(2) Při hodnocení důležitosti primárních aktiv je třeba především posoudit

a) rozsah a důležitost osobních údajů nebo obchodního tajemství,

b) rozsah dotčených právních povinností nebo jiných závazků,

c) rozsah narušení vnitřních řídících a kontrolních činností,

d) poškození veřejných, obchodních nebo ekonomických zájmů,

e) možné finanční ztráty,

f) rozsah narušení běžných činností orgánu a osoby uvedené v § 3 písm. c) až e) zákona,

g) dopady spojené s narušením důvěrnosti, integrity a dostupnosti a

h) dopady na zachování dobrého jména nebo ochranu dobré pověsti.