§ 1
Pro účely této vyhlášky se rozumí
a) partií takové množství hnojiv, pomocných půdních látek, rostlinných biostimulantů, substrátů (dále jen „výrobky“), které svými vlastnostmi, označením a prostorovým uspořádáním představuje jednotný celek,
b) dílčím vzorkem takové množství výrobku, které bylo získáno jednorázovým odběrem z partie,
c) souhrnným vzorkem soubor jednotlivých dílčích vzorků odebraných z partie,
d) redukovaným souhrnným vzorkem dílčí množství souhrnného vzorku se stejným složením jako souhrnný vzorek a
e) konečným vzorkem dílčí množství souhrnného nebo redukovaného souhrnného vzorku, které je nezbytné pro zkoušku.
§ 2
Odběr vzorků výrobků zahrnuje odběr dílčích vzorků, vytvoření souhrnných a konečných vzorků, uchovávání a označování konečných vzorků.
§ 3
(1) K odběru vzorků se používají pomůcky pro odběr vzorků, kterými se rozumí v případě
a) tuhých výrobků mechanická zařízení výrobce přímo určená k odběru vzorků výrobků, která jsou v pohybu nebo kterými se při odběru vzorku pohybuje, a dále vzorkovače, zejména trubkové, ploché lopatky a spirálové vzorkovače, vhodné z hlediska velikosti partie a částic výrobku, a
b) kapalných výrobků vzorkovací pumpa, vzorkovací trubice se spodním uzávěrem a vzorkovací nádoba.
(2) K dělení vzorku se používá dělič, výjimečně se vzorek dělí kvartací.
(3) Pomůcky pro odběr vzorků a pracovní plochy musí být čisté a suché. Nemohou být z materiálu, který by ovlivnil kvalitu vzorku výrobku.
§ 4
(1) Je-li partie tak velká nebo uložena takovým způsobem, že z ní není možné odebrat jednotlivé dílčí vzorky, pak se za partii považuje jen ta její část, která umožní odběr dílčích vzorků.
(2) U výrobků určených pouze k užití spotřebiteli1) se za partii považuje obsah jednoho originálního balení, který současně představuje souhrnný vzorek. V případě, že nepostačuje hmotnost obsahu balení, odebere se takový počet balení, aby byl splněn požadavek hmotnosti konečného vzorku.
§ 5
(1) Hmotnost dílčího vzorku odebraného z volně ložených výrobků, balených výrobků s hmotností obsahu nad 50 kg nebo objemu nad 50 l musí být minimálně 0,2 kg s výjimkou dílčího vzorku odebraného mechanickým zařízením z pohybujícího se výrobku.
(2) Minimální počet dílčích vzorků podle druhu výrobku a velikosti partie je uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce.
(3) Z dílčích vzorků odebraných z jedné partie se vytvoří jeden souhrnný vzorek. Stejným způsobem se vytvoří 2 souhrnné vzorky, pokud se u výrobků, které se skládají z více než 1 součásti určující typ a mají sklon k porušení směsi, použije k odběru vzorku trubkový vzorkovač.
(4) Souhrnný vzorek se redukuje na konečnou maximální hmotnost 4 kg. Hmotnost souhrnného vzorku jednosložkových výrobků typu dusičnanu amonného s obsahem dusičnanového dusíku vyšším než 28 %, u kterého se současně provádějí zkoušky výbušnosti, je maximálně 75 kg.
§ 6
(1) Z každého souhrnného vzorku nebo z každého redukovaného souhrnného vzorku se vytvoří minimálně 3 konečné vzorky.
(2) Hmotnost konečného vzorku tuhých výrobků je minimálně 1 kg, kapalných výrobků minimálně 0,5 kg.
(3) Hmotnost konečného vzorku tuhých organických hnojiv a substrátů je minimálně 2 kg.
(4) Konečný vzorek kapalných organických hnojiv a tekutých hnojiv musí obsahovat minimálně 0,1 kg sušiny.
(5) Hmotnost konečného vzorku spotřebitelských balení je minimálně 0,25 kg.
(6) U balení s obsahem do 1 kg představuje obsah balení nebo jejich soubor konečný vzorek.
(7) Hmotnost konečného vzorku jednosložkových výrobků typu dusičnanu amonného s obsahem dusičnanového dusíku vyšším než 28 %, u kterého se současně provádějí zkoušky výbušnosti, je maximálně 25 kg.
§ 7
(1) Dílčí vzorky se odebírají náhodně z celé partie. Hmotnost nebo objem odebraných dílčích vzorků je stejný.
(2) Partie tuhých výrobků nebalených nebo v obalech o hmotnosti obsahu přes 50 kg se rozdělí na stejné části a z každé se odebere nejméně 1 dílčí vzorek.
(3) Z balení tuhého výrobku o hmotnosti obsahu 50 kg a méně se odebere trubkovým vzorkovačem dílčí vzorek nebo se získá opakovaným dělením celého obsahu balení na děliči.
(4) Z kapalného výrobku se dílčí vzorek odebere po rozmíchání, z emulzí, suspenzí a kašovitých směsí pouze z proudu tekoucího výrobku.
(5) Jestliže obsahuje souhrnný vzorek shluky, rozmačkají se odděleně a opět se spojí se souhrnným vzorkem. Ke stanovení velikosti částic se použije původní souhrnný vzorek.
(6) Při odběru vzorků pro stanovení mikrobiologických parametrů se odebírá pět vzorků o hmotnosti 0,1 – 0,2 kg náhodně rozmístěných po vzorkovaném celku. Každý takto odebraný vzorek pro mikrobiologický rozbor představuje konečný vzorek. Jednotlivé konečné vzorky se nepromíchávají.
(7) Konečný vzorek se uchovává po dobu 12 měsíců od vyhotovení protokolu o odběru vzorku v čistých, suchých, vlhkost nepropouštějících, vzduchotěsných a uzavíratelných obalech vyrobených z materiálů, které neovlivní jejich kvalitu. U konečného vzorku na mikrobiologickou analýzu se uzavíratelné obaly s konečným vzorkem bezprostředně po uzavření vloží do termoboxů s chladicími vložkami. Konečné vzorky spotřebitelských hnojiv o hmotnosti do 3 kg se uchovávají v originálním balení. K obalu konečného vzorku se pevně připojuje označení s těmito údaji:
a) název výrobku,
b) jméno a příjmení inspektora,
c) datum a
d) číslo protokolu.
(8) Konečný vzorek uchovává Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (dále jen „ústav“). Ústav ke každému konečnému vzorku vyhotovuje protokol o odběru vzorku, který obsahuje tyto údaje:
a) název a adresu ústavu, kontrolní útvar,
b) jméno a příjmení inspektora,
c) identifikační údaje výrobce, dovozce nebo dodavatele,
d) název výrobku,
e) formy živin a jejich rozpustnost,
f) velikost, druh partie a číslo šarže,
g) režim uvádění výrobku do oběhu,
h) druh balení výrobku,
i) způsob skladování výrobku,
j) místo, adresu a datum odběru vzorku,
k) důležité skutečnosti zjištěné při odběru vzorku,
l) označení dokladů a ostatních materiálů a
m) číslo protokolu.
(9) Podrobnosti metod odběru a uchovávání vzorků ústav zveřejňuje na svých internetových stránkách.
§ 8
Chemické rozbory výrobků se provádějí postupy uvedenými v příloze č. 2 k této vyhlášce.
§ 9
(1) Biologické zkoušky provádí ústav na poli, ve skleníku, vegetační hale nebo v laboratoři.
(2) Biologické zkoušky se provádějí následujícím způsobem:
a) výrobek se ověřuje na plodinách a v dávkách, pro které je určen,
b) z charakteru a deklarovaného způsobu použití výrobku se odvozuje výběr druhu zkoušky a stanoviště, délka ověřování, varianty zkoušení a hodnocené parametry,
c) do biologických zkoušek se vždy zařazuje nejméně 1 kontrolní srovnávací varianta,
d) v biologických zkouškách se ověřované varianty nejméně čtyřikrát opakují.
(3) Biologické zkoušky v podobě mikrobiologických zkoušek se provádějí podle zásad uvedených v příloze č. 2 k této vyhlášce bodu 1 písm. c).
(4) Biologické zkoušky v podobě ekotoxikologických zkoušek se provádějí následujícím způsobem:
a) výrobek se ověřuje pomocí normovaných testů s mikroorganismy, bezobratlými a rostlinami tak, aby se postihlo více úrovní potravního řetězce,
b) výrobek se testuje v různých koncentračních hladinách vycházejících z nejvyšší doporučené dávky uvedené výrobcem,
c) do ekotoxikologických zkoušek se vždy zařazuje nejméně 1 kontrolní srovnávací varianta a
d) v ekotoxikologických zkouškách každá koncentrační hladina zahrnuje nejméně 3 opakování.
§ 10
Přechodné ustanovení
Chemické a biologické zkoušky výrobků zahájené přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky se dokončí podle vyhlášky č. 273/1998 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky.
§ 11
Zrušovací ustanovení
Zrušují se:
§ 12
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 2021.
k vyhlášce č. 309/2021 Sb.
Minimální počty dílčích vzorků podle druhu výrobku a velikosti partie
Minimální počty dílčích vzorků podle druhu výrobku a velikosti partie
| druh výrobku a velikosti partie | minimální počet dílčích vzorků |
| TUHÉ VÝROBKY | |
|---|---|
| volně ložené tuhé výrobky a v obalech nad 50 kg | |
| počet vzorků | |
| partie do 2,5 t | 7 |
| partie od 2,5 do 80 t | druhá odmocnina z dvacetinásobku hmotnosti partie v tunách, zaokrouhleno na celá čísla |
| partie nad 80 t | 40 |
| balené tuhé výrobky v obalech do obsahu 50 kg | |
| balení s obsahem větším než 1 kg | počet balení |
| do 4 kusů | všechna |
| 5 až 16 kusů | 4 |
| 17 až 400 kusů | druhá odmocnina z počtu balení, zaokrouhleno na celá čísla |
| nad 400 kusů | 20 |
| balení s obsahem do 1 kg | 3 |
| KAPALNÉ VÝROBKY | |
| volně ložené kapalné výrobky a v obalech nad 50 kg | |
| počet vzorků | |
| partie do 2,5 t | 7 |
| partie od 2,5 do 80 t | druhá odmocnina z dvacetinásobku hmotnosti partie v tunách, zaokrouhleno na celá čísla |
| partie nad 80 t | 40 |
| balené kapalné výrobky v obalech do obsahu 50 kg | |
| balení s obsahem větším než 1 kg | počet balení |
| do 4 kusů | všechny |
| 5 až 16 kusů | 4 |
| 17 až 400 kusů | druhá odmocnina z počtu balení, zaokrouhleno na celá čísla |
| nad 400 kusů | 20 |
| balení s obsahem do 1 kg | 3 |
k vyhlášce č. 309/2021 Sb.
Postupy chemických rozborů
Postupy chemických rozborů
1. Příprava vzorků k analýze
Úprava konečného vzorku dodaného do laboratoře je sled operací, zejména prosévání, rozmělňování a homogenizace, který se provádí tak, aby
Úprava konečného vzorku dodaného do laboratoře je sled operací, zejména prosévání, rozmělňování a homogenizace, který se provádí tak, aby
c) mikrobiologické zkoušky odpovídaly zásadám uvedeným v AHEM 7/2001 (Acta hygienica, epidemiologica et microbiologica) a AHEM 1/2008 (Acta hygienica, epidemiologica et microbiologica).
b) při úpravě nebyla zrnitost hnojiva změněna natolik, že by tím byla značně ovlivněna rozpustnost v různých vyluhovacích činidlech,
a) i nejmenší navážka, předpokládaná analytickými metodami, byla reprezentativní pro konečný vzorek,
2. Dusík
2.1 Stanovení amonného dusíku
Amonné ionty ve vodném roztoku se reakcí s formaldehydem převedou na hexamethylentetramin, přičemž se uvolní ekvivalentní množství oxoniových iontů. Ty se přímo stanoví titračně odměrným roztokem hydroxidu sodného na fenolftalein.
2.1.2 Stanovení amonného dusíku formaldehydovou metodou
2.1.2 Stanovení amonného dusíku formaldehydovou metodou
2.1.1 Stanovení amonného dusíku destilační metodou
Amoniak se vytěsní nadbytkem hydroxidu sodného, destiluje se, zachytí se ve vhodném jímacím roztoku a v něm se následně stanoví titračně.
Amoniak se vytěsní nadbytkem hydroxidu sodného, destiluje se, zachytí se ve vhodném jímacím roztoku a v něm se následně stanoví titračně.
2.1.3 Stanovení amonného dusíku spektrofotometrickou metodou
Dusík v amonné formě obsažený ve vzorku reaguje s chlornanem a salicylanem za vzniku modrého zbarvení (salicylátový analog indofenolu). Intenzita zbarvení se měří spektrofotometricky při vlnové délce 660 nm.
Dusík v amonné formě obsažený ve vzorku reaguje s chlornanem a salicylanem za vzniku modrého zbarvení (salicylátový analog indofenolu). Intenzita zbarvení se měří spektrofotometricky při vlnové délce 660 nm.
2.2 Stanovení amonného a dusičnanového dusíku podle Devardy
Dusičnany a eventuálně přítomné dusitany se v silně alkalickém prostředí redukují vodíkem ve stavu zrodu, vznikajícím reakcí Devardovy slitiny s hydroxidem sodným. Vzniklý amoniak se spolu s původně přítomným vytěsní nadbytkem hydroxidu sodného, destiluje se, zachytí ve vhodném jímacím roztoku a v něm se následně stanoví titračně.
Dusičnany a eventuálně přítomné dusitany se v silně alkalickém prostředí redukují vodíkem ve stavu zrodu, vznikajícím reakcí Devardovy slitiny s hydroxidem sodným. Vzniklý amoniak se spolu s původně přítomným vytěsní nadbytkem hydroxidu sodného, destiluje se, zachytí ve vhodném jímacím roztoku a v něm se následně stanoví titračně.
2.3 Stanovení celkového dusíku (sumy anorganicky a organicky vázaného dusíku)
Vzorek se rozloží Kjeldahlovou metodou varem s kyselinou sírovou za přítomnosti měďnatého katalyzátoru. Ze vzniklého síranu amonného se amoniak vytěsní hydroxidem sodným, destiluje se, zachytí ve vhodném jímacím roztoku a v něm se následně stanoví titračně.
2.3.1 Stanovení celkového dusíku v dusíkatém vápně bez dusičnanů
2.3.1 Stanovení celkového dusíku v dusíkatém vápně bez dusičnanů
Dusík z močoviny se varem vzorku s kyselinou sírovou převede na síran amonný. Amoniak se z alkalického prostředí destiluje, zachytí se ve vhodném jímacím roztoku a v něm se následně stanoví titračně.
2.3.3 Stanovení celkového dusíku v močovině
2.3.3 Stanovení celkového dusíku v močovině
Nejprve se práškovým železem a chloridem cínatým zredukují dusičnany na amoniak a vzorek se dále rozloží Kjeldahlovou metodou jako v bodu 2.3.1.
2.3.2 Stanovení celkového dusíku v dusíkatém vápně s dusičnany
2.3.2 Stanovení celkového dusíku v dusíkatém vápně s dusičnany
2.3.5 Stanovení celkového dusíku podle Dumase (elementární analýzou)
Vzorky se spalují v proudu kyslíku při vysoké teplotě. Ze vzniklé směsi plynů se dusík, uhlík a síra separují a katalyticky se převedou na formy N2, CO2 a SO2, které se vhodným způsobem detekují.
Vzorky se spalují v proudu kyslíku při vysoké teplotě. Ze vzniklé směsi plynů se dusík, uhlík a síra separují a katalyticky se převedou na formy N2, CO2 a SO2, které se vhodným způsobem detekují.
Dusičnany v prostředí kyseliny sírové nitrují fenol na p-nitrofenol, který se následně pomocí zinku redukuje na p-aminofenol. Ten se spolu s organickou složkou vzorku rozloží vroucí kyselinou sírovou za přítomnosti katalyzátoru, při čemž se organicky vázaný dusík zmineralizuje. Vzniklý amonný dusík se spolu s původně přítomným amonným dusíkem po alkalizaci destiluje, zachytí se ve vhodném jímacím roztoku a v něm se následně stanoví titračně.
2.3.4 Stanovení celkového dusíku podle Jodlbauera
2.3.4 Stanovení celkového dusíku podle Jodlbauera
2.4 Stanovení kyanamidového dusíku
Kyanamid se z roztoku srazí jako stříbrná sůl, která se rozloží Kjeldahlovou metodou a dusík se stanoví jako v bodu 2.3.1.
Kyanamid se z roztoku srazí jako stříbrná sůl, která se rozloží Kjeldahlovou metodou a dusík se stanoví jako v bodu 2.3.1.
2.5 Stanovení biuretu v močovině
Biuret tvoří v alkalickém prostředí za přítomnosti vinanu sodnodraselného s dvojmocnou mědí modrofialový vodorozpustný komplex, jehož absorbance se měří při vlnové délce 546 nm.
2.5.1 Stanovení biuretu v močovině spektrofotometricky
2.5.1 Stanovení biuretu v močovině spektrofotometricky
2.5.2 Stanovení biuretu v močovině pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) Biuret se stanoví ve vodném roztoku pomocí HPLC s detekcí při vlnové délce 195 nm.
Stanovení různých forem dusíku vedle sebe v hnojivech s amonným, dusičnanovým, močovinovým a kyanamidovým dusíkem
2.6 Stanovení různých forem dusíku vedle sebe
2.6 Stanovení různých forem dusíku vedle sebe
2.6.1 Stanovení rozpustného a nerozpustného dusíku (suma). Stanovení se provádí pouze tehdy, je-li z výše uvedených forem dusíku přítomen též kyanamidový dusík.
2.6.1.2 Za přítomnosti dusičnanů se vzorek mineralizuje Kjeldahlovou metodou (bod 2.3.1) až po redukci práškovým železem a chloridem cínatým.
Poznámka: Z hnojiv se vodou při laboratorní teplotě vyluhuje amonný, dusičnanový a močovinový dusík (včetně biuretu), kyanamid vápenatý se hydrolyzuje (na Ca (HCN2)2) a nerozpuštěné zbývají močovino-aldehydické kondenzáty. Zjistí-li se při rozboru obsah nerozpustného dusíku vyšší než 0,5 %, lze usuzovat na přítomnost močovino-aldehydických kondenzátů popř. jiných forem nerozpustného dusíku. Pro tento případ je popsaný analytický postup bez úprav nevhodný.
Poznámka: Z hnojiv se vodou při laboratorní teplotě vyluhuje amonný, dusičnanový a močovinový dusík (včetně biuretu), kyanamid vápenatý se hydrolyzuje (na Ca (HCN2)2) a nerozpuštěné zbývají močovino-aldehydické kondenzáty. Zjistí-li se při rozboru obsah nerozpustného dusíku vyšší než 0,5 %, lze usuzovat na přítomnost močovino-aldehydických kondenzátů popř. jiných forem nerozpustného dusíku. Pro tento případ je popsaný analytický postup bez úprav nevhodný.
2.6.1.1 Za nepřítomnosti dusičnanů se vzorek přímo mineralizuje Kjeldahlovou metodou jako v bodu 2.3.1
2.6.2 Stanovení rozpustných forem dusíku v různých podílech jediného roztoku vzorku:
2.6.2.2 Dusičnanový dusík
2.6.2.2.3 přímé stanovení: Stanovení dusičnanového dusíku spektrofotometrickou metodou Dusičnany absorbují v ultrafialové oblasti spektra při vlnové délce 210 nm. Po redukci dusičnanů ve výluhu na dusitany se provede druhé měření při vlnové délce 210 nm a z rozdílu naměřených hodnot se vypočítá obsah dusíku vyjádřený jako dusičnanový dusík (N-NO3).
2.6.2.3 Amonný dusík
2.6.2.3.3 přímé stanovení: Stanovení amonného dusíku spektrofotometrickou metodou Dusík v amonné formě obsažený ve vzorku reaguje s chlornanem a salicylanem za vzniku modrého zbarvení (salicylátový analog indofenolu). Intenzita zbarvení se měří spektrofotometricky při vlnové délce 660 nm.
2.6.2.3.2 za přítomnosti močovinového nebo kyanamidového dusíku vytěsněním amoniaku za chladu ze slabě alkalického prostředí proháněním vzduchu. Amoniak se váže ve známém objemu odměrného roztoku kyseliny sírové a stanoví jako při destilační metodě podle bodu 2.1.1.
2.6.2.3.1 za přítomnosti samotného amonného nebo amonného a dusičnanového dusíku použitím destilační metody podle bodu 2.1.1.
2.6.2.5 Kyanamidový dusík srážením jako stříbrná sůl a stanovením dusíku ve sraženině podle Kjeldahlovy metody. Kyanamidový dusík se převede do roztoku zředěnou kyselinou octovou, pak se z amoniakálního prostředí vysráží jako stříbrná sůl a ve sraženině se stanoví dusík metodou podle Kjeldahlovy metody jako v bodu 2.3.1.
2.6.2.1 Rozpustný celkový dusík
V obou-případech se vzniklý amoniak stanoví destilační metodou podle bodu 2.1.1.
2.6.2.1.2 za přítomnosti dusičnanů rozkladem alikvotního podílu roztoku vzorku metodou podle Jodlbauera, bod 2.3.4.
2.6.2.1.2 za přítomnosti dusičnanů rozkladem alikvotního podílu roztoku vzorku metodou podle Jodlbauera, bod 2.3.4.
2.6.2.1.1 za nepřítomnosti dusičnanů, přímým rozkladem metodou podle Kjeldahlovy metody, jako v bodu 2.3.1
2.6.2.4 Močovinový dusík
| Případ | N-NO3- | N-NH4+ | N-CN22- | N-CO(NH2)2 |
|---|---|---|---|---|
| 1 | přítomen | přítomen | přítomen | 2.6.2.1.2 nebo 2.3.5 – (2.6.2.3.2 nebo 2.6.2.3.3 + 2.6.3.2.2 + 2.6.2.5) |
| 2 | nepřítomen | přítomen | přítomen | 2.6.2.1.1 – (2.6.2.3.2 nebo 2.6.2.3.3 + 2.6.2.5) |
| 3 | nepřítomen | přítomen | nepřítomen | 2.6.2.1.1 – (2.6.2.3.2 nebo 2.6.2.3.3) |
| 4 | přítomen | přítomen | nepřítomen | 2.6.2.1.2 – (2.6.2.3.2 nebo 2.6.2.3.3 + 2.6.3.2.2) |
2.6.2.4.3 výpočtem z rozdílů podle tabulky
Močovinový dusík se stanoví v extraktu pomocí HPLC s použitím detekce při vlnové délce 195 nm.
2.6.2.4.2 Stanovení močovinového (amidického) dusíku pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC).
2.6.2.4.2 Stanovení močovinového (amidického) dusíku pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC).
2.6.2.4.1 Přeměnou močoviny pomocí ureázy na amoniak, který se stanoví postupem 2.6.3.3.1. Ve vzorku se zároveň stanoví obsah přítomného volného amoniaku bez přídavku ureázy podle bodu 2.6.3.3.1. Obsah močovinového dusíku 2.6.2.4 se vypočte z rozdílu (2.6.2.4.1 – 2.6.3.3.1)
2.6.3 Stanovení různých forem dusíku vedle sebe v hnojivech s amonným, dusičnanovým a močovinovým dusíkem v různých podílech jediného roztoku vzorku:
2.6.3.4 Močovinový dusík
2.6.3.4.2 Stanovení močovinového (amidického) dusíku pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC)
Močovinový dusík se stanoví v extraktu pomocí HPLC s detekcí při vlnové délce 195 nm.
Močovinový dusík se stanoví v extraktu pomocí HPLC s detekcí při vlnové délce 195 nm.
2.6.3.4.1 přeměnou močoviny pomocí ureázy na amoniak, který se titruje odměrným roztokem kyseliny chlorovodíkové.
2.6.3.1 Celkový dusík
2.6.3.1.1 za nepřítomnosti dusičnanů přímým rozkladem podle Kjeldahlovy metody, metodou jako v bodu 2.3.1.
2.6.3.1.2 za přítomnosti dusičnanů po rozkladu alikvotního podílu roztoku vzorku metodou podle Jodlbauera, podle bodu 2.3.4.
V obou případech se vzniklý amoniak stanoví destilační metodou podle bodu 2.1.1.
V obou případech se vzniklý amoniak stanoví destilační metodou podle bodu 2.1.1.
2.6.3.2 Dusičnanový dusík
Dusičnany absorbují v UV oblasti spektra při vlnové délce 210 nm. Po redukci dusičnanů ve výluhu na dusitany se provede druhé měření při vlnové délce 210 nm a z rozdílu naměřených hodnot se vypočítá obsah dusíku vyjádřený jako dusičnanový dusík (N-NO3).
2.6.3.2.2 přímé stanovení: Stanovení dusičnanového dusíku spektrofotometrickou metodou
2.6.3.2.2 přímé stanovení: Stanovení dusičnanového dusíku spektrofotometrickou metodou
2.6.3.3 Amonný dusík
2.6.3.3.1 vytěsněním amoniaku za chladu ze slabě alkalického prostředí proháněním vzduchu. Amoniak se váže ve známém objemu odměrného roztoku kyseliny sírové a stanoví jako při destilační metodě v bodu 2.1.1.
2.6.3.3.2 přímé stanovení: Stanovení amonného dusíku spektrofotometrickou metodou
Dusík v amonné formě obsažený ve vzorku reaguje s chlornanem a salicylanem za vzniku modrého zbarvení (salicylátový analog indofenolu). Intenzita zbarvení se měří spektrofotometricky při vlnové délce 660 nm.
Dusík v amonné formě obsažený ve vzorku reaguje s chlornanem a salicylanem za vzniku modrého zbarvení (salicylátový analog indofenolu). Intenzita zbarvení se měří spektrofotometricky při vlnové délce 660 nm.
2.7 Stanovení močovinového (amidického) dusíku
Močovina reaguje v kyselém prostředí s 4-dimethylaminobenzaldehydem za vzniku žlutě zbarveného kondenzačního produktu, jehož absorbance se měří při vlnové délce 420 nm. Metoda je určena pro selektivní stanovení močovinového (amidického) dusíku v jednoduchých i vícesložkových hnojivech. Nelze ji použít pro hnojiva obsahující nebo uvolňující látky, které rovněž tvoří barevné sloučeniny s 4-dimethylaminobenzaldehydem, jako např. kyanamid, thiomočovina, primární a sekundární aromatické aminy, hydrazin a deriváty s jednou volnou aminoskupinou, semikarbazidy.
2.7.1 Stanovení močovinového (amidického) dusíku spektrofotometrickou metodou
2.7.1 Stanovení močovinového (amidického) dusíku spektrofotometrickou metodou
2.7.2 Stanovení močovinového (amidického) dusíku pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatoqrafie (HPLC)
Močovinový dusík se stanoví ve vodném roztoku pomocí HPLC na reverzní fázi s použitím detekceí při vlnové délce 200 nm.
Močovinový dusík se stanoví ve vodném roztoku pomocí HPLC na reverzní fázi s použitím detekceí při vlnové délce 200 nm.
Poznámka: Močovino-aldehydické kondenzáty jsou dusíkaté látky obtížně rozpustné ve vodě. K jejich stanovení se využívá jejich různá rozpustnost ve studené a horké vodě. Voda je nahrazena tlumivými roztoky, které zabraňují hydrolytickému štěpení kondenzátů na močovinu a aldehyd a zároveň zajišťují stabilní podmínky rozpustnosti při vyluhování.
2.8 Stanovení močovino-aldehydických kondenzátů
2.8 Stanovení močovino-aldehydických kondenzátů
Vzorek se vyluhuje na vroucí vodní lázni po dobu 30 minut fosforečnanovým tlumivým roztokem pH = 7,5. Nerozpustný zbytek na filtru se promyje horkou vodou a rozloží se postupem podle bodu 2.3.1 (stanovení celkového dusíku podle Kjeldahlovy metody s použitím katalyzátoru) a stanoví se postupem podle bodu 2.1.1. Výsledkem je hodnota močovino-aldehydického dusíku nerozpustného v horké vodě (NHV).
Výsledkem rozdílu těchto dvou hodnot je obsah dusíku močovino-aldehydických kondenzátů, rozpustných v horké vodě.
Od hodnoty močovino-aldehydického dusíku nerozpustného ve studené vodě (NSV) se odečte hodnota močovino-aldehydického dusíku nerozpustného v horké vodě (NHV).
2.8.3 Stanovení dusíku močovino-aldehydických kondenzátů rozpustných v horké vodě (RHV)
| RHV = NSV – NHV |
Výsledkem rozdílu těchto dvou hodnot je obsah dusíku močovino-aldehydických kondenzátů, rozpustných v horké vodě.
Od hodnoty močovino-aldehydického dusíku nerozpustného ve studené vodě (NSV) se odečte hodnota močovino-aldehydického dusíku nerozpustného v horké vodě (NHV).
2.8.3 Stanovení dusíku močovino-aldehydických kondenzátů rozpustných v horké vodě (RHV)
2.8.4 Stanovení kondenzátů močoviny
Isobutylidendimočovina a krotonylidendimočovina se stanoví po extrakci ve vodném roztoku pomocí HPLC na reverzní fázi s použitím UV detekce při vlnové délce 200 nm.
2.8.4.2 Stanovení isobutylidendimočoviny a krotonylidendimočoviny pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC)
2.8.4.2 Stanovení isobutylidendimočoviny a krotonylidendimočoviny pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC)
2.8.4.1 Stanovení oligomerů methylenmočoviny pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC)
Rozpustné oligomery methylenmočoviny (methylendimočovina, dimethylentrimočovina, trimethylentetramočovina) se stanoví po extrakci horkou vodou pomocí HPLC na reverzní fázi s použitím UV detekce při vlnové délce 195 nm.
Rozpustné oligomery methylenmočoviny (methylendimočovina, dimethylentrimočovina, trimethylentetramočovina) se stanoví po extrakci horkou vodou pomocí HPLC na reverzní fázi s použitím UV detekce při vlnové délce 195 nm.
| RSV = CMA – NSV |
2.8.2 Stanovení dusíku močovino-aldehydických kondenzátů rozpustných ve studené vodě (RSV)
Vzorek se vyluhuje intenzivním mícháním po dobu 30 minut při teplotě 20°C fosforečnanovým tlumivým roztokem pH = 7,5. Nerozpustný zbytek na filtru se promyje studenou vodou a rozloží se postupem podle bodu 2.3.1 a stanoví se postupem podle bodu 2.1.1. Výsledkem je hodnota močovino-aldehydického dusíku nerozpustného ve studené vodě (NSV).
Od celkového močovino-aldehydického dusíku (CMA) se odečte hodnota močovino-aldehydického dusíku nerozpustného ve studené vodě. Výsledkem rozdílu těchto dvou hodnot je obsah močovino-aldehydických kondenzátů, rozpustných ve studené vodě.
3. Fosfor
3.1 Stanovení metod rozkladu a vyluhování fosforečnanů
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují roztokem kyseliny citrónové (2%). Metoda je určena především pro hnojiva typu Thomasovy moučky nebo směsi, které ji obsahují.
3.1.3 Stanovení vyluhování fosforečnanů rozpustných v kyselině citrónové (2%)
3.1.3 Stanovení vyluhování fosforečnanů rozpustných v kyselině citrónové (2%)
3.1.1 Stanovení rozkladu minerálními kyselinami
Vzorek se rozloží varem se směsí kyseliny sírové a dusičné a veškerá kyselina fosforečná se tak převede do roztoku. Metoda je určena pro rozklad vzorků přírodních fosfátů a hnojiv s obsahem fosforu, pokud neobsahují větší množství organických látek.
3.1.1.1 Rozklad minerálními kyselinami
3.1.1.1 Rozklad minerálními kyselinami
Fosfor se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové za definovaných podmínek.
3.1.1.2 Rozklad lučavkou královskou
3.1.1.2 Rozklad lučavkou královskou
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují roztokem kyseliny mravenčí (2%). Při tom se vylouží fosforečnany především z rozpadavých zemitých surových fosfátů, zatímco “tvrdé“ surové fosfáty se nevyluhují.
3.1.2 Stanovení vyluhování fosforečnanů rozpustných v kyselině mravenčí (2%)
3.1.2 Stanovení vyluhování fosforečnanů rozpustných v kyselině mravenčí (2%)
3.1.5 Stanovení vyluhování fosforečnanů rozpustných v zásaditém roztoku citronanu amonného
3.1.5.1 Vyluhování podle Petermanna při 65 °C
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při 65 °C zásaditým roztokem citronanu amonného podle Petermanna za přesně stanovených podmínek. Metodou se vyluhuje především dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého (CaHPO4 . 2 H2O).
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při 65 °C zásaditým roztokem citronanu amonného podle Petermanna za přesně stanovených podmínek. Metodou se vyluhuje především dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého (CaHPO4 . 2 H2O).
3.1.5.3 Vyluhování podle Joulieho
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při cca 20 °C zásaditým roztokem citronanu amonného předepsaného složení (příp. s obsahem 8 hydroxychinolinu k vázání nadbytku hořčíku) za přesně stanovených podmínek. Metoda je určena pro vyluhování fosforu vázaného ve formě fosforečnanu hlinitovápenatého.
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při cca 20 °C zásaditým roztokem citronanu amonného předepsaného složení (příp. s obsahem 8 hydroxychinolinu k vázání nadbytku hořčíku) za přesně stanovených podmínek. Metoda je určena pro vyluhování fosforu vázaného ve formě fosforečnanu hlinitovápenatého.
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při cca 20 °C zásaditým roztokem citronanu amonného podle Petermanna za přesně stanovených podmínek. Metoda je určena především pro termofosfáty resp. termicky zpracované fosfáty.
3.1.5.2 Vyluhování podle Petermanna při teplotě místnosti
3.1.5.2 Vyluhování podle Petermanna při teplotě místnosti
3.1.7 Stanovení rozkladu z popela kyselinou chlorovodíkovou
Metoda je určena především pro stanovení celkového fosforu v organominerálních a organických hnojivech (včetně statkových). Vzorek se spálí při 450 °C a popel se rozloží zředěnou kyselinou chlorovodíkovou.
Metoda je určena především pro stanovení celkového fosforu v organominerálních a organických hnojivech (včetně statkových). Vzorek se spálí při 450 °C a popel se rozloží zředěnou kyselinou chlorovodíkovou.
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují za předepsaných podmínek při 65 °C neutrálním (pH = 7,0) roztokem citronanu amonného.
3.1.4 Stanovení vyluhování fosforečnanů rozpustných v neutrálním roztoku citronanu amonného
3.1.4 Stanovení vyluhování fosforečnanů rozpustných v neutrálním roztoku citronanu amonného
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují vodou při cca 20 °C za přesně stanovených podmínek. Metoda je určena pro jednosložková i vícesložková hnojiva obsahující fosforečnany rozpustné ve vodě.
3.1.6 Stanovení vyluhování fosforečnanů rozpustných ve vodě
3.1.6 Stanovení vyluhování fosforečnanů rozpustných ve vodě
3.2 Metody stanovení fosforečnanů ve výluzích
Metoda je použitelná pro všechny rozkladné roztoky a výluhy, získané podle bodu 3.1, obsahující fosfor ve formě jednoduchých fosforečnanů. Eventuálně přítomné polyfosforečnany se musí předem hydrolyzovat. Z roztoku okyseleného kyselinou dusičnou se činidlem, obsahujícím molybdenan sodný nebo amonný, kyselinou citrónovou, chinolin, kyselinu dusičnou a aceton, za předepsaných podmínek vysráží žlutý molybdátofosforečnan chinolinia. Sraženina se odfiltruje skleněným filtračním kelímkem, promyje, suší při 250 °C a váží. Při dodržení všech podmínek obsahuje 3,207% P2O5. Stanovení neruší látky obvykle přítomné v roztoku, jako minerální a organické kyseliny, rozpustné křemičitany aj.
3.2.1 Vážkové stanovení jako fosfomolybdenan chinolinu
3.2.1 Vážkové stanovení jako fosfomolybdenan chinolinu
Alikvotní podíl vodního výluhu hnojiva se titruje odměrným roztokem hydroxidu sodného na indikátor dimethylovou žluť do žlutého zbarvení. Zjištěná acidita se považuje za kyselinu fosforečnou titrovanou do prvního stupně a vyjadřuje se jako volná kyselina fosforečná. Ke zvýšení přesnosti se zbarvení titrovaného roztoku srovnává se zbarvením roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného se stejným množstvím indikátoru. Metoda je určena pro stanovení volné kyseliny fosforečné v superfosfátech.
3.2.3 Stanovení volné kyseliny fosforečné
3.2.3 Stanovení volné kyseliny fosforečné
Metoda je určena především pro stanovení nízkých obsahů fosforu v organických hnojivech popř. i v jiných produktech. Zbytek vzorku po spálení (popel) se za horka vylouží kyselinou chlorovodíkovou a filtrací se oddělí nerozpustný zbytek a kyselina křemičitá. Ve filtrátu se spektrofotometricky stanoví fosforečnan po převedení na molybdátofosforečnan a redukci v něm vázaného molybdenu na molybdenovou modř metolem v siřičitanovém prostředí, jejíž absorbance se měří. Metodu lze použít pro výluhy podle bodů 3.1.1.1, 3.1.1.2, 3.1.6 a 3.1.7.
3.2.2 Spektrofotometrické stanovení jako molybdenová modř
3.2.2 Spektrofotometrické stanovení jako molybdenová modř
Zmlžený vzorek je proudem argonu veden do plazmatu, kde vlivem vysoké teploty dochází k excitaci elektronů přítomných atomů do vyšších energetických hladin. Při návratu do původních hladin elektrony emitují světlo o přesně definované vlnové délce, to je vedeno přes monochromátor na detektor, kde je intenzita záření převedena na elektrický signál a provedeno vyhodnocení pro jednotlivé vlnové délky, charakteristické pro měřené prvky. Metodu lze použít pro všechny typy výluhů.
3.2.4 Stanovení metodou optické emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem (ICP PES).
3.2.4 Stanovení metodou optické emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem (ICP PES).
4. Draslík
4.1 Stanovení metod vyluhování draslíku
4.1.1 Stanovení vyluhování draslíku rozpustného v kyselinách
Draslík se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové za definovaných podmínek.
4.1.1.2 Rozklad lučavkou královskou
4.1.1.2 Rozklad lučavkou královskou
4.1.1.3 Rozklad z popela kyselinou chlorovodíkovou
Metoda je určena především pro stanovení celkového draslíku v organominerálních a organických hnojivech (včetně statkových). Vzorek se spálí při 450 °C a popel se rozloží zředěnou kyselinou chlorovodíkovou.
Metoda je určena především pro stanovení celkového draslíku v organominerálních a organických hnojivech (včetně statkových). Vzorek se spálí při 450 °C a popel se rozloží zředěnou kyselinou chlorovodíkovou.
V čirém roztoku se stanoví draslík. Metoda je určena jednak pro minerální tuhá hnojiva s draslíkem uvolnitelným minerálními kyselinami, jednak pro různé pomocné látky převážně anorganického charakteru.
4.1.1.1 Draslík se ze vzorku vyluhuje varem se zředěnou kyselinou chlorovodíkovou 30 minut.
4.1.1.1 Draslík se ze vzorku vyluhuje varem se zředěnou kyselinou chlorovodíkovou 30 minut.
Vodorozpustný draslík se uvede do roztoku varem vzorku s destilovanou vodou 30 minut. V čirém roztoku se stanoví draslík. Metoda je určena pro minerální tuhá, roztoková a suspenzní hnojiva.
4.1.2 Stanovení vyluhování draslíku rozpustného ve vodě
4.1.2 Stanovení vyluhování draslíku rozpustného ve vodě
4.2 Metody stanovení draslíku ve výluzích
Z alikvotního podílu zkušebního roztoku se předem odstraní rušivý vliv příp. přítomného kyanamidu oxidací bromovou vodou, organických látek aktivním uhlím, nadbytku amonných solí vytěsněním amoniaku varem zalkalizovaného roztoku, vázáním rušivých kationtů dihydrátem disodné soli kyseliny ethylendiamintetraoctové a zbytku amonných iontů formaldehydem. Pak se draslík za tepla ze slabě zásaditého prostředí sráží roztokem tetrafenylboritanu sodného a sraženina se po ochlazení odfiltruje skleněným filtračním kelímkem, promyje, suší při 120°C a váží. Metoda je vhodná pravšechny výluhy hnojiv, pokud neobsahují nadměrné množství organických látek, neodstranitelných aktivním uhlím.
4.2.1 Vážkové stanovení jako tetrafenylboritan draselný
4.2.1 Vážkové stanovení jako tetrafenylboritan draselný
4.2.2 Stanovení metodou atomové absorpční spektrometrie
Metodu lze použít i pro výluhy podle bodů 4.1.1.1, 4.1.1.2, 4.1.1.3 a 4.1.2.
Aerosol vzorku je rozprašován do plamene acetylen-vzduch, roztok se odpařuje a dochází k tepelné disociaci sloučenin a excitaci atomů. Vznikající emisní záření se pomocí optiky usměrňuje přes monochromátor na detektor. Signál je registrován a vyhodnocen.
Metodu lze použít i pro výluhy podle bodů 4.1.1.1, 4.1.1.2, 4.1.1.3 a 4.1.2.
Aerosol vzorku je rozprašován do plamene acetylen-vzduch, roztok se odpařuje a dochází k tepelné disociaci sloučenin a excitaci atomů. Vznikající emisní záření se pomocí optiky usměrňuje přes monochromátor na detektor. Signál je registrován a vyhodnocen.
Metodu lze použít i pro výluhy podle bodů 4.1.1.1, 4.1.1.2, 4.1.1.3 a 4.1.2.
4.2.3 Stanovení metodou optické emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem (ICP PES) jako v bodu 3.2.4.
4.2.3 Stanovení metodou optické emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem (ICP PES) jako v bodu 3.2.4.
5. Vápník a hořčík
5.1 Stanovení metod rozkladu a vyluhování vápníku a hořčíku
5.1.2 Stanovení vyluhování vápníku nebo hořčíku rozpustného ve vodě
Navážka vzorku se 30 minut vaří s destilovanou vodou. Po zředění, ochlazení a doplnění po značku se roztok filtruje. Čirý filtrát se použije ke stanovení. Metoda je určena pro hnojiva, u kterých je v tabulce typových hnojiv předepsán obsah vápníku nebo hořčíku ve vodorozpustné formě. Navážka se řídí podle obsahu vápníku a síranů.
Navážka vzorku se 30 minut vaří s destilovanou vodou. Po zředění, ochlazení a doplnění po značku se roztok filtruje. Čirý filtrát se použije ke stanovení. Metoda je určena pro hnojiva, u kterých je v tabulce typových hnojiv předepsán obsah vápníku nebo hořčíku ve vodorozpustné formě. Navážka se řídí podle obsahu vápníku a síranů.
5.1.1 Stanovení rozkladu kyselinami
5.1.1.2 Vyluhování celkového vápníku a hořčíku kyselinou chlorovodíkovou
Navážka vzorku se 30 minut vaří se zředěnou (1 + 1) kyselinou chlorovodíkovou. Po zředění, ochlazení a doplnění po značku se roztok filtruje. Čirý filtrát se použije ke stanovení. Metoda je určena pro vzorky obsahující vápník především ve formě síranů v různém stupni hydratace. Navážka se řídí podle obsahu vápníku a síranů ve vzorku.
Navážka vzorku se 30 minut vaří se zředěnou (1 + 1) kyselinou chlorovodíkovou. Po zředění, ochlazení a doplnění po značku se roztok filtruje. Čirý filtrát se použije ke stanovení. Metoda je určena pro vzorky obsahující vápník především ve formě síranů v různém stupni hydratace. Navážka se řídí podle obsahu vápníku a síranů ve vzorku.
Vzorek se rozloží odpařením se zředěnou (1 + 1) kyselinou chlorovodíkovou k suchu a případnou oxidací organických látek několika kapkami kyseliny dusičné a nerozpustný zbytek s vyloučenou kyselinou křemičitou se odfiltrují. Ve filtrátu se po oddělení seskvioxidů stanoví vápník a hořčík komplexometrickou titračně jednak na fluorexon (calcein), jednak na eriochromovou čerň T. Metoda je určena pro materiály vyrobené mletím přírodních hmot (vápence, dolomity) nebo jejich termickým zpracováním (vápna všech typů) popř. i jiné hmoty s převládající uhličitanovou nebo oxidovou resp. hydroxidovou vazbou vápníku a hořčíku a dále se silikátovou vazbou typu hutnických strusek.
5.1.1.1 Extrakce celkového vápníku a hořčíku s odstraněním křemičitanů a seskvioxidů
5.1.1.1 Extrakce celkového vápníku a hořčíku s odstraněním křemičitanů a seskvioxidů
Vápník a hořčík se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové za definovaných podmínek.
5.1.1.3 Rozklad lučavkou královskou
5.1.1.3 Rozklad lučavkou královskou
5.2 Metody stanovení vápníku a hořčíku ve výluzích
Alikvotní podíly roztoků získaných metodami podle bodů 5.1.1.1, 5.1.1.2 nebo 5.1.2 se titrují odměrným roztokem disodné soli kyseliny ethylendiamintetraoctové jednak na indikátor fluorexon (calcein) v silně alkalickém prostředí pH>12 (samotný vápník), jednak při pH 10,5 ± 0,1 na indikátor eriochromčerň T (suma vápníku a hořčíku). Odečtením obou spotřeb se zjistí spotřeba odměrného roztoku EDTA na hořčík. Interference způsobená přítomnými ionty kovů se odstraní přídavkem kyanidu draselného.
5.2.1 Komplexometrické stanovení vápníku a hořčíku
5.2.1 Komplexometrické stanovení vápníku a hořčíku
Aerosol vzorku je rozprašován do plamene acetylen-vzduch, roztok se odpařuje a rozruší se chemické vazby přítomných sloučenin. Podmínky atomizace jsou voleny tak, aby co největší část měřených atomů (Me) zůstala v neutrálním stavu a nevznikaly nabité částice (Me+). Plamenem prochází paprsek světla ze speciální výbojky, jehož fotony se při setkání s atomy analyzovaného prvku absorbovány a atom prvku přechází do vybuzeného stavu. Dochází tak k úbytku intenzity procházejícího světla, který je dán Lambert-Beerovým zákonem. Měří se absorbance A.
5.2.2 Stanovení vápníku nebo hořčíku metodou atomové absorpční spektrometrie
Vápník nebo hořčík se stanoví ve výluzích podle bodů 5.1.1.1, 5.1.1.2, 5.1.1.3 a 5.1.2. Měří se vzorek vhodně naředěný do rozsahu kalibrační křivky obsahující přídavek La.
5.2.2 Stanovení vápníku nebo hořčíku metodou atomové absorpční spektrometrie
Vápník nebo hořčík se stanoví ve výluzích podle bodů 5.1.1.1, 5.1.1.2, 5.1.1.3 a 5.1.2. Měří se vzorek vhodně naředěný do rozsahu kalibrační křivky obsahující přídavek La.
Z alikvotního podílu výluhu se vápník vysráží jako šťavelan vápenatý. Ten se po odfiltrování skleněným filtračním kelímkem a promytí rozpustí ve zředěné kyselině sírové a uvolněná kyselina šťavelová se titruje odměrným roztokem manganistanu draselného.
5.2.3 Stanovení vápníku manganometricky po vyloučení jako šťavelan
5.2.3 Stanovení vápníku manganometricky po vyloučení jako šťavelan
5.2.4 Stanovení vápníku nebo hořčíku–metodou optické emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem (ICP OES) jako v bodu 3.2.4.
Vápník a hořčík se stanoví ve výluzích podle bodů 5.1.1.1, 5.1.1.2, 5.1.1.3 a 5.1.2.
Vápník a hořčík se stanoví ve výluzích podle bodů 5.1.1.1, 5.1.1.2, 5.1.1.3 a 5.1.2.
6. Sodík
6.1 Stanovení metod vyluhování sodíku
6.1.1 Stanovení vyluhování celkového sodíku
6.1.1.2 Rozklad lučavkou královskou
Sodík se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové za definovaných podmínek.
Sodík se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové za definovaných podmínek.
Sodík se ze vzorku vyluhuje varem se zředěnou kyselinou chlorovodíkovou stejným způsobem, jako při metodě podle bodu 5.1.1.2. Čirý filtrát se použije ke stanovení sodíku.
6.1.1.1 Vyluhování kyselinou chlorovodíkovou
6.1.1.1 Vyluhování kyselinou chlorovodíkovou
Sodík se ze vzorku vyluhuje varem s destilovanou vodou stejným způsobem, jako při metodě v bodu 5.1.3. Čirý filtrát se použije ke stanovení sodíku.
6.1.2 Stanovení vyluhování sodíku rozpustného ve vodě
6.1.2 Stanovení vyluhování sodíku rozpustného ve vodě
6.2 Metody stanovení sodíku ve výluzích
Metodu lze použít pro výluhy podle bodů 6.1.1.1, 6.1.1.2 nebo 6.1.2.
6.2.2 Stanovení metodou optické emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem (ICP PES) jako v bodu 3.2.4.
6.2.2 Stanovení metodou optické emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem (ICP PES) jako v bodu 3.2.4.
6.2.1 Stanovení sodíku metodou atomové absorpční spektrometrie
Aerosol vzorku je rozprašován do plamene acetylen-vzduch, roztok se odpařuje a dochází k tepelné disociaci sloučenin a excitaci atomů. Vznikající emisní záření se pomocí optiky usměrňuje přes monochromátor na detektor. Signál je registrován a vyhodnocen.
Metodu lze použít pro výluhy podle bodů 6.1.1.1, 6.1.1.2 nebo 6.1.2.
Aerosol vzorku je rozprašován do plamene acetylen-vzduch, roztok se odpařuje a dochází k tepelné disociaci sloučenin a excitaci atomů. Vznikající emisní záření se pomocí optiky usměrňuje přes monochromátor na detektor. Signál je registrován a vyhodnocen.
Metodu lze použít pro výluhy podle bodů 6.1.1.1, 6.1.1.2 nebo 6.1.2.
7. Síra
7.1 Stanovení metod vyluhování síry v různých formách
Metoda je určena pro hnojiva obsahující vodorozpustnou síru ve formě thiosíranu, siřičitanu popř. síranu. Vzorek se za chladu třepe 30 minut s destilovanou vodou. V alikvotním podílu čirého filtrátu se po alkalizaci za varu peroxidem vodíku zoxiduje thiosíran a siřičitan na síran, který se po okyselení spolu s původně přítomným síranem stanoví.
7.1.4 Stanovení vyluhování vodorozpustné síry vytřepáním
7.1.4 Stanovení vyluhování vodorozpustné síry vytřepáním
Sírany se ze vzorku vyluhují 30 minut varem se zředěnou (1 + 1) kyselinou chlorovodíkovou. V alikvotním podílu čirého filtrátu se stanoví sírany. Navážka vzorku se řídí podle obsahu síranů a vápníku.
7.1.1 Stanovení vyluhování celkové síranové síry
7.1.1 Stanovení vyluhování celkové síranové síry
7.1.2 Stanovení vyluhování různých forem celkové síry
Metoda je určena pro hnojiva obsahující síru ve formě elementární, thiosíranové, siřičitanové popř. síranové. Varem vzorku s roztokem hydroxidu sodného se v silně alkalickém prostředí elementární síra převede na polysulfidickou a thiosíranovou, která se s případně přítomným siřičitanem v následujícím kroku zoxiduje peroxidem vodíku na síran. V celém čirém filtrátu nebo v alikvotním podílu se stanoví sírany.
Metoda je určena pro hnojiva obsahující síru ve formě elementární, thiosíranové, siřičitanové popř. síranové. Varem vzorku s roztokem hydroxidu sodného se v silně alkalickém prostředí elementární síra převede na polysulfidickou a thiosíranovou, která se s případně přítomným siřičitanem v následujícím kroku zoxiduje peroxidem vodíku na síran. V celém čirém filtrátu nebo v alikvotním podílu se stanoví sírany.
7.1.5 Stanovení vyluhování celkové síry v různých formách kromě elementární
Síra se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové za definovaných podmínek.
Síra se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové za definovaných podmínek.
Vodorozpustné sírany se ze vzorku 30 minut vyluhují varem s destilovanou vodou. Po zředění, ochlazení a doplnění po značku se roztok filtruje a v alikvotním podílu filtrátu se stanoví sírany.
7.1.3 Stanovení vyluhování vodorozpustné síranové síry za tepla
7.1.3 Stanovení vyluhování vodorozpustné síranové síry za tepla
7.2 Metody stanovení síry
Obsah síry se stanoví metodou optické emisní spektrometrie v extraktech podle bodů 7.1.1, 7.1.2, 7.1.3, 7.1.4 a 7.1.5.
7.2.4 Stanovení celkové síry metodou optické emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem (ICP PES) jako v bodu 3.2.4.
7.2.4 Stanovení celkové síry metodou optické emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem (ICP PES) jako v bodu 3.2.4.
7.2.2 Stanovení elementární síry
Elementární síra se ze vzorku extrahuje v Soxhletově extraktoru sirouhlíkem. Extrahovaná síra se stanoví vážením. Podle potřeby se kontroluje čistota získané a vážené síry sublimací a vážením zbytku.
Elementární síra se ze vzorku extrahuje v Soxhletově extraktoru sirouhlíkem. Extrahovaná síra se stanoví vážením. Podle potřeby se kontroluje čistota získané a vážené síry sublimací a vážením zbytku.
7.2.1 Vážkové stanovení síry jako síranů ve výluzích
Ve výluzích získaných metodami podle bodů 7.1.1, 7.1.2, 7.1.3 a 7.1.4 se buď v celém objemu, nebo v alikvotním podílu v kyselém prostředí chloridem barnatým sráží síran barnatý, který se odfiltruje, žíhá a váží.
Ve výluzích získaných metodami podle bodů 7.1.1, 7.1.2, 7.1.3 a 7.1.4 se buď v celém objemu, nebo v alikvotním podílu v kyselém prostředí chloridem barnatým sráží síran barnatý, který se odfiltruje, žíhá a váží.
7.2.3 Stanovení celkové síry podle Dumase (elementární analýzou)
Vzorky se spalují v proudu kyslíku při vysoké teplotě. Ze vzniklé směsi plynů se dusík, uhlík a síra separují a katalyticky se převedou na formy N2, CO2 a SO2, které se vhodným způsobem detekují.
Vzorky se spalují v proudu kyslíku při vysoké teplotě. Ze vzniklé směsi plynů se dusík, uhlík a síra separují a katalyticky se převedou na formy N2, CO2 a SO2, které se vhodným způsobem detekují.
8. Chlor
8.1 Stanovení chloridů za nepřítomnosti organických látek
Chloridy vyloužené ze vzorků vodou se stanoví podle Volharda, případně podle Mohra. Chloridy se vysrážejí odměrným roztokem dusičnanu stříbrného v kyselém prostředí.
Chloridy vyloužené ze vzorků vodou se stanoví podle Volharda, případně podle Mohra. Chloridy se vysrážejí odměrným roztokem dusičnanu stříbrného v kyselém prostředí.
9. Stopové prvky
9.1 Stanovení stopových prvků při obsahu menším než 10 %
9.1.1 Stanovení vyluhováním:
9.1.1.3 Odstranění organických sloučenin z výluhů
Postup se používá pouze pro výluh pomocí kyseliny chlorovodíkové, pro vodný výluh, ale pro výluh lučavkou královskou není nutný. Organické sloučeniny se v poměrné části oxidují peroxidem vodíku.
Postup se používá pouze pro výluh pomocí kyseliny chlorovodíkové, pro vodný výluh, ale pro výluh lučavkou královskou není nutný. Organické sloučeniny se v poměrné části oxidují peroxidem vodíku.
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vroucí zředěnou kyselinou chlorovodíkovou nebo lučavkou královskou za definovaných podmínek.
9.1.1.1 Vyluhování celkového obsahu stopových prvků
9.1.1.1 Vyluhování celkového obsahu stopových prvků
9.1.1.2 Vyluhování vodorozpustných forem stopových prvku
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vodou cca 20 °C teplou za přesně stanovených podmínek.
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vodou cca 20 °C teplou za přesně stanovených podmínek.
9.1.2 Stanovení stopových prvků ve výluzích:
9.1.2.1 Stanovení manganu, mědi, kobaltu, zinku, železa, metodou atomové absorpční spektrometrie
Aerosol vzorku je rozprašován do plamene acetylen-vzduch, roztok se odpařuje a rozruší se chemické vazby přítomných sloučenin. Plamenem prochází paprsek světla ze speciální výbojky, jehož fotony se při setkání s atomy analyzovaného prvku absorbovány a atom prvku přechází do vybuzeného stavu. Dochází tak k úbytku intenzity procházejícího světla, který je dán Lambert-Beerovým zákonem. Měří se absorbance A.
Aerosol vzorku je rozprašován do plamene acetylen-vzduch, roztok se odpařuje a rozruší se chemické vazby přítomných sloučenin. Plamenem prochází paprsek světla ze speciální výbojky, jehož fotony se při setkání s atomy analyzovaného prvku absorbovány a atom prvku přechází do vybuzeného stavu. Dochází tak k úbytku intenzity procházejícího světla, který je dán Lambert-Beerovým zákonem. Měří se absorbance A.
9.1.2.2 Stanovení manganu, mědi, kobaltu, zinku, železa, boru a molybdenu metodou ICP OES
Stopové prvky se stanoví metodou optické emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem (ICP OES) jako v bodu 3.2.4.
Stopové prvky se stanoví metodou optické emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem (ICP OES) jako v bodu 3.2.4.
9.2 Stanovení stopových prvků při obsahu 10 % a více
9.2.1 Stanovení vyluhováním
9.2.1.1 Vyluhování celkového obsahu stopových prvků
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vroucí zředěnou kyselinou chlorovodíkovou nebo lučavkou královskou za definovaných podmínek.
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vroucí zředěnou kyselinou chlorovodíkovou nebo lučavkou královskou za definovaných podmínek.
9.2.1.2 Vyluhování vodorozpustných forem stopových prvků
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vodou cca 20 °C teplou za přesně stanovených podmínek.
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vodou cca 20 °C teplou za přesně stanovených podmínek.
9.2.1.3 Odstraněni organických sloučenin z výluhů
Postup se používá pouze pro výluh pomocí kyseliny chlorovodíkové, pro vodný výluh, ale pro výluh lučavkou královskou není nutný. Organické sloučeniny se v poměrné části výluhu oxidují peroxidem vodíku.
Postup se používá pouze pro výluh pomocí kyseliny chlorovodíkové, pro vodný výluh, ale pro výluh lučavkou královskou není nutný. Organické sloučeniny se v poměrné části výluhu oxidují peroxidem vodíku.
9.2.2 Stanovení stopových prvků ve výluzích:
8-hydroxychinolin (oxin) poskytuje s molybdenem ve slabě kyselém prostředí za přítomnosti EDTA sraženinu. Vyloučená žlutá sraženina se odfiltruje, promyje a vysuší do konstantní hmotnosti jako MoO2(C9H6NO)2.
9.2.2.6 Stanovení molybdenu vážkovou metodou
9.2.2.6 Stanovení molybdenu vážkovou metodou
Výluhy se po případném omezení rušivých vlivů zředí tak, aby koncentrace stanovovaného prvku ležela v optimální měřící oblasti spektrometru při příslušné vlnové délce za dodržení všech postupů v návodu dodaném výrobcem daného přístroje.
9.2.2.1 Stanovení kobaltu, mědi, manganu, zinku a železa metodou atomové absorpční spektrometrie.
9.2.2.1 Stanovení kobaltu, mědi, manganu, zinku a železa metodou atomové absorpční spektrometrie.
9.2.2.2 Stanovení bóru acidimetrickou titračně.
Velmi slabá kyselina boritá tvoří s D-manitem (stejně jako s ostatními organickými látkami s větším obsahem OH skupin) silnější manitoboritou kyselinu, kterou lze titrovat odměrným roztokem hydroxidu sodného do pH = 6,3.
Velmi slabá kyselina boritá tvoří s D-manitem (stejně jako s ostatními organickými látkami s větším obsahem OH skupin) silnější manitoboritou kyselinu, kterou lze titrovat odměrným roztokem hydroxidu sodného do pH = 6,3.
Kobalt (III) dává s 1-nitroso-2-naftolem červenou sraženinu Co(C10H6ONO)3 . 2 H2O. Kobalt se sráží v prostředí kyseliny octové roztokem 1-nitroso-2-naftolu. Sraženina se po filtraci a promytí, suší do konstantní hmotnosti a váží jako Co(C10H6ONO)3 . 2 H2O.
9.2.2.3 Stanovení kobaltu vážkovou metodou.
9.2.2.3 Stanovení kobaltu vážkovou metodou.
Měďnatý iont se ve slabě kyselém prostředí redukuje jodidem draselným na měďný. Vyloučený jod se titruje odměrným roztokem thiosíranu sodného v přítomnosti škrobu jako indikátoru.
9.2.2.4 Stanovení mědi titrační metodou.
9.2.2.4 Stanovení mědi titrační metodou.
9.2.2.5 Stanovení manganu titrační metodou
Chloridové ionty přítomné ve výluhu se odstraní varem s kyselinou sírovou. Mangan se oxiduje bismutičnanem v prostředí kyseliny dusičné. Vzniklý manganistan se redukuje roztokem síranu železnatého. Jeho přebytek se titruje odměrným roztokem manganistanu draselného.
Chloridové ionty přítomné ve výluhu se odstraní varem s kyselinou sírovou. Mangan se oxiduje bismutičnanem v prostředí kyseliny dusičné. Vzniklý manganistan se redukuje roztokem síranu železnatého. Jeho přebytek se titruje odměrným roztokem manganistanu draselného.
Stopové prvky se stanoví metodou optické emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem (ICP OES) jako v bodu 3.2.4.
9.2.2.7 Stanovení manganu, mědi, kobaltu, zinku, železa, boru a molybdenu metodou ICP
9.2.2.7 Stanovení manganu, mědi, kobaltu, zinku, železa, boru a molybdenu metodou ICP
10. Rizikové prvky
10.1 Stanovení rizikových prvků v anorganických hnojivech a surovinách pro jejich výrobu
Rizikové prvky se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové za definovaných podmínek. V odůvodněných případech lze použít i tzv. obrácenou (Lefortovu lučavku).
10.1.1 Stanovení vyluhování celkového obsahu rizikových prvků
Je-li splněna podmínka homogenity, lze použít i mikrovlnný rozklad.
10.1.1 Stanovení vyluhování celkového obsahu rizikových prvků
Je-li splněna podmínka homogenity, lze použít i mikrovlnný rozklad.
10.1.2 Stanovení rizikových prvků ve výluzích:
10.1.2.2 Stanovení arsenu metodou atomové absorpční spektrometrie (generováním hydridů)
Ve výluhu vzorku se arsen redukuje jodidem draselným na As (III). Vyloučený jodid se odstraní přídavkem kyseliny askorbové. V aparatuře na kontinuální generování hydridů se arsenovodík vzniklý reakcí s tetrahydridoboritanem sodným vede proudem inertního plynu do rozkladné trubice, kde dochází k pyrolytické atomizaci.
Ve výluhu vzorku se arsen redukuje jodidem draselným na As (III). Vyloučený jodid se odstraní přídavkem kyseliny askorbové. V aparatuře na kontinuální generování hydridů se arsenovodík vzniklý reakcí s tetrahydridoboritanem sodným vede proudem inertního plynu do rozkladné trubice, kde dochází k pyrolytické atomizaci.
Atomizovaným vzorkem prochází paprsek světla ze speciální výbojky, jehož fotony se při setkání s atomy analyzovaného prvku absorbovány a atom prvku přechází do vybuzeného stavu. Dochází tak k úbytku intenzity procházejícího světla, který je dán Lambert-Beerovým zákonem. Měří se absorbance A.
10.1.2.1 Stanovení arsenu, chromu, kadmia, a olova metodou atomové absorpční spektrometrie (s plamenovou nebo elektrotermickou atomizací).
10.1.2.1 Stanovení arsenu, chromu, kadmia, a olova metodou atomové absorpční spektrometrie (s plamenovou nebo elektrotermickou atomizací).
Ke stanovení se použije jednoúčelový analyzátor typu (TMA, AMA), ve kterém se vzorek rozkládá pyrolýzou v proudu kyslíku. Rtuť se zachytí na amalgamátoru. Rtuť se z amalgamátoru vytěsní zahřátím a měří se její absorbance.
10.1.2.3 Stanovení rtuti metodou atomové absorpční spektrometrie
10.1.2.3 Stanovení rtuti metodou atomové absorpční spektrometrie
10.1.2.4 Stanovení rizikových prvků metodou ICP OES
Rizikové prvky se stanoví metodou optické emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem (ICP OES) jako v bodu 3.2.4.
Rizikové prvky se stanoví metodou optické emisní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem (ICP OES) jako v bodu 3.2.4.
10.2 Stanovení rizikových prvků v organických hnojivech a surovinách pro jejich výrobu
10.2.1 Stanovení vyluhování celkového obsahu rizikových prvků
Rizikové prvky se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové za přesně stanovených podmínek. V odůvodněných případech lze použít i obrácenou (Lefortovu lučavku). Je-li splněna podmínka homogenity, lze použít i mikrovlnný rozklad.
Rizikové prvky se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové za přesně stanovených podmínek. V odůvodněných případech lze použít i obrácenou (Lefortovu lučavku). Je-li splněna podmínka homogenity, lze použít i mikrovlnný rozklad.
10.2.2 Stanovení rizikových prvků ve výluzích:
Prvky se stanoví jako v bodu 10.1.2.1.
10.2.2.1 Stanovení arsenu, chromu, kadmia, mědi, molybdenu, niklu, olova a zinku metodou atomové absorpční spektrometrie (s plamenovou nebo elektrotermickou atomizací).
10.2.2.1 Stanovení arsenu, chromu, kadmia, mědi, molybdenu, niklu, olova a zinku metodou atomové absorpční spektrometrie (s plamenovou nebo elektrotermickou atomizací).
10.2.2.2 Stanovení arsenu metodou atomové absorpční spektrometrie (generováním hydridů)
Arsen se stanoví jako v bodu 10.1.2.2.
Arsen se stanoví jako v bodu 10.1.2.2.
11. Stanovení volné kyseliny sírové
Alikvotní podíl vodního výluhu hnojiva se titruje odměrným roztokem hydroxidu sodného na směsný indikátor. Zjištěná acidita se považuje za kyselinu sírovou.
Alikvotní podíl vodního výluhu hnojiva se titruje odměrným roztokem hydroxidu sodného na směsný indikátor. Zjištěná acidita se považuje za kyselinu sírovou.
12. Stanovení spalitelných látek
Organický podíl ve vzorku (spalitelné látky) se zjišťuje z hmotnostního úbytku (po předběžném vysušení vzorku při 105 °C) po spálení vzorku při 450 °C do konstantní hmotnosti.
Organický podíl ve vzorku (spalitelné látky) se zjišťuje z hmotnostního úbytku (po předběžném vysušení vzorku při 105 °C) po spálení vzorku při 450 °C do konstantní hmotnosti.
13. Stanovení vlhkosti
Obsah vlhkosti se stanoví vážkově jako hmotnostní úbytek po vysušení vzorku za předepsané teploty a času. Obsah vlhkosti je možné stanovit i pomocí titrace podle Karl Fischera.
Obsah vlhkosti se stanoví vážkově jako hmotnostní úbytek po vysušení vzorku za předepsané teploty a času. Obsah vlhkosti je možné stanovit i pomocí titrace podle Karl Fischera.
14. Stanovení hodnoty pH
Hodnota pH se zjistí změřením výluhu nebo suspense daného vzorku na pH metru s obvyklou kombinací elektrod při použití dvou tlumivých roztoků při daných podmínkách měření předepsaným způsobem.
Hodnota pH se zjistí změřením výluhu nebo suspense daného vzorku na pH metru s obvyklou kombinací elektrod při použití dvou tlumivých roztoků při daných podmínkách měření předepsaným způsobem.
Vodivost vodního výluhu vzorku se měří konduktometrem s příslušnou elektrodou při daných podmínkách měření (teplotě) způsobem předepsaným pro daný typ hnojiva.
15. Stanovení vodivosti
15. Stanovení vodivosti
Vzorek se umístí na zkušební síto s udanou jmenovitou velikostí otvorů a třesením, poklepáváním (za sucha) nebo promýváním (za mokra) se dělí na podsítný a nadsítný podíl při předepsaných podmínkách. Vážením jednotlivých frakcí se zjistí jejich procentuální zastoupení.
16. Stanovení velikosti částic
16. Stanovení velikosti částic
Vzorek se extrahuje roztokem Li2CO3 a jako mobilní fáze se používá acetonitril s pufrem z octanu amonného a kyseliny octové. Měření probíhá na amidové koloně za izokratických podmínek s UV detekcí.
17. Stanovení kyseliny močové
17. Stanovení kyseliny močové
Vzorky se spalují v proudu kyslíku při vysoké teplotě. Ze vzniklé směsi plynů se dusík, uhlík a síra separují a katalyticky se převedou na formy N2, CO2 a SO2, které se vhodným způsobem detekují.
18. Stanovení celkového uhlíku podle Dumase (elementární analýzou)
18. Stanovení celkového uhlíku podle Dumase (elementární analýzou)