POVINNOSTI PŘI NAKLÁDÁNÍ S NĚKTERÝMI DRUHY ODPADU

KOMUNÁLNÍ ODPAD

(1) Oddělené soustřeďování složek komunálních odpadů může obec zajistit prostřednictvím

a) sběrných dvorů,

b) zařízení určených pro nakládání s odpady,

c) velkoobjemových kontejnerů,

d) sběrných nádob,

e) pytlového způsobu sběru, nebo

f) kombinací způsobů podle písmen a) až e).

(2) Podíl odděleně soustřeďovaných recyklovatelných složek komunálního odpadu pro účely vyhodnocení, zda byly splněny cíle stanovené v zákoně, se vypočte způsobem popsaným v příloze č. 18 k této vyhlášce.

(1) Obec zajistí celoročně místa pro oddělené soustřeďování alespoň biologického odpadu rostlinného původu.

(2) Zajištění místa pro oddělené soustřeďování biologického odpadu je splněno také v případě, že obec má na svém území zavedený systém komunitního kompostování, do kterého je umožněno odevzdávat veškeré rostlinné zbytky vznikající na území obce.

(1) Obec zajistí místa pro oddělené soustřeďování nebezpečných komunálních odpadů určením místa k soustřeďování nebezpečných komunálních odpadů alespoň ve stanovených termínech, minimálně však dvakrát ročně.

(2) Soustřeďování nebezpečných komunálních odpadů musí být obcí prováděno pouze na shromažďovacích místech s obsluhou nebo v zařízení určeném pro nakládání s odpady, ve kterých obsluha nebezpečné odpady převezme a uloží do určených prostředků.

(3) Při soustřeďování nebezpečných komunálních odpadů je možné využívat označení a identifikační list nebezpečného odpadu zpracovaný obecně pro příslušný druh odpadu.

NEBEZPEČNÉ ODPADY

(1) Způsob a rozsah označování nebezpečných odpadů je stanoven v příloze č. 20 k této vyhlášce.

(2) Obsah identifikačního listu nebezpečného odpadu je stanoven v příloze č. 21 k této vyhlášce.

(1) Ohlašovací list pro ohlášení přepravy nebezpečných odpadů od jednoho odesílatele k jednomu příjemci z jednoho nebo více míst nakládky do jednoho místa vykládky je uveden v příloze č. 22 k této vyhlášce.

(2) V případě, že se přeprava nebezpečných odpadů uskuteční vícekrát v jeden den z jednoho místa nakládky do jednoho místa vykládky, může být ohlášena podle přílohy č. 22 k této vyhlášce na jednom ohlašovacím listu s uvedením, že se jedná o kyvadlovou přepravu.

(3) Doklad přiložený v písemné podobě k zásilce nebezpečného odpadu obsahuje informace v rozsahu ohlašovacího listu uvedeného v příloze č. 22 k této vyhlášce.

VYBRANÉ KOVOVÉ ODPADY

(1) Kovové odpady, u nichž je provozovatel zařízení při jejich převzetí povinen zaznamenat údaje o fyzické osobě, která fyzicky předala odpad do zařízení, a kovové odpady, za které může provozovatel zařízení poskytovat úplatu pouze způsobem uvedeným v § 19 odst. 3 zákona, jsou vymezeny v bodě 1 přílohy č. 23 k této vyhlášce.

(2) Kovové odpady, za které nesmí provozovatel zařízení poskytovat úplatu v případě převzetí od nepodnikajících fyzických osob, jsou vymezeny v bodě 2 přílohy č. 23 k této vyhlášce.

(3) Přílohou průběžné evidence odpadů vymezených v bodech 1 a 2 přílohy č. 23 k této vyhlášce je evidence údajů o fyzické osobě, která fyzicky předala odpad do zařízení, a rovněž údaj o výši platby za převzatý kovový odpad. Provozovatel zařízení, které přijímá kovové odpady podle odstavce 1, s výjimkou provozovatele zařízení ke sběru a zpracování vozidel s ukončenou životností, vede tuto evidenci podle přílohy č. 14 k této vyhlášce. Hlášení souhrnných údajů z průběžné evidence za uplynulý kalendářní rok se i v tomto případě zasílá podle listů 1 a 2 přílohy č. 13 k této vyhlášce.

(4) Mobilní zařízení ke zpracování vozidel z kolejové, letecké a lodní dopravy může přijímat odpady z těchto dopravních prostředků i v případě, že se jedná o odpad katalogových čísel 16 01 04*, 16 01 06, 16 01 17, 16 01 18, 16 08 01.

(5) Provozovatel zařízení s výjimkou provozovatele zařízení, které přebírá výhradně výrobky s ukončenou životností a jejich součásti, do nějž jsou přebírány kovové odpady podle odstavců 1 a 2,

a) sleduje prostor zařízení kamerovým systémem tak, že kamery zabírají prostor vstupu do zařízení, místo, kde je umístěna váha, která je používána při přejímce odpadu do zařízení, a místo, kde jsou v zařízení soustřeďovány převzaté odpady,

b) je povinen proškolit zaměstnance v souladu s § 19 odst. 4 zákona.

(6) Kamerový systém podle odstavce 5 musí splňovat následující technické požadavky:

a) rozlišení všech kamer musí být alespoň 2 Mpix,

b) frekvence snímání všech kamer musí být alespoň 10 FPS,

c) musí být zajištěn záložním zdrojem elektrické energie, který umožňuje provoz kamerového systému alespoň po dobu 3 hodin.

(7) Kamerový záznam musí být po celou dobu uchování uchováván v nasnímané kvalitě.

STAVEBNÍ A DEMOLIČNÍ ODPADY

(1) Při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby se odděleně soustřeďují

a) vybourané stavební materiály a výrobky, které je možné opětovně použít nebo stavební a demoliční odpady, které je možné recyklovat; tato povinnost se vztahuje alespoň na materiály nebo odpady vymezené v bodě 1 přílohy č. 24 k této vyhlášce,

b) vybourané stavební materiály, které mohou být dále využity v režimu vedlejšího produktu; tato povinnost se vztahuje alespoň na materiály nebo odpady vymezené v bodě 2 přílohy č. 24 k této vyhlášce,

c) stavební a demoliční odpady, které obsahují nebezpečné složky; tato povinnost se vztahuje alespoň na odpady vymezené v bodě 3 přílohy č. 24 k této vyhlášce.

(2) Při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby se musí se stavebními a demoličními odpady obsahujícími nebezpečné látky nakládat takovým způsobem, aby nedošlo ke znečištění ostatních vybouraných stavebních materiálů, vedlejších produktů nebo stavebních a demoličních odpadů určených k recyklaci nebo opětovnému použití.

(3) Vybourané stavební a demoliční odpady obsahující azbest musí být neprodleně po vzniku zabaleny do neprodyšných obalů nebo uloženy do utěsněných nádob či kontejnerů a označeny a předány do zařízení pro nakládání s odpady, které je určeno k jejich sběru nebo odstranění.

BIOLOGICKY ROZLOŽITELNÉ ODPADY
Technologické požadavky na zpracování biologicky rozložitelných odpadů při kompostování

(1) Seznam biologicky rozložitelných odpadů určených podle § 63 odst. 1 zákona ke zpracování v zařízení určeném k nakládání s biologicky rozložitelnými odpady je uveden v tabulce č. 25.1 přílohy č. 25 k této vyhlášce. Seznam biologicky rozložitelných odpadů pro účel sledování cílů vztahujících se k biologicky rozložitelným odpadům je uveden v tabulce č. 25.6 přílohy č. 25 k této vyhlášce.

(2) V zařízení určeném pro nakládání s biologicky rozložitelnými odpady, s výjimkou malého zařízení a vermikompostárny, mohou být zpracovávány pouze biologicky rozložitelné odpady uvedené v tabulce č. 25.1 přílohy č. 25 k této vyhlášce, neodpadní suroviny odpovídající složením těmto odpadům, zemina, sedimenty, písky, včetně případů, kdy jsou tyto suroviny odpadem, odpad 19 08 02 Odpady z lapáků písku a dále látky, které prokazatelně zlepšují kvalitu procesu zpracování nebo výsledného výstupu a jejich použití je v souladu s jinými právními předpisy¹³). Odpad 19 08 02 Odpady z lapáků písku může být přijat pouze k založení do zakládky.

(3) V malém zařízení mohou být zpracovávány pouze biologicky rozložitelné odpady uvedené v tabulce č. 25.2 přílohy č. 25 k této vyhlášce, neodpadní suroviny odpovídající složením těmto odpadům, zemina, včetně odpadní zeminy, a látky, které prokazatelně zlepšují kvalitu procesu zpracování nebo výsledného výstupu, a toto je v souladu s jinými právními předpisy¹³).

(4) Ve vermikompostárně mohou být zpracovávány pouze biologicky rozložitelné odpady uvedené v tabulce č. 25.3 přílohy č. 25 k této vyhlášce, neodpadní suroviny odpovídající složením těmto odpadům, zemina, včetně odpadní zeminy, a látky, které prokazatelně zlepšují kvalitu procesu zpracování nebo výsledného výstupu, a toto je v souladu s jinými právními předpisy¹³).

(5) Obsah rizikových látek a prvků v jednotlivých zpracovávaných odpadech a surovinách nesmí ohrozit kvalitu výstupu ze zařízení.

(6) Odpady vymezené v tabulce č. 25.4 přílohy č. 25 k této vyhlášce mohou být zpracovávány pouze se souhlasem krajské veterinární správy.

(1) Zařízení určená k nakládání s biologicky rozložitelnými odpady se podle používané technologie dělí na

a) kompostárny s aerobním procesem zpracování biologicky rozložitelných odpadů,

b) vermikompostárny s aerobním procesem zpracování biologicky rozložitelných odpadů pomocí žížal,

c) bioplynové stanice s anaerobním procesem zpracování biologicky rozložitelných odpadů,

d) další zařízení využívající technologie vyvinuté na základě postupujícího rozvoje vědy a techniky a

e) zařízení sloužící k biologické stabilizaci nerecyklovatelných biologicky rozložitelných odpadů před jejich uložením na skládku nebo jejich odstraněním.

(2) Zařízení podle odstavce 1 písm. e) může přijímat odpady vymezené v tabulce 25.1 přílohy č. 25 k této vyhlášce, pouze pokud jsou znečištěné tak, že jejich zpracováním v ostatních zařízeních není možné získat výstup skupiny 1 nebo 2, a dále odpady, které v této tabulce nejsou vymezené. Odděleně soustřeďovaný recyklovatelný komunální biologický odpad může být do zařízení předáván pouze po dotřídění a předávaný podíl musí tvořit pouze podíl odpovídající § 8 a 9 ve vztahu k dalšímu způsobu nakládání s výstupem z tohoto zařízení.

(3) Na zařízení podle odstavce 1 písm. d) a e) se, pokud to odpovídá povaze zařízení, použijí technické požadavky na vybavení a provoz a technologické požadavky na zpracování biologicky rozložitelných odpadů vztahující se na kompostárny nebo vermikompostárny přiměřeně používané technologii a požadavkům na výstup ze zařízení. Tato zařízení nemohou být malým zařízením.

(4) Obsah provozního řádu zařízení určeného k nakládání s biologicky rozložitelnými odpady je uveden v příloze č. 26 k této vyhlášce.

(1) Kompostárna musí být vybavena

a) zařízením ke sledování teploty zakládky,

b) metodikou ke sledování vlhkosti zakládky a zpracovávaných biologicky rozložitelných odpadů,

c) zařízením pro zvlhčování zakládky,

d) zařízením pro zajištění aerobního prostředí v zakládce,

e) v případě kompostování v halách s aktivním provzdušňováním zařízením na měření koncentrace kyslíku,

f) v místech soustřeďování odpadu s výjimkou míst, kde jsou soustřeďovány zemina, písek a dřevo, u nichž nemůže dojít k vyluhování, a v místě zakládky podle § 46 odst. 4 vodohospodářsky zabezpečenou plochou, pokud nejde o malé zařízení,

(2) Malé zařízení nemusí být vybaveno vodohospodářsky zabezpečenou plochou, při splnění následujících podmínek:

a) nedojde k ohrožení podzemních nebo povrchových vod,

b) malé zařízení nesmí být ve svahu se sklonem nad 3°,

c) vzdálenost od povrchových vod musí být minimálně 50 m,

d) musí být mimo aktivní zónu záplavového území.

d) vzdálenost od zdrojů pitné vody, zdrojů léčivých vod a přírodních minerálních vod musí být minimálně 100 m,

(3) Vermikompostárna musí být vybavena

a) násadou epigeických žížal pro zajištění průběhu procesu vermikompostování,

b) zařízením ke sledování teploty,

c) zařízením pro zvlhčování zakládky,

d) v místech soustřeďování odpadu a zakládky vodohospodářsky zabezpečenou plochou,

e) zařízením pro nakládání a v případě předkompostování zařízením pro zajištění aerobního prostředí.

(1) V kompostárně musí probíhat kontrolovaný a řízený proces aerobní mikrobiální biochemické přeměny biologicky rozložitelných surovin na kompost. Před zahájením zpracování odpadů musí být ve zpracovávaných odpadech co nejvíce snížen obsah nevhodných příměsí, zejména plastů. Na začátku kompostovacího procesu musí být odpady založeny do zakládky podle odpovídající receptury a musí být provedena jejich homogenizace. Den provedené homogenizace je považován za počátek kompostovacího procesu a musí být zaznamenán do provozního deníku kompostárny. Struktura zakládky biologicky rozložitelných odpadů musí být upravena tak, aby mohl optimálně proběhnout kompostovací proces. Během kompostovacího procesu musí být zajištěna vlhkost zakládky v rozmezí 40 % – 65 % a struktura zakládky v rozmezí 30 % – 40 %. O termofilní fázi kompostovacího procesu podle zvoleného teplotního režimu podle tabulky č. 27.1 přílohy č. 27 k této vyhlášce musí být proveden záznam v provozním deníku kompostárny, a to alespoň teplota a čas záznamu.

(2) Kompostárna musí mít zpracovány receptury pro optimální surovinové složení zakládky kompostu, včetně popisu přípravy surovin a vlhkosti zakládky, podle kterých postupuje. Zakládku musí tvořit homogenizovaná směs biologicky rozložitelných odpadů nebo rostlinných zbytků, případně dalších složek, optimalizovaná z hlediska poměru uhlíku a dusíku. Zakládka musí být založena v jednom termínu do jedné či více hromad a následně řízená tak, aby byl zajištěn aerobní proces.

(3) Biologicky rozložitelné odpady o sušině nižší než 40 % musí být založeny neprodleně po přijetí do zakládky tak, aby nedocházelo k anaerobnímu procesu a znehodnocení suroviny. Za tímto účelem musí mít kompostárna připravenu rezervu suroviny o vyšší sušině.

(4) Minimální doba procesu po provedené homogenizaci a založení do zakládky je 60 dnů a nesmí být kratší, než dojde k trvalému poklesu teplot pod 40 °C. Při kompostování v uzavřených prostorách je možná i doba kratší, je-li výrobcem zařízení stanovena minimální doba zpracování jinak. V takovém případě musí být proces a doba zpracování popsány v provozním řádu.

(5) Během kompostovacího procesu musí být kromě počáteční homogenizace provedena alespoň dvě další překopání zakládky.

(6) Kal z čistíren odpadních vod nesmí tvořit více než 40 % z celkové hmotnosti odpadů a dalších surovin v zakládce.

(1) Vlhkost a teplota suroviny v zakládce musí být sledovány každý pracovní den a po dobu zvoleného teplotního režimu podle tabulky č. 27.1 přílohy č. 27 k této vyhlášce každý den. Po splnění těchto teplot bude teplota měřena dvakrát týdně do poklesu teplot pod 40 °C.

(2) V případě, že teplota zakládky nedosáhne do konce druhého týdne od jejího založení výše podle zvoleného teplotního režimu podle tabulky č. 27.1 přílohy č. 27 k této vyhlášce nebo dojde u dvou měření za sebou k překročení teploty zakládky nad 70 °C, mimo hygienizační režim č. 1, tabulky č. 27.1 přílohy č. 27 k této vyhlášce nebo pokud teplota po 4 týdnech od založení zakládky neklesne pod 60 °C, musí být neprodleně provedena kontrola základních parametrů zakládky, jako je vlhkost, struktura zakládky a poměr C:N, a musí být provedena technologická opatření vedoucí k nápravě a správnému dokončení kompostovacího procesu. O těchto událostech a výsledcích, vyhodnocení příčin tohoto stavu a provedených nápravných opatřeních musí být proveden záznam v provozním deníku.

(3) Při zpracování biologicky rozložitelných odpadů v kompostárně musí být po dobu stanovenou v tabulce č. 27.1 přílohy č. 27 k této vyhlášce dosaženy teploty stanovené v této tabulce.

(4) Teplota kompostových zakládek vyšších než 2 m se měří ve středu zakládky v minimální hloubce 1 m od povrchu zakládky. Teplota nižších kompostových zakládek se měří ve středu zakládky v minimální hloubce 0,5 m od povrchu zakládky.

(5) Při procesu kompostování je pro expedici kompostu přípustná teplota nižší než 40 °C.

(6) Pokud je kompostárna vybavena zařízením na měření koncentrace kyslíku, sleduje se koncentrace kyslíku kontinuálně.

(1) Technologické požadavky na proces vermikompostování jsou následující:

a) teplota vermikompostových zakládek vyšších než 2 m se měří ve středu zakládky v minimální hloubce 1 m od povrchu zakládky; teplota nižších vermikompostových zakládek se měří ve středu zakládky v minimální hloubce 0,5 m od povrchu zakládky,

b) nejvyšší teplota během vermikompostování může být 35 °C,

c) v zakládce je přítomen dostatečný počet žížal pro průběh procesu,

d) v průběhu procesu je vlhkost zakládky v rozmezí od 40 % do 80 %,

e) vlhkost a teplota surovin v zakládce se měří třikrát týdně v pracovní den; zjištěné hodnoty musí být evidovány včetně údajů o době měření,

f) součástí procesu vermikompostování může být fáze předkompostování, při které nejsou využívány žížaly.

(2) Pokud je do vermikompostárny přijímán odpad katalogového čísla 02 01 06 nebo neodpadní suroviny stejného původu, musí být provedeno jejich zpracování předkompostováním podle technické normy ČSN 46 5736 – Vermikomposty nebo musí být technologie vermikompostárny ověřena z hlediska účinnosti hygienizace a prováděno pravidelné ověřování limitních hodnot indikátorových organismů podle přílohy č. 28 k této vyhlášce v četnosti podle přílohy č. 31 k této vyhlášce.

(1) Při zpracování biologicky rozložitelných odpadů v bioplynové stanici musí být po dobu stanovenou v tabulce č. 27.2 přílohy č. 27 k této vyhlášce dosaženy teploty stanovené v této příloze.

(2) Požadavky odstavce 1 nemusí být splněny, pokud

a) je v technologii zařazena předúprava nebo následná úprava, v rámci kterých je biologicky rozložitelný odpad zahřátý na teplotu 70 °C po dobu alespoň 1 hodiny, nebo

b) výstup z technologie je dále zpracováván v jiné technologii provozované v souladu s touto vyhláškou.

(3) Doba zdržení biologicky rozložitelných odpadů v procesu anaerobní digesce musí být alespoň 30 dnů. Tato doba zdržení může být zkrácena, nejméně však na 20 dnů, pokud provozovatel zařízení zajistí, že produkovaný digestát je dostatečně stabilní a není zdrojem obtěžujícího zápachu. Požadavek na stabilitu je splněn vždy, když digestát trvale splňuje hodnoty stability stanovené modifikovanou metodou podle technické normy ČSN ISO 11734 Jakost vod – Hodnocení úplné anaerobní biologické rozložitelnosti organických látek kalem z anaerobní stabilizace – Metoda stanovení produkce bioplynu.

(4) Požadavky odstavců 1 a 2 nemusí být splněny, pokud provozovatel zařízení, které zpracovává vedlejší produkty živočišného původu nebo získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, plní povinnosti vyplývající z přímo použitelného předpisu o vedlejších produktech živočišného původu²⁷), přímo použitelného předpisu o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty²⁹) a z povolení krajské veterinární správy podle veterinárního zákona³¹).

(1) V zařízení, které zpracovává odpady vymezené v tabulce č. 25.5 přílohy č. 25 k této vyhlášce, musí být provedeno ověření technologie biologického zpracování biologicky rozložitelných odpadů z hlediska účinnosti hygienizace v těchto případech:

a) při zahájení provozu zařízení,

b) po každé změně technologie, která může ovlivnit přežívání patogenních nebo podmíněně patogenních činitelů, nebo

c) při změně skladby přijímaných biologicky rozložitelných odpadů.

(2) Ověření technologie z hlediska účinnosti hygienizace se provádí

a) testem přímého hodnocení procesu, při kterém se využívají vnesené indikátorové mikroorganismy Salmonella senftenberg W 775 – H₂S negativní nebo Escherichia coli, nebo

b) metodou vstup – výstup, která se provádí odebráním 10 vzorků na vstupu během 30 dnů a 10 vzorků na výstupu, přičemž minimální doba mezi jednotlivými odběry vzorků na vstupu je 48 hodin; vzorek na výstupu musí být vždy odebrán ze stejného materiálu jako pořadím odpovídající vzorek odebraný na vstupu; doba mezi odběrem vstupního a odpovídajícího výstupního vzorku musí odpovídat době, po kterou je materiál podroben technologickému procesu úpravy.

(3) Technologii biologického zpracování biologicky rozložitelných odpadů z hlediska účinnosti hygienizace je možno považovat za ověřenou, jestliže při dodržení technologických parametrů stanovených provozním řádem:

a) výstup ze zařízení odpovídá stanoveným kritériím uvedeným v příloze č. 28 k této vyhlášce a

b) geometrický průměr počtu kolonií tvořících jednotku (KTJ) u vneseného organismu nebo u metody vstup – výstup se během procesu sníží minimálně o 5 řádů; v případě, že geometrický průměr počtu kolonií sledovaného organismu v nálezech 10 vzorků u biologicky rozložitelného odpadu u metody vstup – výstup (na základě analýz vzorků odebraných před zpracováním) bude méně než 10⁵ KTJ na gram biologicky rozložitelného odpadu pro Escherichia coli nebo enterokoky, musí geometrický průměr počtů kolonií ve vzorku výstupu po zpracování vykazovat méně než 50 KTJ na gram pro Escherichia coli nebo enterokoky.

(4) Zařízení, které zpracovává vedlejší produkty živočišného původu nebo získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, se považuje za ověřené z hlediska účinnosti hygienizace, pokud splňuje požadavky vyplývající z přímo použitelného předpisu o vedlejších produktech živočišného původu²⁷), přímo použitelného předpisu o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty²⁹) a z povolení krajské veterinární správy podle veterinárního zákona.

(1) Výstupy ze zařízení určeného k nakládání s biologicky rozložitelnými odpady jsou bioplyn, digestát, kompost, vermikompost, výstupy ze zařízení podle § 44 odst. 1 písm. d) a dále biologicky stabilizovaný odpad nebo biologicky nerozložitelný odpad, které jsou určené k dalšímu zpracování.

(2) Výstupy ze zařízení určeného pro nakládání s biologicky rozložitelnými odpady nesmí již dále podléhat rozkladu, nesmí zapáchat a nesmí obsahovat organické fytotoxiny.

(3) Výstupy ze zařízení podle § 44 odst. 1 písm. d) musí splnit požadavky stanovené touto vyhláškou pro výstup.

(4) Výstupy ze zařízení určeného pro nakládání s biologicky rozložitelnými odpady zařadí provozovatel zařízení do skupin, případně tříd podle přílohy č. 29 k této vyhlášce s ohledem na obsah rizikových látek a prvků a další kvalitativní kritéria stanovená v příloze č. 30 k této vyhlášce.

(5) Výstup ze zařízení určeného pro nakládání s biologicky rozložitelnými odpady může být použit pouze v souladu se způsobem použití vymezeným pro jednotlivé skupiny výstupů, které jsou vymezeny v příloze č. 29 k této vyhlášce.

(6) Na výstupy z malého zařízení se nevztahují odstavce 4 a 5, pokud nejsou uváděny na trh nebo do oběhu a budou používány mimo zemědělskou a lesní půdu k zakládání nebo pro údržbu zeleně v obcích, z jejichž katastrálního území biologicky rozložitelný odpad zpracovaný v malém zařízení pochází. Ověření limitních hodnot podle § 52 odst. 1 se v tomto případě nevyžaduje.

(7) S výjimkou zařízení podle § 44 odst. 1 písm. e) může hmotnost výstupu skupiny 4 představovat nejvýše 20 % z celkové hmotnosti výstupů ze zařízení určeného pro nakládání s biologicky rozložitelnými odpady v kalendářním roce. Pokud vznikne výstup skupiny 4, musí provozovatel zařízení ověřit nastavení technologie a procesního modelu a, pokud to je možné, provést dodatečnou úpravu vzniklého výstupu.

(1) Limitní hodnoty vybraných rizikových látek a prvků podle jednotlivých skupin výstupů ze zařízení určeného pro nakládání s biologicky rozložitelnými odpady jsou stanoveny v tabulce č. 30.1 přílohy č. 30 k této vyhlášce.

(2) Limitní hodnoty pro indikátorové organismy ve výstupu ze zařízení určeného pro nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a metody jejich stanovení jsou uvedeny v příloze č. 28 k této vyhlášce. Limitní hodnoty se ověřují u odpadů vymezených v tabulce č. 25.5 přílohy č. 25 k této vyhlášce.

(3) Požadavky na jakost jednotlivých skupin výstupů jsou stanoveny v tabulce č. 30.2 v příloze č. 30 k této vyhlášce.

(4) Plnění požadavků podle odstavců 1 a 2 se ověřuje v četnosti podle tabulky v příloze č. 31 k této vyhlášce, pokud nebyla povolením vydaným podle § 21 odst. 2 zákona stanovena četnost vyšší.

(5) Podrobnosti vzorkování výstupů ze zařízení pro biologické zpracování biologicky rozložitelných odpadů jsou uvedeny v příloze č. 31 k této vyhlášce.

(1) Bioplyn vystupující ze zařízení určeného k nakládání s biologicky rozložitelnými odpady přestává být odpadem v okamžiku, kdy splní požadavky na paliva podle jiných právních předpisů¹⁴).

(2) Výstupy ze zařízení určeného k nakládání s biologicky rozložitelnými odpady přestávají být odpadem, pokud splní požadavky na výstupy skupin 1 a 2 stanovené touto vyhláškou, v okamžiku, kdy splní všechny požadavky stanovené touto vyhláškou a v případě výstupů skupiny 1 rovněž požadavky zákona o hnojivech.

(3) Náležitosti průvodní dokumentace pro výstupy, které přestávají být odpadem, jsou stanoveny v příloze č. 32 k této vyhlášce.

KOMUNITNÍ KOMPOSTOVÁNÍ

(1) Při zpracování rostlinných zbytků v komunitní kompostárně musí být dodrženy technologické požadavky pro provoz kompostárny zpracovávající biologicky rozložitelné odpady. V případě komunitní kompostárny, která svou kapacitou odpovídá malému zařízení, postačuje, pokud jsou splněny požadavky na technologický postup kompostování v malém zařízení.

(2) Komunitní kompostárna musí být technicky vybavena jako kompostárna zpracovávající biologicky rozložitelné odpady. V případě komunitní kompostárny, která svou kapacitou odpovídá malému zařízení, postačuje, pokud její technické vybavení odpovídá požadavkům na malé zařízení.

(3) Komunitní kompostárna musí mít zpracovaný procesní model v rozsahu písmene e) přílohy č. 26 k této vyhlášce v podobě dokumentace a postupovat podle tohoto procesního modelu.

(1) Průběžná evidence množství zpracovaných rostlinných zbytků se vede při každém převzetí rostlinných zbytků podle přílohy č. 34 k této vyhlášce.

(2) Hlášení údajů o množství zpracovaných rostlinných zbytků se podává podle přílohy č. 35 k této vyhlášce.

(3) Hlášení údajů o komunitních kompostárnách provozovaných na území obce je součástí ročního hlášení a zasílá se podle listu 5 přílohy č. 13 k této vyhlášce.

(4) Obecní úřad obce s rozšířenou působností provádí kontrolu hlášení uvedených v odstavcích 2 a 3. Kontroluje úplnost a správnost podaných řádných a opravných hlášení a vyzývá ohlašovatele k provedení doplnění nebo oprav nesprávných údajů. Zpracované údaje z hlášení zasílá ministerstvu v datovém standardu prostřednictvím k tomu zřízených informačních systémů nebo s využitím dálkového přístupu do Informačního systému odpadového hospodářství.

(5) Obecní úřad obce s rozšířenou působností v hlášení kontroluje

a) údaje o provozovateli komunitní kompostárny,

b) údaje o komunitní kompostárně,

c) údaje o množství rostlinných zbytků,

d) údaje o obci, ze které rostlinné zbytky pocházejí.

KALY Z ČISTÍREN ODPADNÍCH VOD
Postupy analýzy kalů a půdy, včetně metod odběru vzorků

(1) Ověření technologie úpravy kalů z hlediska účinnosti hygienizace se provádí v těchto případech:

a) při zahájení provozu technologie a

b) po každé změně technologie, která může ovlivnit přežívání patogenních nebo podmíněně patogenních činitelů.

(2) Ověření technologie úpravy kalů z hlediska účinnosti hygienizace se provádí

a) testem přímého hodnocení procesu, při kterém se využívají vnesené indikátorové mikroorganismy Salmonella senftenberg W 775 – H₂S negativní nebo Escherichia coli, nebo

b) metodou vstup – výstup, která se provádí odebráním 10 vzorků na vstupu během 30 dnů a 10 vzorků na výstupu, přičemž minimální doba mezi jednotlivými odběry vzorků na vstupu je 48 hodin; vzorek na výstupu musí být vždy odebrán ze stejného materiálu jako pořadím odpovídající vzorek odebraný na vstupu; doba mezi odběrem vstupního a odpovídajícího výstupního vzorku musí odpovídat době, po kterou je materiál podroben technologickému procesu úpravy.

(3) Technologie úpravy kalů splňuje požadavky na ověření z hlediska účinnosti hygienizace, jestliže při dodržení technologických parametrů stanovených provozním řádem

a) výstup z technologie splňuje mikrobiologická kritéria stanovená pro kal kategorie I v tabulce č. 38.1 v příloze č. 38 k této vyhlášce,

b) geometrický průměr počtu kolonií tvořících jednotku (KTJ) u vneseného organismu nebo u metody vstup – výstup se během procesu sníží minimálně o 5 řádů; v případě, že na základě analýz vzorků odebraných před zpracováním je geometrický průměr počtu kolonií sledovaného organismu v nálezech 10 vzorků kalu u metody vstup – výstup méně než 10⁵ KTJ na gram kalu pro Escherichia coli nebo enterokoky, musí geometrický průměr počtů kolonií ve vzorku výstupu po zpracování vykazovat méně než 50 KTJ na gram pro Escherichia coli nebo enterokoky.

(4) Technologie úpravy kalů, které produkují kaly splňující mikrobiologická kritéria stanovená pro kal kategorie I nebo II v tabulce č. 38.1 v příloze č. 38 k této vyhlášce, se považují za ověřené.

(1) Kaly lze soustřeďovat za splnění následujících podmínek:

a) shromažďování, skladování nebo dočasné uložení upravených kalů před jejich použitím na zemědělské půdě je v souladu s programem použití kalů,

b) kaly nesmí obsahovat méně než 4 % sušiny, pokud jsou shromažďovány, skladovány nebo dočasně uloženy ve speciálních nádobách, kontejnerech, obalech, jímkách a nádržích,

c) při soustřeďování kalů jiným způsobem než podle písmene b) nesmí upravené kaly obsahovat méně než 18 % sušiny,

d) musí být zabráněno přítoku povrchových nebo srážkových vod a úniku kalů a výluhů z nich na vodohospodářsky nezabezpečené plochy nebo do půdy,

e) upravené kaly musí být před použitím na zemědělské půdě soustřeďovány odděleně a označeny podle čistírny odpadních vod nebo zařízení na úpravu kalů, kde byly upraveny, a programu použití kalů, který se na ně vztahuje,

f) pokud jsou jednotlivé kaly soustřeďovány jiným způsobem než podle písmene b), musí být dodržena maximální výška uložených nebo skladovaných upravených kalů 3 m, a pokud v takovém případě není oddělení jednotlivých upravených kalů řešeno jiným technickým způsobem, musí být od sebe jednotlivé kaly vzdáleny minimálně 1 m.

(2) Místo soustřeďování kalů musí splňovat následující podmínky:

a) v případech, kdy se zachází s kaly ve větším rozsahu¹⁵) nebo kdy je zacházení s nimi spojeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody, je schváleno havarijním plánem podle vodního zákona¹⁶); obsah programu použití kalů a havarijního plánu si musí odpovídat,

b) je zabezpečeno proti vstupu nepovolaných osob a

c) jeho minimální vzdálenost od obytné zástavby nesmí být menší než 300 m, s výjimkou obytné zástavby, která je součástí areálu, kde je kal uložen nebo skladován.

(3) Způsob označení kalu podle § 67 odst. 2 zákona je vymezen v příloze č. 36 k této vyhlášce.

(1) Upravené kaly lze na zemědělské půdě používat pouze za splnění těchto podmínek:

a) upravené kaly musí být použity nebo umístěny na půdní blok, kde budou použity, do 8 měsíců ode dne jejich výstupu z technologie úpravy,

b) pokud je překročena lhůta podle písmene a), musí být před použitím upravených kalů ověřeno splnění mikrobiologických kritérií pro jejich použití; časový odstup od odběru vzorku pro provedení analýz do jejich použití nebo alespoň umístění na půdní blok, kde budou použity, nesmí být delší než 30 dní,

c) upravené kaly mohou být v množství podle písmene f) umístěny v rámci půdního bloku, kde budou použity, nejvýše 30 dnů před jejich použitím,

d) nejpozději do 48 hodin od rozprostření upravených kalů na půdní blok musí být upravené kaly zapraveny do půdy,

e) potřeba dodání živin do půdy na dílu půdního bloku určeného k použití upravených kalů musí být doložena výsledky rozborů agrochemických vlastností půd uvedenými v evidenčním listu využití kalů v zemědělství podle přílohy č. 37 k této vyhlášce, použití výsledků rozborů je možné 2 roky od jejich provedení,

f) na 1 ha může být použito nejvýše 5 t sušiny kalů; upravené kaly musí být na jednom dílu půdního bloku použity v jedné agrotechnické operaci a v jednom souvislém časovém období za příznivých fyzikálních a vlhkostních podmínek; pokud použité kaly obsahují méně než polovinu limitního množství každé ze sledovaných rizikových látek a prvků, může množství kalů dosáhnout 10 t sušiny kalů na 1 ha,

g) po dobu 3 let následujících po použití upravených kalů nesmí být na dotčených dílech půdního bloku použity žádné další kaly; to platí pro celý díl půdního bloku, i když bylo použití upravených kalů provedeno jen na jeho části,

h) dávka dusíku dodaného v kalech nepřekročí limit dusíku stanovený pro hnojenou plodinu podle nařízení vlády o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu¹⁷); množství a doba užití kalů se řídí též požadavkem rostlin na živiny s přihlédnutím k přístupným živinám a organické složce v půdě, jakož i ke stanovištním podmínkám,

i) při přímém použití upravených kalů musí být minimální obsah sušiny kalu 4 %,

j) kaly mohou být míseny, pouze pokud je to vhodné s ohledem na nutriční potřeby rostlin nebo s ohledem na zlepšování kvality půdy, a to pouze se zeminou, pískem, hnojivy nebo pomocnými půdními látkami podle zákona o hnojivech nebo exkrementy, slámou nebo jinými přírodními látkami ze zemědělské výroby nebo lesnictví, které nevykazují žádnou z nebezpečných vlastností a běžně se využívají v zemědělství v souladu se zákonem o hnojivech.

(2) Při umístění upravených kalů podle odstavce 1 písm. c) musí být od okamžiku umístění upravených kalů do jejich použití splněny následující podmínky:

a) upravené kaly obsahují minimálně 18 % sušiny,

b) umístění upravených kalů je v souladu s programem použití kalů,

c) minimální vzdálenost umístěných upravených kalů od povrchových vod nesmí být menší než 50 m při zohlednění místní hydrologické situace,

d) minimální vzdálenost umístěných upravených kalů od zdrojů pitné vody nesmí být menší než 100 m při zohlednění místní hydrologické situace,

e) minimální vzdálenost umístěných kalů od obytné zástavby nesmí být menší než 300 m,

f) umístění upravených kalů je možné pouze na pozemcích, které nejsou meliorovány, nejedná se o trvale zamokřené půdy vymezené hlavními půdními jednotkami 65 až 76 nebo lehké písčité – silně propustné půdy¹⁵),

g) v případech, kdy se zachází s upravenými kaly ve větším rozsahu¹⁵) nebo kdy je zacházení s nimi spojeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody, je vypracován a schválen havarijní plán podle vodního zákona¹⁸); obsah programu použití kalů a havarijního plánu si musí odpovídat,

h) úložiště kalů musí být zabezpečeno proti úniku tekutého podílu z úložiště,

i) sklon svahu, na kterém jsou upravené kaly uloženy, dosahuje maximálně 5° a

j) jednotlivé upravené kaly musí být odděleny a označeny podle čistírny odpadních vod nebo zařízení na úpravu kalů, kde byly upraveny, a programu použití kalů, který se na ně vztahuje.

(1) Celkový povolený vnos rizikových látek do zemědělské půdy použitím upravených kalů v průběhu 10 let je určen povolenou dávkou kalů uvedenou v § 59 odst. 1 písm. f) a mezními hodnotami koncentrací rizikových látek a prvků uvedených v příloze č. 38 k této vyhlášce.

(2) Kaly není možné používat na zemědělské půdě, kde bylo zjištěno překročení preventivních hodnot podle přílohy č. 1 k vyhlášce č. 153/2016 Sb., o stanovení podrobností ochrany kvality zemědělské půdy a o změně vyhlášky č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů.

(1) Kaly, které splňují mikrobiologická kritéria stanovená pro kal kategorie I nebo II v tabulce č. 38.1 v příloze č. 38 k této vyhlášce, se považují za upravené.

(2) Na zemědělskou půdu mohou být použity pouze kaly, které

a) splňují mikrobiologická kritéria stanovená pro kal kategorie I nebo II v tabulce č. 38.1 v příloze č. 38 k této vyhlášce a

b) nepřekračují mezní hodnoty koncentrací vybraných rizikových látek a prvků stanovené v tabulce č. 38.2 v příloze č. 38 k této vyhlášce.

(3) Pokud kal splňuje mezní hodnoty koncentrací podle odstavce 2 písm. b) a současně pouze mikrobiologická kritéria stanovená pro kal kategorie II v tabulce č. 38.1 v příloze č. 38 k této vyhlášce, musí být při použití na zemědělské půdě splněny následující dodatečné podmínky:

a) nejedná se o použití kalu z čistíren odpadních vod zpracovávajících vedlejší živočišné produkty spadající do působnosti přímo použitelného předpisu Evropské unie o vedlejších produktech živočišného původu²⁷),

b) od použití kalu do sklizně musí uběhnout alespoň jedno zimní období s výjimkou pěstování plodin, které budou využity výhradně k technickým účelům, a

c) na dílu půdního bloku, kde je použit kal, nebude 3 roky od použití kalu pěstována polní zelenina, brambory a intenzivně plodící ovocná výsadba.

(1) Odběry a analýzy vzorků půdy (dále jen „monitoring půdy“) na dílech půdního bloku určených k použití upravených kalů a odběry a analýzy vzorků kalů (dále jen „monitoring kalů“) zajišťuje osoba, která provedla úpravu kalů. Návrh monitoringu půdy a monitoringu kalů na dílech půdního bloku určených k použití upravených kalů je součástí programu použití kalů.

(2) Monitoring půdy se provádí vždy ke každému programu použití kalů podle § 63 prostřednictvím osob pověřených Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským, v souladu s vyhláškou o agrochemickém zkoušení zemědělských půd a zjišťování půdních vlastností lesních pozemků¹⁹) a v rozsahu uvedeném v příloze č. 37 k této vyhlášce. Pokud dochází k použití upravených kalů z různých čistíren odpadních vod nebo z různých technologií úpravy kalů na stejný díl půdního bloku, je možné provést pouze jeden monitoring půdy. Výsledky monitoringu půdy jsou platné po dobu 2 let ode dne odběru vzorků půdy.

(3) Při monitoringu kalů se provádí odběry a chemické a mikrobiologické analýzy kalů v rozsahu a četnosti uvedených v přílohách č. 28, 38 a 39 k této vyhlášce.

(4) Odběry a analýzy vzorků kalů pro ověření splnění podmínek podle § 58 odst. 1 písm. b) zajišťuje osoba, která provádí dočasné uložení nebo skladování upravených kalů. Pro odběry a analýzy vzorků kalů platí obdobně požadavky podle § 63.

(5) Výsledky monitoringu kalů a monitoringu půdy se uvádí na evidenčním listu využití kalů v zemědělství podle přílohy č. 37 k této vyhlášce. Protokoly o provedeném monitoringu půdy a monitoringu kalů a výsledky odběru a analýzy upravených kalů pro ověření splnění podmínek podle § 58 odst. 1 písm. b) uchovává osoba, která jednotlivé odběry a analýzy zajišťuje podle odstavce 1 nebo 4, po dobu 10 let.

a) stanovení polychlorovaných bifenylů v kalech se provádí jednou ročně,

b) odběry vzorků kalů se provádí podle ČSN EN ISO 5667-13 – Jakost vod – Odběr vzorků – Část 13: Návod pro odběr vzorků kalů a podle programu vzorkování zpracovaného podle této normy,

c) při stanovení mikrobiologických kritérií pro jednu analýzu musí být odebráno vždy 5 vzorků během jednoho dne, každý z těchto vzorků musí být stanoven samostatně, tak, aby byl monitorován celý profil posuzovaného množství kalu, množství jednoho odebraného vzorku kalu musí být minimálně 0,5 kg; vzorky kalů pro mikrobiologická stanovení musí být odebrány, uchovávány a přepravovány tak, aby nedošlo k jejich smísení, sekundární kontaminaci nebo pomnožení mikroorganismů,

d) vzorkovnice se plní nejvýše do 80 % jejich kapacit a v případě biologicky aktivního kalu nejvýše do 50 % jejich kapacit,

e) vzorkovnice se uzavírá volně,

f) během přepravy se vzorky uchovávají při teplotě 1 až 8 °C,

g) analýza vzorku se provádí do 72 hodin od jeho odběru a v případě biologicky aktivního kalu do 24 hodin od jeho odběru.

(1) Program použití kalů musí být zpracován pro upravený kal z konkrétní čistírny odpadních vod nebo z konkrétní technologie úpravy kalů a musí být zřejmé, na jakých dílech půdního bloku se bude tento upravený kal aplikovat. Při jakékoliv změně skutečností podle odstavce 2 musí být program použití kalů upraven.

(2) Program použití kalů obsahuje

a) vyhodnocení kalů z hlediska jejich použití na zemědělské půdě v souladu s přílohami č. 28, 37 a 38 k této vyhlášce,

b) popis technologie úpravy kalů včetně údajů o ověření účinnosti technologie úpravy z hlediska hygienizace,

c) celkové množství upravených kalů, na které se program použití kalů vztahuje,

d) výčet dílů půdního bloku určených k použití upravených kalů včetně ukazatelů pro jejich hodnocení podle listu 2 přílohy č. 37 k této vyhlášce,

e) popis způsobu zabezpečení podmínek podle § 58 odst. 2, dočasného uložení a skladování upravených kalů před jejich použitím včetně popisu způsobu doložení délky doby podle § 58 odst. 1 písm. c), dočasného uložení či skladování včetně data prvního a posledního dne této doby a způsobu označení jednotlivých uložených upravených kalů,

f) hydrologická situace v zájmovém území použití upravených kalů,

g) zařazení použití upravených kalů do osevního postupu,

h) návrh monitoringu kalů a monitoringu půdy,

i) plán odběru vzorků,

j) opatření na ochranu zdraví při práci s kaly a

k) evidenční listy využití kalů v zemědělství podle přílohy č. 37 k této vyhlášce.

POLYCHLOROVANÉ BIFENYLY

(1) Požadavky na metody pro stanovení koncentrace polychlorovaných bifenylů jsou splněny, pokud jsou použity metody uvedené v příloze č. 40 k této vyhlášce.

(2) Odběry vzorků pro účely vedení evidence zařízení provádějí pouze osoby, které kromě obecných požadavků na vzorkování musí splňovat odbornou způsobilost podle jiných právních předpisů²⁰).

(1) Dekontaminací zařízení obsahujícího polychlorované bifenyly se rozumí postup, kterým se provede trvalé snížení koncentrace polychlorovaných bifenylů v zařízení pod 50 mg/kg nebo náhrada polychlorovaných bifenylů jinými vhodnými látkami neobsahujícími polychlorované bifenyly.

(2) Náhradní kapaliny nebo provozní náplně, které neobsahují polychlorované bifenyly, musí představovat znatelně nižší rizika.

(3) Dekontaminace mimo provozní pozici může být prováděna pouze v zařízení určeném pro nakládání s odpady.

(4) Provozovatel zařízení nebo vlastník provádějící dekontaminaci na provozní pozici nebo demontáž zařízení před přepravou do zařízení, ve kterém je provedena dekontaminace, provede před jejím započetím opatření minimalizující riziko úniku provozní náplně ze zařízení do životního prostředí. Za tímto účelem musí vždy vybavit provozní pozici zařízení bez vlastní záchytné jímky nebo provozní pozici netěsného zařízení záchytnou jímkou nepropustnou pro provozní kapalinu s obsahem polychlorovaných bifenylů o obsahu větším nebo rovném maximálnímu obsahu provozní náplně v zařízení. Pokud to není možné, musí přijmout alternativní technické opatření vedoucí k zabránění úniku provozní náplně a k minimalizaci ohrožení životního prostředí.

(5) Soustřeďování zařízení obsahujících polychlorované bifenyly a postup dekontaminace jsou stanoveny v příloze č. 41 k této vyhlášce.

(1) Provozovatel nebo vlastník zařízení podle § 81 odst. 1 písm. d) zákona prokazuje existenci polychlorovaných bifenylů v zařízení ministerstvu na evidenčním listu podle přílohy č. 43 k této vyhlášce. V případě prokazování existence polychlorovaných bifenylů analytickým stanovením je přílohou evidenčního listu rovněž protokol o stanovení koncentrace polychlorovaných bifenylů.

(2) U zařízení, která obsahují původní provozní kapalinu dodanou výrobcem, se kterou nebylo dále manipulováno v podobě filtrace, regenerace, doplňování nebo výměny, může být protokol o stanovení obsahu polychlorovaných bifenylů nahrazen čestným prohlášením výrobce zařízení, které obsahuje následující údaje:

a) identifikaci výrobce,

b) základní údaje o zařízení; alespoň druh zařízení, typ a výrobní číslo,

c) druh provozní kapaliny a její obchodní název,

d) koncentraci polychlorovaných bifenylů v provozní kapalině,

e) podpis zodpovědné osoby výrobce zařízení.

(3) Evidence a ohlašování podle § 83 odst. 1 zákona se vede podle přílohy č. 43 k této vyhlášce.

(4) Evidence a ohlašování převodu nebo přechodu vlastnického nebo užívacího práva se vede na evidenčním listu 5 podle přílohy č. 43 k této vyhlášce a činí tak provozovatel nebo vlastník zařízení, který provedl první ohlášení podle § 81 odst. 1 písm. d) zákona.

ODPAD RTUTI

(1) Vzor formuláře pro ohlašování údajů podle čl. 12 odst. 1 písm. a) až c) přímo použitelného předpisu Evropské unie o rtuti²¹) je uveden v příloze č. 44 k této vyhlášce.

(2) Vzor osvědčení podle čl. 14 odst. 1 až 3 přímo použitelného předpisu Evropské unie o rtuti²¹) je uveden v příloze č. 45 k této vyhlášce.

(3) Vzor výkazu podle čl. 14 odst. 4 přímo použitelného předpisu Evropské unie o rtuti²¹) je uveden v příloze č. 46 k této vyhlášce.

ODPADY ZE ZDRAVOTNÍ A VETERINÁRNÍ PÉČE

(1) Odpady ze zdravotní nebo veterinární péče musí být odděleně soustřeďovány od okamžiku svého vzniku, a to alespoň v následujícím rozsahu:

a) ostré předměty,

b) nepoužitelná léčiva,

c) odpady určené ke spálení,

d) odpady určené k dekontaminaci a

e) komunální odpad.

(2) Soustřeďovací prostředky na odpady ze zdravotní nebo veterinární péče musí splňovat následující požadavky:

a) musí být certifikovány pro daný způsob použití,

b) nádoby na ostré předměty musí splňovat požadavky podle technické normy ČSN EN ISO 23907 (85 4002) Ochrana před poraněním ostrými předměty,

c) nádoby pro nebezpečný odpad musí být pevné, nepropustné, nepropíchnutelné a uzavíratelné,

d) plastové pytle musí mít maximální objem 0,1 m³, tloušťka materiálu musí být alespoň 0,1 mm; v případě plastových pytlů, které se používají na pracovištích s vysokým rizikem infekčních činitelů, musí být tloušťka materiálu alespoň 0,2 mm; při použití plastového pytle z tenčího materiálu musí být použito více pytlů do požadované tloušťky nebo musí být pytel umístěn do nádoby, která musí být z dezinfikovatelného a čistitelného materiálu,

e) kromě obecných požadavků musí být dále označeny

1. časem vzniku odpadu,

2. konkrétním oddělením, kde odpad vznikl,

3. jménem osoby zodpovědné za nakládání a označení,

4. údajem o hmotnosti odpadu a

5. údajem o dalším způsobu nakládání.

(3) Odpady se z pracoviště zdravotnického zařízení nebo místa poskytování veterinární péče odstraňují denně.

(4) Vysoce infekční odpad musí být bezprostředně po vzniku upraven dekontaminací certifikovaným technologickým zařízením²²).

(1) Náležitosti pokynů pro nakládání s odpady ze zdravotnictví a veterinární péče jsou stanoveny v příloze č. 48 k této vyhlášce.

(2) Kategorie zaměstnanců pro účely školení pro nakládání s odpady ze zdravotní a veterinární péče jsou vymezeny v bodě 1 přílohy č. 49 k této vyhlášce.

(3) Požadavky na obsah školení pro nakládání s odpady ze zdravotní a veterinární péče jsou vymezeny v bodě 2 přílohy č. 49 k této vyhlášce.

(1) V provozním řádu zařízení určeného pro nakládání s odpady, které provádí odstranění nebezpečné vlastnosti HP9 infekčnost (dále jen „dekontaminace odpadů“), musí být uveden způsob a četnost kontroly účinnosti dekontaminace odpadů včetně nastavení fyzikálních, chemických a biologických indikátorů. Součástí provozního řádu musí být i nastavení způsobu záznamu o průběhu jednotlivých dekontaminačních cyklů.

(2) Provozovatel zařízení podle odstavce 1 je povinen průběžně kontrolovat nastavení technických parametrů, které ovlivňují účinnost dekontaminačního procesu, a minimálně jedenkrát ročně provádět kontrolu zařízení autorizovanou servisní firmou. O provedených kontrolách vede záznamy v provozním deníku zařízení a dokumenty archivuje.

(3) Za účinnou dekontaminaci odpadů lze považovat dosažení alespoň úrovně účinnosti dekontaminace třídy III. V případě kontaminace rezistentními bakteriemi Staphylococcus aureus se vyžaduje úroveň IV. Třídy úrovně účinnosti dekontaminace odpadů jsou uvedeny v příloze č. 50 k této vyhlášce.

(1) Odpad léčiv z domácností se v lékárnách shromažďují v pevných, nepropíchnutelných a nepropustných nádobách. Náklady na pořízení, udržování, vyprazdňování, výměnu a odstraňování nádob jsou součástí nákladů vzniklých s odevzdáním nepoužitelných léčiv a s jejich odstraněním, které osobám přebírajícím bezúplatně nepoužitelná léčiva od lékáren hradí stát prostřednictvím krajského úřadu.

(2) Provozovatel lékárny předává krajskému úřadu údaje o množství odpadu léčiv z domácností předaného do zařízení pro nakládání s odpady na formuláři podle přílohy č. 51 k této vyhlášce.

(3) Provozovatel lékárny splní povinnost zaslání ročního hlášení o produkci a nakládání s odpady ve vztahu k odpadu léčiv z domácností, pokud předá krajskému úřadu údaje o množství odpadu léčiv z domácností za všechny 4 kalendářní čtvrtletí daného roku.

(4) Krajský úřad zasílá ministerstvu souhrnné údaje o množství odpadu léčiv z domácností předaných provozovateli lékáren do zařízení určených pro nakládání s odpady podle jednotlivých druhů odpadu prostřednictvím Informačního systému odpadového hospodářství nebo s využitím dálkového přístupu do Informačního systému odpadového hospodářství.

ODPADNÍ OLEJ

(1) Zařízení určené pro nakládání s odpady přijímající odpadní olej podle § 92 odst. 1 zákona musí být vybaveno

a) nádržemi pro oddělený příjem jednotlivých druhů odpadních olejů vybavenými indikačním systémem proti přeplnění; nádrže musí být odděleny,

b) zařízením pro příjem a výdej odpadního oleje, včetně mechanické filtrace.

(2) V zařízení ke zpracování odpadního oleje podle § 92 odst. 1 zákona musí být sledovány následující ukazatele kvality odpadních olejů:

a) obsah polychlorovaných bifenylů,

b) obsah celkového chloru,

c) obsah vody,

d) obsah mechanických nečistot,

e) výhřevnost, v případě jeho energetického využití.

(3) Pro stanovení ukazatelů kvality odpadních olejů uvedených v odstavci 2 musí být použity vhodné odborné metody, tento požadavek je splněn, pokud jsou využity technické normy ČSN 65 6234 (656234) Ropné oleje. Obsah chlóru spalováním v trubici a dále ČSN 65 6690 (656690) Odpadní oleje pro obsah polychlorovaných bifenylů.