(3) Dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání se pro účely tohoto zákona rozumí

a) den nástupu do zaměstnání podle zákona o nemocenském pojištění,

b) den nástupu k výkonu práce podle zákona o zaměstnanosti, nelze-li použít den podle písmene a),

c) den, kdy pro účely zákona o daních z příjmů vznikla zaměstnavateli povinnost poskytovat zaměstnanci plnění, nelze-li použít den podle písmene a) nebo b), nebo

d) den, kdy zaměstnavatel pro účely zákona o daních z příjmů poprvé poskytl plnění zaměstnanci, nelze-li použít den podle písmen a) až c).