29. V rozsudku ve věci X. a ostatní proti Rakousku (rozsudek velkého senátu ze dne 19. 2. 2013, stížnost č. 19010/07) ESLP dospěl k závěru, že upřením partnerce možnosti osvojit si biologické dítě své stejnopohlavní družky ve srovnání se situací heterosexuálního nesezdaného páru porušuje Rakousko Úmluvu. V obdobném případě Gas a Dubois proti Francii (ze dne 15. 3. 2012, č. stížnosti 25951/07) ESLP prohlásil, že pokud nemůže adoptovat partner dítě svého stejnopohlavního partnera v civilním svazku, stejně jak by tomu bylo u heterosexuálního páru v civilním svazku, nedochází k diskriminaci na základě sexuální orientace. Jejich postavení je odlišné od postavení sezdaných párů. Ve věci X. a ostatní proti Rakousku se však jedná o nesezdané homosexuální partnerky, zatímco nesezdané heterosexuální partnerky měly dle občanského zákoníku plnou možnost adoptovat dítě druhého biologického rodiče. ESLP vyšel z toho, že Úmluva nevyžaduje umožnit nesezdaným partnerům adoptovat biologické dítě druhého partnera. Nesezdaní stejnopohlavní partneři se nenacházejí v relevantně podobné situaci jako sezdaný pár, z tohoto pohledu tedy Úmluva porušena nebyla. Pokud však rakouské právo umožňuje nesezdaným heterosexuálním párům adopci biologického dítěte druhého partnera, je potřeba vyhodnotit, zda upření tohoto práva nesezdaným homosexuálním párům slouží legitimnímu cíli a je mu přiměřené. Stěžovatelky spolu dlouhodobě žily ve společné domácnosti a jejich vztah spadal pod pojem rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy. Rakouská vláda přitom připustila, že by stejnopohlavní páry mohly být v zásadě stejně vhodné k adopci jako heterosexuální páry. Soud uznal, že ochrana tradiční rodiny může být v zásadě legitimním cílem ospravedlňujícím rozdílné zacházení, stejně jako ochrana zájmů dětí. V případě rozdílného zacházení na základě sexuální orientace měla vláda prokázat nezbytnost rozdílného přístupu k dosažení takovýchto cílů. Rakouská vláda však nepředložila důkazy, že by dítěti škodila výchova stejnopohlavním párem, navíc adopce byla otevřená i homosexuálně orientované osobě, ať už uzavřela registrované partnerství, nebo žila sama. Soud zdůraznil, že se nezabývá obecnou otázkou přístupu stejnopohlavního partnera k biologickému dítěti druhého partnera, ale rozdílným zacházením mezi nesezdaným heterosexuálním a neregistrovaným homosexuálním párem v přístupu k adopci. Pokud nejsou k dispozici důvody pro zákaz u neregistrovaných homosexuálních párů, bylo by spíše očekávatelné, aby v nejlepším zájmu dítěte soudy vyhodnocovaly individuální okolnosti konkrétních případů. Tímto se ale soudy nemohly smysluplně zabývat, neboť to nebylo právně možné. Došlo tedy k porušení čl. 14 a 8 Úmluvy.