(2) O nároku státního zaměstnance vůči služebnímu úřadu a o nároku služebního úřadu vůči státnímu zaměstnanci rozhoduje služební orgán služebního úřadu, ve kterém byl v době vzniku nároku státní zaměstnanec zařazen. Pro rozhodování o nároku bývalého státního zaměstnance vůči služebnímu úřadu, ve kterém byl zařazen, nebo o nároku služebního úřadu vůči bývalému státnímu zaměstnanci se použije věta první obdobně.