IX. 1 Rozpor podmínek „statusové“ změny pohlaví s právem na ochranu tělesné integrity a osobní autonomie ve spojení s lidskou důstojností
IX. 1 a) Zásah do tělesné integrity a osobní autonomie
67. Garance nedotknutelnosti osoby spočívá v ochraně tělesné a duševní integrity jednotlivce včetně jeho zdraví [nález sp. zn. Pl. ÚS 19/14, bod 56; nález sp. zn. II. ÚS 2379/08 ze dne 9. 7. 2009 (N 157/54 SbNU 33), body 10-11; nález sp. zn. III. ÚS 2253/13 ze dne 9. 1. 2014 (N 3/72 SbNU 41), body 15-16; nález sp. zn. I. ÚS 2930/13 ze dne 11. 11. 2014 (N 205/75 SbNU 297), bod 26]. Zásahem do tělesné a duševní integrity je „způsobení zranění, způsobení či zhoršení choroby, a to i choroby, resp. poruchy psychické, ale i pouhé způsobení bolesti“ (nález sp. zn. II. ÚS 2379/08, bod 11). Provedení chirurgického zákroku spočívajícího v přeměně pohlavních orgánů a znemožnění reprodukční funkce významně zasahuje do tělesné integrity lidí usilujících o změnu pohlaví. Tento zásah je invazivní a citlivý, neboť při něm musí být nevratně odstraněny některé části lidského těla a přeměněny intimní partie člověka.
68. Součástí ústavních garancí ochrany soukromí je i právo člověka na sebeurčení a osobní autonomii [nález sp. zn. Pl. ÚS 24/10 ze dne 22. 3. 2011 (N 52/60 SbNU 625; 94/2011 Sb.), bod 29, a nález sp. zn. Pl. ÚS 24/11 ze dne 20. 12. 2011 (N 217/63 SbNU 483; 43/2012 Sb.), bod 16]. Právo na soukromí totiž zahrnuje „garanci sebeurčení ve smyslu zásadního rozhodování o sobě samém, včetně rozhodování o uspořádání vlastního života“ [nález sp. zn. Pl. ÚS 7/15 ze dne 14. 6. 2016 (N 110/81 SbNU 729; 234/2016 Sb.), bod 49].
69. Do práva na sebeurčení a osobní autonomii podle Ústavního soudu spadá i rozhodnutí člověka, jakým způsobem bude navenek projevovat svoji identitu, tj. projevovat, jakým člověkem se cítí být. Ztotožňuje-li se někdo trvale s odlišným pohlavím, než jaké mu bylo přiřazeno podle jeho biologických znaků, a přeje-li si projevovat se v souladu s tím, jde o svobodné rozhodnutí jednotlivce o sobě samém spadající pod ochranu práva na sebeurčení a osobní autonomii. Jde o rozhodnutí, které uznává již více než tři desítky let i český zákonodárce (srov. § 27a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění od 1. 1. 1992), byť tak činí ústavně problematickým způsobem. Má-li mít jednotlivec skutečné právo na sebeurčení a má-li reálně rozhodovat o uspořádání svého života, měl by mít i prostor prožívat jím trvale vnímanou příslušnost k určitému pohlaví. Jinými slovy, osobní autonomie zahrnuje i rozhodnutí člověka žít a vystupovat ve společnosti v souladu s tím, jakým člověkem se vážně a prokazatelně cítí být, a tedy i s tím, jak subjektivně vnímá svoje pohlaví.
70. Existence stávající zákonné úpravy změny pohlaví představuje zásah do práva lidí usilujících o změnu pohlaví garantovaného čl. 7 odst. 1 Listiny a čl. 8 Úmluvy. Zákon po určitých lidech vyžaduje, aby buď podstoupili intenzivní chirurgické zákroky, nebo aby akceptovali, že stát oficiálně (administrativně) neuzná jejich rozhodnutí trvale prožívat a projevovat příslušnost k odlišnému pohlaví, než jaké jim bylo přiřazeno podle jejich biologických znaků.
71. První volba podstoupit invazivní a nevratný chirurgický zákrok pro účely splnění zákonných podmínek pro změnu pohlaví k zásahu do tělesné integrity nevyhnutelně vede.
72. Omezením práva na soukromí je i volba druhá. Nesouhlasí-li člověk s provedením chirurgického zákroku, nedosáhne státem uznávané změny pohlaví, což může ovlivnit jeho každodenní společenský a soukromý život. Nezměněné právní pohlaví kupříkladu bude uváděno v dokladech člověka, bude se odrážet v podobě rodného čísla a bude „zaznamenáno“ v jeho úředně evidovaném jménu a tvaru příjmení.
73. Jak ukazuje případ navrhovatele, občasná nutnost používat státem evidované informace, které neodpovídají významnému rozhodnutí člověka vystupovat jako příslušník odlišného pohlaví, může představovat vnímané omezení. Ve všech případech, kdy jsou trans lidé povinni předkládat doklady či uvádět oficiální jméno a příjmení, jsou vystaveni potenciální konfrontaci ohledně jejich pohlaví, aniž by se pro to svobodně rozhodli. Fakticky navíc v takové situaci bývá odhalena citlivá informace, že je dotyčný jednotlivec člověkem usilujícím o změnu pohlaví a že dosud chirurgické zákroky směřující ke změně nepodstoupil. To představuje zásah do sféry práva lidí usilujících o změnu pohlaví na sebeurčení, osobní autonomii a soukromí.
74. Lze shrnout, že zákonná úprava „statusové“ změny pohlaví představuje významný zásah buď do tělesné integrity trans lidí, protože pro uznání této změny stát vyžaduje podstoupení chirurgických zákroků, nebo do jejich práva na sebeurčení a osobní autonomii, neboť bez podstoupení vyžadovaných chirurgických zákroků nemohou vystupovat plně v souladu se svojí vážně vnímanou identitou.
IX. 1 b) Právní jistota jako legitimní cíl zásahu
75. Právo na ochranu tělesné integrity a osobní autonomie podle čl. 7 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 8 Úmluvy není absolutní a lze je ústavně omezit zákonem v případě, že omezení sleduje legitimní cíl a je k jeho dosažení proporcionální. Podle Ústavního soudu zákonné podmínky „statusové“ změny pohlaví legitimní cíl sledovat mohou.
76. Zákonné podmínky změny „statusové“ změny pohlaví (v širokém slova smyslu) mohou sloužit k zajištění právní jistoty v tom směru, že zabrání svévolným změnám pohlaví „podle nálady“, jakož i změnám neautentickým a účelovým. Legitimní je požadavek, aby byla zajištěna určitá míra stability statusu jednotlivce.
77. Úředně evidované pohlaví jedince je statusovou záležitostí, která má význam nejen pro něj samotného, nýbrž i pro jeho okolí a ve svých důsledcích i pro celou společnost. Český právní řád je založen na binárním rozlišování pohlaví, jednotlivce rozlišuje v různých oblastech podle jejich pohlaví na muže a ženy. Proto stát může mít legitimní zájem vymezit podmínky pro „statusovou“ změnu pohlaví, aby status jednotlivce byl jasný a aby byla zároveň zaručena autenticita statusu pohlaví. Také ESLP zdůrazňuje, že požadavek právní jistoty odůvodňuje zavedení přísných postupů s cílem ověřit základní motivace žádosti o změnu úředně evidovaného pohlaví (rozsudek ESLP ve věci S. V. proti Itálii ze dne 11. 10. 2018 č. 55216/08, § 69).
78. K legitimnímu cíli právní jistoty a stability ve vztahu k jednotlivým podmínkám „statusové“ změny pohlaví lze uvést následující: Napadená úprava předně vyžaduje, aby chirurgickými zákroky došlo k „přeměně pohlavních orgánů“. Při podstoupení plného rozsahu zákroků užívaných k přeměně jsou původní pohlavní orgány připodobněny k orgánům cílového pohlaví. Byť jednotlivec nezíská (a ani nemůže získat) pohlavní orgány opačného pohlaví v pravém smyslu (chromozomy nedoznají změny a nově vytvořené tkáňové struktury neprodukují pohlavní buňky ani pohlavní hormony), jejich vzhled se cílovému pohlaví přiblíží.
79. Připodobnění pohlavních orgánů cílovému pohlaví může sledovat legitimní záměr zajištění právní jistoty a stability; aby státem uznávaný status jedince alespoň částečně odpovídal pohlaví, jež by bylo člověku přiděleno na základě jeho biologických znaků. Určuje-li se status většiny lidí podle „objektivních“ biologických znaků (pohlavních orgánů), může být legitimní, aby stát v rámci udržení právní jistoty a stability administrativně evidoval takový status, který biologickým rysům pohlaví většiny lidí odpovídá. Jinak řečeno, má-li být právní status, který je standardně založený na biologických znacích jednotlivce a se kterým jsou spojena práva a povinnosti, u všech jednotlivců stabilní a jistý i pro ostatní lidi ve společnosti, může být legitimní, aby byl založen na základě stejného (či minimálně obdobného) hlediska také u lidí, kteří podstoupí změnu pohlaví.
80. Obdobně lze tvrdit, že legitimní cíl zajištění právní jistoty a stability (v širokém slova smyslu) může sledovat i druhá zákonná podmínka „statusové“ změny pohlaví – znemožnění reprodukční funkce. Nemožnost lidí zplodit a rodit děti po provedení změny pohlaví má v tomto ohledu zajistit, aby bylo zachováno v právním řádu zakotvené „tradiční“ pojetí rodičovství (především mateřství). Zákonodárce má podmínkou znemožnění reprodukční funkce usilovat o ochranu konzistence a stability právního řádu v oblasti statusových otázek rodičovství, což může být obecně legitimní (srov. rozsudek NSS vydaný ve věci, bod 14 výše).
81. Shrnuto: lze tvrdit, že oba zákonné požadavky „statusové“ změny pohlaví mohou sledovat legitimní cíl – zajištění právní jistoty a stability. Je však třeba vnímat i další souvislosti.
IX. 1 c) Protiústavnost zákonných podmínek „statusové“ změny pohlaví
82. Při širokém pojetí legitimity sledovaných cílů lze dospět k závěru, že zákonná úprava „statusové“ změny pohlaví může sledovat legitimní cíl zajištění právní jistoty a stability. Podle Ústavního soudu jsou ovšem zákonné požadavky chirurgické přeměny pohlavních orgánů a znemožnění reprodukční funkce v přímém rozporu se základním právem trans lidí na ochranu jejich tělesné integrity a osobní autonomie, především proto, že porušují jejich lidskou důstojnost.
83. Podle čl. 1 Listiny platí, že lidé jsou rovní v důstojnosti. Lidská důstojnost je především vnitřní hodnotou každého člověka, s níž je spojena jedinečnost lidské bytosti. Zachování lidské důstojnosti vyžaduje, aby s člověkem bylo zacházeno jako s člověkem, a nikoli jako s věcí [nález sp. zn. IV. ÚS 412/04 ze dne 7. 12. 2005 (N 223/39 SbNU 353); nález sp. zn. II. ÚS 2268/07 ze dne 29. 2. 2008 (N 45/48 SbNU 527), bod 43].
84. Základní ústavní požadavek rovnosti lidí v důstojnosti znamená, že každý jednotlivec má důstojnost jako lidská bytost bez ohledu na své vlastnosti, fyzický nebo duševní stav, úspěchy či sociální postavení [srov. rozhodnutí Spolkového ústavního soudu, BVerfGE 87, 209 (228)]. Jak uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 7/15, který se týkal otázky registrovaného partnerství jako překážky individuálního osvojení dítěte:
Judikatura Ústavního soudu staví lidskou důstojnost do samotného centra právního řádu a vymezuje ji jako součást samotného „lidství“ člověka. K porušení lidské důstojnosti dochází, je-li jednotlivec postaven státní mocí do role objektu, stává-li se pouhým prostředkem a je-li umenšen do podoby druhově zaměnitelné veličiny. Listina základních práv a svobod uznává specifickou kvalitu člověka jako subjektu a zakazuje, aby byl člověk vystaven jednání, které by zpochybňovalo jeho příslušnost k lidské rodině. Rovnost lidí v důstojnosti a právech je základem uznání hodnoty každého člověka, a to bez ohledu na jeho další charakteristiky a užitečnost či prospěšnost pro celek.
[viz nález sp. zn. Pl. ÚS 7/15 ze dne 14. 6. 2016 (N 110/81 SbNU 729; 234/2016 Sb.), bod 45; viz rovněž nález sp. zn. Pl. ÚS 43/10 ze dne 13. 4. 2011 (N 68/61 SbNU 69; 130/2011 Sb.), bod 34; nález sp. zn. I. ÚS 557/09 ze dne 18. 8. 2009 (N 188/54 SbNU 325); a nález sp. zn. Pl. ÚS 83/06 ze dne 12. 3. 2008 (N 55/48 SbNU 629; 116/2008 Sb.)].
85. Podle Ústavního soudu jsou zákonné podmínky „statusové“ změny pohlaví protiústavní především proto, že vynucují chirurgickou přeměnu pohlavních orgánů a znemožnění reprodukční funkce automaticky po všech lidech usilujících o změnu právního statusu. Podle existující úpravy musí chirurgické zákroky podstoupit rovněž lidé, kteří si přeměnu pohlavních orgánů a znemožnění reprodukční funkce sami nepřejí, což je v rozporu se zákazem nakládat s nimi jako s objektem, a nikoliv jako s člověkem.
86. Přezkoumávaná zákonná úprava brání zvažovat individuální zájmy a situaci konkrétních jednotlivců. Rozhodným kritériem pro „statusovou“ změnu pohlaví je, zda byla tělesná schránka člověka modifikována provedením chirurgického zákroku, či nikoliv. Je v rozporu s lidskou důstojností – v souladu s níž je třeba právo trans lidí na ochranu tělesné integrity a osobní autonomie vykládat – aby po nich stát pro účely změny právního statusu pohlaví vyžadoval přizpůsobení vzhledu a funkčnosti jejich těla.
87. Vyžadovat bezvýjimečně provedení invazivního a nevratného chirurgického zákroku, který je zároveň rizikový a ohrožuje zdraví dotčených osob, pouze pro zachování právní jistoty a stability, je zjevně nepřiměřené. Ke sledovanému cíli lze dospět šetrnějšími způsoby lege artis. Pro účely „statusové“ změny pohlaví by kupříkladu bylo možné využít diagnostické posudky několika nezávislých specializovaných sexuologů prokazujících nezvratnost přesvědčení dotčeného jednotlivce ohledně změny jeho pohlaví doplněné o časový test (člověk by musel prokázat, že trvale „trpí životem ve špatném těle“) atp. To by zajistilo, aby změna pohlaví nebyla svévolně zneužívána a aby status jednotlivce byl jasný. Rovněž potenciálním rozporům v různých oblastech právního řádu lze zamezit jinými, šetrnějšími způsoby – při současném zachování rozlišování jednotlivců na základě jejich statusu určeného podle pohlaví.
88. Zákonné podmínky „statusové“ změny pohlaví v testu ústavnosti neobstojí ani při jejich individuálním posouzení. K první podmínce „přeměny pohlavních orgánů“, tj. jejich připodobnění cílovému pohlaví, lze uvést, že k zajištění právní jistoty a stability právního řádu není vhodná, natož přiměřená. Fyzická podoba pohlavních orgánů spadá do hluboce intimní sféry každého člověka a ostatním lidem zůstává běžně skryta. Při běžném styku soulad mezi státem evidovaným pohlavím a skutečnými pohlavními orgány proto není zjistitelný. Jednoduše řečeno, budou-li pohlavní orgány člověka připomínat biologické znaky muže, automaticky to neznamená, že jej jako muže budou ostatní lidé vnímat. Na to, jak se k člověku ostatní lidé chovají s ohledem na jeho pohlaví, skutečná podoba pohlavních orgánů nemá vliv. Proto ani soulad právního statusu jednotlivce s podobou jeho pohlavních orgánů nezajistí úplnou stabilitu a právní jistotu.
89. Skutečnosti, že ve společnosti lze vystupovat v roli kýženého pohlaví i bez operativní změny pohlavních orgánů, si je vědom i zákonodárce, vyžaduje-li po lidech, kteří usilují o operativní změnu pohlaví, aby prokázali „schopnost žít trvale jako osoba opačného pohlaví“ [§ 21 odst. 2 písm. a) zákona o specifických zdravotních službách]. Lidé usilující o změnu pohlaví proto nejprve musí v každodenním životě vystupovat jako osoby cílového pohlaví, a to před chirurgickými zásahy do svých pohlavních orgánů (viz příslušný Doporučený postup Ministerstva zdravotnictví z roku 2012, s. 5).
90. Není-li případný nesoulad „právního pohlaví“ s „biologickým pohlavím“ způsobilý soukromoprávní vztahy většiny lidí podstatným způsobem ovlivnit, není podle Ústavního soudu vhodné soulad vyžadovat v zájmu zachování právní jistoty a stability. Obdobně není přiměřené vyžadovat určitou podobu pohlavních orgánů ani z důvodu zachování stability a právní jistoty ve veřejnoprávních oblastech právního řádu. Odlišné zacházení s jednotlivcem ze strany státu na základě jeho statusu spojeného s pohlavím není standardně přímo založeno na rozlišování pohlavních orgánů.
91. Ústavní není ani druhá podmínka „statusové“ změny pohlaví – znemožnění reprodukční funkce. Podmiňovat státem rozeznávanou změnu pohlaví člověka požadavkem na porušení funkce plodnosti, aniž by si to konkrétní člověk přál, není s ohledem na závažnost takového zásahu ústavně akceptovatelné. S reprodukční funkcí člověka je v tomto ohledu zacházeno instrumentálně, pouze z důvodu určité vlastnosti a identity jednotlivce, což je v rozporu s požadavkem rovnosti v důstojnosti a právu každého na sebeurčení a osobní autonomii.
92. Také podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je v rozporu s čl. 8 Úmluvy, podmiňují-li státy úřední změnu pohlaví znemožněním reprodukční funkce (sterilizací). V rozsudku ve věci A. P., Garçon a Nicot proti Francii ESLP za rozpornou s čl. 8 Úmluvy označil francouzskou úpravu změny pohlaví, která sice nevyžadovala podstoupení chirurgické kastrace, nicméně úřední změnu pohlaví podmiňovala absolvováním (hormonální) léčby, která by s vysokou pravděpodobností ke sterilizaci vedla [rozsudek ESLP ve věci A. P., Garçon a Nicot proti Francii ze dne 6. 4. 2017 č. 79885/12, 52471/13 a 52596/13, § 119–123]. Rozsudek A. P., Garçon a Nicot je dnes součástí ustálené judikatury ESLP (srov. např. rozsudky ESLP ve věci S. V. proti Itálii ze dne 11. 10. 2018 č. 55216/08, § 31; X proti bývalé jugoslávské republice Makedonie ze dne 17. 1. 2019 č. 29683/16, § 38; X a Y proti Rumunsku ze dne 19. 1. 2021 č. 2145/16 a 20607/16, § 158 až 165; O. H. a G. H. proti Německu ze dne 4. 4. 2023 č. 53568/18 a 54741/18; R. K. proti Maďarsku ze dne 22. 6. 2023 č. 54006/20, § 52).
93. Shrnuto: Zákonné požadavky chirurgické přeměny pohlavních orgánů a znemožnění reprodukční funkce pro účely „statusové“ změny pohlaví jsou v rozporu se základním právem trans lidí na ochranu tělesné integrity a osobní autonomie i s jejich lidskou důstojností (čl. 7 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 8 Úmluvy a čl. 1 Listiny). Ustanovení § 29 odst. 1 věty první občanského zákoníku proto Ústavní soud zrušil.
62. Změna pohlaví ve smyslu § 29 odst. 1 věty první občanského zákoníku (tj. „statusová“ změna pohlaví) nastává provedením chirurgického zákroku za současného splnění dvou odlišných podmínek: 1) znemožnění reprodukční funkce; 2) přeměny pohlavních orgánů.
63. První podmínka „znemožnění reprodukční funkce“ jednoduše řečeno znamená, že člověk po dokončení změny pohlaví nesmí být schopen počít dítě, tj. dál se reprodukovat. Praxe i doktrína jsou ustálené ve výkladu, že k dosažení zmíněného cíle je třeba provést minimálně hysterektomii (odstranění dělohy) či orchiektomii (odstranění varlat) [viz FRINTA, O. In: ŠVESTKA, Jiří. Občanský zákoník: komentář. Svazek I (§ 1 až 654). Praha: Wolters Kluwer, 2014, § 29; FIFKOVÁ, H. Poruchy pohlavní identity. In: WEISS, Petr a kol. Sexuologie. Praha: Grada, 2010, s. 458; či BARŠOVÁ, A. Skalpel a duše. Ke změně pohlaví podle nového občanského zákoníku. Časopis zdravotnického práva a bioetiky. 2013, roč. 3, č. 1, s. 15].
64. Druhý zákonný požadavek v podobě „přeměny pohlavních orgánů“ zahrnuje následující chirurgické zákroky: V případě trans mužů (female to male) jde především o masektomii (odstranění prsou), hysterektomii (odstranění dělohy), oboustrannou ovariektomii (odstranění vaječníků), metaidoioplastiku, faloplastiku, scrotoplastiku a urethroplastiku (vytvoření neopenisu a šourku). V případě trans žen (male to female) jde o orchiektomii (odstranění varlat), penektomii (odstranění penisu) a vytvoření neovaginy (zahrnuje vaginoplastiku, klitorideoplastiku a labioplastiku) [čl. 1 bod 2 Doporučeného postupu při provádění chirurgických zákroků směřujících ke změně pohlaví u transsexuálních pacientů, který vydalo Ministerstvo zdravotnictví v roce 2012; Věstník Ministerstva zdravotnictví České republiky, 2012, č. 8, s. 5-6; srov. DOLEŽAL, Adam. § 29. In: MELZER, Filip, TÉGL, Petr a kol. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek I. § 1-117. Praha: Leges, 2013, s. 343].
65. „Statusová“ změna pohlaví podle § 29 odst. 1 věty první občanského zákoníku nastane pouze tehdy, podstoupí-li jednotlivec chirurgickou kastraci (odebrání dělohy či varlat) a další chirurgické zákroky směřující k přeměně pohlavních orgánů.
66. Ústavní soud dospěl při posouzení souladu vymezených zákonných podmínek změny pohlaví podle § 29 odst. 1 věty první občanského zákoníku k následujícím závěrům: Zaprvé, zákonná úprava „statusové“ změny pohlaví představuje významný zásah buď do tělesné integrity lidí usilujících o změnu pohlaví, nebo do jejich práva na sebeurčení a osobní autonomii [IX. 1 a)]. Zadruhé, zákonné požadavky „statusové“ změny pohlaví mohou sledovat legitimní cíl zajištění právní jistoty a stability [IX. 1 b)]. Zatřetí, požadavky chirurgické přeměny pohlavních orgánů a znemožnění reprodukční funkce pouze pro účely „statusové“ změny pohlaví jsou v rozporu se základním právem trans lidí na ochranu tělesné integrity a osobní autonomie a jejich lidskou důstojností [IX. 1 c)].