(1) Externím klinickým auditem se v rámci přípravné fáze hodnotí dokumentace a skutečná praxe při poskytování zdravotních služeb, jejichž součástí je lékařské ozáření, které je předmětem externího klinického auditu, a to

a) rozsah zpracování místních radiologických standardů na pracovišti pro každý zdroj ionizujícího záření a pro všechny na něm standardně prováděné zdravotní výkony, jejichž součástí je lékařské ozáření,

b) soulad místních radiologických standardů s národními radiologickými standardy, konkrétními podmínkami na pracovišti zdravotnického zařízení a rozsahem poskytovaných zdravotních služeb; jsou-li zjištěny rozdíly mezi místními radiologickými standardy a národními radiologickými standardy, oprávněná osoba zjistí jejich důvod a určí, zda se jedná o neshodu,

c) postupy při zdravotních výkonech, jejichž součástí je lékařské ozáření, u nichž nebylo možné postupovat podle místních radiologických standardů,

d) soulad místních radiologických standardů se správnou klinickou praxí,

e) zdůvodnění odchylek místních radiologických standardů od národních radiologických standardů nebo jiných odchylek a nesrovnalostí vyplývajících z vyplněného dotazníku nebo dokumentů podle § 8 odst. 2 písm. d),

f) aktuálnost místních radiologických standardů,

g) způsob odstranění nedostatků z předchozích externích klinických auditů nebo důvody jejich neodstranění a jejich klinický dopad,

h) záznamy z proběhlých interních klinických auditů, správnost těchto auditů a způsob odstranění zjištěných neshod; pokud k odstranění těchto neshod nedošlo, hodnotí se důvody pro jejich neodstranění,

i) technické a věcné vybavení pracoviště,

j) personální zabezpečení zdravotních služeb, jejichž součástí je lékařské ozáření,

k) kvalifikace, pravomoci a odpovědnosti zdravotnických pracovníků zapojených do zdravotních služeb, jejichž součástí je lékařské ozáření,

l) záznamy o lékařském ozáření a

m) aktuálnost seznamu aplikujících odborníků.