27. V rovněž již citovaném rozsudku velkého senátu E. B. proti Francii shledal ESLP porušení Úmluvy tím, že stěžovatelce homosexuální orientace nebyla umožněna adopce, byť nesezdaná osoba mohla dle občanského zákoníku děti osvojit. Stěžovatelka byla tedy diskriminována na základě své sexuální orientace. Je proto poněkud diskutabilní, nakolik rozsudek E. B. proti Francii případně překonává rozsudek Fretté proti Francii. Z pohledu právní stránky má totiž věc E. B. proti Francii jako rozsudek velkého senátu větší váhu a týká se stejné situace, kdy právní úprava homosexuálně orientované osobě adopci nezakazuje (nesleduje se sexuální orientace osvojitele), ale v praxi byla adopce na základě sexuální orientace upřena. Ve věci Fretté proti Francii nicméně tento postup ESLP akceptoval na základě zájmů dítěte a absence mezinárodního konsenzu, ve věci E. B. to však již ESLP označil za rozporné s Úmluvou, neboť neshledal skutečnosti odůvodňující diskriminaci na základě sexuální orientace. Z pohledu skutkového se však obě situace poněkud liší, na což poukazuje i rozsudek E. B. (§ 70-71). Ve věci Fretté šlo totiž o homosexuálního muže bez partnera, vnitrostátní orgány spatřovaly problém v jeho životním stylu a všimly si, že nemusí být schopen dohlédnout praktické problémy spojené s příchodem dítěte. Naopak v E. B. se jednalo o dlouhodobě spolu žijící stejnopohlavní pár. Tyto skutečnosti mohou napovídat o určitém odlišení pozdějšího rozsudku E. B. od dřívějšího Fretté, byť tyto skutkové okolnosti nejsou akcentovány.