69. Do práva na sebeurčení a osobní autonomii podle Ústavního soudu spadá i rozhodnutí člověka, jakým způsobem bude navenek projevovat svoji identitu, tj. projevovat, jakým člověkem se cítí být. Ztotožňuje-li se někdo trvale s odlišným pohlavím, než jaké mu bylo přiřazeno podle jeho biologických znaků, a přeje-li si projevovat se v souladu s tím, jde o svobodné rozhodnutí jednotlivce o sobě samém spadající pod ochranu práva na sebeurčení a osobní autonomii. Jde o rozhodnutí, které uznává již více než tři desítky let i český zákonodárce (srov. § 27a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění od 1. 1. 1992), byť tak činí ústavně problematickým způsobem. Má-li mít jednotlivec skutečné právo na sebeurčení a má-li reálně rozhodovat o uspořádání svého života, měl by mít i prostor prožívat jím trvale vnímanou příslušnost k určitému pohlaví. Jinými slovy, osobní autonomie zahrnuje i rozhodnutí člověka žít a vystupovat ve společnosti v souladu s tím, jakým člověkem se vážně a prokazatelně cítí být, a tedy i s tím, jak subjektivně vnímá svoje pohlaví.