(1) Je-li hořící prostor uzavřen, budiž osádka odvolána z výtažného větrního proudu a z přiměřeného okruhu okolo požářiště a v dolech a důlních polích nebezpečných třaskavými větry nebo uhelným prachem také z větrního proudu vedeného k požářišti. Okruh okolo požářiště smí býti opět obsazen teprve tehdy, až jest požár úplně udušen (což se projeví vymizením kysličníku uhelnatého) anebo když a pokud složení uzavřených větrů může býti i při výskytu kysličníku uhelnatého považováno za bezpečné.

(2) Složení větrů obsahujících i kysličník uhelnatý smí býti považováno za bezpečné:

(3) Nejsou-li uzavřené větry prosty kysličníku uhelnatého, mohou se důlní prostory znovu obsaditi jen tehdy, Ize-li podle způsobu a provedení uzávěru souditi, že se oheň nemůže náhle provaliti (na př. zřícením klenby atd.).

(4) Po opětném obsazení buďtež rozbory uzavřených větrů tak často opakovány až do úplného udušení požáru, aby mohla býti včas poznána případná nebezpečná změna ve složení větrů. Zjistí-li se taková změna, budiž osádka ihned opět odvolána.

(5) Obsazení pracovišť ve větrním proudu, který postupuje podél uzávěr ještě neudušeného požáru, budiž neprodleně oznámeno revírnímu báňskému úřadu.

a) obsahují-li větry 2% nebo více hořlavých plynů (kysličník uhelnatý, uhlovodíky, případně vodík), musí obsah kyslíku v nich býti nižší než 8%, nebo

b) obsahují-li větry 8% kyslíku nebo více, musí obsah hořlavých plynů dohromady být ve větrech menší než 2%.