(1) Zaměstnáním se pro účely tohoto zákona rozumí

(2) Je-li mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem více právních vztahů podle odstavce 1, považuje se za zaměstnání jednotlivě každý z nich.

(3) Dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání se pro účely tohoto zákona rozumí

a) základní pracovněprávní vztah podle zákoníku práce,

b) služební poměr podle zákona o státní službě,

c) služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků v činné službě, nebo

d) jiný právní vztah, s nímž je spojena povinnost zaměstnavatele sdělovat údaje některým orgánům veřejné moci způsobem stanoveným tímto zákonem.

a) den nástupu do zaměstnání podle zákona o nemocenském pojištění,

b) den nástupu k výkonu práce podle zákona o zaměstnanosti, nelze-li použít den podle písmene a),

c) den, kdy pro účely zákona o daních z příjmů vznikla zaměstnavateli povinnost poskytovat zaměstnanci plnění, nelze-li použít den podle písmene a) nebo b), nebo

d) den, kdy zaměstnavatel pro účely zákona o daních z příjmů poprvé poskytl plnění zaměstnanci, nelze-li použít den podle písmen a) až c).