(1) Za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která nebyla pravomocně odsouzena

a) pro trestný čin, pokud souvisí s povolovanou anebo registrovanou činností, nebo

b) k trestu odnětí svobody v délce trvání delší 3 let, žádá-li o povolení.

(2) Za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona považuje též osoba, na kterou se hledí, jako by nebyla odsouzena.

(3) Bezúhonnost fyzických osob se prokazuje

a) výpisem z rejstříku trestů nebo výpisem z rejstříku trestů s přílohou obsahující informace o pravomocných odsouzeních za trestné činy a o navazujících údajích o těchto odsouzeních zapsaných v evidenci jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, jehož osoba je nebo byla státním příslušníkem nebo v němž má nebo měla adresu bydliště,

b) výpisem z evidence trestů nebo rovnocenným dokladem vydaným státem, jehož je osoba státním příslušníkem, nebo čestným prohlášením o bezúhonnosti, nebo

c) výpisem z evidence trestů nebo rovnocenným dokladem vydaným státem posledního pobytu, trvajícího déle než 3 měsíce ve 2 po sobě následujících letech, nebo čestným prohlášením o bezúhonnosti.

(4) Bezúhonnost právnických osob se prokazuje

a) výpisem z rejstříku trestů,

b) výpisem z evidence trestů nebo rovnocenným dokladem vydaným státem, na jehož území má právnická osoba sídlo, nebo čestným prohlášením o bezúhonnosti, nebo

c) výpisem z evidence trestů nebo rovnocenným dokladem vydaným státem, na jehož území právnická osoba v posledních 2 po sobě následujících letech podnikala, nebo čestným prohlášením o bezúhonnosti.

(5) Doklad o bezúhonnosti podle odstavce 3 písm. b) a c) a odstavce 4 písm. b) a c) nesmí být starší 3 měsíců.

(6) Úřad si vyžádá výpis z rejstříku trestů za účelem zjištění bezúhonnosti podle jiného právního předpisu⁹).