SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
Vztahy Vojenské policie k právnickým a fyzickým osobám

(1) Česká republika uhradí jinému členskému státu Evropské unie nebo evropskému orgánu škodu tehdy, poskytl-li takový stát nebo orgán náhradu škody způsobené tím, že Vojenská policie předala nepřesné osobní údaje nebo předala osobní údaje v rozporu se zákonem, přičemž se zohlední možná chyba příjemce osobních údajů při jejich použití. Jinému než členskému státu Evropské unie nebo přidruženému státu se uhradí škoda podle věty první, jen je-li zaručena vzájemnost.

(2) Nejde-li o případ podle odstavce 1, náhrada škody vzniklé činností Vojenské policie se řídí jiným právním předpisem²).

a) způsob zevního označení Vojenské policie a vojenských policistů, vzor služebního průkazu, barevné provedení a označení dopravních a speciálních prostředků Vojenské policie,

b) vzor a náležitosti potvrzení o zadržení řidičského průkazu a o zadržení osvědčení o technickém průkazu vozidla ozbrojených sil podle § 9.

(1) Vojenská policie při plnění úkolů stanovených tímto zákonem spolupracuje s právnickými a fyzickými osobami a může od nich požadovat podklady a informace. Tyto osoby jsou povinny bez zbytečného odkladu a bezúplatně požadované podklady a informace poskytnout, pokud jim v tom nebrání jiný právní předpis.

(2) Vojenský policista je oprávněn v případě nebezpečí ohrožení života a zdraví nebo majetku požádat každého o pomoc. Kdo byl o tuto pomoc požádán, je povinen ji poskytnout. Nemusí tak učinit, jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo osobu uvedenou v § 26 odst. 2 anebo brání-li tomu jiné důležité okolnosti.

(3) Každý, koho Vojenská policie požádá o poskytnutí pomoci, byl-li řádně poučen, je povinen zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti s požadovanou nebo poskytnutou pomocí dozvěděl. O zproštění povinnosti mlčenlivosti platí obdobně ustanovení § 25 odst. 3.

(1) Výcvik vojenských policistů se uskutečňuje ve vojenských objektech, vojenských újezdech, vojenských útvarech, vojenských zařízeních, vojenských školách a na pozemcích, v prostorech nebo stavbách, se kterými jsou příslušné hospodařit příspěvková organizace nebo státní podnik, u kterých vykonává funkci zřizovatele nebo zakladatele ministerstvo.

(2) Výcvik, který nelze uskutečnit podle odstavce 1, lze provádět i v jiných zařízeních, objektech nebo na jiných pozemcích, a to po dohodě s jejich vlastníky. O provedení takovéhoto výcviku rozhoduje náčelník Vojenské policie.

(3) Vojenská policie může poskytovat výcvik i jiným osobám než vojenským policistům, jestliže se jedná o osoby plnící úkoly ve spolupráci s Vojenskou policií nebo v její prospěch nebo v prospěch ministerstva. Tento výcvik může Vojenská policie poskytovat, není-li tím ohroženo plnění jejích úkolů, na základě rozhodnutí ministra obrany.

(1) Úřední záznam musí být pořízen bez zbytečného odkladu po provedení úkonu a musí obsahovat označení útvaru Vojenské policie, uvedení data a času, důvodu, průběhu a okolností úkonu a podpis zpracovatele.

(2) Vojenský policista na žádost osoby vystaví bez zbytečného odkladu písemné potvrzení o provedeném úkonu.