(1) Porušením povinnosti mlčenlivosti není poskytnutí údajů

a) České národní bance, orgánům dohledu jiného členského státu nebo orgánu příslušnému k řešení krize jiného členského státu v souvislosti s plněním jejich úkolů podle tohoto zákona nebo srovnatelného právního předpisu jiného členského státu,

b) v souhrnné podobě, u níž nelze zjistit, o kterou konkrétní povinnou osobu se jedná,

c) se souhlasem osoby, která tyto údaje poskytla,

d) orgánům činným v trestním řízení a pro potřeby soudních řízení,

e) osobě, která podléhá zákonné nebo smluvní povinnosti mlčenlivosti podle tohoto zákona a je-li to nezbytné pro přípravu plánu řešení krize nebo realizaci opatření k řešení krize podle tohoto zákona,

f) vyšetřovací komisi Parlamentu,

g) Nejvyššímu kontrolnímu úřadu,

h) orgánu dohledu nad platebními systémy jiného členského státu,

i) soudu nebo orgánu jiného členského státu příslušnému k insolvenčnímu řízení,

j) orgánu jiného členského státu příslušnému k dohledu nad finančním sektorem a jeho subjekty včetně dohledu nad pojišťovnami a pojišťovacími zprostředkovateli,

k) makroobezřetnostnímu orgánu jiného členského státu,

l) orgánu příslušnému k ochraně stability finančního systému jiného členského státu,

m) osobám z jiných členských států provádějícím audit na základě zákona.