Vyhláška nejvyššího úřadu cenového o tvoření cen v řemeslných živnostech klempířských.

(1) Nejvýše přípustnou cenu výkonu je nutno zjistiti dodatečnou kalkulací podle ustanovení této vyhlášky na podkladě nákladů, pokud jsou nutné při šetrném a hospodárném vedení závodu. Výpočet ceny dodatečnou kalkulací je třeba provésti zvlášť pro každý výkon. U výkonů srovnatelných však dostačí vypočíst cenu jen při prvním provedení výkonů.

(2) Ceny vypočtené podle této vyhlášky jsou cenami nejvyššími a platí jen pro odborné výkony řemeslné prvotřídního provedení. Vyšší ceny nesmějí být v žádném případě slibovány, požadovány, účtovány nebo placeny. Podnikatelé jsou zásadně povinni účtovat nižší cenu, než je nejvýše přípustná cena vypočtená podle této vyhlášky, jestliže to dovolí celková situace podniku, nebo v případech, kdy provedení výkonu neodpovídá svojí jakostí nejvýše přípustné ceně.

(3) Byla-li sjednána cena na základě předběžné kalkulace (rozpočtu nebo nabídky) a dodatečnou kalkulací je vyšetřena cena nižší, musí být sjednaná cena snížena o zjištěný rozdíl. Pouze dosáhne-li se vyššího pracovního výkonu (zkrácením pracovní doby), než je normální pracovní výkonnost, není třeba v položce jednicových mezd upravovat pracovní dobu (§ 5, odst. 2) podle skutečného výsledku.

(1) Nejvýše přípustná cena za výkon se tvoří:

(2) Není-li ujednáno jinak, jsou pro provedení výkonů směrodatná ustanovení příslušných československých norem, pokud neodporují ustanovením této vyhlášky.

(3) Při výpočtu ceny musí být vzat zřetel na veškeré výhody, které zákazník poskytuje podnikateli, jakož i na dílčí práce nebo dodávky, které si zákazník obstarává sám.

(1) Jednicovým materiálem jsou všechny suroviny, polotovary a součástky použité k zhotovení zboží nebo provedení práce, pokud jejich množství vynaložené na jednici zboží nebo práce se dá přímo zjistit.

(2) Pořizovací cenou je cena dodavatelem účtovaná a podle cenových předpisů přípustná, po odečtení slev (rabatů), i s obalem, pokud obal zůstává v majetku příjemce, zvýšená o dopravní náklady (dopravné, místní dovozné) a jiné náklady, které příjemce nese a platí třetím osobám, jako na př. pojištění, clo, překladištní poplatky, dobírkové výdaje a pod. Za dopravné se smějí počítat skutečně vynaložené dopravní náklady, avšak nejvýše v míře přípustné podle cenových předpisů nebo v prokazatelně vyšetřené průměrné částce. Jsou-li při nákupu ceny různé, může být počítána průměrná cena. Pro výpočet průměrného dopravného, jakož i průměru nákupních cen, jsou vždy podkladem odběry v posledním kalendářním půlroce. K obratovým bonifikacím, ročním prémiím a podobným náhradám, které jsou hrazeny teprve po uplynutí určitého časového období, není třeba přihlížet, nejsou-li odčítány v úctě. Rovněž není třeba přihlížet ke skontu. Připočítávati provisi za zprostředkování nákupu jest nepřípustné. Cenu zhodnotitelného odpadu a obalu je nutno odečíst.

(3) Do pořizovací ceny jednicového materiálu se započítávají mzdy vlastních zaměstnanců, pokud obstarávají úkony při dopravě tohoto materiálu.

(4) Při zjišťování potřebného množství jednicového materiálu a pomocných látek se může přihlédnout ke skutečným a prokazatelným ztrátám při dopravě a při zpracování materiálu (prořezem, na ohyby a pod.).

(5) Množství pomocných látek (těsnící a isolační materiál), které smí být při instalacích a opravách plynovodů, vodovodů, kanalisací, zdravotně-technických zařízení, ústředního topení a větracích zařízení nejvýše účtováno, se řídí ustanoveními přílohy 2 výměru nejvyššího úřadu cenového ze dne 7. června 1944, č. j. 30.350-II/4-1944, pozměněné výměrem nejvyššího úřadu cenového ze dne 6. prosince 1945, č. j. 38.886-IV/4-1945.

(1) Jednicové mzdy jsou skutečně vyplacené hrubé mzdy beze srážek (brutto) až do výše přípustné podle mzdových předpisů, pokud se jejich částka připadající na jednici výkonu dá přímo zjistit, zvýšené a sociální dávky nesené zaměstnavatelem a přirážku na dovolenou a placené svátky.

(2) Při zjišťování částky jednicových mezd je nutno vzít za podklad vždy skutečnou pracovní dobu, nejvýše však dobu, která je při normální pracovní výkonnosti nutná k provedení výkonu. Jednicovou mzdu je třeba rozděliti na mzdu připadající na pracovní dobu odborné rukodílné práce řemeslníka v dílně a mimo dílnu a na dobu potřebnou k provedení prací obtížných a prací pomocných.

(3) Nejvýše přípustné montážní doby, které smějí být účtovány při instalacích a opravách plynovodů, vodovodů, kanalisací, zdravotně-technických zařízení, ústředního topení a větracích zařízení se řídí ustanoveními příloh 3 a 4 cit. výměra nejvyššího úřadu cepového ze dne 7. června 1944, č. j. 30.350-II/4-1944.

(4) Do hrubých mezd je dovoleno započítat také výkonnostní a kvalifikační příplatky, výkonnostní premie a pod., avšak jen pokud jejich vyplácení je přípustné podle mzdových předpisů a odůvodněné vyššími pracovními výkony a pokud tyto vyšší výkony (zejména zkrácení pracovní doby připadající na jednici výkonu) jsou zároveň kalkulací vyjádřeny, t. j., že byla započtena nejvýše skutečná pracovní doba. Do hrubých mezd se nezapočítávají příplatky za práci přes čas, za práci noční a ve dnech pracovního klidu.

(5) Pracuje-li podnikatel na výkonu jako dělník, smí být započítána jeho odměna nejvyšší sazbou mzdy, která je přípustná podle mzdových předpisů pro dělníka při stejném pracovním nasazení, zvýšenou o 20%. Za vlastní práci živnostníka se nepovažuje všeobecné vedení podniku, dozor na práci a vypracování návrhů a účtů. Sociální dávky ze mzdy a příplatek na dovolenou a placené svátky nelze v tomto případě brát v úvahu.

(6) Je-li tentýž pracovní výkon vykonáván střídavě zaměstnanci s různou výši mzdy, vypočte se jedincova mzda za tento výkon jako průměr mezd s přihlédnutím k množství výkonů vykonaných jednotlivými zaměstnanci v období jednoho měsíce přede dnem výpočtu ceny.

(1) Režijní přirážkou jsou hrazeny společné náklady výrobní, správní a odbytové a běžné provozní náklady, nutné k provozu podniku, ve výši odpovídající zásadám jeho šetrného a hospodárného vedení včetně podnikatelské odměny, avšak po vyloučení nákladů obsažených již v pořizovací ceně jednicového materiálu, dále po vyloučení jednicových mezd a zvláštních nákladů.

(2) Při zjišťování jednotlivých režijních nákladů se použije přiměřeně ustanovení zákona o přímých daních, týkajících se základu všeobecné a zvláštní daně výdělkové, pokud, tato ustanovení nejsou v rozporu s touto vyhláškou.

(3) Výše režijních nákladů se zjistí podle směrného období, kterým je pokud nebude nařízeno jinak, účetní rok předcházející roku, ve kterém je kalkulace sestavována. Pro rok 1946 je směrným obdobím výjimečně doba od 1. ledna do 30. září 1946.

(4) Nové podniky zřízené po 1. lednu 1946 smějí v prvním roce svého provozu použiti přirážek obdobného srovnatelného podniku, podají-li o tom prostřednictvím svého živnostenského společenstva nejdéle do 90 dnů od účinnosti vyhlášky, po př. od data svého založení, zprávu nejvyššímu úřadu cenovému.

(5) Režijní přirážka smí být započítána procentní sazbou k jedincovým mzdám jen ve skutečné prokazatelné výši, po případě několika sazbami odděleně pro jednotlivá různorodá pracovní odvětví v podniku, nejvýše však 60% jednicových mezd. Překročí-li režijní přirážka podniku tuto nejvyšší sazbu, může podnik žádat prostřednictvím Jednoty společenstev klempířů nejvyšší úřad cenový o povolení k jejímu plnému započtení.

(6) U podniků, které nemohou výši režijní přirážky spolehlivě prokázat, nesmí režijní přirážka překročit 45% jednicových mezd.

(7) V režii smí být započtena odměna podnikatele za vedení podniku a dozor při práci, jestliže ostatní osobní náklady na technickou a obchodní správu podniku (platy úředníků a mistrů zaměstnaných výlučně dozorem a řízením práce) nepřesahují 8% ročního obratu. Podnikatelská odměna se započítá rozdílem mezi částkou 8% ročního obratu a částkou skutečně vynaloženou na uvedené ostatní osobní náklady.

(8) Odpisy ze zařízení podniku se vypočtou ze skutečných pořizovacích nákladů na jednotlivá zařízení s přihlédnutím k normální době jejich upotřebitelnosti, nejvýše však sazbou, 10% ročně z pořizovací ceny. Náklady na větší opravu nebo obnovu zařízení se započtou jen přiměřenou částí s přihlédnutím k době, jaká normálně uplyne od jedné větší opravy k druhé.

(9) Do režijní přirážky se nezapočítávají mimořádné náklady investiční povahy, ztráty z risik krytých pojištěním, debetní úroky, daň výdělková, daň z obratu a veškeré náklady neprovozního rázu.

(1) Zvláštními náklady jsou zvláštní výrobní, správní a odbytové náklady, jako náhrada za opotřebení vlastního pomocného zařízení nebo nájemné z vypůjčených zařízení a jejich dovoz a odvoz z pracoviště (lešení, pažení, žebříky a pod.), mzdové příplatky za práci přes čas, za práci noční a ve dnech pracovního klidu, náklady spojené s úhradou zvláštních výdajů dělníkům, kteří pracují mimo vlastní podnik (montážní příplatky a pod.) úplaty za práce provedené podpodnikateli (isolace, zednické práce, nátěry a pod.), licenční poplatky, daň spotřební a pod., pokud tyto náklady nejsou obsaženy v režijní přirážce.

(2) Jednotlivé zvláštní náklady je třeba vykázati v kalkulaci i v účtech a nabídkách odděleně, a to ve výši skutečně placené, nejvýše však částkami přípustnými podle příslušných cenových, mzdových nebo jiných předpisů, po připočtení daně z obratu, která na ně připadá.

(3) K pracím přes čas, v noci, ve dnech pracovního klidu a k vyúčtování příslušných mzdových příplatků je nutný předchozí výslovný souhlas objednatele.

(1) Práce ve mzdě (režijní práce) se účtují podle hodinových zúčtovacích sazeb (cen pracovní hodiny), které se vypočtou připočtením režijní přirážky stanovené v odst. 2 k hrubým hodinovým mzdám zvýšeným o sociální dávky nesené zaměstnavatelem a o přirážku na dovolenou a placené svátky. Pro výpočet hrubé hodinové mzdy platí obdobně ustanovení § 5, odst. 1 a 4. Režijní přirážkou jsou uhrazeny veškeré společné náklady výrobní, správní a odbytové, které vzniknou podnikateli při provádění prací ve mzdě, jakož i jeho zisk, podnikatelské risiko a daň z obratu.

(2) Režijní přirážka k hrubé hodinové mzdě pro práce ve mzdě činí nejvýše 50%.

(3) Kromě mezd dělníků a učňů pracujících na práci ve mzdě účtují se samostatně s režijní přirážkou též mzdy a platy mistra, předního dělníka nebo odměna majitele podniku, pokud pracují jako odborní dělníci nebo vykonávají dozor na práci přímo na pracovišti. Prací nebo vykonáváním dozoru ve smyslu tohoto ustanovení není však všeobecné vedení administrativních, mzdových a obchodních záležitostí podniku. Náklady na tyto práce jsou zahrnuty v režijní přirážce k hrubé hodinové mzdě.

(4) Pro odměnu za práci majitele podniku platí ustanovení § 5, odst. 5.

(5) Náklady za podnikatelem dodaný materiál v pořizovací ceně, na dopravné a dovozné a náhrady za použití pomocných zařízení je třeba účtovat odděleně. K těmto nákladům smí podnikatel připočíst přirážku 35%. Mzdy vlastních dělníků pracujících při dovozních úkonech se účtují s přirážkou k hrubé hodinové mzdě, stanovenou v odstavci 2. Na materiál dopravné a dovozné a úkony, které dodává, po případě koná objednatel, nesmí podnikatel připočítávat žádnou přirážku.

(6) Pro práce přes čas, v noci a ve dnech pracovního klidu platí příslušná ustanovení § 8.

(7) Úkolové sazby smějí být účtovány místo hodinových mezd jen po předchozím souhlasu objednatele a za předpokladu, že se přiměřeně zvýší celkový pracovní výkon, nebo že se provedení výkonu urychlí.

(1) Pokud je to třeba k provedení dodatečné kalkulace cen výkonů, je z kontrolních důvodů nutno vésti pro každého dělníka (učně) pracovní záznam. Zápisy v tomto záznamu je nutno konati denně a musejí v nich být uvedeny všechny práce prováděné dotčenými zaměstnanci, pracovní doba vynaložená na každý jednotlivý pracovní úkon, jakož i doba jiného zaneprázdnění v časovém pořadí bez mezer. Účtuje-li si podnikatel (mistr) mzdu za svoji vlastní práci jako dělník, musí vésti rovněž o tom zvláštní pracovní záznam.

(2) O každé objednávce přesahující Kčs 1000 a zásadně u veškerého seriově vyráběného zboží je podnikatel povinen provésti samostatný kalkulační záznam, v němž musejí být všechny náklady na výkon rozčleněny podle zásad této vyhlášky tak, aby je bylo možno porovnati se mzdovými výplatními listinami, účty za dodaný materiál, pracovními záznamy a položkami v účetních zápisech.

(1) Pro prodej vlastních výrobků přímo spotřebiteli platí ustanovení vyhlášky nejvyššího úřadu cenového ze 4. srpna 1942, běž. č. 717, o cenách v obchodě se železným a jiným kovovým zbožím (Ú. l. č. 183/1942) a předpisů ji doplňujících.

(2) Výrobky stejného druhu a jakosti, které by byly prodávány za různé ceny, smějí být prodávány za cenu průměrnou utvořenou se zřetelem na množství. Průměrná cena musí být sestavena podle zvláštního propočtu, který zůstane uschován u podnikatele ke kontrolním účelům.

(1) Jako prodejní, dodací a platební podmínky platí podmínky používané ke dni účinnosti této vyhlášky, pokud jsou podle cenových předpisů přípustné. Tyto podmínky nesmějí být bez souhlasu nejvyššího úřadu cenového měněny v neprospěch objednatele.

(2) Používání doložek o cenových výhradách není dovoleno.

(1) Na každý výkon, jehož cena přesahuje částku 200 Kčs, musí být vystaven účetní doklad. Průpis je nutno uschovat. Na přání zákazníka musí být však vydán účetní doklad i za výkony, jejichž cena je nižší. Ustanovení § 4 vyhlášky nejvyššího úřadu cenového z 1. října 1946, běž. č. 1832, o některých opatřeních k zajištění cen hospodářsky odůvodněných (Ú. l. I č. 180/1946) zůstávají nedotčena.

(2) Veškeré účetní knihy, záznamy a doklady jako nákupní účty, opisy vydaných účtů, mzdové výplatní listiny, pracovní a kalkulační záznamy, výpočty cen a pod. musejí být uschovány po dobu 5 let, pokud jiné předpisy nenařizují delší dobu k uschování.