(2) Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) dávkovou optimalizační mezí horní mez předpokládaných osobních dávek stanovená pro účely optimalizace radiační ochrany pro příslušný zdroj ionizujícího záření v plánované expoziční situaci,

b) referenční úrovní úroveň ozáření nebo rizika ozáření v nehodové expoziční situaci nebo v existující expoziční situaci, kterou je nežádoucí překročit; snížením úrovně ozáření nebo rizika ozáření na referenční úroveň nelze mít optimalizaci radiační ochrany za docílenou,

c) intervenční radiologií používání rentgenového zobrazování k snadnějšímu zavedení přístroje nebo pomůcky do lidského těla a jeho navádění v něm pro diagnostické nebo léčebné účely,

d) diagnostickou referenční úrovní úroveň dávky v diagnostické a intervenční radiologii nebo aplikovaná aktivita v nukleární medicíně, která se používá jako nástroj optimalizace radiační ochrany při lékařském ozáření pacientů pro určení, zda je za běžných podmínek množství použitého záření neobvykle vysoké nebo nízké,

e) radiologickou událostí událost při lékařském ozáření, při které dojde k chybnému ozáření pacienta,

f) zdravotní újmou v důsledku ozáření snížení délky a kvality života u části obyvatelstva včetně snížení délky a kvality života způsobeného tkáňovými reakcemi, rakovinou a vážnými genetickými poruchami,

g) potenciální radiologickou událostí událost, která by mohla vést ke vzniku radiologické události, pokud by nebyly chyby vedoucí k radiologické události včas odhaleny a odstraněny; potenciální radiologickou událostí není událost, při které byly chyby odhaleny pomocí dokumentovaných kontrolních mechanismů.