17. Ústavní soud se obrátil s výzvou k vyjádření k návrhu ve smyslu ustanovení § 48 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na vládu České republiky. Vláda České republiky se ústy svého předsedy k návrhu vyjádřila v tom smyslu, že rychlý rozvoj výroby energie z OZE způsobil růst výše nákladů na její financování a z toho plynoucí negativní sociálně-ekonomické dopady. Ty se začaly naplno projevovat již na konci roku 2008 v souvislosti s počáteční fází celosvětové hospodářské krize, v průběhu roku 2009 pak došlo v oblasti výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů k takové změně skutkových okolností, že bylo nezbytné ve veřejném zájmu přehodnotit dosavadní postoj státu k veřejné podpoře výroby energie z OZE. Jednalo se zejména o výrazné zlevnění technologie fotovoltaických panelů v letech 2008 a 2009, které ve spojení s příznivým kursem české koruny a příznivým podnikatelským prostředím vedlo k tzv. solárnímu boomu. S ohledem na výše uvedené, jakož i na skutečnost, že právní úprava veřejné podpory výroby energie z OZE je v České republice nastavena na principu přenesení velké části financování podpory na koncového zákazníka a státní rozpočet, existovala reálná hrozba, že náklady na financování této podpory v dosavadní míře by byly ve vztahu k zákonem č. 180/2005 Sb. deklarovaným cílům natolik nepřiměřené, že bylo nutno dosavadní politiku veřejné podpory přehodnotit tak, aby nenastaly předpokládané negativní dopady a aby se do systému podpory promítla skutečnost, že v důsledku poklesu vstupních investičních nákladů došlo k zásadní změně podmínek podnikání. Proto bylo nutno ve veřejném zájmu využít všech legitimních prostředků k přehodnocení dosavadní míry finanční podpory výroby elektrické energie z OZE (a zejména ze slunečního záření) při současném zachování všech výše vyjmenovaných základních práv a garancí plynoucích investorům do zařízení na výrobu energií z OZE na základě zákona č. 180/2005 Sb. Jedním z kroků k omezení rozsahu veřejné podpory výrobců elektřiny z OZE bylo i využití práva ukládat daně, poplatky a jiná obdobná plnění. Toto právo zákonodárce bylo využito k přijetí navrhovateli napadených částí zákona č. 346/2010 Sb., jakož i zákona č. 402/2010 Sb. Navrhovateli napadená opatření daňové povahy přitom vedla toliko k faktickému dočasnému snížení veřejné podpory (její finanční složky), což je plně v intencích směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES ze dne 27. září 2001 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou, (dále jen „směrnice 2001/77/ES“) jakož i dokumentu Evropské komise 2008/C82/01 „Pokyny Společenství ke státní podpoře na ochranu životního prostředí“. Ohledně navrhovateli napadených ustanovení obsažených v zákoně č. 402/2010 Sb. je předseda vlády přesvědčen, že argumenty uvedené v přiložených vyjádřeních Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva financí jsou dostatečným podkladem pro konstatování, že navrhovateli napadené předpisy byly přijaty ve veřejném zájmu, nejsou výsledkem iracionálního chování zákonodárce, náhodných změn (omylů) v průběhu legislativního procesu a že jsou v racionálním vztahu k účelu jimi novelizovaných zákonů voleny k dosažení těchto cílů. Lze tedy konstatovat, že navrhovateli napadené části zákona č. 402/2010 Sb. nezasahují do výše specifikovaných zákonem zakotvených základních práv výrobců elektřiny z OZE (investorů) ani do principů podpory výroby elektrické energie z OZE vtělených do směrnice 2001/77 ES, informace Evropské komise 2008/C82/01 „Pokyny Společenství ke státní podpoře na ochranu životního prostředí“ a zákona č. 180/2005 Sb. ani do jejich ústavně garantovaných práv. Legitimní očekávání v souvislosti s ochranou jejich majetku – tedy legitimní očekávání vyplývající ze záruky dlouhodobé návratnosti vložených investic nebylo navrhovateli napadenými částmi zákona č. 402/2010 Sb. dotčeno, nedošlo tedy ani k tvrzenému porušení článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhovateli napadenými částmi zákona č. 402/2010 Sb. nebylo dotčeno ani případné legitimní očekávání týkající se úrovně výnosů, neboť výnos je účetní kategorie, kterou je nutno vždy posuzovat individuálně ve smyslu vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Zároveň je nutné zdůraznit, že případné očekávání investorů vztahující se k zisku nebylo zákonem č. 180/2005 Sb. nikdy garantováno a nemá v něm oporu. Skutečnost, že navrhovateli napadenými částmi zákona č. 402/2010 Sb. dojde k faktickému ovlivnění míry zisku investorů (ten bude ovlivněn na straně nákladů, které se zvýší o nově zavedenou povinnost daňového odvodu), tak není z hlediska posuzování ústavní konformity relevantní. Předpoklad, že každý investor do výroby energie z OZE měl a mohl počítat (legitimně očekávat) s možným snížením výše veřejné podpory přitom vyplývá již ze samotné dikce preambule směrnice 2001/77/ES (bod 16), která uvádí: „Po dostatečném přechodném období je však nutné přizpůsobit programy podpory rozvíjejícímu se vnitřnímu trhu s elektřinou. ... Tento rámec by měl umožnit, aby elektřina z obnovitelných zdrojů energie mohla soutěžit s elektřinou vyrobenou z neobnovitelných zdrojů energie a omezit náklady pro spotřebitele a současně střednědobě snížit potřebu veřejné podpory.“. Důsledkem přijetí navrhovateli napadených částí zákona č. 402/2010 Sb. je (z pohledu tzv. nových investorů – tedy těch, kteří uvedli zařízení do provozu v období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2010) toliko dočasné ovlivnění míry zisku (zvýšení nákladů o nově zavedenou povinnost daňového odvodu) a z toho plynoucí prodloužení doby návratnosti jejich investice. Systém podpory a principy stanovování regulovaných cen, upravené zákonem č. 180/2005 Sb., však investorům i nadále zaručují takové podmínky, aby dosáhli prosté doby návratnosti investice 15 let. Navrhovateli napadenými částmi zákona č. 402/2010 Sb. nebylo dotčeno ani právo vlastnit majetek podle článku 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť uvedený článek chrání věcná práva, mezi něž nepatří příjem z výdělečné činnosti [srovnej např. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 12/94 ze dne 12. 4. 1995 (N 20/3 SbNU 123; 92/1995 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 7/03 ze dne 18. 8. 2004 (N 113/34 SbNU 165; 512/2004 Sb.)]. Navrhovateli napadenými částmi zákona č. 402/2010 Sb. nedošlo ani k porušení principu rovnosti. V této souvislosti předseda vlády poukazuje na judikaturu Ústavního soudu k této otázce [např. nález Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky sp. zn. Pl. ÚS 22/92 ze dne 8. 10. 1992 (nález č. 11 Sbírky usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR, Praha: Linde Praha, a. s., 2011, str. 49) a nálezy sp. zn. Pl. ÚS 33/96 ze dne 4. 6. 1997 (N 67/8 SbNU 163; 185/1997 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 16/93 ze dne 24. 5. 1994 (N 25/1 SbNU 189; 131/1994 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 36/93 ze dne 17. 5. 1994 (N 24/1 SbNU 175; 132/1994 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 7/03(viz výše) a další] a v kontextu s tím pak toliko na výše mnohokrát dovozovaný veřejný zájem na přijetí navrhovateli napadených částí zákonů. V kontextu výše uvedeného a přiloženého důkazního materiálu pak lze shrnout, že dopady veškerých navrhovateli napadených opatření nemohou působit na výrobce elektrické energie z OZE tzv. „rdousícím efektem“. Nejde ani o zásahy, které by vedly k takové zásadní změně majetkových poměrů dotčených subjektů, že by došlo ke zmaření samé podstaty majetku dotčených subjektů, ani nejde o zásahy, které by vedly ke znemožnění dosažení garantovaných benefitů, k němuž určitým subjektům svědčilo legitimní očekávání. Navrhovateli napadená zákonná opatření jsou zároveň bezpochyby výsledkem politického rozhodnutí, které však je ústavně konformní, bylo přijato v souladu s ekonomickými principy a vzalo v úvahu výchozí stav právní úpravy podpory výroby elektřiny z OZE. V neposlední řadě pak předseda vlády upozorňuje na nezbytnou provázanost problematiky veřejné podpory výroby energie z OZE s právem Evropské unie, které bylo též nutno zohlednit v souvislosti se „solárním boomem“, resp. v souvislosti se vznikem skokového rozdílu v počátečních investičních nákladech mezi „starými“ a „novými“ investory do solárních elektráren. Vláda (resp. zákonodárce) musela totiž v souvislosti s výše popsaným skutkovým stavem přihlédnout k dokumentu Evropské komise 2008/C82/01 „Pokyny Společenství ke státní podpoře na ochranu životního prostředí“. Z uvedeného dokumentu vyplývá, že provozní podporu na výrobu energie z OZE (výkupní ceny, zelené bonusy) lze považovat za slučitelnou se společným trhem toliko v případě, že pokrývá rozdíl mezi náklady na výrobu energie z OZE a tržní cenou daného druhu energie, její výše je omezena na minimum a je nediskriminační a přiměřená. Případná absence reakce vlády (zákonodárce) na „solární boom“ – tedy ponechání výše veřejné podpory pro všechny její příjemce vyrábějící elektřinu ze slunečního záření na stejné úrovni – by však s vysokou pravděpodobností znamenala, že Evropská komise označí takovou veřejnou podporu ve vztahu k „novým“ investorům za neslučitelnou se společným trhem podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy o založení Evropského společenství. Uvedené by pak pro překompenzované „nové investory“ znamenalo povinnost zpětně vrátit poskytnutou veřejnou podporu a následné negativní konsekvence na jejich majetkové poměry.