(1) Jiným státem se pro účely tohoto zákona rozumí

a) jiný členský stát nebo

b) smluvní stát.

(2) Kontaktním místem jiného státu se pro účely tohoto zákona rozumí orgán příslušný k provádění mezinárodní spolupráce

a) v souladu s příslušným předpisem Evropské unie upravujícím správní spolupráci v oblasti daní¹), nebo

b) na základě mezinárodní smlouvy.