Povinnosti vojenského policisty

(2) Vojenský policista je povinen před provedením úkonu v rámci své pravomoci poučit osobu dotčenou úkonem o důvodech provedení úkonu, a jde-li o úkon spojený se zásahem do práv nebo svobod osoby, také o jejích právech a povinnostech. Pokud poučení brání povaha a okolnosti úkonu, poučí nebo zajistí toto poučení ihned, jakmile to okolnosti dovolí.

(1) Vojenský policista je při plnění úkolů Vojenské policie povinen dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit, aby osobám v souvislosti s touto činností vznikla bezdůvodná újma a aby zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu plněného úkolu.

d) plní úkoly při používání operativně pátracích prostředků za podmínek stanovených trestním řádem²⁷) nebo podpůrných operativně pátracích prostředků podle § 41 odst. 2, nebo provádí výcvik a přípravu k jejich používání.

(1) Vojenský policista není povinen provést úkon, jestliže

(2) Pokud okolnosti případu nedovolují vojenskému policistovi provést úkon, je povinen zabezpečit vyrozumění příslušného útvaru Vojenské policie nebo nejbližšího útvaru Policie České republiky o nutnosti provést úkon.

a) k jeho vykonání nebyl odborně vyškolen nebo vycvičen, a jestliže povaha úkonu takové odborné vyškolení nebo vycvičení vyžaduje,

b) je zřejmé, že nemůže úkon úspěšně dokončit,

c) provádí jiný úkon, jehož nedokončení by mělo vážnější důsledky než neprovedení úkonu nezbytného k odstranění bezprostředního ohrožení, zejména pronásleduje pachatele trestného činu, zakročuje pod jednotným velením, zajišťuje bezpečnost chráněného objektu, osoby, důležitého vojenského materiálu nebo používá výbušniny nebo výbušné předměty, nebo

(1) Vojenský policista je povinen při provádění úkonu prokázat svou příslušnost k Vojenské policii, pokud to povaha a okolnosti úkonu dovolují. Povinnost prokázat příslušnost k Vojenské policii nemá vojenský policista, který plní úkoly při používání operativně pátracích prostředků nebo podpůrných operativně pátracích prostředků.

(2) Příslušnost k Vojenské policii prokazuje vojenský policista vojenským stejnokrojem se zevním označením „VOJENSKÁ POLICIE“ nebo „VP“ doplněným identifikačním číslem (dále jen „vojenský stejnokroj Vojenské policie“), služebním průkazem vojenského policisty (dále jen „služební průkaz“) nebo ústním prohlášením „Vojenská policie“.

(3) Ústním prohlášením „Vojenská policie“ prokazuje vojenský policista svou příslušnost k Vojenské policii pouze ve výjimečných případech, kdy okolnosti prováděného úkonu neumožňují tuto příslušnost prokázat vojenským stejnokrojem Vojenské policie nebo služebním průkazem. Vojenským stejnokrojem Vojenské policie nebo služebním průkazem se vojenský policista prokáže ihned, jakmile to okolnosti prováděného úkonu dovolí.

(4) Vojenský policista, kterého určí náčelník Vojenské policie, nemusí k výkonu služby užívat vojenský stejnokroj Vojenské policie.

(2) Povinnosti mlčenlivosti se nemůže vojenský policista a zaměstnanec dovolávat vůči policejnímu orgánu, státnímu zastupitelství nebo soudu.

(3) Povinnosti mlčenlivosti je oprávněn zprostit vojenského policistu nebo občanského zaměstnance ministr obrany nebo jím pověřená osoba.

(1) Vojenský policista a zaměstnanec jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámili při plnění úkolů Vojenské policie nebo v souvislosti s nimi a které v zájmu zabezpečení úkolů Vojenské policie nebo v zájmu osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami. Tato povinnost trvá i po skončení služebního nebo pracovního zařazení ve Vojenské policii.

(2) Osoba omezená na svobodě vojenským policistou má právo zajistit si právní pomoc a mluvit s právním zástupcem bez přítomnosti třetí osoby. V takovém případě poskytne vojenský policista k zajištění právní pomoci neprodleně nezbytnou součinnost.

(4) Osoba Vojenskou policií omezená na svobodě má právo nechat se ošetřit nebo vyšetřit lékařem podle svého výběru; to neplatí pro vyšetření provedené lékařem za účelem zjištění, zda lze osobu umístit do policejní cely nebo je nutno ji z ní propustit. Vojenská policie za účelem ošetření nebo vyšetření umožní přístup lékaře k této osobě.

(1) Osoba omezená na svobodě vojenským policistou nesmí být podrobena mučení nebo krutému, nelidskému anebo ponižujícímu zacházení a nesmí s ní být zacházeno takovým způsobem, který nerespektuje lidskou důstojnost. Vojenský policista, který se stane svědkem takového zacházení, má povinnost přijmout opatření k zamezení takovému zacházení a oznámit je bezodkladně svému nadřízenému.

(3) Osoba mladší 15 let musí mít právního zástupce od prvního úkonu prováděného vůči ní jinak než utajovaně podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže nebo trestního řádu z důvodu, že je zjišťováno a objasňováno, zda spáchala čin jinak trestný.

(1) Vojenská policie na žádost osoby, kterou omezila na svobodě, vyrozumí o této skutečnosti osobu jí blízkou nebo jinou osobu, kterou osoba omezená na svobodě určí. Jedná-li se o osobu nezletilou nebo osobu, jejíž svéprávnost byla omezena, vyrozumí o jejím omezení na svobodě a jeho důvodech také zákonného zástupce nebo opatrovníka této osoby. Jedná-li se o osobu mladší 15 let, vyrozumí také orgán sociálně-právní ochrany dětí, a u osob nezletilých rovněž pěstouna nebo toho, komu byla taková osoba svěřena do péče na základě rozhodnutí soudu. Vojenská policie provede vyrozumění neprodleně.

(2) Vyrozumění podle odstavce 1 Vojenská policie neprovede, pokud by tím došlo k ohrožení splnění účelu závažného úkonu nebo pokud by bylo takové vyrozumění spojeno s nepřiměřenými obtížemi. O neprovedení vyrozumění je Vojenskou policií informována osoba omezená na svobodě, popřípadě osoba nebo orgán uvedený v odstavci 1 větách druhé a třetí, a to včetně důvodu; tyto skutečnosti vojenský policista zaznamená v úředním záznamu. O neprovedení vyrozumění Vojenská policie bez zbytečného odkladu písemně informuje místně příslušného státního zástupce. Překážka podle věty první může být uplatněna pouze po nezbytnou dobu, a jakmile odpadne, Vojenská policie o tom vyrozumí osobu, popřípadě též orgán podle odstavce 1.