3. Navrhovatelé se domnívají, že právní úpravu obsaženou v napadeném ustanovení lze označit za „historickou“, zdaleka neodpovídající původnímu záměru zákonodárce, který ponecháním regulace této problematiky na prováděcím předpisu předpokládal umožnění efektivnějšího způsobu stanovení konkrétní výše odměny, a to v pravidelných intervalech s přihlédnutím k aktuálním poměrům v odměňování odborné práce. Výše sazeb v napadeném ustanovení nicméně zůstaly beze změny více než dvanáct let, ačkoliv podle údajů Českého statistického úřadu hrubý domácí produkt, průměrná měsíční mzda, minimální hodinová odměna, ale i všechny náklady, které znalec musí financovat ze své odměny, vzrostly za dané období velmi výrazně. V této souvislosti navrhovatelé předkládají celou řadu statistických údajů, na jejichž základě provádějí jednak srovnání výše sazeb odměny znalců v České republice s obdobnou úpravou ve vybraných státech (např. Slovensko, Rakousko, Německo, Francie, Portugalsko, Velká Británie a další) vycházející ze závěrů mezinárodního sympozia Euroexpert 2007, jednak srovnání s dalšími profesemi a zde kalkulovanou hodinovou sazbou, ať již právnickými (soudci, advokáti, státní zástupci), nebo jinými profesemi. Z výsledků uvedených srovnání má vyplývat, že v České republice dochází k „zásadnímu podfinancování odměn za znalecké posudky“ ve srovnání s vybranými státy, neboť „nastavení sazeb je značně podhodnoceno“. Navrhovatelé jsou proto toho názoru, že „je-li Česká republika dle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky demokratický právní stát, založený na úctě k právům, který se ve své preambuli hlásí k zásadám a hodnotám evropských demokracií a který je odhodlán střežit hmotné a duchovní bohatství, mělo by se to odrazit i v odměňování jeho intelektuální elity, které nemůže zůstat ve zcela nedůstojné rovině“.