32. Ústavní soudní dvůr dospěl k závěru, že napadenou právní úpravou, jež umožňuje společné osvojení pouze manželům a registrované partnery ze společného osvojení předem vylučuje, zákonodárce v možnosti společného osvojení rozlišuje na základě sexuální orientace. Zákonodárce tím nerovně zachází s registrovanými partnery jako smluvní stranou dohody o osvojení a registrovanými nebo stálými partnery stejného či rozdílného pohlaví v případě osvojení biologického dítěte druhého partnera. Zatímco společné osvojení registrovanými partnery je vyloučeno i v případě, kdy oba mají dítě v péči nebo partner již dítě osvojil, umožňuje zákon při osvojení nevlastního dítěte souběžné (právní) rodičovství vlastních a adoptivních rodičů. Takové nerovné zacházení není věcně odůvodněno - obzvláště s ohledem na hledisko nejlepšího zájmu dítěte, jež vyplývá z čl. 1 Spolkového zákona o právech dítěte (BGB1. I 4/2011). Nevyplývá to ani z čl. 8 ve spojení s čl. 14 Úmluvy a ani čl. 7 odst. 1 ústavy. Nejlepší zájem dítěte nemůže ospravedlnit zásadní vyloučení registrovaných partnerů z možnosti osvojení dítěte, naopak v určitém ohledu stojí s tímto vyloučením v napětí. Argumenty, jež zdůvodňují zákaz tím, že v souladu se zájmem dítěte není, aby vyrůstalo s partnery stejného pohlaví, označil soud za „předem nevhodné“. Rovněž ochrana manželství nebo tradiční rodiny proto nejsou vhodným argumentem. Společensky nazíráno nestojí registrovaná partnerství v žádném vztahu substituce k manželství a společné osvojení vhodnými partnery v jednotlivém případě nemůže manželství ohrozit.