ČÁST 1
ČÁST 2
a) Restituce je odstraněním protiprávnosti při převodu vlastnictví, případně protiprávního zásahu do vlastnického práva, a to navrácením věci do původního právního vztahu s právními účinky ex tunc.
b) Vyvlastnění je nuceným odejmutím vlastnického práva ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu a s právními účinky ex nunc.
c) Důvodem restituce je výlučně protiprávnost, zatímco důvodem vyvlastnění je veřejný zájem, tj. pojem odlišný. Otázkou v této souvislosti je, zdali odstranění protiprávnosti může být veřejným zájmem v případě vyvlastnění. Z podstaty vyvlastnění plyne následující závěr: Vyvlastněným (expropriátem) jsou „všichni majitelé práv, která jsou nesrovnatelná s právy, jež mají být expropriací založena, a proto musí být zrušena neb omezena. Z toho plyne, že všichni expropriáti by měli mít přímý nárok proti vyvlastniteli na odškodnění.“ (J. Hoetzel, op. cit., s. 497). K odmítnutí možnosti podřadit odstranění protiprávnosti pod pojem veřejný zájem při vyvlastnění lze dospět argumentem reductio ad absurdum. Z požadavku náhrady, který je definičním znakem vyvlastnění, tudíž plyne, že důvodem vyvlastnění odstranění protiprávnosti být nemůže, protože poskytování náhrady vyvlastněnému, jehož právní pozice je spojena s protiprávností, by bylo absurdní.
d) Právní účinky restituce nastávají ex tunc, právní účinky vyvlastnění ex nunc. Restituce tudíž není nuceným odejmutím vlastnictví, nýbrž povinností obnovit původní právní stav. Zákonná úprava restituce může však v ústavně odůvodněných případech vyloučit zpětné nároky osob oprávněných žádat vydání věci. Uvedená úprava platí právě v případě zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle § 28 citovaného zákona oprávněná osoba, které byla věc vydána, nemůže proti povinné osobě uplatňovat jiné nároky související s vydávanou věcí, než jsou uvedeny v tomto zákoně (§ 14 odst. 3, § 15 odst. 2 až 4). V této souvislosti nutno zkoumat, zdali tímto založená nerovnost vůči jiným reivindikacím je v souladu s Ústavou České republiky. Protože podle čl. 3 Ústavy České republiky je Listina základních práv a svobod součástí jejího ústavního pořádku, lze z uvedeného dovodit i závaznost rozhodnutí Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky, která byla na jejím základě vydána. V rozhodnutí č. 11/1992 Sbírky usnesení a nálezů Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky vyjádřil své chápání principu rovnosti takto: „Je věcí státu, aby v zájmu zajištění svých funkcí rozhodl, že určité skupině poskytne méně výhod než jiné. Ani zde však nesmí postupovat zcela libovolně. ... Pokud zákon určuje prospěch jedné skupiny a zároveň tím stanoví neúměrné povinnosti jiné, může se tak stát pouze s odvoláním na veřejné hodnoty.“ V daném případě nutno za důvod omezení nároků oprávněné osoby vůči osobě povinné, obsažené v citovaném ustanovení § 28, považovat účel zákona spočívající ve zmírnění (a nikoli v odstranění) některých (a nikoli všech) křivd spáchaných v období let 1948-1989.
e) Právní účinky restituce jsou také odlišné od právních účinků vyvlastnění z hlediska obsahu zápisu do katastru nemovitostí.
1. stát nebo právnické osoby, které věc držely v den, kdy jednotlivé zákony nabyly účinnosti (§ 4 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů; § 3 a 6 zákona č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů; § 4 a 6 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů),
2. fyzické osoby pak jen tehdy, jestliže věc nabyly od státu (popř. jiné právnické osoby), který by jinak byl povinen tuto věc vydat, a to za právně nebo morálně neregulérních podmínek: v rozporu s tehdy platnými právními předpisy, na základě protiprávního zvýhodnění, popř. za cenu nižší, než byla cena podle tehdy platných předpisů (§ 4 odst. 2 zákona č. 403/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů; § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů; § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
1. ustanovení vyjádřené v § 8 odst. 3 slovy „ke dni účinnosti tohoto zákona“,
2. ustanovení § 8 odst. 4,
3. ustanovení vyjádřené v § 8 odst. 5 slovy „vlastník pozemku daroval své pozemky fyzické osobě nebo je bezúplatně převedl v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky patřily, a“ a výrazem „-li“ a slovy „ke dni účinnosti tohoto zákona“,
4. ustanovení vyjádřené v § 20 odst. 2 ve větách třetí a čtvrté slovy: „poskytne náhradu podle odstavce 1 právnická osoba, která ke dni 24. června 1991 užívala pozemky oprávněné osoby. Nelze-li takto určit povinnou osobu,“,
5. ustanovení § 24 odst. 1.