(1) Objeví-li se v některé mourové trhlině nebo na rozpukaných částech sloje, které nejsou zabezpečeny způsobem uvedeným v § 14, známky zapařeniny, za které se obyčejně považuje výskyt vodních kapek, vznik vlhkých a teplých míst, zvýšení teploty, příznačný zápach atd., budiž větrání tak upraveno, aby na mourovinu nebo na rozpukanou část uhlí působil pokud možno se všech stran stejný tlak větrů. Mimo to se musí hleděti, aby se, je-li toho třeba, chlazením vodou, odstraněním zapařených částí, atd. zamezilo místní nebezpečí vznícení.

(2) Nemají-li tato opatření kýženého výsledku nebo nelze-li již předem od nich očekávati úspěchu, budiž trhlina nebo rozpukaná část sloje, případně po opětovném chlazení vodou utěsněna proti přístupu vzduchu (vyzdívkou přiléhající k uhlí nebo řádnou maltovou omítkou a častějším obílením chodeb, kde procházejí takovými místy, a prostorů vzniklých vytěžením zapařeného nebo hořícího uhlí, vtlačením vody, vápenného mléka nebo řídké malty, zaplavením nehořlavou těsnící hmotou, vypěchováním vlhkým popelem atd.).