, jež má za následek změnu fenotypových znaků organismu. Alterace mohou zahrnovat jednotlivý gen, blok genů, nebo celý chromosom. Účinky zahrnující jednotlivé geny mohou být důsledkem změn na jednotlivých bázích DNA (bodové mutace), nebo rozsáhlých změn, včetně vymazání, v rámci genu. Účinky na celé chromosomy mohou zahrnovat změny struktury nebo změny počtu. Mutace zárodečných buněk u pohlavně reprodukujících organismů mohou být přenášeny na potomstvo. Mutagen je činitel, který způsobuje zvýšený výskyt mutací.
Látky jsou klasifikovány jako mutageny se specifickým odkazem na poškození dědičných vlastností. Typ výsledků vedoucí k zařazení látek do kategorie 3: „vyvolání geneticky závažných účinků v somatických buňkách“ se považuje za upozornění na možný karcinogenní účinek.
Kategorie 1
Látky se zařazují do kategorie 1 na základě pozitivních důkazů z epidemiologických studií. Příklady těchto látek nejsou v současné době známé. Je známo, že je extrémně obtížné získat spolehlivé informace ze studií výskytu mutací v lidské populaci nebo informace o možném nárůstu jejich četnosti.
Kategorie 2
Látky se zařazují do kategorie 2 na základě pozitivních výsledků zkoušek, vykazujících a) mutagenní účinky, nebo b) jiné buněčné interakce vztahující se k mutagenitě v zárodečných buňkách savců in vivo, nebo mutagenní účinky v somatických buňkách savců in vivo v kombinaci se zřejmým důkazem, že látka nebo odpovídající metabolit zasahují zárodečné buňky.
Pro zařazení do kategorie 2 se používají následující metody:
Tyto zkoušky skutečně prokazují postižení plodu nebo vadu u vyvíjejícího se embrya.
Tyto zkoušky poskytují důkazy nepřímé povahy. Pozitivní výsledky těchto zkoušek by měly být podloženy pozitivními výsledky in vivo zkoušek mutagenity somatických buněk u savců nebo u lidí (podle kategorie 3, metody uvedené u kategorie 3, písm. a)).
Kategorie 3
Látky se zařazují do kategorie 3 na základě pozitivních výsledků zkoušek vykazujících a) mutagenní účinky, nebo b) jiné buněčné interakce vztahující se k mutagenitě u somatických buněk savců in vivo. Zejména buněčné interakce by měly být podloženy pozitivními výsledky z in vitro zkoušek mutagenity.
Pro účinky na somatické buňky in vivo se používají tyto metody:
Látky vykazující pozitivní výsledky pouze u jednoho nebo více zkoušek in vitro mutagenity se obvykle neklasifikují. V těchto případech jsou vyžadovány další in vivo zkoušky. Ve výjimečných případech, vykazuje-li látka výrazné reakce v několika in vitro zkouškách a nejsou-li k dispozici odpovídající údaje z in vivo zkoušek, ale látka má strukturní podobnost se známými mutageny nebo karcinogeny, je nutno zvážit zařazení látky do kategorie 3.

a) Zkoušky mutagenity v somatických buňkách in vivo
mikronukleus test kostní dřeně nebo analýzy metafáze,
analýzy metafáze periferních lymfocytů,
spot test u myší.

a) Zkoušky in vivo mutagenity v zárodečných buňkách:
zkouška mutace ve specifickém lokusu,
zkouška na přenosné translokace,
zkouška na dominantní letální mutace.

b) In vivo zkoušky interakce s DNA somatických buněk
zkouška na SCE v somatických buňkách,
zkouška na UDS v somatických buňkách,
zkouška na (kovalentní) vazbu mutagenu na DNA somatických buněk,
zkouška na poškození DNA, např. alkalickou elucí, v somatických buňkách.

b) Zkoušky in vivo ukazující závažnou interakci se zárodečnými buňkami (obvykle DNA)
zkouška na abnormality chromosomů, při detekci cytogenetickými analýzami, včetně aneuploidie, způsobené nesprávnou segregací chromosomů,
zkouška na výměnu sesterských chromatid (SCE),
zkouška neplánované syntézy DNA (UDS),
zkouška (kovalentní) vazby mutagenů na DNA zárodečné buňky,
zkoušení jiných druhů poškození DNA.

c) Zkoušky in vivo ukazující mutagenní účinky na somatické buňky savců (viz kategorie 3, písm. a)), v kombinaci s toxikokinetickými metodami, nebo jinými metodami, schopnými prokázat, že látka nebo její metabolit zasahují zárodečné buňky.
U zkoušek podle odstavců b) a c) lze považovat pozitivní výsledky zkoušky „host-mediated assays“ přímo použitelného předpisu Evropské unie6), nebo prokázání jednoznačných účinků in vitro zkoušek, za podpůrný důkaz.