7. Doprava koňmi.
§ 44
Šířka chodeb, v nichž se dopravuje koňmi, budiž taková, aby po jedné straně vozíků byla volná prostora alespoň 40 cm široká. Kde jsou úkryty ve vzdálenostech nejvýše 50 m od sebe, postačí volná mezera alespoň 30 cm široká. Vedle nebo uprostřed koleje musí býti dobře schůdná cesta pro vozku.
§ 45
Při dopravě vlaku koněm musí jíti vozka zpravidla vpředu nebo vedle koně. Pouze při dopravě prázdných vozíků na povrchu smí si sednouti na první vozík, je-li tento opatřen sedátkem a brzdou, musí však koně držeti na oprati.
§ 46
Všude pod zemí, na povrchu pak za tmy na tratích, které nejsou jasně osvětleny, musí vozka choditi se světlem. Veze-li se, musí lampu zavěsiti na první vozík.
§ 47
Zlých, lekavých a plašících se koní nesmí se používati pro dopravu vozíků.
(1) Kůň smí býti do vlaku zapřažen teprve tehdy, když jsou vozíky seřazeny a bezpečně mezi sebou sepjaty. Přípřežní závěs musí býti tak upraven, aby se nemohl samovolně odepnouti.
(2) Vypřáhati se smí toliko, když vlak stojí. Není-li vypřažený kůň držen za opratě, musí býti uvázán, aby neutekl.
(3) Vozíky se smějí připínati k vlaku jen, když vlak stojí. Kůň může při tom zůstati zapřažen, je-li první vůz bezpečně podložen.
(4) Při zvedání vyšinutých vozíků nutno vždy koně vypřáhnouti.
(1) V obloucích, v místech, kde trať upadá, na výhybkách, v podzemí u větrných dveří, na povrchu pak i na tratích, kde není volného rozhledu, musí vozka jeti pomalu. U větrných dveří a v záhybech pod zemí a na povrchu, kde není volného rozhledu, musí vozka kromě toho upozorňovati na sebe voláním, není-li jiného výstražného zařízení.
(2) Kde toho vyžaduje spád trati, musí býti vlaky vybaveny pomůckami k brzdění.