OBECNÁ USTANOVENÍ

(1) Tento zákon upravuje postup a podmínky, za nichž správce daně spolupracuje s příslušnými orgány jiných států, a to

a) v souladu s předpisem Evropské unie upravujícím správní spolupráci v oblasti daní¹) ve vztahu k jinému členskému státu Evropské unie (dále jen „jiný členský stát“), nebo

b) na základě mezinárodní smlouvy v oblasti daní, která je součástí právního řádu České republiky (dále jen „mezinárodní smlouva“), ve vztahu ke státu nebo jurisdikci, s nimiž byla mezinárodní smlouva uzavřena (dále jen „smluvní stát“).

(2) Mezinárodní spolupráce při správě daní (dále jen „mezinárodní spolupráce“) se poskytuje nebo přijímá ve formě

a) výměny informací na žádost,

c) výměny informací z vlastního podnětu,

b) automatické výměny informací,

f) provádění souběžných daňových kontrol, nebo

d) doručování písemností,

e) účasti při úkonech, dílčích řízeních nebo jiných postupech správce daně,

g) provádění společných daňových kontrol.

(3) Informacemi se pro účely tohoto zákona rozumí informace, u nichž může správce daně důvodně předpokládat jejich význam pro správu daní. Pro účely výměny informací na žádost postačí, že se dožadující kontaktní místo domnívá, že v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy existuje rozumná možnost, že je informace významná pro správu daně určeného nebo určitelného daňového subjektu a je opodstatněná pro účely šetření.

(4) Daní se pro účely tohoto zákona rozumí

b) místní poplatek,

c) peněžité plnění obdobného charakteru jako peněžité plnění podle písmene a) nebo b) uložené jiným členským státem nebo jeho územním nebo správním celkem, nebo

a) peněžité plnění, které zákon označuje jako daň,

d) peněžité plnění stanovené mezinárodní smlouvou s výjimkou povinných příspěvků na sociální pojištění.

(5) Podle tohoto zákona se nepostupuje při

a) vzájemné pomoci mezi příslušnými státy v trestních věcech,

c) mezinárodní spolupráci při správě daní v rozsahu, v jakém ji upravuje přímo použitelný předpis Evropské unie³).

b) mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, nebo

(6) Na zákon upravující zamezení dvojímu zdanění ve vztahu k jurisdikci, která není státem, se pro účely mezinárodní spolupráce při správě daní hledí jako na mezinárodní smlouvu podle odstavce 1 písm. b).

(1) Jiným státem se pro účely tohoto zákona rozumí

a) jiný členský stát nebo

b) smluvní stát.

(2) Kontaktním místem jiného státu se pro účely tohoto zákona rozumí orgán příslušný k provádění mezinárodní spolupráce

a) v souladu s příslušným předpisem Evropské unie upravujícím správní spolupráci v oblasti daní¹), nebo

b) na základě mezinárodní smlouvy.