Obecní dávky a poplatky podle vzorných pravidel.

(1) Vzorná pravidla o vybírání obecních dávek a poplatků podle vládních nařízení ze dne 27. dubna 1922, č. 143 Sb., k provedení zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 329 Sb., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí, a ze dne 26. ledna 1928, č. 15 Sb., jímž se mění vzorná pravidla, uveřejněná v dodatcích ku vládnímu nařízení ze dne 27. dubna 1922, č. 143 Sb., a vydávají další vzorná pravidla pro obecní dávky a poplatky, ve znění vládního nařízení ze dne 27. března 1941, č. 159 Sb., se mění s výhradou ustanovení odstavců 2 a 3 tak, že se sazby obecních dávek a poplatků, vyjádřené v měnových jednotkách (nikoli v procentech), nahrazují trojnásobkem.

(2) Ustanovení předchozího odstavce se netýká vzorných pravidel o vybírání dávky z používaných místností a dávky ze spotřeby elektrické energie a plynu k účelům osvětlovacím, ani vzorných pravidel o vybírání vodného (všeobecného a zvláštního) a poplatků za používání obecních stok (§§ 2 a 14 příslušných pravidel) a poplatků za odvoz popela a smetí.

(3) Sazby (odstavec 1) ve vzorných pravidlech o vybírání obecní dávky ze psů, která jsou uvedena v dodatku k vládnímu nařízení ze dne 16. října 1941, č. 421 Sb., jímž se vydávají nová vzorná pravidla pro obecní dávku ze psů, a doplněna nařízením ze dne 6. listopadu 1942, č. 398 Sb., se nahrazují dvojnásobkem, pokud nejde o psy, jichž je zapotřebí k hlídání zemědělských závodů, pro které se sazba nezvyšuje.

1. Ustanovení § 1 zní:
„(1) Obecní dávce z nápojů podléhá s výhradou ustanovení odstavců 2 až 4 úplatné podávání (prodej)
1. alkoholu prostých nápojů, zejména minerálních vod, sodovek, limonád, čaje a jiných výtažků z rostlinných látek, kakaa, čokolády, kávy (i mražené čokolády nebo kávy), vyjímajíc však mléko jakéhokoli druhu a v jakémkoli stavu, a to k požití na místě, zvláště v hostinských a výčepních místnostech a v jiných místnostech, kde se takové nápoje podávají za úplatu (prodávají);
2. nápojů obsahujících alkohol, zejména vína jakéhokoli druhu, nápojů vínu podobných nebo víno obsahujících, kořalek (likérů) jakéhokoli druhu, rumu, dále araku a jiných destilátů, vyjímajíc však pivo a líh, a to bez ohledu, zda nápoj je spotřebiteli úplatně podáván (prodáván) v nádobách otevřených nebo uzavřených k požití na místě (ustanovení č. 1), či ke spotřebě mimo podnik nebo místo, kde byl úplatně podán (prodán).
(2) Ustanovení odstavce 1, č. 1 se nevztahuje na podávání nápojů za úplatu (prodej) v úředně uznaných táborových a závodních kuchyních (stravovnách), jsou-li dotčené nápoje podávány (prodávány) v pracovní době nebo v pracovní přestávce a nejvýše za režijní cenu.
(3) Za nápoje, uvedené v odstavci 1, č. 2, které byly z obce vyvezeny, je obec povinna vrátiti zaplacenou dávku jen tehdy, nebyla-li dávka paušalována (§ 8) a bylo-li jich vyvezeno do 24 hodin po prodeji najednou nejméně 10 litrů. Nárok na vrácení dávky náleží prokázati nositeli dávky, který jej může uplatniti u obce jen ve lhůtě 3 dnů po vývozu.
(4) Z nápojů, za něž byla dávka podle předchozího odstavce vrácena, vybere dávku obec, do které je spotřebitel vyvezl, vybírá-li dávku z nápojů podle pravidel shodujících se s ustanovením odstavce 1, č. 2. Spotřebitel je povinen do 24 hodin po dovozu oznámiti této obci dovezené množství nápojů a zaplatiti dávku nejpozději třetího dne po vrácení dávky.“

2. Ustanovení § 2, odst. 2 zní:
„(2) Započítává-li se dávka do ceny, jest majitel podniku (prodávající) povinen upozorniti na toto započtení dávky vhodným způsobem (vývěskou, poznámkou na ceníku, na př. „V cenách je započtena obecní dávka z nápojů“ nebo pod.). Není-li takto upozorněno na započtení dávky do ceny, vypočte se dávka z celé účtované ceny.“

3. Ustanovení § 3 zní:
„(1) Dávku je povinen platiti:
a) kdo za úplatu podává (prodává) nápoje, uvedené v § 1, odst. 1. Dávková povinnost nastává okamžikem podání (prodeje) nápoje;
b) v případě uvedeném v § 1, odst. 4 ten, kdo nápoje do obce dováží. Dávková povinnost nastává dnem, kdy dávka byla vrácena.
(2) Dávkou povinný [odstavec 1, písm. a)] má každému návštěvníku (spotřebiteli) vydati účet na útržku juxtové propisovací knížky, vydané obcí za náhradu vlastních výloh, v němž zároveň vypočte dávku za nápoje (§ 2). Juxtové knížky jsou účetním dokladem pro vyměření dávky.
(3) Dávkou povinný [odstavec 1, písm. a)] jest povinen vésti podle juxtové knížky pro obecní účely knihu, v níž každodenně vykáže celkovou tržbu za podané (prodané) nápoje podle jejich druhu, množství a cen účtovaných spotřebitelům a nespotřebitelům (obchodníkům, překupníkům), úhrn obecní dávky a účet denně uzavře.“

4. Ustanovení § 5 zní:
„(1) Obec se může svými orgány kdykoli přesvědčiti o správnosti podaného oznámení a dokladů. Kontrolující orgán má právo vstupovati v době provozu podniku do veškerých místností, v nichž se podávají (prodávají) nebo jsou uloženy nápoje, které jsou předmětem dávky, požadovati předložení dokladů podle § 3, odst. 2 a 3 a záznamů konaných pro účely daňové, jakož i jiných dokladů, jimiž lze prokázati druh, množství a cenu nápojů, účtovanou spotřebitelům, nebo vrácení dávky (§ 1, odst. 4), a přesvědčiti se o stavu zásob a o zachovávání pravidel o vybírání dávky. Vstoupiti k tomuto účelu do vojenských podniků a prováděti v nich kontrolu lze jen se souhlasem vojenské správy a za přítomnosti jejích orgánů. O vstupu kontrolujících orgánů do železničního obvodu platí zvláštní předpisy.
(2) Také zaměstnanci dávkou povinného (§ 3, odst. 1) a jeho dodavatelé jsou povinni obci na požádání sděliti všechny okolnosti, rozhodné pro vyměření dávky, a předložiti pomůcky, k nimž jest přihlížeti při vyměřování a kontrole dávky.“