(1) Výměr nejvyššího úřadu cenového ze dne 1. prosince 1945, č. j. 56-385-V/3-1945, ve znění výměru ze dne 25. června 1946, č. j. 50.234-V/3-1946, o tvoření cen ve výrobě kožených rukavic se mění takto:
Čl. 5 zní:

a)	u průmyslových podniků, při zadávání šití rukavic domáckým dělníkům prostřednictvím faktorů nejvýše	38%
b)	u průmyslových podniků, při zadávání šití rukavic bez prostřednictví faktorů nejvýše	42%
c)	u řemeslných podniku, při zadávaní šití rukavic domáckým dělníkům prostřednictvím faktorů nejvýše	33%
d)	u řemeslných podniků, při zadávání šití rukavic bez prostřednictví faktorů nejvýše	37%.“

„Nákladová a zisková přirážka činí ze součtu nákladů na suroviny, pomocné látky a přípravy a nákladů na výrobní mzdy:

(2) Výměr nejvyššího úřadu cenového ze dne 27. prosince 1946, č. j. 50.489-V/3-1946, o cenách za šití kožených rukavic se mění takto:
Čl. 5 zní:
„Nákladová a zisková přirážka činí:

a)	u strojního šití nejvýše	18%,
b)	u ručního šití nejvýše	16%

ze součtu nákladů na suroviny, pomocné látky a přípravy dodané faktorem a nákladů na výrobní mzdy.“

(3) Vyhláška nejvyššího úřadu cenového ze dne 25. června 1946 o nejvýše přípustných procentních přirážkách v obchodě s koženými rukavicemi (Ú. l. I č. 117/1946, běž. č. 1492) se mění takto:

		Místní třída:
		I.	II.
A.	Kožené rukavice pracovní a do povoláni	27%	22%,
B.	Kožené rukavice dětské	30%	25%,
C.	Ostatní kožené rukavice vyjma dětské	35%	30%.“

§ 1, odst. 3 zní:
„(3) Nejvýše přípustné procentní přirážky v maloobchodě s koženými rukavicemi se stanoví těmito procenty z nákupní ceny: