(1) Přednostní uchazeči (odstavec 2) mají přednostní právo na příděl podniků, uvolněných podle § 13 zákona v pohraničním území, a na příděl všech podniků v ostatním území.

(2) Přednostními uchazeči jsou osoby uvedené v §§ 1 a 6 zák. č. 255/1946 Sb., které nejsou umístěny, a v § 84, odst. 1 zák. č. 164/1946 Sb., které nejsou existenčně zabezpečeny (§ 6, odst. 1 zákona).

(3) Za umístěné uchazeče (odstavec 2) jest považovati ty přednostní uchazeče, kteří byli již umístěni na služebním místě vyhrazeném podle § 3, odst. 1 zák. č. 255/1946 Sb., ať již se umístění stalo uplatněním přednostního práva podle tohoto zákona či nikoliv, nebo kteří již jednou úspěšně uplatnili přednostní právo podle § 4, písm. a) až e) uvedeného zákona. Toto ustanovení se nevztahuje na přednostní uchazeče, propuštěné z veřejných služeb nebo ze služeb národních podniků z důvodu snížení počtu zaměstnanců, dále na ty přednostní uchazeče, kteří odejdou dobrovolně z těchto služeb a věnují se svému původnímu povolání, pokud v něm nebudou trvale umístěni. Nemůže-li býti přidělený podnik bez viny uchazečovy provozován, nelze uchazeče považovati za umístěného. Výrok o tom, že se uchazeč nepovažuje za umístěného, vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s osidlovacím úřadem.

(4) Za existenčně zabezpečené uchazeče (odstavec 2), spadající pod ustanovení § 84, odst. 1 zák. č. 164/1946 Sb., jest pokládati uchazeče, jejichž přednostní právo bylo uspokojeno některým ze způsobů tam určených pod písm. a) až d), pokud nárok nezanikl nebo uchazeči nejsou vyloučeni z nároku podle uvedeného zákona. Ustanovení odstavce 3, věty druhé a třetí platí tu obdobně. Výrok o tom, že se uchazeč nepovažuje za existenčně zabezpečeného, vydá ministerstvo sociální péče v dohodě s osidlovacím úřadem.