B. Výpočet emisí skleníkových plynů vzniklých během úplného životního cyklu biopaliva ze skutečných hodnot

1. Emise skleníkových plynů vzniklých během úplného životního cyklu biopaliva se vypočítají takto:
$E_B=e_{\mathrm{ec}}+e_l+e_p+e_{\mathrm{td}}+e_u-e_{\mathrm{sca}}-e_{\mathrm{ccs}}-e_{\mathrm{ccr},}$
kde E_B = emise skleníkových plynů vzniklé během úplného životního cyklu biopaliva nebo biomethanu;
e_ec = emise skleníkových plynů z těžby nebo pěstování;
e_l = roční emise skleníkových plynů ze změn v zásobě uhlíku vyvolaných změnou využití půdy;
e_p = emise skleníkových plynů ze zpracování;
e_td = emise skleníkových plynů z přepravy a distribuce;
e_u = emise skleníkových plynů ze spalování daného biopaliva;
e_sca = úspory emisí skleníkových plynů vyvolané nahromaděním uhlíku v půdě díky zdokonaleným zemědělským postupům;
e_ccs = úspory emisí skleníkových plynů vyvolané zachycením a geologickým ukládáním CO₂;
e_ccr = úspory emisí skleníkových plynů v důsledku zachycení a náhrady CO₂;
Emise skleníkových plynů z výroby strojního a jiného zařízení se neberou v úvahu.

2. Emise skleníkových plynů vzniklých během úplného životního cyklu biopaliva, E_B, se vyjadřují jako ekvivalent gramů CO₂ na 1 megajoule biopaliva [gCO_2ekv/MJ].
Pokud se emise skleníkových plynů z těžby nebo pěstování surovin, e_ec, vyjadřují v gCO_2ekv/na tunu suchých surovin, převod na gramy ekvivalentu CO₂ na MJ paliva, gCO_2ekv/MJ, se vypočte pro palivo(a) a surovinu (a) takto:
${\text{e}}_{\text{ec,palivo(a)}}{\frac{{\mathrm{gCO}}_{2\mathrm{ekv}}}{{\mathrm{MJ}}_{\mathrm{paliva}}}}_{\mathrm{ec}}=\frac{{}_{e_{\text{ec,suroviny(a)}}\frac{{\mathrm{gCO}}_{2\mathrm{ekv}}}{t_{\text{suchých surovin}}}}}{Q_{\left(a\right)}\frac{{\mathrm{MJ}}_{\mathrm{suroviny}}}{t_{\text{suchých surovin}}}}\times {\text{faktor surovin pro palivo}}_{\left(a\right)}\times {\text{faktor rozdělení paliva}}_{\left(a\right)},$
kde
emise na suchou tunu surovin se vypočtou tímto způsobem:
${\text{e}}_{\text{ec,suroviny(a)}}\frac{{\mathrm{gCO}}_{2\mathrm{ekv}}}{t_{\text{suchých surovin}}}=\frac{{}_{e_{\text{ec,suroviny(a)}}\frac{{\mathrm{gCO}}_{2\mathrm{ekv}}}{t_{\text{vlhkých surovin}}}}}{(1-\text{obsah vlhkosti})}$
faktor surovin pro palivo_(a) = (podíl MJ surovin potřebný k výrobě 1 MJ paliva)
${\text{faktor rozdělení paliva}}_{\left(a\right)}=\frac{\text{energie v palivu}}{\text{energie v palivu + energie v druhot. produktech}}$

3. Úspora emisí skleníkových plynů při použití biopaliva se vypočítá takto:
ÚSPORA = (E_Ft – E_B)/E_Ft,
kde
E_B = celkové emise skleníkových plynů z biopaliva a
E_Ft = základní hodnota produkce emisí skleníkových plynů pro fosilní pohonné hmoty.

4. Skleníkovými plyny pro účely bodu 1 jsou oxid uhličitý (CO₂), oxid dusný (N₂O) a methan (CH₄). Pro účely výpočtu ekvivalentu CO₂ se hmotnost těchto plynů násobí těmito faktory:
CO₂: 1
N₂O: 298
CH₄: 25

5. Emise skleníkových plynů z těžby nebo pěstování, e_ec, zahrnují emise pocházející ze samotného procesu těžby nebo pěstování a získávání (sklízení) biomasy, z odpadu a z úniků (ztrát) a dále emise z výroby chemických látek nebo produktů použitých při těžbě nebo pěstování. Zachycování emisí CO₂ při pěstování biomasy není zahrnuto. Emise skleníkových plynů z pěstování jsou ovlivněny zejména druhem osiva, množstvím a druhem použitých hnojiv a pesticidů, spotřebou pohonných hmot, výnosem plodiny a emisemi N₂O z půdy.

6. Jako alternativu skutečných hodnot emisí skleníkových plynů z pěstování biomasy lze použít hodnoty produkce emisí skleníkových plynů z biomasy obsažené ve zprávách podle čl. 31 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2018/2001 nebo dílčí hodnoty emisí skleníkových plynů z pěstování uvedené v části C této přílohy. Jako alternativu skutečných hodnot emisí skleníkových plynů z pěstování lze při absenci příslušných informací v těchto zprávách vypočítat průměrné hodnoty založené na místních zemědělských postupech, které vycházejí například z údajů o skupinách zemědělských podniků.

7. Pro účely výpočtu uvedeného v bodu 1 se k úsporám emisí skleníkových plynů na základě zdokonalení zemědělských postupů e_sca, například přechodu na minimální orbu nebo bezorebné setí, pěstování lepších plodin nebo jejich střídání, používání krycích plodin, včetně hospodaření se zbytky plodin, a používání organických pomocných půdních látek (například kompostu nebo digestátu z fermentace mrvy), přihlédne pouze tehdy, pokud nebude negativně ovlivněna biologická rozmanitost. Dále je nutné předložit spolehlivé a ověřitelné důkazy, že obsah uhlíku v půdě se zvyšuje, nebo se dá rozumně očekávat, že v období, kdy byly dotčené suroviny pěstovány, uvedený obsah vzrostl, přičemž se k emisím přihlédne v případě, kde tyto postupy vedou k vyššímu používání umělých hnojiv a herbicidů.

8. Roční hodnoty emisí skleníkových plynů pocházejících ze změn v zásobě uhlíku vyvolaných změnou využití půdy, e_l, se vypočítají rozdělením celkových emisí rovnoměrně na 20 let. Pro výpočet těchto emisí se použije následující vzorec
$e_l={\mathrm{CS}}_R–{\mathrm{CS}}_A\times \text{3,664}\times \text{1/20}\times \text{1/P}-e_{B,}$
kde
e_l = roční emise skleníkových plynů ze změn v zásobě uhlíku vyvolaných změnou využití půdy vyjádřené jako hmotnost ekvivalentu CO₂ na jednotku energie vzniklé z biopaliva [gCO_2ekv/MJ]; orná půda a trvalé kultury se považují za jeden způsob využívání půdy;
CS_R= zásoba uhlíku na jednotku plochy spojená s referenčním využíváním půdy vyjádřená jako hmotnost uhlíku v tunách na jednotku plochy, včetně půdy a vegetace. Za referenční využívání půdy se považuje využívání půdy v lednu roku 2008 nebo 20 let před získáním biomasy podle toho, který údaj je aktuálnější;
CS_A= zásoba uhlíku na jednotku plochy spojená s aktuálním využíváním půdy vyjádřená jako hmotnost uhlíku v tunách na jednotku plochy, včetně půdy a vegetace. V případech, kdy dochází k hromadění zásob uhlíku po dobu přesahující jeden rok, stanoví se hodnota činitele CS_A jako odhad zásoby na jednotku plochy za období 20 let nebo v době zralosti plodiny, a to podle toho, která situace nastane dříve;
P = produktivita plodiny vyjádřená jako energie obsažená v biopalivu v MJ vztažená na jednotku plochy za rok a
e_B = bonus ve výši 29 gCO_2ekv/MJ biopaliva nebo biomethanu, pokud je biomasa získávána z obnovené znehodnocené půdy za podmínek stanovených v bodě 10.

9. Pokud je biomasa pěstována na orné půdě, která měla status orné půdy před 1. lednem 2008, jsou roční emise skleníkových plynů ze změn v zásobě uhlíku vyvolané změnou využití půdy považovány za nulové.

10. Bonus, e_B, ve výši 29 gCO_2ekv/MJ je přidělen, pokud je prokázáno, že daná půda
Bonus ve výši 29 gCO_2ekv/MJ se použije pro období maximálně 20 let od data přeměny půdy na zemědělsky využívanou půdu, a to za předpokladu, že je zajištěn pravidelný růst zásob uhlíku, jakož i značné snížení eroze závažným způsobem znehodnocených půd. Půdami závažným způsobem znehodnocenými se rozumí půdy, které byly po značnou dobu výrazně zasoleny nebo vykazují obzvláště nízký obsah organických látek, a které jsou závažným způsobem erodované.

a) nebyla v lednu roku 2008 využívána k zemědělským nebo jakýmkoli jiným činnostem a

b) je závažným způsobem znehodnocená, včetně takové půdy dříve využívané k zemědělským účelům.

11. Výpočet zásob uhlíku v půdě CS_R a CS_A se provádí podle pokynů uvedených v rozhodnutí Komise č. 2010/335 ze dne 10. června 2010 o pokynech pro výpočet zásob uhlíku v půdě pro účely přílohy V směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnice 2001/177/ES/ a 2003/30/ES, v platném znění.

12. Emise skleníkových plynů ze zpracování, e_p, zahrnují emise zvláštního procesu zpracování, z odpadu a úniků a z výroby chemických látek nebo produktů použitých při zpracování, včetně emisí CO₂ odpovídajících obsahu uhlíku ve fosilních vstupech, bez ohledu na to, zda byl v příslušném postupu spálen nebo nikoli.

13. Při zohlednění spotřeby elektřiny, která není generována přímo v zařízení vyrábějícím příslušné biopalivo, se předpokládá, že intenzita emisí skleníkových plynů z výroby a distribuce této elektřiny se rovná průměrné intenzitě emisí při výrobě a distribuci elektřiny vdané oblasti. Odchylně od tohoto pravidla mohou výrobci pro elektřinu vyrobenou samostatným zařízením generujícím elektřinu použít průměrnou hodnotu platnou pro dané zařízení, pokud není připojeno k rozvodné síti.

14. Emise skleníkových plynů původem ze zpracování v příslušných případech zahrnují emise ze sušení prozatímních produktů a materiálů.

15. Emise skleníkových plynů z přepravy a distribuce, e_td, zahrnují emise pocházející z přepravy surovin a polotovarů i ze skladování a distribuce konečného výrobku. Za emise skleníkových plynů z přepravy a distribuce se nepovažují emise z přepravy a distribuce zohledňované podle bodu 5 jako emise z pěstování.

16. Emise skleníkových plynů z používání daného biopaliva, e_u, se pokládají za nulové. Emise skleníkových plynů jiných než CO₂ (CH₄ a N₂O) z použitého paliva musí být zahrnuty do faktoru e_u.

17. Úspory emisí skleníkových plynů vyvolané zachycením a geologickým ukládáním CO₂, e_ccs, které již nebyly započítány do emisí skleníkových plynů ze zpracování, e_p se omezují na emise, ke kterým nedošlo v důsledku zachycení a ukládání emitovaného CO₂ v přímé souvislosti se získáváním, přepravou, zpracováním a distribucí paliva, pokud ukládání probíhalo v souladu se zákonem č. 85/2012 Sb., o ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur a o změně některých zákonů.

18. Úspory emisí skleníkových plynů v důsledku zachycení a náhrady CO₂, e_ccr, přímo souvisejí s výrobou biopaliva, jíž jsou přiřazeny, a omezují se na emise, ke kterým nedošlo v důsledku zachycení CO₂, jehož uhlík pochází z biomasy a používá se k nahrazení CO₂ z fosilních paliv při výrobě komerčních výrobků a služeb do 1. ledna 2036.

19. Pokud kogenerační jednotka - zajištující teplo nebo elektřinu v procesu výroby paliva, pro které se počítají emise - vyrobí přebytečnou elektřinu nebo přebytečné užitečné teplo, rozdělí se emise skleníkových plynů mezi elektřinu a užitečné teplo podle teploty tepla (jež odráží užitnost (užitek) tepla). Užitečná část tepla se zjistí vynásobením jeho energetického obsahu účinností Carnotova cyklu C_h, použitím tohoto výpočtu:
$C_h=\frac{T_h-T_0}{T_h},$
kde
T_h = teplota měřená jako absolutní teplota (v kelvinech) užitečného tepla v místě dodání;
T₀ = teplota okolí, stanovená na 273,15 kelvinu (rovná se 0 °C).
Je-li přebytečné teplo vyváženo pro účely vytápění budov, při teplotě nižší než 150 °C (423,15 kelvinu), lze C_h alternativně definovat takto:
C_h = účinnost Carnotova cyklu pro teplo při teplotě 150 °C (423,15 kelvinu), která činí: 0,3546
Pro účely tohoto výpočtu se použijí skutečné účinnosti, definované jako vyrobená roční mechanická energie, elektřina, resp. teplo děleno ročním vstupem energie.
Pro účely tohoto výpočtu se rozumí:

a) „kombinovanou výrobou tepla a elektřiny“ současná výroba tepelné energie a elektrické nebo mechanické energie v jednom procesu;

b) „užitečným teplem“ teplo vyrobené k uspokojení ekonomicky odůvodněné poptávky po teplu k vytápění nebo chlazení;

c) „ekonomicky odůvodněnou poptávkou“ poptávka, která nepřekračuje potřeby tepla nebo chlazení a která by byla jinak uspokojována za tržních podmínek.

20. V případech, kdy v procesu výroby paliva vzniká kombinace paliva, pro které se počítají emise, a jednoho nebo několika dalších produktů (dále jen „druhotné produkty“), rozdělí se emise skleníkových plynů mezi palivo (nebo jeho odpovídající meziprodukty) a druhotné produkty v poměru k jejich energetickému obsahu (stanovenému u druhotných produktů s výjimkou elektřiny a tepla jako výhřevnost). Produkce emisí skleníkových plynů přebytečného užitečného tepla nebo přebytečné elektřiny se shoduje s produkcí skleníkových plynů tepla nebo elektřiny dodaných do procesu výroby paliva a určí se na základě výpočtu produkce skleníkových plynů všech vstupů a emisí, včetně surovin a emisí CH₄ a N₂O, do a z kogenerační jednotky, kotle nebo jiného zařízení dodávajícího teplo nebo elektřinu do procesu výroby paliva. V případě kombinované výroby elektřiny a tepla se výpočet provádí podle bodu 19.

21. Pro účely výpočtu uvedeného v bodu 20 se takto rozdělované emise počítají jako: e_ec + e_l + e_sca + ty podíly e_p, e_td a e_ccs a e_ccr, které vznikají během jednotlivých výrobních kroků předcházejících výrobnímu kroku, ve kterém vzniká druhotný produkt, i v rámci tohoto výrobního kroku. Došlo-li k přiřazení emisí druhotným produktům v některém z předchozích výrobních kroků životního cyklu, použije se pro předmětné účely místo těchto celkových emisí jen podíl těchto emisí přiřazený v posledním z těchto výrobních kroků meziproduktu vyráběného paliva.
V případě biopaliv musí být pro účely tohoto výpočtu zohledněny všechny druhotné produkty, které nespadají do oblasti působnosti bodu 20. U druhotných produktů, jejichž energetický obsah je záporný, se energetický obsah pokládá pro účely výpočtu za nulový.
Emise skleníkových plynů z odpadů a zbytků, včetně všech odpadů a zbytků uvedených v příloze č. 4 k tomuto nařízení, se považují v celém životním cyklu těchto odpadů a zbytků až do doby jejich získání za nulové bez ohledu na to, zda jsou uvedené odpady a zbytky před přeměnou na konečný produkt zpracovány na prozatímní produkty.
V případě paliv z biomasy vyráběných v jiných rafinériích, než které jsou kombinací zpracovatelských zařízení a kotlů nebo kogeneračních jednotek zajišťujících dodávky tepla nebo elektřiny do zpracovatelského zařízení, je analyzovanou jednotkou pro účely výpočtu podle bodu 20 rafinérie.

22. Pro účely výpočtu emisí skleníkových plynů z pěstování (e_ec), ze zpracování (e_p), z přepravy a distribuce (e_td) a roční emise skleníkových plynů ze změn v zásobě uhlíku vyvolaných změnou využití půdy (e₁) se použije energetický obsah nejpoužívanějších biopaliv a fosilních pohonných hmot uvedený v části D.