2.1 Tloušťka stěny
Není-li součin PS.V větší než 3 000 bar.L, musí výrobce pro stanovení tloušťky stěny nádoby zvolit jednu z metod stanovených v bodech 2.1.1 a 2.1.2. Je-li součin PS.V větší než 3 000 bar.L nebo je-li nejvyšší dovolená teplota vyšší než 100 °C, musí být tato tloušťka určena metodou stanovenou v bodě 2.1.1.
Skutečná tloušťka stěn válcové části a den však nesmí být menší než 2 mm u ocelových nádob a než 3 mm u nádob z hliníku nebo slitin hliníku.

2.1.1 Výpočtová metoda
Nejmenší tloušťka částí vystavených tlaku se musí vypočítat s ohledem na intenzitu namáhání a na tato ustanovení:
Má-li však válcová část nádoby jeden nebo více podélných svarů provedených jinak než strojně, musí se tloušťka vypočtená způsobem uvedeným v prvním odstavci vynásobit koeficientem 1,15.

a) uvažovaný výpočtový tlak nesmí být menší než zvolený nejvyšší dovolený tlak PS a

b) dovolené celkové membránové napětí smí být nejvýše rovno nižší z hodnot 0,6 Re_T nebo 0,3 R_m; pro určení dovoleného napětí musí výrobce použít nejnižší hodnoty R_eT a R_m zaručované výrobcem materiálu.

2.1.2 Experimentální metoda
Tloušťka stěny musí být stanovena tak, aby nádoby při teplotě okolí vydržely působení tlaku rovnajícího se nejméně pětinásobku nejvyššího dovoleného tlaku, přičemž trvalá obvodová deformace nesmí v takovém případě přesáhnout 1 %.