DOPRAVA.
Visuté dráhy.

1. Dopravní nádoby.

2. Dopravní cesty.

3. Opatření při nakládání a skládání hmot a při dopravě.

4. Vrátky a brzdidla.

5. Návěštní zařízení a výstražné tabulky.

6. Doprava ruční.

7. Doprava koňmi.

8. Doprava lanovými a řetězovými drahami.

9. Doprava pohyblivými žlaby a pásy.

10. Doprava lokomotivami na úzkokolejných drahách.

a) Ustanovení společná pro všechny druhy lokomotiv.

b) Zvláštní ustanovení pro dopravu lokomotivami poháněnými spalovacími motory.

c) Zvláštní ustanovení pro dopravu vzduchovými lokomotivami.

d) Zvláštní ustanovení pro ostatní druhy lokomotiv.

11. Doprava na úklonných drahách.

12. Nádrže (sýpky, komíny, zásobníky, těžní lutny a pod.) a pevné žlaby.

13. Zdvihadla (rumpály, vrátky a pod.), jeřáby, svislé výtahy na povrchu, elevátory.

14. Doprava v jamách a v šibících.

16. Doprava lokomotivami v lomech, v odklizech a na odvalech.

17. Posunování a nakládání železničních vozů.

(1) Vagony, vozíky a jiné dopravní nádoby musí býti sestrojeny a udržovány v takovém stavu, aby jejich používání nebylo spojeno s nebezpečím.

(2) Ložiska a čepy dopravních nádob musí býti stále dobře namazány.

(3) Spoje dopravních nádob mezi sebou nebo s pohonným zařízením (lokomotivou, lanem a pod.) musí býti bezpečně ovladatelné tak silné, aby spolehlivě vydržely největší namáhání, kterému bývají obvykle při dopravě vystaveny a musí býti tak sestrojeny, aby se nemohly samovolně rozpojiti nebo uvolniti. Zejména buďtež spojky vozíků tak zařízeny, aby při správném konání práce nebyl přiražením vozíků ohrožen kdo je spíná nebo rozpojuje, a aby v jízdě nezachytávaly o části výhybek a pod.

(4) Dvířka dopravních nádob musí býti tak zajištěna, aby se samovolně neotevřela. V otevřené poloze musí býti dvířka spolehlivě zachycena (opřena), aby se nahodile nesklopila.

(5) Zařízení pro umístění známky na vozíky buď upraveno tak, aby jím nikdo nebyl nahodile zraněn.

(1) Výklopné vozíky a pánve musí býti tak zařízeny, aby stály pevně na kolejích a nepřevrhly se při dopravě. Musí býti učiněno opatření, aby se při vyklápění nepřevrhl podvozek. Používá-li se vozů o větším obsahu než 2 m³, budiž při vyklápění připjat podvozek spolehlivým spojem k pevnému podkladu.

(2) Výklopné vozíky musí míti spolehlivé a pohodlně ovladatelné pojistné zařízení proti samovolnému uvolnění korby. Pojistné zařízení budiž upraveno tak, aby dělník nebyl při jeho otvírání nebo zavírání ohrožen korbou nebo vyklápěnými hmotami.

(1) Dopravními cestami podle tohoto nařízení jsou všechny cesty na povrchu i pod zemí, jimiž se — byť i jen občas — dopravují hmoty jakýmkoliv způsobem.

(2) Tratí se rozumí ona část dopravní cesty, v níž se dopravuje po kolejích nebo po laně.

(1) Trati buďtež vedeny co možná přímo, bez zbytečných změn úklonu. Změny úklonu buďtež pozvolné. Oblouky trati nechť mají dostatečně velké poloměry zakřivení a přiměřené převýšení vnějších kolejnic.

(2) Kolejnice v obloucích trati musí býti zahnuty podle jejich zakřivení.

(1) Jestliže trať křižuje cesty pro pravidelnou chůzi osazenstva a veřejné cesty nebo vede osadami a veřejnými místy vůbec, budiž učiněno zajištění závorami, zvláštními přechody nebo jiným vhodným opatřením, pokud příslušný povolovací úřad nestanoví jinak.

(2) Trati, které se křižují nebo sbíhají, musí býti vzájemně tak zajištěny, aby při náležité opatrnosti nemohlo dojíti k srážce.

(1) Probíhá-li dopravní cesta nad jinou dopravní cestou, cestou určenou pro chůzi, pracovištěm, osadou a veřejným místem vůbec, musí býti učiněna taková opatření, aby nebyli ohroženi lidé pod ní ani dopravními nádobami ani padajícími hmotami.

(2) Dopravní mosty, povaly, lešení a pod. musí býti opatřeny po celé šířce pevnou, dostatečně těsnou podlahou, a jsou-li výše než 1.5 m nad zemí, na všech volných stranách pevným zábradlím. V místech, kde pod nimi lidé chodí, budiž u spodku zábradlí upevněna průběžná, alespoň 10 cm vysoká obruba, pokud příslušný povolovací úřad nestanoví jinak. Pro železniční mosty platí ustanovení mostního řádu.

(3) Na okrajích nákladišť, na nichž se děje doprava ve vozech bez kolejí, musí býti dobře připevněny silné obruby nejméně 5 cm vysoké, aby vozíky nemohly sjeti.

(1) Rozměry kolejnic, vzdálenost pražců a upevnění kolejnic na pražcích musí odpovídati jejich provoznímu zatížení. Je nepřípustné vzpírati kolejnice krajinami, prkny a pod. Koleje, včetně výhybek, přípojek a odboček musí býti udržovány v pořádku, i když slouží dopravě jen přechodně.

(2) Na hlavních těžních chodbách, na tratích se strojní dopravou, a na tratích, u nichž je spád větší než 3° (52 mm/m), musí býti kolejnice vzájemně spojeny spojkami.

(1) Plošiny, točnice a výhybky musí býti položeny pevně.

(2) Správná poloha točnic a posuven budiž spolehlivě zajistitelná.

(1) Koleje vedoucí na odval nebo skládku buďtež na konci opatřeny zařízením k zadržení vozíků. Zařízení nesmí ohrožovati dělníky, ani jejich práci ztěžovati.

(2) Koleje přesahující konec odvalu nebo skládky buďtež bezpečně podepřeny.

(3) Koleje k vyklápění vozů nesmí se klásti příliš blízko svahu.

(1) Na dopravních cestách smějí se hmoty nakládati a vykládati jen v místech dostatečně prostorných a při tratích zpravidla jen v úsecích vodorovných. Místa určená k pravidelnému nakládání a vykládání musí býti k tomu vhodně upravena.

(2) Nakládá-li se do vozu nebo vykládá-li se z něho na trati, musí býti učiněno opatření, aby dělníci při tom zaměstnaní nebyli ohroženi dopravou na ostatní části trati.

(3) Kde je nebezpečí ujetí nebo nahodilého posunutí, musí býti dopravní nádoby při nakládání nebo vykládání zajištěny.

(4) Na dopravní nádoby v pohybu je zakázáno nahazovati jakékoliv předměty nebo je s nich shazovati.

(1) Do dopravních nádob smí se zpravidla nakládati nejvýše množství, pro které jsou určeny a sestrojeny.

(2) Hmoty dopravované na vozících třeba naložiti tak, aby s nich nespadly, na nic nenarazily a nečinily svou polohou vůz tak vrátký, že by se mohl převrátiti nebo vyšinouti s kolejí.

(1) Pro dopravu dlouhého důlního dříví, trub, luten, kolejnic, žlabů a pod., třeba použíti zpravidla zvláštních, k tomu účelu sestrojených vozů.

(2) Dopravované dlouhé nebo oblé předměty musí býti vhodně zajištěny, aby nemohly spadnouti; jinak musí býti přenášeny nebo posunovány.

(3) Pro pravidelnou dopravu těžkých předmětů (bedny, sudy, bubny a pod.) do sklepů a jiných nízko položených místností nebo z nich, musí býti upraveno bezpečné spouštěcí zařízení (spouštěcí šachty s kladkostroji, svážné dráhy a pod.).

(4) K dopravě žhavých hmot musí býti užito nádob k tomu způsobilých. Osoby u nich zaměstnané musí býti chráněny proti popálení.

(1) S vyklápěním vozů se smí započíti, až když vozy stojí.

(2) Stoupati při vyklápění vozů na podvozky je zakázáno.

(1) Kde by se stojící vozy mohly rozjeti působením vlastní tíže nebo nahodilým vnějším popudem, musí býti proti tomu vhodným způsobem zajištěny. Takové zajištění je nutné vždy, stojí-li vozy na dopravních cestách s větším spádem než 10 mm/m. Na tratích s úklonem větším než 2° (35 mm/m) nemají býti zpravidla vozy shromažďovány.

(2) Stojí-li na trati několik vozů za sebou, musí býti řádně zabrzděn nebo podložen alespoň jeden, stojící nejníže ve spádu koleje.

(1) K zvedání vyšinutých vozíků musí býti připraveny na hlavních stanicích a na jiných vhodných, vozičům známých místech trati zvedací páky (sochory), podkladky a pod. Dozorce nebo osoba jím pověřená musí dohlížeti, aby byly uvedené pomůcky pohotově v dostatečném počtu a v použivatelném stavu.

(2) Vyšinutý vozík smí se zvedati teprve tehdy, když byl zajištěn proti ujetí. Je-li na trati v nebezpečné blízkosti více vozíků, musí býti i tyto zajištěny. Na úklonných drahách musí býti před zvedáním vyšinutého vozíku lano napjato.

(1) Vrátky a brzdidla musí býti tak sestrojeny a udržovány, aby jejich používání nebylo spojeno s nebezpečím. Nesmí jich býti užíváno pro větší namáhání, než pro které jsou stavěny.

(2) Jejich ložiska a čepy musí býti stále dobře namazány. Jejich hřídele a osy musí býti zabezpečeny, aby nemohly vyskočiti.

(3) Řídicí zařízení musí býti tak konstruováno a v takovém stavu, aby umožnilo jemné ovládání vrátků a v případě nebezpečí jeho okamžité zastavení.

(1) Vrátky a brzdidla musí býti bezpečně zakotveny. Zakotvení musí se častěji prohlížeti.

(2) Brzdné kotouče (žabky, kačeny) musí míti dvojí, na sobě nezávislé upevnění.

(1) Navinování lana na buben budiž tak upraveno, aby nebylo třeba říditi je ručně. Je-li to výjimečně nutno, budiž k tomu užito delšího háku a pod.

(2) Pokud by někdo mohl býti spadnutím bubnu ohrožen (při poškození čepu nebo ložiska a pod.), musí býti bubny proti tomu zabezpečeny.

(1) Páky výsuvných spojek vrátků musí býti opatřeny pojistným zařízením, aby se spojka nemohla samočinně uvolniti.

(2) Užívá-li se dvojčitého vrátku k těžení jen jedním lanem, musí býti učiněno opatření, aby nebyl nikdo ohrožen lanem druhým nebo jeho závěsem.

(3) Věnce vrátkových bubnů musí býti tak vysoké, aby navinuté lano se nesesmeklo s bubnu. Lano musí býti tak dlouhé, aby na bubnu zůstaly nejméně 3 otočky lana, je-li dopravní nádoba na něj zavěšená ve spodní krajní poloze.

(1) Brzdidla musí býti opatřena brzdou, která umožňuje jízdu jen nadlehčením závaží (odlehčovací brzda).

(2) Alespoň jednu odlehčovací brzdu musí míti též vrátky poháněné jinou než lidskou silou, používá-li se jich při dopravě svislé nebo na úklonných drahách.

(3) U odlehčovacích brzd je zakázáno zavěšovati nebo trvale podpírati brzdné páky v odlehčené poloze.

(1) Brzdy vrátků a brzdidel musí býti tak účinné, aby byly s to zastaviti největší přípustné břemeno při pravidelné dopravě, i když je v nejnepříznivější poloze.

(2) Brzdy buďtež zařízeny tak, aby teplo vzniklé brzděním nepůsobilo nebezpečné zvýšení teploty.

(3) Brzdné pásy musí býti zajištěny proti sklouznutí s brzdného kotouče.

(4) Ložiska čepů brzdných bubnů buďtež vždy přístupna.

(1) Stanoviště brzdiče (vrátkaře) musí býti dostatečně prostorné a tak upravené, aby mohl brzdu (vrátek) pohodlně ovládnouti s bezpečného místa, musí býti spolehlivě osvětleno tak, aby světlo neoslňovalo brzdiče a aby brzdič viděl přijíždějící vůz.

(2) U stabilních vrátků a brzdidel buďtež učiněna potřebná ochranná opatření, aby nikdo nemohl přijíti mezi lano a buben (mříž, síť, zapažení a pod.).

(3) Je zakázáno podlézati nebo přelézati bubny a kotouče vrátků a brzdidel a těžní lana v chodu, jakož i zdržovati se v prostoru mezi lany.

(1) Brzdič (vrátkař) se musí na počátku směny a častěji i za směnu přesvědčiti, zda dopravní zařízení jím obsluhované je v pořádku.

(2) S dopravou se smí započíti teprve po odstranění případných nedostatků, které by mohly ohroziti bezpečnost.

(1) Návěštní zařízení musí býti tak sestrojena a umístěna, aby jejich používání nebylo spojeno s nebezpečím.

(2) Zjistí-li se na návěštním zařízení vada nebo poškození, musí obsluhující osoba ihned zjednati nápravu sama, nebo hlásiti to nejbližšímu dozorci. Dokud zařízení nebylo opraveno, smí se dopravovati jen, je-li bezpečnost jinak spolehlivě zajištěna.

(1) Kde se užívá návěštního zařízení, musí býti umístěny na nárazištích svislých a šikmých dopravních cest, na těžních stanicích, na přechodech tratí, u dopravních strojů a pod. vývěsky vysvětlující význam zavedených návěští.

(2) Tyto a jiné vývěsky musí býti trvanlivé, vhodně umístěny a stále dobře čitelné.

(1) Břemena musí býti nošena tak, aby jimi nikdo nemohl býti poraněn. Osoby nesoucí břemena, kterými by mohl býti někdo ohrožen, musí upozorňovati na sebe voláním, procházejí-li místem, kde není volného rozhledu.

(2) Dopravuje-li dělnictvo do dolu a z něho své náčiní samo, musí býti jednotlivé kusy spolehlivě dohromady svázány; zpravidla však budiž pracovní náčiní do dolu a z něho dopravováno stejným způsobem jako hmoty.

(3) K přenášení těžkých břemen musí býti přiděleno tolik dělníků, aby mohli nésti břemeno bez nebezpečí pro sebe i pro své okolí.

(4) Zvedají-li nebo skládají-li břemeno dva nebo více dělníků, musí se tak díti na povel; u těžkých břemen musí jej dávati osoba stojící mimo.

(5) Oblé těžké předměty (kmeny, trouby, lutny, sudy a pod.) smějí býti ukládány jen na místa k tomu určená a přizpůsobená a musí býti zajištěny, aby se s hromady nesvalily.

(1) Ruční doprava na vozících je zpravidla dovolena jen na tratích o úklonu do 3° (52 mm/m).

(2) Výjimečně je přípustna až do 5° (87 mm/m), avšak jen tehdy, nepřesahuje-li část trati s úklonem přes 3° délku 20 m. Při spouštění dolů musí se vozík vhodně brzditi.

(1) Všude pod zemí, na povrchu pak na tratích, kde není volného rozhledu (v obloucích, v úzkých místech a pod.), smějí voziči jezditi za sebou ve vzdálenosti nejméně 20 m.

(2) V záhybech, v místech, kde trať upadá, na výhybkách, v podzemí u větrných dveří, na povrchu pak i na tratích, kde není volného rozhledu, musí vozič jeti pomalu. U větrných dveří a v záhybech pod zemí a na povrchu, kde není volného rozhledu, musí vozič kromě toho upozorňovati na sebe voláním, není-li jiného výstražného zařízení.

(3) Na křižovatkách a odbočkách, kde dráha přechází do jiné těžní trati, kudy jezdí také jiní voziči, musí voziči jeti pomalu a přesvědčiti se, je-li vjezd volný. Podle místních poměrů buďte na takových místech zřízeny uzávěrky kolejí nebo učiněna jiná bezpečnostní opatření.

(4) Na stojící vozíky nebo vlak musí se najížděti zvolna.

(1) Vozíky se smějí toliko tlačiti, nikdy však táhnouti, leda v nutných případech při těžbě do vrchu.

(2) Odtlačování jednotlivých vozíků nebo částí rozpojeného vlaku od vozů ponechaných v klidu smí se díti jen pákou nebo uchopením vozů se strany.

(1) Kůň smí býti do vlaku zapřažen teprve tehdy, když jsou vozíky seřazeny a bezpečně mezi sebou sepjaty. Přípřežní závěs musí býti tak upraven, aby se nemohl samovolně odepnouti.

(2) Vypřáhati se smí toliko, když vlak stojí. Není-li vypřažený kůň držen za opratě, musí býti uvázán, aby neutekl.

(3) Vozíky se smějí připínati k vlaku jen, když vlak stojí. Kůň může při tom zůstati zapřažen, je-li první vůz bezpečně podložen.

(4) Při zvedání vyšinutých vozíků nutno vždy koně vypřáhnouti.

(1) V obloucích, v místech, kde trať upadá, na výhybkách, v podzemí u větrných dveří, na povrchu pak i na tratích, kde není volného rozhledu, musí vozka jeti pomalu. U větrných dveří a v záhybech pod zemí a na povrchu, kde není volného rozhledu, musí vozka kromě toho upozorňovati na sebe voláním, není-li jiného výstražného zařízení.

(2) Kde toho vyžaduje spád trati, musí býti vlaky vybaveny pomůckami k brzdění.

(1) Lanovou (řetězovou) drahou podle tohoto nařízení jest rozuměti každé zařízení, jímž se dopravují svrchním nebo spodním nekončitým lanem (řetězem) nebo lanem a protilanem nebo předním a zadním lanem vozíky po kolejích.

(2) Pro úklonné lanové dráhy platí kromě ustanovení této hlavy příslušná ustanovení uvedená v hlavě 11 o dopravě úklonné.

(3) Pro visuté dráhy platí ustanovení zvláštní (hlava 15).

(1) Směr a úklon lanových a řetězových drah musí býti tak volen, aby co nejlépe vyhovoval dopravním podmínkám, to jest, aby se pokud možno čelilo vypojení vozíků nebo jejich vyšinutí, případně převržení, zejména na místech, kde se sklon mění. Dráha nesmí míti takové záhyby, aby nastalo převržení vozíků lanem (řetězem). Nelze-li těmto podmínkám vyhověti, jest nutno zapojiti průjezdné stanice, nebo použíti pomocných zařízení, na př. vodicích kolejí, odtlačných válečků, samočinného projíždění záhybů a pod.

(2) Připojují-li se vozíky na lano nebo řetěž ve skupinách společným unášečem, musí býti vzájemné spojení vozíků provedeno tak, aby bylo možno projeti každý záhyb, aniž by bylo třeba vozíky rozpojovati.

(3) U lanových drah s úklonem 2° (35 mm/m) nebo větším se nesmí užívati k upevňování vozů k težnému lanu vázacích řetízků.

b) Podobné zařízení musí býti zabudováno též na trati, po níž vozíky sjíždějí, nejsou-li vozíky samy opatřeny zachycovacím zařízením. Není-li upadající trať delší než 100 m, musí býti alespoň jedno takové zařízení ve vzdálenosti nejvýše 20 m od jejího spodku, při větší délce musí býti zachycovacích zařízení přiměřeně více.

a) Nejsou-li vozíky opatřeny vzpěrnými tyčemi, musí býti na trati, po níž jezdí vozíky do vrchu, umístěna zachycovací zařízení ve vzdálenostech nejvýše 30 m od sebe.

(1) V místech, která jsou určena k obsluze lanové (řetězové) dráhy, musí se kotouče a kladky, jsou-li umístěny níže než 1.8 m nad spodkem místa obsluhy, zajistiti proti bezděčnému dotyku na př. bedněním, laťovím, pevnými sítěmi, dírkovaným plechem a pod.

(2) Vodicí lanové kladky a kotouče a jejich nosná konstrukce musí býti na podzemních tratích až do výšky 1.8 m nad spodkem chodby natřeny jasně vynikající barvou. Nátěr musí býti podle potřeby obnovován.

(3) Zavěšené lanové kotouče na manipulačních stanicích buďtež podchyceny tak, aby nespadly, poškodí-li se jejich čepy nebo ložiska.

(4) Kotouč napínacího zařízení musí býti v krajních polohách tak zajištěn, aby nemohl vyběhnouti ze svého vedení.

(1) S každého místa lanové a řetězové dráhy musí býti možno návěštním zařízením dáti znamení k zastavení pohonu.

(2) Při krátkých drahách (pod zemí do 40 m) může býti dáno návěští voláním nebo světlem, je-li podle místních poměrů správné dorozumění tímto způsobem spolehlivě zaručeno.

(1) Před každým uvedením pohonného stroje do chodu musí býti dáno na všech stanicích návěští, že doprava začíná.

(2) Byla-li doprava zastavena návěštím „Stůj“, smí býti stroj uveden v chod jen na předepsané znamení osobou, která dala stroj zastaviti, anebo dozorčím orgánem, když byl zjistil příčinu zastavení. Musí býti postaráno o to, aby strojníku u pohonu bylo zřejmo, odkud bylo návěští dáno.

(3) Návěští „Jeden ráz“ smí se užívati jen jako znamení k zastavení.

(1) Stanice lanových a řetězových drah musí býti tak prostorné, aby šířka volné mezery pro obsluhu podél boků nebo mezi vozíky stojícími na sousedních kolejích byla alespoň 50 cm.

(2) Na stanicích lanových a řetězových drah budiž lano (řetěz) vedeno tak, aby nemohlo při nahodilém průvěsu nebo při zavěšování vozů zachytiti jiné vozíky stojící ve stanici.

(3) Stanice nesmějí býti přeplňovány vozy. Na vjezdu a výjezdu stanic budiž průchod vždy volný.

(1) Vedoucí závodu určí po slyšení zástupce závodní rady v poučení, kde mají býti unášeče na vozech umístěny, jakož i jak si jest počínati při připínání vozíků.

(2) K nahazování lana do vidlic třeba užívati háků, nádlanic a pod. Ke vtlačování lana do vidlic nesmí se užívati železných předmětů.

(3) Tyto ochranné prostředky, jakož i pomůcky pro zadržení vozíků, musí býti připraveny v dostatečném počtu v každé stanici.

(4) Mezi jednotlivými vozíky nebo jejich skupinami nutno udržovati pravidelné vzdálenosti, které určí vedoucí závodu dolu po slyšení zástupce závodní rady. U lanovek s nepřetržitým chodem musí býti zřízena v každé stanici, v níž se vozy k lanu (řetězu) připínají, vzdálenostní návěštidla.

(5) Připínati vozíky mimo stanici lanovky (řetězovky), zvedati vyšinuté vozíky, prováděti opravy a pod. na trati smí dělník jen, byla-li doprava zastavena na jeho návěští.

(1) Pohyblivé žlaby (dále žlaby) a jejich motory musí býti sestrojeny a kladeny tak, aby se jejich součástí netřely o počvu (spodky) nebo o výdřevu a pod., a aby při jejich chodu nevznikal zbytečný hluk.

(2) Žlaby musí býti kladeny tak, aby jejich chod byl klidný a aby jimi nepropadávala drť a prach z dopravovaných hmot.

(3) V místech, kde se přechází, buďtež pohyblivé části žlabového motoru kryty pažením, přemostěním a pod.

(1) Pásové soupravy musí býti co nejpečlivěji stavěny do přímky. Pás musí býti napnut tak, aby na pohonných válcích neklouzal.

(2) Pásové konstrukce, které se pravidelně nepřenášejí a zůstávají delší dobu na jednom místě, buďtež kladeny na podkladní špalíky nebo zavěšovány, aby mohl býti odstraňován uhelný prach pod nimi nahromaděný a kontrolovány spodní válečky.

(3) Je-li nebezpečí samovolného pohybu pásu, musí býti jeho pohonné zařízení opatřeno spolehlivě účinkující brzdou nebo západkou.

(4) Při dopravě podzemní musí býti všechny pásy, na povrchu pak alespoň ty, jichž se užívá k dopravě hmot, které na pásu ulpívají, opatřeny vhodným stíračem.

(5) V podzemních chodbách s dopravou pásovou se zakazuje současná pravidelná doprava vozová. Při dopravě nepravidelné buďtež učiněna vhodná bezpečnostní opatření.

(1) Dopravní pásy musí býti v místech, kde nabíhají na pohonné a vratné válce, chráněny pažením nebo pod. proti nahodilému dotyku tak, aby se předešlo úrazům (zachycením údů, části oděvu nebo jiných předmětů).

(2) Žlabové závěsy musí býti takového druhu, aby jimi nemohl býti někdo poraněn.

(1) Žlaby a pásy, obzvláště nemají-li postranních obrub nesmějí se přeplňovati.

(2) Děravé žlaby a pásy nutno včas opraviti nebo vyměniti.

(3) Podél žlabů a pásů a u jejich pohonných stanic musí býti udržován pořádek a čistota, zejména se tam nesmí rozlévati olej a pohazovati lehce zápalné látky (třísky, koudel a pod.). Spadlé těživo musí býti běžně odstraňováno. Důlní dřevo, náčiní a jiné hmoty nesmějí býti skládány těsně k žlabům a pásům.

(1) Žlaby a pásy v chodu nesmějí se ani opravovati ani čistiti.

(2) Odchýlí-li se pás od podélné osy, smí se vyrovnávati, nelze-li jinak, i za chodu. Vedoucí závodu po slyšení zástupce závodní rady určí způsob, jak se má toto vyrovnání prováděti.

(3) Čistí-li se pásy stlačeným vzduchem, musí býti učiněno opatření, aby nebyl nikdo ohrožen zvířeným prachem a drtí. Na uhelných dolech s nebezpečným uhelným prachem a v uhelných třídírnách nesmí se pásy čistiti stlačeným vzduchem.

(1) Pohony žlabů a pásů smějí obsluhovati jen osoby, které dozorce k tomu určil a zvlášť poučil, jak si mají počínati.

(2) Vzdálí-li se tyto osoby na delší dobu, musí žlaby a pásy zastaviti a zajistiti spouštěcí zařízení, aby je nikdo nemohl spustiti.

(3) Žlaby a pásy smějí se uvésti do pohybu jen zvolna a za několik vteřin po předchozím návěští (na př. smluveným klepáním na potrubí, žlaby a pod.).

(5) Největší přípustná rychlost pásové dopravy jest 1.4 m/vt. Největší přípustná rychlost při dopravě spodními pásy v rubáních jest 0.7 m/vt.

(4) Na pás nesmí býti sypáno, pokud není v chodu.

(1) Dozorci nebo jimi k tomu zvláště určené osoby musí v každé směně prohlédnouti motory žlabů a pásů, jsou-li správně umístěny a jsou-li v pořádku.

(2) Obsluhovači žlabů a pásů musí se několikráte za směnu přesvědčiti, zda se třením příliš neoteplují jednotlivé součástky pohonného zařízení a zda se pod žlaby nebo pásy nehromadí uhlí nebo jiné hořlavé látky. Poslední z těchto prohlídek musí býti provedena na konci směny po zastavení motoru.

(3) Zjištěné závady musí býti ihned odstraněny.

(1) Doprava lokomotivami pod zemí je přípustna jen s povolením báňských úřadů a pouze na tratích schválených. Toto povolení uděluje zpravidla obvodní báňský úřad, v místech se zvýšeným nebezpečím v dolech s třaskavými plyny, ústřední báňský úřad. Za místa se zvýšeným nebezpečím podle tohoto ustanovení se považují důlní prostory, v nichž obsah metanu ve větrním proudu přesahuje 0.5%, dále prostory se zvláštním větráním (separátním nebo speciálním) a dále prostory, větrané proudem, který prošel byť i jen částečně pracovními předky s takovým vývinem metanu, že obsah metanu v proudu odcházejícím z těchto předků při vyústění na trať může dosáhnouti 1.5% nebo více. V místech se zvýšeným nebezpečím je přípustna jedině doprava lokomotivami vzduchovými nebo Dieselovými.

(2) Na tratích, kde se těží lokomotivami, není dovolena zároveň jiná doprava, vyjma nutné seřaďování vozů.

(3) Používá-li mužstvo při pravidelné chůzi do díla nebo z něho podzemní trati, po níž se dopravuje lokomotivou, musí býti těžba lokomotivou po dobu pravidelné chůze zastavena.

(4) Průjezdní průřez má býti pokud možno stejnoměrný a nemá býti náhle zmenšován. Kde se tomu nelze vyhnouti, musí býti předměty, jimiž se náhle zmenšuje průjezdní průřez (potrubí křižující trať, vyčnívající ventily a pod.), pokud by mohly ohroziti chodce nebo jedoucí osoby, natřeny jasně vynikající barvou. Nátěr musí býti podle potřeby obnovován.

(5) Výhybky buďtež řiditelny pákami, zajištěnými závažím. Výhybek s rovnými jazyky se nesmí používati.

(6) Důlní prostory, kterými projíždějí lokomotivy, musí se tak větrati, aby se v nich nemohly nahromaditi škodlivé (třaskavé, jedovaté, dusivé) plyny.

(7) V každé směně, v níž se lokomotivou dopravuje, budiž lokomotivová trať prohlédnuta dozorcem. Zjištěné závady musí býti včas odstraněny.

(3) Nepovolaným osobám je vstup do vozoven zakázán. Vývěska s tímto zákazem budiž umístěna na vnější straně dveří vedoucích do vozoven.

(2) Látky k čištění buďtež ve vozovně uskladňovány do uzavíratelných plechových schránek. Upotřebené látky buďtež shromážďovány do plechových nádob, které se musí alespoň jednou denně z dolu odstraniti.

(1) Ve vozovnách musí býti udržován pořádek a čistota; rozlité mazadlo budiž ihned pečlivě vytřeno a vysušeno. Je nepřípustné uschovávati ve vozovnách věci, které tam nepatří.

(7) Lokomotiva musí míti tovární štítek, umístěný tak, aby byl chráněn proti poškození. Musí na něm býti tyto údaje:

(1) Sedadlo řidiče musí býti tak zařízeno, aby mohl řidič dobře přehlédnouti trať, po níž jede, aniž by se nahýbal stranou. Se sedadla musí býti možno sestoupiti na obě strany. Sedadlo řidiče musí býti kryté střechou, která musí bočně přečnívati své podpěry nejméně o 20 cm.

(2) Lokomotiva musí míti spolehlivě působící brzdu ovladatelnou se stanoviště řidiče a zařízení k sypání písku.

(3) Na lokomotivě musí býti upevněno jasně znějící výstražné zařízení (zvonec, píšťala, houkačka, siréna), ovladatelné se stanoviště řidiče.

(4) Lokomotiva musí býti opatřena spolehlivými maznicemi.

(5) Pohyblivé části motoru třeba zajistiti proti nahodilému dotyku pevnou plechovou ochrannou skříní s dostatečným počtem větracích otvorů.

(6) Na lokomotivě musí býti elektrické osvětlovací zařízení, k němuž přísluší na každé z obou čelných stran lokomotivy jasně svítící lampa s reflektorem s bílým nebo slabě nažloutlým světlem. Reflektory se musejí dáti zacloniti, jestliže světelnost ve vzdálenosti 10 m ve výši 1.5 m nad hlavou kolejnic převyšuje 12 luxů. Je-li zde druhé osvětlovací zařízení, jehož světelnost nepřevyšuje uvedenou hodnotu, stačí, lze-li reflektory vypnouti, místo zacloniti. V dolech s třaskavými plyny a u lokomotiv poháněných výbušnými motory i na jiných dolech musí elektrické osvětlovací zařízení vyhovovati příslušným předpisům pro doly s třaskavými plyny.

a) výrobce,

b) typ,

c) rok výroby,

d) tovární číslo lokomotivy a motoru,

e) výkon v ks,

f) váha pohotové lokomotivy.

(1) Řidiči lokomotiv smějí býti jen osoby spolehlivé a úředně zkoušené. Zkouší je obvodní báňský úřad ze znalosti zařízení lokomotiv, jejich správné a bezpečné obsluhy a ze znalosti služebních předpisů, pokud nevykonali v některém z uvedených předmětů zkoušku před jiným, k tomu povolaným úředním orgánem.

(2) Řidič musí dokonale znáti nejen zařízení a obsluhu, ale i okamžitý stav stroje, jejž obsluhuje a trati, po které jezdí.

(3) Svou službu musí řidič vykonávati řádně a obezřetně a udržovati stroj v bezvadném a předpisu vyhovujícím stavu.

(2) Bez průvodčího se smí lokomotivami dopravovati jen na přehledných tratích bez dopravních překážek (dveře, výhybky a pod.).

(1) Řidiči lokomotivy má býti zpravidla přidělen pomocník jako průvodčí vlaku.

(1) Střídají-li se řidiči dvou po sobě následujících směn u stroje, upozorní řidič směnu končící svého nástupce na všechny nepravidelnosti, závady nebo mimořádné případy vyskytnuvší se u stroje, ve vozovně nebo na trati. Nemůže-li řidič po směně odevzdati stroj osobně svému nástupci, musí jej uzamknouti do vozovny nebo aspoň uzamknouti pojízdné zařízení tak, aby stroj nemohl býti spuštěn, klíč odevzdá službu konajícímu dozorci nebo řidiči směnu nastupujícímu.

(3) Závady, ať u stroje nebo na trati, které by mohly ohroziti provoz nebo bezpečnost v příští směně, ohlásí řidič kromě toho příslušnému dozorci, který se postará o provedení opravy.

(2) Veškeré u stroje a na trati se vyskytnuvší nepravidelnosti a závady musí řidič koncem směny vepsati do služební knihy o lokomotivě, a to i tehdy, když je sám odstranil.

(2) Jízda smí započíti teprve, až je stroj v pořádku.

1. nahlédnouti do záznamu svého předchůdce v knize o lokomotivě;

2. přesvědčiti se prohlídkou všech přístupných částí, je-li stroj v pořádku a zaznamenati zjištěné závady do knihy o lokomotivě;

3. pokud nemůže tyto závady odstraniti sám před zahájením dopravy, uvědomiti o nich neprodleně příslušného dozorce.

(3) Vyskytne-li se za směny u stroje nebo na trati závada, která by mohla ohroziti provoz nebo bezpečnost, musí býti jízda lokomotivou zastavena na tak dlouho, dokud závada nebyla odstraněna. Nemůže-li nebo nesmí-li podle předpisů řidič závadu odstraniti sám, hlásí to nejbližšímu dozorci nebo k tomu určenému odborníkovi.

(1) Při nastoupení služby je řidič povinen

(1) Před spuštěním musí býti stroj řádně namazán. Lokomotiva se smí mazati, čistiti a podrobně prohlížeti, jen když je stroj v klidu; k mazání smí býti užito jen mazadel určených k tomu správou závodu.

(3) Je-li nutno v mimořádných případech lokomotivu mazati na trati pod zemí, smí se tak díti jen na místech dostatečně prostorných.

(2) Prohlížeti, mazati a čistiti lokomotivu, zvláště části za provozu nepřístupné, je dovoleno zpravidla na povrchu, pod zemí jen ve vozovnách nebo v náražích.

(2) S výjimkou posunování má býti lokomotiva zpravidla vždy v čele vlaku. Jsou-li ve výjimečných případech vozy lokomotivou tlačeny, musí býti upevněna na čelné straně vozu, který by nejdříve najel na případnou překážku, lampa se světlem bílým a vzadu na lokomotivě lampa se světlem červeným. Při posunování vozů není třeba měniti lampy.

(1) Pod zemí a na povrchu za tmy nebo silné mlhy musí býti rozsvícena na přední čelné stěně lokomotivy elektrická lampa a na posledním voze vlaku nebo na zadní straně lokomotivy, jede-li sama, musí býti viditelně umístěna jasně svítící lampa s červeným sklem. Kromě toho musí míti řidič za jízdy na lokomotivě na svém stanovišti rozsvícenou přenosnou lampu.

(3) Dojíždí-li vlak k jinému stojícímu vlaku, musí se průvodčí jedoucího vlaku a není-li ho, tedy obsluhovač stanice nebo jiná k tomu určená osoba postaviti se světlem k onomu konci stojícího vlaku, k němuž se blíží vlak přijíždějící.

(1) Průvodčí vlaku a není-li ho, tedy obsluhovač stanice dává řidiči lokomotivy potřebná návěští zavoláním nebo píšťalkou, případně lampou. Tato návěští se musí shodovati s návěštími u železnic.

(2) Řidič smí vlak uvésti do pohybu, až když je úplně seřazen a všechny vozy řádně spojeny. Je-li řidiči přidělen průvodčí, smí se uvésti lokomotiva v chod teprve, když dal průvodčí zřetelné návěští.

(1) Řidič lokomotivy musí před každým uvedením lokomotivy v chod dáti výstražné znamení. Příjezd vlaku do stanice, na seřadiště, do náraziště, nebo najíždění na stojící vozy, musí řidič ohlásiti delším zvoněním, pískáním nebo houkáním.

(2) Řidič lokomotivy musí výstražným znamením upozorniti na případné nebezpečí za jízdy na trati, zejména na nepřehledných zatáčkách, u dveří a pod.

(3) Při rozjíždění se nesmí lokomotiva rozjeti plnou rychlostí dříve, dokud nebyly uvedeny do pohybu všechny vozy vlaku.

(2) V zákrutech trati, při projíždění větrními dveřmi a při vjíždění do konečných stanic a všude, kde není trať úplně volná a přehledná, musí býti rychlost jízdy přiměřeně zmírněna.

(1) Dopravní rychlost pro každou lokomotivu a trať určí vedoucí závodu a oznámí ji vyhláškou ve vozovně. Největší přípustná rychlost pro dopravu lokomotivou jest 5 m/vt.

(2) Písek se sype, jen když kola lokomotivy klouzají.

p) o vedení záznamů, hlášení poruch a mimořádných událostí vedoucímu závodu nebo jeho zástupci strojvůdcem.

o) o dopravě lokomotiv z dolu na povrch a naopak a o provádění důkladných prohlídek a oprav lokomotiv,

n) o dopravě, výměně a úschově nádrží na pohonné látky a o plnění lokomotivy v dole pohonnými látkami,

m) o prohlídkách důlních prostorů na plyny, jde-li, o doly s třaskavými, nedýchatelnými nebo jinak škodlivými plyny,

l) o udržování zařízení na sypání písku,

k) o tom, jak si počínati při vyšinutí lokomotivy nebo vozů a jaké zdvihací náčiní musí býti na lokomotivě a podél trati,

j) o způsobu čištění destičkových chráničů Dieselových lokomotiv,

i) o chlazení válců lokomotivy,

h) o zákazu dopravy lidí na lokomotivě a ve vlaku, po případě o podmínkách, za nichž byla jízda mužstva vlakem úředně povolena,

g) o pohotovosti hasicích prostředků na lokomotivě a ve vozovně,

f) o zastavení motoru v přestávkách jízdy,

e) o úkonech při dopravě, zejména, že lokomotivu třeba zpravidla zařaditi v čelo vlaku, o počtu plných a prázdných vozů vlaku, o užívání výstražného zařízení, o těžebních návěštích, o rychlosti jízdy a jejím zmírnění v obloucích trati, při projíždění větrních dveří, při vjíždění do konečných stanic a seřadišť, o úkonech průvodčího vlaku, o osvětlování lokomotivy a vlaku,

d) o obsluze lokomotivy (spouštění a zastavení motoru, uvedení lokomotivy v chod, řízení rychlosti jízdy, užívání brzd, sypání písku, mazání a čištění lokomotivy),

c) o prohlídkách lokomotivy,

b) o střídání řidičů lokomotiv mezi směnami a dopravení lokomotivy po směně do vozovny,

a) o čase dopravy,

(2) Tyto předpisy musejí obsahovati obecně tato ustanovení:

(1) Pro provoz lokomotivami vydá vedoucí závodu služební předpisy, jež schvaluje báňský úřad, který provoz povolil.

(2) Služební kniha o lokomotivě je zpravidla uložena ve vozovně příslušné lokomotivy nebo na jiném vhodném místě určeném vedoucím závodu. Správa závodu dá týdně záznamy ve služební knize přezkoušeti odpovědným úředníkem, který přezkoušení potvrdí svým podpisem.

(1) Závodní správa pořídí služební knihu o lokomotivě, do které se zapisují záznamy podle §§ 77, 78, 90 a 93, jakož i výsledky všech jiných prohlídek a oprav.

(3) Dopravu lokomotivy jamou řídí odpovědný dozorce.

(2) Výsledky těchto prohlídek musí býti zapsány do služební knihy o lokomotivě.

(1) Jednou za 14 dní důkladně prohlédne (bez rozebrání) lokomotivu ve všech částech osoba věci znalá, kterou určí a jménem uvede vedoucí závodu ve služební knize. Tyto prohlídky mají se zprávidla konati na povrchu; pod zemí se smějí konati pouze ve vozovně, která je tak zařízena, že je v ní možno lokomotivu spolehlivě prohlédnouti. Řidič lokomotivy nesmí tuto prohlídku vykonávati, může se jí však účastniti.

(4) Naskakovati na přívěsný vozík nebo na lokomotivu za jízdy smí se jen při snížené rychlosti.

(3) Přívěsného vozíku se nesmí použíti, je-li tento vozík ať sám nebo ve vlaku tlačen, nebo když lokomotiva táhne vlak řetězem po sousední koleji.

(2) Kromě průvodčího smějí použíti přívěsného vozíku jen vedoucí závodu a jiné dozorčí orgány.

(1) Kromě případů vytčených v § 91 smí průvodčí na volných a přímých úsecích trati použíti zvláštního přívěsného vozíku nebo seděti na lokomotivě vedle řidiče, je-li tam zvláštní sedadlo. Sedadlo pro řidiče musí býti ponecháno výhradně pro řidiče lokomotivy.

(4) Jde-li průvodčí před vlakem nebo je-li nucen jíti podél jedoucího vlaku, musí řidič lokomotivy jeti opatrně zmenšenou rychlostí.

(3) Táhne-li lokomotiva vozy řetězem po sousední koleji, nesmí se průvodčí a nikdo zdržovati mezi lokomotivou a taženými vozy.

(2) Je-li vlak tlačen, vjíždí-li do konečné stanice nebo do seřadiště, dojíždí-li k jinému vlaku nebo k větrním dveřím, musí se průvodčí, obsluhovač stanice nebo jiná k tomu určená osoba ubírati před vlakem. Zpozoruje-li překážku nebo nebezpečí pro osoby, dá řidiči návěští k zastavení lokomotivy.

(1) Pokud se to neděje automaticky otvírá a zavírá průvodčí větrní dveře, staví výhybky a pod.; musí se při tom zdržovati v bezpečné vzdálenosti od vlaku. Je zakázáno otvírati dveře nárazem lokomotivy anebo vlaku.

(2) Vyšine-li se lokomotiva, smějí se zdvihací nástroje nasaditi jen pod hlavní rám lokomotivy. Každé vyšinutí lokomotivy s kolejí a jeho příčinu nutno hlásiti dozorci a zapsati do služební knihy o lokomotivě.

(1) K zvedání vyšinuté lokomotivy musí býti užito zvedáku a dřevěných nebo železných pák. Není-li zvedák na lokomotivě, musí býti uložen na vhodném místě trati nebo ve vozovně. Stejně pohotově musí býti zvedací páky, které však — jsou-li příliš dlouhé — nesmí býti voženy na lokomotivě.

(2) Jsou-li do vlaku zařazeny za sebou dva nebo více vozů s dlouhými předměty, smí se jeti jen se zmenšenou rychlostí, zejména v zatáčkách.

(1) Vlaky, ve kterých jsou vozy naložené dlouhými předměty, nesmí býti nikdy lokomotivou tlačeny, vyjímajíc posunování ve stanici. Je zakázáno zařazovati takové vozy ihned za lokomotivu.

(3) Je-li výjimečně nutno posypávat kolejnice ručně, musí jíti průvodčí při posypávání v bezpečné vzdálenosti před lokomotivou, aby nebyl ohrožen; musí-li býti sypán ručně písek až přímo pod kola lokomotivy, smí se tak díti, jen když lokomotiva stojí.

(1) Řidič lokomotivy nebo průvodčí musí viděti na trať.

(2) Jsou-li na trati lidé, musí řidič dávati výstražné znamení a v případě nebezpečí vlak ihned zastaviti.

(1) Vyjímajíc případy krajního nebezpečí smí se lokomotiva zabrzditi jen, byla-li předem rychlost zmírněna.

(2) Při zastavení lokomotivy musí se vždy spojka vypnouti, po případě řídicí páka postaviti do nulové polohy a brzda přitáhnouti.

(1) Zařízení k sypání písku na koleje má býti stále v pořádku a zásobeno pískem. Ucpe-li se výsypná trubka, musí se pročistiti drátem, nikoli tlučením na ni. Řidič musí dbáti, aby měl ve vozovně vždy dostatečnou zásobu suchého písku.

(2) Lokomotiv s výbušnými motory se smí nadále používati za dosavadních podmínek k dopravě pod zemí jen do jejich opotřebení, nejdéle však 5 roků ode dne počátku účinnosti tohoto nařízení. Nové lokomotivy s výbušnými motory se do dolu nesmějí zaváděti.

(1) Lokomotivy poháněné spalovacími motory se dělí na lokomotivy s výbušnými motory a na lokomotivy s motory rovnotlakovými, které jsou dále zvány lokomotivy Dieselovy.

(3) V místech se zvýšeným nebezpečím (§ 71) musí býti toto množství alespoň 6 m³/min.; je-li však obsah kyslíku ve větrech menší než 20 % musí připadnouti na 1 ks jmenovitého výkonu nejméně 8 m³/min. Výjimka je přípustna na tratích se zvláštním větráním, kde stačí, aby na 1 ks jmenovitého výkonu připadly 4 m³/min.; v tomto případě však musí býti větrání ssací, a obsah kyslíku ve větrech musí býti větší než 20%. V žádném z těchto případů nesmí však celkové množství větrů klesnouti pod 40 m³/min.

(2) Množství větrů musí býti na všech místech trati alespoň tak velké, aby na 1 ks jmenovitého výkonu všech lokomotiv, které současně po této trati jezdí, připadly nejméně 4 m³ za minutu, nikdy však nesmí celkové množství větrů klesnouti pod 40 m³ za minutu.

(1) Doprava lokomotivami se spalovacími motory pod zemí je zpravidla dovolena jen na tratích větraných průchodním větrným proudem, kterého nebylo ani z části použito k větrání obložených předků (čistý vtažný proud). V dolech, které nebyly prohlášeny za nebezpečné třaskavými plyny, může v odůvodněných případech povoliti z tohoto ustanovení obvodní báňský úřad výjimku, jde-li o dopravu lokomotivami Dieselovými. Je-li opatření čistého vtažného proudu pro trať z technických nebo hospodářských důvodů těžko proveditelné, může obvodní báňský úřad výjimečně povoliti dopravu Dieselovými lokomotivami i v dolech s třaskavými plyny na tratích po nichž procházejí větry z obložených předků, jde-li o předky s tak malým vývinem metanu, že obsah metanu v proudu odcházejícím z těchto předků při vyústění na trať nemůže dosáhnouti 1.5%.

(4) V chodbách se zvláštním větráním smí býti vždy jen jedna Dieselova lokomotiva. Jest dbáti, aby se tam lokomotiva nezdržovala déle, než je nezbytně nutno, a jest se vystříhati posunování při přivážení prázdných a odvážení naložených vozíků.

(5) Na tratích, v nichž se — byť i jen místně a občas — vyskytuje více než 2.5% metanu, se nesmí lokomotiv, poháněných spalovacími motory, vůbec používat.

(1) Pro přechovávání lokomotiv a nádržkových vozů musí býti zřízeny zvláštní vozovny. Užívá-li se vozovny pro lokomotivy zároveň k přechovávání nádržkových vozů, třeba pro nádržkové vozy zříditi zvláštní ohnivzdorné zamykatelné oddělení, do něhož mají přístup jen osoby, pověřené přečerpáváním.

(3) Vozovny, jakož i přilehlé důlní prostory až do vzdálenosti 10 m ode všech vchodů, musí býti vybudovány ohnivzdorně.

(2) Vozovny pro lokomotivy a nádržkové vozy (dále vozovny) musí se zříditi v dolech, jež jsou přístupné jen jamou, poblíž narazišť jam; v dolech, které jsou otevřeny štolou, zřizují se na povrchu.

(9) Na místě, kde stojí při přečerpávání nádržkový vůz a lokomotiva, musí býti mezi kolejnicemi zřízeny nepropustné prohlubně, z nichž každá musí pojmouti obsah jednoho nádržkového vozu. Páry nahromaděné v těchto prohlubních musí býti odstraňovány stlačeným vzduchem nebo jiným vhodným zařízením po každé před vstupem do nich, nejméně však jednou v každém pracovním dnu.

(5) Vozovny musí býti nepřetržitě spolehlivě větrány a musí býti postaráno o to, aby se zaručeně předešlo nahromadění hořlavých plynů. U podlahy musí býti větrací otvory. Při každém vstupu do vozovny přesvědčí se řidič nebo vstupující zřízenec, je-li v pořádku větrací zařízení.

(10) Nepovolaným je vstup do vozoven zakázán.

(4) Všechny vchody a otvory vozoven musí se dát uzavřít zvenku těšně a bez nebezpečí pevnými a ohnivzdornými uzávěrami (dveře, zástrčky a pod.). Vstupní dveře musí se otevírati na venek.

(8) Vytápění vozoven a přečerpávacích místností smí se díti pouze horkou vodou nebo nízkotlakovou parou (radiatory).

(7) Vozovny musí býti opatřeny stálým elektrickým osvětlením podle předpisů ESČ (část XIV. Eletrická zařízení v dolech a v místech s hořlavými látkami nebezpečnými výbuchem). Je zakázáno vstupovati do nich s otevřeným světlem. Nejde-li o důlní prostory, v nichž se vůbec nesmí užívati otevřeného světla, musí býti na vnější straně vstupních dveří udržována výrazná tabulka s tímto zákazem.

(6) Kde je toho třeba, může obvodní báňský úřad naříditi, aby byl u vchodu do vozovny zřízen telefon.

(1) Ve vozovnách, jakož i poblíže vchodů do nich musí býti hasicí přístroje a jiné hasicí prostředky, jako písek, husté látky, hlína k utěsnění a pod. Řidiči lokomotiv a ostatní osoby zaměstnané ve vozovnách musí býti vycvičeny v zacházení se zařízeními k hašení. U hasicích přístrojů musí býti vyvěšeno poučení, jak se má s nimi zacházet.

(3) Vypukne-li ve vozovně nebo v přečerpávací místnosti oheň, který nelze ihned uhasiti, nutno ji opustiti a vzduchotěsně uzavříti.

(2) Na vzdálenost 10 m od vstupních dveří vozoven a přečerpávacích místností nesmí býti ukládány hořlavé předměty jako dříví, uhlí, seno, sláma, čisticí bavlna, benzin, benzol, oleje, mazadla a pod.

(3) Mazací olej musí odpovídati ČSN—1156.

a) viskosita	méně než 2.5 E (20°),
b) výhřevnost	spodní výhřevnost nejméně 9.900 Kal/kg,
c) obsah vodíku	nejméně 12.5 %,
d) cetanové číslo	ne méně než 45, ve výjimečných případech ne méně než 35,
e) bod tuhnutí	ne přes — 10° C,
f) filtrovatelnost	při —5° C nesmí profiltrování 200 cm3 trvati déle než 60 vteřin,
g) náchylnost ke koksování	ne přes 0.05 % váh. koksu (Conradsonův test),
h) obsah síry	méně než 0.4 % váhových,
i) voda	pouze ve stopách,
j) anorganické kyseliny	méně než 0.3 %, přepočteno na SO3.

Údaje a) až j) o každé dodávce olejů pro pohon Dieselových lokomotiv jest zapsati do služební knihy o lokomotivě (§ 94).
(2) K pohonu lokomotiv Dieselových smí se užívati olejů, které vyhovují těmto podmínkám:

(1) K pohonu lokomotiv s výbušnými motory pod zemí smí se užívati benzinu, lihu, benzolu a jejich směsí.

s) Lokomotivová skříň musí míti dostatek větracích otvorů, aby se uvnitř nemohly nahromaditi škodlivé plyny.

p) Spouštěcí klika se musí při rozběhu motoru samočinně vypnouti.

q) Zátka držadla spouštěcího papírku musí býti tak zařízena, aby se dala ovládati jen zvláštním klíčem. Musí míti alespoň 10 šroubových závitů.

r) Zvláštním zařízením musí býti zabráněno, aby nepovolaní motor nespustili.

t) Na každé lokomotivě musí býti pevně zabudováno hasicí zařízení s kyselinou uhličitou, které lze ovládati se stanoviště řidiče a jímž možno zaplynovati kyselinou uhličitou vnitřek lokomotivové skříně na obou stranách motoru. Jedna hasicí důvka musí býti zavedena do ssacího vedení vzduchu před spouštěcí ventil a další důvka do výfukového hrnce, při čemž musí býti vhodným způsobem zabráněno, aby se výfukové plyny nedostaly z výfukového hrnce do ssacího vedení vzduchu.

h) Výfukové plyny musí býti pokud lze (stroje jednoválcové) chlazeny vstřikovanou vodou přímo za hlavou válce, jinak na začátku společného výfukového potrubí.

j) Ke vstřikové důvce musí býti vstřiková voda přiváděna čerpadlem s nuceným pohonem.

k) Na lokomotivě musí býti zařízení, které motor samočinně zastavuje, ustane-li přítok vstřikové vody.

i) Nádržka na vstřikovou vodu musí býti opatřena vodoznakem. Musí býti postaráno o zařízení k hrubému filtrování vody při plnění. Před vstupem do čerpadla musí býti voda filtrována sítkem o 900 okách na 1 cm².

l) Výfukové plyny musí nuceně procházeti vodní lázní o dostatečné výšce vody. Vodní lázeň se musí dát naplniti z nádrže vstřikové vody.

m) Zařízení k ochlazování výfukových plynů musí dostačovati, aby zaručilo, že teplota výfukových plynů při výstupu bude nejvýše 70° C.

n) Motor musí býti tak stavěn, aby obsah kysličníku uhelnatého v nezředěných výfukových plynech při největším počtu otáček motoru a to jak při chodu na prázdno, tak i při plném zatížení nebyl větší než 0,12% objemových.

o) V dolech s třaskavými plyny musí všechny strojní součástky mezi destičkovým chráničem ssacího vedení a destičkovým chráničem vedení výfukového zaručeně snésti přetlak 8 atp. Pevnost na tlak musí býti osvědčena dodací továrnou.

g) Výfukové vedení musí býti v kamenouhelných dolech chráněno destičkovým chráničem, vyhovujícím požadavkům písm. e). Musí býti zhotoveno z nerezavějící hmoty. Výfukové vedení musí býti tak uspořádáno, aby výfukové plyny nemohly vnikati do lokomotivové skříně.

f) Výfukové vedení musí býti isolováno, neb musí býti postaráno o zařízení, jímž by bylo vedení chlazeno do té míry, aby se nemohla na žádném místě jeho vnějších stěn vyskytnouti teplota 200° C. K isolaci nesmí býti užito ssavých hmot.

e) Vedení k nassávání vzduchu musí býti opatřeno filtrem zvlhčovaným olejem. Na dolech s třaskavými plyny musí býti v ssacím vedení destičkový chránič k zabránění přenosu plamene. Tento musí býti tak uspořádán, aby byl chráněn proti poškození a zašpinění a aby se dal lehce vyjmouti. Destičky musí býti nejméně 50 mm široké a 1,5 mm silné a musí býti drženy vložkami tak, aby jejich vzdálenost od sebe (šířka mezer) byla nejvýše 0,5 mm a nemohla býti překročena prohnutím destiček. Destiček z lehce tavitelného kovu se nesmí užívati. Okraje jednotlivých destiček a vložek mezi nimi musí býti hladce opracovány a ležeti v jedné rovině, aby dohromady tvořily přesně rovnou plochu pro zasazení chrániče.

(1) Konstrukce dosud užívaných lokomotiv poháněných spalovacími motory, musí odpovídati dosavadním předpisům.

(2) Pro konstrukci Dieselových lokomotiv, které byly uvedeny do provozu po začátku účinnosti tohoto nařízení, platí tyto předpisy:

(3) Každý typ lokomotivy musí býti přezkoušen v úředně schválené pokusné štole, odpovídá-li uvedeným požadavkům. O přezkoušení, k němuž je příslušný ústřední báňský úřad nebo z jeho příkazu obvodní báňský úřad, se vystaví osvědčení s přesným popisem lokomotivy, zvláště jejích bezpečnostních zařízení, jakož i s popisem zkoušek, které byly s lokomotivou provedeny. Při povolování jednotlivých lokomotiv musí obvodní báňský úřad zkoumati, zda li lokomotiva odpovídá schválenému typu. Lokomotivy, které již byly v provozu před začátkem účinnosti tohoto nařízení však přezkoušeny býti nemusí.

d) Mezi nádržkou na pohonnou látku a motorem musí býti uzávěrka, kterou může řidič rychle a bezpečně ovládati jak se svého stanoviště, tak i stojí-li vedle něho.

c) Na vedení pohonné látky nesmí býti použito měkkého spájení. Spoje musí býti provedeny mosaznou nebo tvrdou pájkou nebo s vyloučením spájení.

b) Vedení pohonné látky musí býti tak uloženo, aby bylo chráněno proti poškození a musí býti tak uspořádáno, aby pohonná látka, vytékající při odvzdušnění vedení nebo při jeho netěsnosti, nemohla přijítí ve styk s nechlazenými částmi výfukového vedení. Kromě toho musí býti od neochlazených části výfukového vedení vzdáleno alespoň 25 mm.

a) Nádržka na pohonnou látku na lokomotivě musí býti umístěna tak, aby byla chráněna proti poškození hnacím soustrojím, nebo vnějšími vlivy. Musí býti na lokomotivě trvale pevně připevněna.
Nádržka na pohonné látky musí býti vyzkoušena Dieselovým olejem na těsnost při přetlaku 0,2 atp.
Plnicí otvor nádržky musí býti uzavřen ventilem, který se při plnění samočinně otevře a po ukončení plnění opět samočinně uzavře. Aby bylo zabráněno přenosu plamene, musí býti vzdušný vyrovnávací otvor opatřen 5 drátěnými sítky o 144 okách na 1 cm², mezi nimiž nesmí býti větší vzdálenost než 2 mm.
Nádržka musí býti tak zařízená, aby se dala důkladně vyčistiti. Za tím účelem musí míti na spodku otvor o průměru alespoň 25 mm, který, pokud neslouží k připojení vedení pohonné látky k motoru, musí býti uzavřen hlavicovým šroubem, pojištěným proti samovolnému uvolnění.
Nádržka nemá býti zpravidla opatřena skleněným ukazovatelem. Pokud je ho výjimečně použito, má býti spolehlivě chráněn proti poškození. Kohouty a ventily k odpouštění pohonné látky nejsou přípustny.

(3) Výtokové otvory nádržkového vozu musí býti těsné, a tak zařízeny, aby přetékání nebo unikání pohonné látky bylo vyloučeno a aby její odkapávání po uvolnění spoje bylo co nejmenší. Je-li v nejspodnějším místě nádržky zvláštní vypouštěcí otvor, musí býti uzavřen hlavicovým šroubem, zajištěným proti samovolnému uvolnění.

(2) Nádržky musí míti otvor pro vyrovnání tlaku vzduchu. Aby bylo zabráněno přenosu plamene, musí býti chráněn tento otvor pěti drátěnými sítky se 144 otvory na cm². Vzdálenost drátěných sítek od sebe nesmí býti větší než 2 mm.

(1) S výjimkou případů uvedených v § 103 smí býti pohonná látka dopravována do dolu jen ve zvláštních nádržkových vozech, které musí býti zaručeně těsné a zhotovené z plechu alespoň 3 mm silného. Jejich obsah nesmí býti větší, než je dvoudenní potřeba pohonné látky lokomotiv, nádržkovým vozem obsluhovaných.

(5) Nádržkové vozy musí býti tak uzavřeny, aby nemohly býti otevřeny nepovolanými. Naplněné i prázdné nádržkové vozy musí býti uschovány ve vozovně.

(4) Nádržky na pohonnou látku musí býti jednou ročně z lokomotivy vyňaty a na povrhu vyčištěny.

(1) Pokud se u některých lokomotiv poháněných spalovacími motory dosud užívá snímatelných nádržek, musí býti tyto nádržky upevněny na lokomotivě tak, aby se v provozu nemohly uvolniti nebo posunouti. Nádrže toho druhu je třeba opatřiti rukojetmi k usnadnění dopravy.

(4) Nádržky s pohonnými látkami smějí se pod zemí vyměňovati jen v nárazištích nebo ve vozovnách a nemají se v dole zpravidla dopravovati na větší vzdálenost. Před výměnou nádržky se uzavře její ventil a motor se nechá běžeti tak dlouho, až se sám zastaví; při tom třeba podle možnosti zameziti odkapávání pohonných látek.

(3) Nádržky určené k výměně smějí se vydatiti jen osobám k tomu ustanoveným.

(2) V dole smějí se uchovávati pro každou lokomotivu se snímatelnými nádržkami nejvýše 2 plné záložní nádržky, které musí býti uloženy a uzamčeny v přečerpávací místnosti nebo ve zvláštním k tomu určeném a proti ohni bezpečném výklenku ve vozovně nebo v nárazišti. V tomto výklenku je třeba uzamknouti též prázdnou nádrž před její dopravou z dolu.

(2) Při dopravě nádržkových vozů a nádržek klecí do dolu smí zároveň jeti jen osoba jejich dopravou pověřená.

(3) Vozy s výměnitelnými nádržkami na pohonné látky, jakož i nádržkové vozy nesmějí býti nikdy zasunovány narážecím zařízením, nýbrž opatrně ručně vsunuty do klece.

(1) Při dopravě ať prázdných či plných nádržkových vozů a nádržek musí býti veškeré jejich otvory uzavřeny.

(1) K plnění a přečerpávání pohonné látky, k dopravě nádržkových vozů a k zacházení s nimi, smějí býti určeni jen spolehliví dělníci, kteří byli řádně poučeni, jak mají zacházeti s nádržkovými vozy a s vyměnitelnými nádržkami na pohonnou látku. Tito dělníci musí dbáti, aby nádržkové vozy a nádržky byly udržovány v bezvadném stavu, aby se pohonné látky nerozlévaly a nemohly samovolně vytékati.

(2) Při plnění, přečerpávání a dopravě jak vyměnitelných nádržek tak i nádržkových vozů, dále ve vozovnách a pod., i na povrchu je zakázáno kouřiti a užívati otevřeného světla. Elektrické osvětlení musí při tom odpovídati předpisům ESČ. (Část XIV. Elektrická zařízení v dolech a v místech s hořlavými látkami nebezpečnými výbuchem.)

(1) Pohonné látky smějí se přečerpávati z nádržkových vozů do nádržky na lokomotivě jen ve zvláštních k tomu určených místnostech (§ 98).

(5) Při přečerpávání pohonné látky z nádržkového vozu do nádržky smí se čerpati jen tolik, aby její hladina nepřekročila předepsanou výši, na př. značku na pozorovacím skle. Před odšroubováním hadice je nutno dbáti, aby byla zaručeně prázdná.

(4) Pohonné látky smějí se přečerpávati do nádrže na lokomotivě, jen když je motor zastaven a lokomotiva v klidu. Pro přečerpávání se doporučuje použíti samočinného uzávěru, který se sám otevře až když je hadice našroubována.

(3) Nádržkový vůz musí býti ve vozovně postaven vždy nad předepsanou prohlubeň v podlaze. Tato prohlubeň musí býti udržována vždy prázdná.

(2) V dole smí se pohonná látka přečerpávati jen do nádržky pevně nasazené na lokomotivě.

(7) Zakazuje se odebírati z lokomotivy, z nádržek a z nádržkových vozů pohonné látky pro jiné účely.

(6) Snímatelné nádržky smějí býti plněny pohonnými látkami jen na povrchu v prostorech k tomu určených.

(2) Zapalovací papír musí býti uschován ve vozovně. Klíč od zásuvky, v níž je papír uložen, a zvláštní klíč od zátek k nasazení papíru do válce, smí míti pouze spolehlivá osoba, která k tomu byla vedoucím závodu ustanovena.

(1) V dolech s třaskavými plyny smí se užívati k spouštění Dieselových lokomotiv pouze takového zapalovacího papíru, který podle osvědčení pokusné stanice nemůže býti přiveden k samostatnému doutnání úderem nebo třením a jehož zápalná teplota v suchém stavu je alespoň 90° C.

(3) U lokomotiv s výbušnými motory se řidič přesvědčí, zda nejsou poškozeny viditelné isolace na vedení zapalovačů, zejména na místech upevnění, zda je v pořádku pouzdro zapalovače, není-li poškozena isolace a zda jest suchá. V dolech s třaskavými plyny je zakázáno zkoušeti zapalovač nebo svíčky.

(1) Řidič lokomotivy se při nastoupení směny přesvědčí, jsou-li naplněny nádržky na pohonnou látku a chladicí vodu a je-li lokomotiva namazána.

(2) Pokud je to bez rozebrání stroje vnější prohlídkou možné, přesvědčí se jsou-li ventily čisté, zda těsně uzavírají a zda správně působí zatěžovací pružiny.

(4) U lokomotiv Dieselových se řidič přesvědčí, je-li v pořádku čerpadlo pohonné látky a nádrž na stlačený vzduch.

(5) Ucpávky a těsnění musí býti všude bezvadné, nikde nesmí unikati pohonná látka, olej nebo voda. Hlavně se musí řidič přesvědčiti, nevytéká-li někde pohonná látka netěsnými spoji nebo následkem poškození některé části stroje, na př. nalomením přívodní trubice pohonné látky a pod.

(6) Řidič prohlédne a podle potřeby se postará o doplnění zásoby pohonné látky a chladicí vody, která nesmí nikdy klesnouti pod stanovenou nejnižší mez, aby válce motorů a výfukové plyny byly dobře chlazeny. Užívá-li se oběhového vodního čerpadla, prohlédne je, není-li na něm viditelných poškození nebo závad.

(7) Též se přesvědčí, jsou-li drátěná síta nebo desková chránítka, filtry na přívodních trubkách i na výfuku čisté a neporušené, není-li ucpán odtokový otvor z výfukového hrnce. Zároveň se přesvědčí o celkovém stavu stroje.

(1) Před uvedením lokomotivy v chod, musí se řidič přesvědčiti, je-li spojka vysunuta na chod na prázdno a lokomotiva zabrzděna. Pak připraví stroj pro spuštění a spustí jej podle příslušných podrobných provozních předpisů, vydaných závodní správou pro příslušný druh lokomotivy a obsahující též předpisy o způsobu používání pomůcek při spouštění studeného motoru a způsobu plnění nádržek stlačeným vzduchem, je-li lokomotiva touto nádrží vybavena.

(2) Ručně smí motor roztáčeti jen řidič lokomotivy nebo jeho pomocník, který byl řádně poučen o nebezpečí zpětného vymrštění kliky.

(3) U stroje se samočinným mazáním se řidič přesvědčí, zda toto zařízení bezvadně pracuje.

(4) U oběhového vodního čerpadla zjistí řidič jeho správnou činnost na volném konci zpětného vodního vedení.

(5) Je-li motor chladný, je nutno jej po krátkou dobu rozehřáti chodem naprázdno, aby se řádně promazaly veškeré třecí plochy (písty, ložiska, ozubená soukolí a pod.).

(6) Po uvedení stroje do chodu všímá si řidič, zda jde stroj bez mimořádných nárazů, které by nasvědčovaly vadě nebo poruše některé části stroje. Pak uzavře všechna dvířka plechového krytu stroje.

(1) U lokomotiv poháněných spalovacími motory nesmí se kouřiti, ani užívati otevřeného světla.

(2) Na lokomotivě musí býti snadno dosažitelný ruční hasicí přístroj a kusy husté látky nebo jiné pomůcky (kamenný prach, písek a pod.), určené správou závodu k hašení ohně. Ruční hasicí přístroj na lokomotivě musí býti stále udržován ve stavu schopném provozu.

(3) K hašení ohně musí býti umístěny na místech, jež jsou řidiči a průvodčím známa a asi 50 m od sebe vzdálena, nádoby s pískem nebo s kamenným prachem a obsahem nejméně po 20 kg.

(2) Řidiči lokomotiv jezdících v místech se zvýšeným nebezpečím musí se podrobiti zvláštní zkoušce a to i tehdy, když již složili normální zkoušku řidičů důlních lokomotiv. Zkouší je zástupce obvodního báňského úřadu ze znalosti příslušných předpisů, z všeobecných znalostí o třaskavých plynech a z toho, nač je dbáti při dopravě lokomotivami v dolech s třaskavými plyny.

(3) Jednou ročně buďtež lokomotivy a příslušná zařízení (vozovny, nádržkové vozy, přečerpací zařízení, hasicí zařízení a pod.) prohlédnuty znalcem, který není zaměstnancem dotčeného závodu. Při tom jest vzíti a na obsah CO přezkoušeti vzorek výfukových plynů podle § 118, odst. 3.

a) o prohlídkách bezpečnostních zařízení lokomotivy,

(2) Jednou za měsíc musí odborník, ustanovený vedoucím závodu, prohlédnouti přečerpací zařízení pohonných látek a příslušné hadice. Výsledek prohlídky se poznamená do služební knihy o lokomotivě.

(1) Při čtrnáctidenních prohlídkách lokomotivy je třeba zároveň vyčistiti všechny začazené součásti stroje.

(4) Výsledky indikačních pozorování třeba běžně zaznamenati do pochůzkové knihy. Výsledky chemických rozborů buďtež zapisovány do příslušných záznamů, nebo uloženy v závodní kanceláři.

b) o udržování bezpečnostních zařízení lokomotivy,

c) podle čeho řidič lokomotivy pozná, že obsah metanu ve větrech stoupl nad přípustnou mez a jak si má při tom počínati,

Tyto služební předpisy schvaluje ústřední báňský úřad.
d) o přípustné době chodu motoru na prázdno u lokomotiv projíždějících důlními díly se zvláštním větráním.

(3) Nejméně jednou měsíčně se musí provésti rozbor výfukových plynů každé lokomotivy, která je v provozu, na obsah kysličníku uhelnatého. Vzorek je třeba vzíti přímo z výfuku při největším počtu obrátek, a to při plném zatížení a při chodu na prázdno. Zjistí-li se, že je ve výfukových plynech více než 0.2% kysličníku uhelnatého (CO), nutno ji z provozu vyřaditi. Do provozu je možno ji opět zařaditi teprve po odstranění závady. Než se tak stane, musí býti znovu stejným způsobem vzat a na obsah CO prozkoumán vzorek výfukových plynů. Braním vzorků a prováděním rozborů budiž pověřena osoba věci znalá, neodvislá od provozu lokomotiv.

(2) V dolech s třaskavými plyny musí se trati denně prozkoumati indikátorem. Zjistí-li se při tom na trati fukače, musí býti jízda lokomotivami poháněnými spalovacími motory zastavena, pokud se závada neodstraní. Stejně jest si počínati, obsahuje-li větrní proud na konci trati 1.5% nebo více třaskavých plynů, nebo jde-li o místa se zvýšeným nebezpečím množství metanu větší než bylo úředně povoleno, nebo bylo-li zjištěno místní nahromadění třaskavých plynů v tomto množství.

(1) V dolech s třaskavými plyny musí se nejméně jednou za měsíc provésti rozbor větrního proudu procházejícího prostorami, v nichž se těží lokomotivami poháněnými spalovacími motory, na třaskavé plyny. Vzorek je třeba vzíti v době a na místě pro obsah třaskavých plynů v provozu nejnepříznivějším, které určí správa závodu. Bylo-li rozborem zjištěno, že vzorek obsahuje véce než 0.5%, nebo, jde-li o místa se zvýšeným nebezpečím, že je ve větrech množství metanu větší, než bylo úřadem povoleno, musí býti doprava lokomotivami zastavena, pokud se větrání tratí neupraví.

(2) Mimo vozovnu nesmí řidič ponechati lokomotivu bez spolehlivého dozoru. Nemůže-li řidič po směně odevzdati lokomotivu osobně svému nástupci, musí ji uzamknouti do vozovny.

(1) Není-li lokomotiva v provozu, musí býti uschována v uzamčené vozovně. V tomto případě nesmí řidič nikdy opomenouti uzavříti přívod pohonné látky z nádrže do motoru.

(3) Je-li správkárna spojena přímo s vozovnou, nemusí od sebe býti ohnivzdorně odděleny.

(2) Pro podzemní správkárny lokomotiv platí obdobná ustanovení jako pro vozovny. Pohonné látky v nich nesmějí býti přechovávány.

(1) Opravy na lokomotivách, při nichž mohou unikati hořlavé pohonné látky nebo povstati jiskry, jako na př. opravy nádržky, potrubí a čerpadla pro pohonné látky splynovače, válců, ventilů, elektrických částí zapalovače, ssacích a výfukových trubek, smějí se konati zpravidla jen na povrchu. Čištění splynovače a jiné menší opravy na lokomotivě smějí se konati i v důlní vozovně nebo ve zvláštní správkárně, ale jen když je stroj zastaven a uzavřen přívod pohonné látky.

(2) Při nevolnosti je řidič povinen lokomotivu zastaviti a hlásiti to nejbližšímu dozorci, jenž se postará, je-li třeba, o náhradního řidiče a dá prohlédnouti lokomotivu osobou věci znalou, zda nejde o vadu na lokomotivě.

(1) Při každé přestávce v provozu, v níž řidič lokomotivu opustí, jakož i při jiných přestávkách v těžbě delších než 5 minut, budiž motor úplně zastaven uzavřením přívodu pohonné látky a lokomotiva zabrzděna. Totéž platí i při nebezpečí požáru. V důlních dílech se zvláštním větráním smí motory lokomotivy běžeti na prázdno nejvýše 3 minuty. Při přestávkách kratších než 5 příp. 3 minuty stačí přistaviti motor na nejnižší obrátky a lokomotivu zastaviti uvolněním spojky a přitáhnutím brzdy.

(4) Filtr ve vedení k nassávání vzduchu, jakož i destičkové chraniče musí býti udržovány stále čisté. Destičkový chranič ve výfukovém vedení musí býti denně vyčištěn nebo vyměněn za vyčištěný.

(3) Vychází-li silný kouř z výfuku, musí býti lokomotiva ihned zastavena a vada hlášena k opravě.

(2) Vedení pro vstřikovou vodu musí býti alespoň jednou za 4 týdny propláchnuto. Při tom budiž přezkoušeno zařízení, kterým se motor samočinně zastaví, ustane-li přítok vstřikové vody.

(1) Chladicí zařízení výfukových plynů musí míti vždy dostatek vody. Při vstřikovém chlazení výfuku je třeba dbáti, aby otvory pro chladicí vodu nebyly ucpány.

(2) Mazací kroužky musí býti upraveny a nastaveny tak, aby se při chodu stroje vždy točily.

(1) V mazacích přístrojích, ložiskách, mazničkách atd. musí se olej a mazivo vždy včas doplniti.

(8) Je-li nebezpečí, že v lokomotivě zamrzne voda, musí ji řidič vypustiti z nádrže a ze všech chladicích prostorů motoru.

(7) Řidič musí ihned hlásiti k opravě každou vadu, kterou zpozoroval na chladicím zařízení stroje, pokud ji sám neodstranil.

(6) Bylo-li opomenuto pustiti chladicí vodu na motor, nesmí býti dodatečně otevřen přítok vody na horký stroj, ale je nutno motor zastaviti a vyčkati, až sám pomalu vychladne.

(5) Nádrž pro chladicí vodu musí býti alespoň jednou týdně vypláchnuta a nově naplněna vodou. Chladicí prostory u motoru nutno podle potřeby občas vyčistiti.

(4) V přestávkách provozu lokomotivy musí se řidič přesvědčiti, neklesla-li hladina vody v chladiči pod nejnižší stanovenou hranici. Při každém příjezdu do náraziště přesvědčí se řidič o stavu vody v chladiči.

(3) V chladiči musí státi voda alespoň 10 cm nad vyústěním přívodního potrubí ohřáté vody do chladiče.

(2) Při odpařovacím chlazení nesmí vodní hladina klesnouti pod dovolenou mez.

(1) Při oběhovém (průtokovém) chlazení nesmí voda v nádrži vříti.

(1) Ve služebních předpisech vydaných podle § 95 pro dopravu Dieselovými lokomotivami v místech se zvýšeným nebezpečím, musí býti mimo jiné tato ustanovení:

(5) O výsledku zkoušek podle odst. 3 a 4 vydá znalec osvědčení, které musí býti uschováno na závodě ve zvláštní sbírce po dobu nejméně 3 let. Opis osvědčení budiž předložen obvodnímu báňskému úřadu. O provedení zkoušky se učiní záznam do služební knihy o lokomotivě.

(4) Prohlídky a zkoušky podle předcházejícího odstavce musí býti provedeny též před prvním uvedením lokomotivy do provozu.

(3) Na tlakoměrech musí býti označen červenou značkou nejvýše přípustný provozní tlak. Vzduchové nádržky musí býti vybaveny zařízením k připojení kontrolního tlakoměru.

(2) Na vzduchových nádržkách musejí býti tlakoměry a pojistné ventily.

(1) Nádržky a vzduchová potrubí na lokomotivě musejí snésti bez trvalé deformace tlak, převyšující o 50 % nejvyšší přípustný provozní tlak.

(4) Pojistné ventily musejí býti tak nastaveny, aby při překročení nejvýše přípustného tlaku působily. Řidič nesmí o své újmě měniti nastavení pojistných ventilů. Pojistné ventily musí býti opatřeny zámky nebo plombami.

(2) Způsob a postup prací při plnění lokomotivy musí býti přesně určen ve služebních předpisech. U každé plnicí stanice musí býti vyhláška správy závodu, předpisující, kde mají stát osoby při plnění lokomotivy.

(3) Po skončeném plnění musí býti plnicí stanice uzamčena.

(1) Lokomotiva budiž při plnění stlačeným vzduchem postavena u plnicí stanice do takové polohy, aby se zamezilo přílišné prohýbání nebo natahování plnicí trubky.

(1) Řidič lokomotivy se při nastoupení směny přesvědčí, jsou-li těsné veškeré spoje ventilů a trubek, jsou-li ucpávky a těsnění všude bezvadné a jsou-li písty a rozvodová šoupátka v dobrém stavu. Při netěsnostech nesmí se přitahovati spojovací šroubení trubek, pokud jsou pod tlakem. Také se nesmí uvolniti ucpávkové šrouby hlavního a plnicího ventilu, pokud je tlak v hlavních nádržích.

(3) Zařízení pro spouštění lokomotivy smí řidič uvésti v činnost jen se svého stanoviště na lokomotivě.

(2) Dále musí řidič přezkoušeti pojistné ventily, zda řádně působí.

(1) Při jízdě musí řidič pozorovati tlakoměr na pracovní nádržce. Přestoupí-li tlak v pracovní nádržce červeně vyznačenou hodnotu na tlakoměru, aniž působil příslušný pojistný ventil, musí to řidič hlásiti ihned dozorci.

(3) Jeví-li se v pracovní nádrži přetlak i po dolití oleje, musí se tlak škrtiti hlavním uzavíracím ventilem, dokud se neopraví nebo nevymění redukční ventil.

(2) Uniká-li pérovou komorou redukčního ventilu vzduch nebo stoupne-li tlak v pracovní nádrži nad přípustnou výši, takže její pojistný ventil začne působiti, musí řidič dolíti olej k mazání těsnících kroužků redukčního ventilu. Šroub, uzavírající otvor, kterým se olej nalévá, se však nesmí uvolniti, pokud je pod ventilem stlačený vzduch.

(3) Jednou za rok musí býti lokomotiva na povrchu důkladně prohlédnuta a vyčištěna (bez rozebrání) ve všech částech. Při tom se přezkouší podle kontrolních tlakoměrů všechny tlakoměry na lokomotivě a přiměřeně se nastaví redukční a pojistné ventily.

(1) Při čtrnáctidenních prohlídkách lokomotivy jest třeba přezkoušeti pojistné ventily a vypustiti vodu sraženou ve vzduchových nádržích a v ostatních prostorách lokomotivy.

(2) Jednou měsíčně dlužno vyčistiti výfuk a trubky ohřívače vzduchu pokud jsou přístupny.

(4) Vedoucí závodu určí ke konání prohlídek osoby věci znalé, jejichž jména musí býti zaznamenána do služební knihy o lokomotivě.

(5) Jednou za 5 roků se podrobí nádržky a vzduchová potrubí na lokomotivě předepsané úřední prohlídce a tlakové zkoušce zkušebním komisařem parních kotlů. S tlakovou zkouškou se spojí přesné měření případně vzniklé trvalé deformace zkušebním tlakem. Správnost odečtení tlaku na tlakoměru tlakového čerpadla musí býti přezkoušena spolehlivým kontrolním tlakoměrem.

(1) Úklonnými drahami podle tohoto nařízení rozumějí se svážné a šikmé výtahy.

(2) Svážnou jest rozuměti dopravní zařízení, kterým se zpravidla spouštějí plné vozíky na úklonné trati dolů, zatím co prázdné jsou vytahovány v opačném směru buď převahou vozů plných nebo vyrovnávacím závažím, při čemž se přebytečná energie odbrzďuje.

(3) Šikmým výtahem jest rozuměti dopravní zařízení, kterým se zpravidla plné vozíky vytahují vrátkem nebo rumpálem po úklonné trati. Podzemní šikmý výtah je nazýván úpadnice.

(4) Úklonné dráhy s lanem (řetězem) nekončitým jsou nazývány úklonné lanové (řetězové) dráhy.

(1) Neužívá-li se podstavníku nebo nekončitého lana, buďtež na úklonných drahách pod zhlavím a pod nárazišti mezipater, pokud se z nich těží, zřízeny pohyblivé závory. Tyto závory musí býti umístěny tak daleko pod plošinou, aby při zavřené závoře mohlo býti přes klony na nakloněnou trať vsunuto těžené břemeno, jehož je třeba k uvedení dopravního zařízení do pohybu.

(2) Závory pod zhlavím musí býti tak sestrojeny, aby je mohl vrátkař (brzdič) obsluhovati se svého stanoviště.

(3) Závory smějí se teprve tehdy otevříti, když jsou vozíky připjaty k lanu, vsunuty na nakloněnou trať a lano napjato.

(4) Přechod s plošiny přes klony na úklonnou dráhu musí býti pozvolný a nesmí býti tvořen stykem kolejnic.

(1) Ústí-li úklonná dráha do jiné chodby, po které se průběžně těží, je třeba zabezpečiti její úpatí objížďkou (ochozem), nárazní hrází a pod. Od tohoto opatření lze upustiti jen, je-li vhodnými prostředky, na př. stálou obsluhou po dobu těžebních úkonů na úklonné trati spolehlivě zajištěno, že se na trati bezprostředně pod úklonnou drahou nebude procházeti nebo projížděti.

(2) Koleje úklonných drah nemají přecházeti v jinou dopravní cestu tak, aby mohly na ni nahodile přejeti vozy s úklonné dráhy. Nelze-li se tomu vyhnouti, nutno alespoň zabezpečiti po dobu dopravy koleje na vhodném místě uzávěrou.

(1) Otevírati závory bez důvodu je zakázáno.

(2) Kdo závoru otevřel nebo ji nalezl otevřenou, musí ji uzavříti.

(3) Narážeči musí se při odchodu se směny přesvědčiti, jsou-li všechny závory na úklonných drahách a na příchodech k nim uzavřeny.

(4) Je-li některá závora poškozena, takže se nedá uzavříti, musí býti opravena. Pokud se tak nestalo, musí se přístup k úklonné dráze jinak vhodně uzavříti (závěrou kolejnic, výstražným křížem a pod.). Je-li poškozena závora pod zhlavím úklonné dráhy, nesmí se na této dráze dopravovati, pokud nebyla závora opravena.

(1) Na úpadnici teprve připravované či prodlužované smí se dopravovati mimo případ v odst. 2 teprve, když se pracující z předku uchýlili do bezpečného úkrytu.

(2) Musejí-li se dělníci při ražení úpadnice v době těžby zdržovati v předku, budiž pracoviště zajištěno závorou nebo nárazovou hrází tak silnou, aby bezpečně zadržela případně ujevší vůz. V tomto případě smí býti dále použito k dopravě pouze lan o nejméně 8násobné počáteční bezpečnosti, při čemž průměr drátů lana nesmí býti větší než 1/550 poloměru bubnu, na nějž se lano navíjí. Alespoň stejnou bezpečnost musí míti i všechny části závěsu lana. V přiměřených lhůtách, které stanoví vedoucí závodu, prohlédne a přezkouší se pod dohledem odborného dozorce lano v provozu zkušebním zatížením, které musí býti alespoň 3krát větší než normální provozní zatížení v klidu. O položení lana a o výsledcích těchto zkoušek musí býti vedeny záznamy.

(1) V úpadnicích budiž každý vůz nebo vlak nahoru tažený opatřen silnou, spolehlivě účinkující vzpěrnou tyčí. Sestává-li vlak z plných a prázdných vozů, musí býti poslední vůz plný.

(2) Od vzpěrných tyčí může býti upuštěno jen tehdy, jsou-li na trati, po níž jezdí vozíky do vrchu, umístěna spolehlivá zachycovací zařízení ve vzdálenostech nejvýše 30 m od sebe, při čemž nejdolejší chytadlo nesmí býti od úpatí vzdáleno více než 5 m.

(1) Aby se vozy při narážení nebo odnímání nepřevrhly nebo nezřítily, musí se podstavníky upraviti tak, aby stály správně na kolejích ve výši nárazišť.

(2) Vozy buďtež na podstavníku zabezpečeny, aby za těžby s něho nesjely.

(3) Podstavníky třeba opatřiti bezpečnou podlahou.

(1) Zakazuje se zvedati vyšinutý vozík, podstavník nebo vyrovnávací závaží, měniti jejich zařízení, krátiti nebo prodlužovati lano, jakož i prováděti opravy v úklonných drahách, pokud vozík, podstavník nebo vyrovnávací závaží nebyly spolehlivě podchyceny nebo podloženy.

(2) Vyšinuté vozíky smějí se při zvedání odpojiti od lana jen v případě nutnosti. Opustí-li voziči za účelem zvedání vozu zhlaví a úpatí úklonné dráhy, jsou povinni na přístupech k úklonné dráze vyvěsiti výstražné tabulky „Vstup do úklonné dráhy zakázán. V dráze se pracuje“.

(2) Návěští „Jeden ráz“ se smí užívati jen jako znamení k zastavení.

(1) Na všech úklonných drahách pod zemí delších než 40 m a na povrchu delších než 50 m, jakož i na drahách kratších, ve kterých se nelze voláním, klepáním nebo světlem zřetelně dorozuměti, musí býti návěštní zařízení, jimiž lze dávati z chráněného místa znamení jak ze spodních k hořejším nárazištím a k brzdiči (vrátkaři), tak i v opačném směru.

(1) S těžbou se smí zpravidla začíti, bylo-li dáno návěští k těžbě. Má-li se těžiti, aniž bylo ze spoda dáno návěští k těžbě, budiž před tím shora dáno návěští dolů a pak přiměřený čas počkáno na případnou zpětnou návěšť.

(2) Návěští k těžbě dané že spodního náraziště budiž shora opakováno, nebylo-li mu jasně porozuměno nebo po přestávce v těžbě.

(1) Zdržovati se v jízdní dráze na úklonných drahách za dopravy je zakázáno.

(2) Pracuje-li se na úklonné dráze ve směně, v níž se těží, musí se pracující dělníci s vrátkařem (brzdičem) dorozuměti a s dopravou smí býti započato teprve, když se dělníci vzdálili, a skryli na bezpečném místě. Na trať smějí opět vstoupiti teprve, když byli vrátkařem (brzdičem) vyrozuměni, že byla těžba ukončena.

(1) Sýpky na rampách buďtež opatřeny opěrami, jichž se může sýpkař spolehlivě přidržeti při vyprázdňování vozíků.

(2) Výpusti nádrží musí býti tak umístěny a zařízeny, aby osoby je obsluhující nebo mimojdoucí nemohly býti poraněny padajícími hmotami ani vyčnívajícími částmi výpustí.

(3) Uzávěry výpustí nádrží musí býti provedeny tak, aby obsluhující dělník mohl v každém případě zastaviti výtok horniny.

(1) U příkře položených pevných žlabů, jimiž hmoty prudce padají, budiž učiněno opatření, aby vypadávajícími kusy nebyl nikdo ohrožen.

(2) Výpusti nádrží a pevných žlabů musí býti v době, kdy se z nich nevypouští, zajištěny hradítkem.

(1) Nádrže a příkře uložené žlaby nemají býti během těžení úplně vyprazdňovány, nýbrž má v nich býti při výpusti vždy ponecháno něco zásoby.

(2) Po dobu sypání do prázdných nebo málo naplněných nádrží nesmí se z nich vypouštěti.

(1) Při vypouštění nesmí vozič státi přímo proti výpusti z nádrže nebo žlabu. Totéž platí i pro uvolňování ucpaných hmot tyčí nebo nosákem; dělník touto prací zaměstnaný musí vždy státi stranou.

(2) Místo pod nádrží budiž tak prostorné, aby obsluhující mohl v případě nutnosti rychle uskočiti. Před vypouštěním nechť se vozič postaví tak, aby mu vůz nepřekážel v útěku.

(3) Pokud se vozy z nádrží nebo žlabů plní, smí vozič urovnávat hmoty vhodným nářadím; rukou jen tehdy, je-li vhodné chráněna.

(1) Nádrže musí býti tak zřízeny, aby je bylo možno uvolňovati s bezpečného místa, jsou-li ucpány.

(2) Je-li nutno vstoupiti do nádrží, smí se tak díti jen shora, když se nesype a nevypouští, a je-li přítomen dozorce a vstupující osoba zajištěna ochranným pásem a lanem.

(1) Vyřadí-li se podzemní nádrže trvale z provozu a není-li k nim přístup spolehlivě zamezen, buďtež překlenuty zdivem nebo spolehlivě zakryty nebo v celé délce zasypány nehořlavými hlušinami.

(2) Užívá-li se vyřazených nádrží nadále k větrání nebo lezení, budiž přístup k nim zahražen závorou a označen výstražnou tabulkou.

(1) K zastavení spouštěného břemene musí býti jeřáby a zdvihadla opatřeny bezpečně účinkující brzdou a podle potřeby i jiným vhodným zařízením (na př. západkou). Na jeřábech musí býti též brzdy k zastavení ostatních pohybů; závaží na brzdách třeba zajistiti, aby nemohlo spadnouti, kdyby se připevňovací šrouby uvolnily.

(2) Jeřáby nebo zdvihadla s dvojím chodem musí býti opatřeny zařízením, které zamezuje, aby rychlejší chod nenastal samočinně.

(3) Na žádném strojním výtahu, zdvihadle nebo jeřábu nesmí býti břemeno spouštěno pouze vlastní vahou, nýbrž jen motorem. Přestane-li motor z jakékoliv příčiny pracovati, musí se zastaviti i klesání břemene.

(4) Vyrovnávací závaží buďtež umístěna v ochranných bezpečných vedeních.

Vyloučeny jsou řetězy s články kruhovými.
(1) Pro závěs výtahové klece smí býti užito drátěných lan, Gallových řetězů s nejméně dvěma páry lamel v každém článku, nebo spolehlivých kalibrovaných řetězů.

(2) Hnací zařízení se šroubovým kolem musí býti samosvorné, aby při prasknutí brzdy nebo při selhání pohonu se klec bezpečně a klidně sama zastavila.

(1) Mezi nejvyšším bodem klece, závěs v to počítajíc, při nejvyšší její pracovní poloze a mezi nejnižším pevným bodem, na který by klec mohla najeti, musí býti volná výška rovnající se největší dovolené rychlosti za vteřinu v metrech, nejméně však 60 cm.

(2) Dráha všech výtahů a jeřábů, jakož i příslušných koček a závěsů pro břemeno budiž v krajních polohách spolehlivým způsobem omezena. Při přímém elektrickém pohonu budiž učiněno opatření, aby při přejetí těchto krajních poloh byl elektrický proud samočinně vypjat. U všech strojních výtahů musí se pohon v nejvyšší a v nejnižší poloze klece jakož i v nejvyšší dovolené poloze vyrovnávacího závaží samočinně vypnouti.

(1) U každého výtahu musí býti jeho obsluhovateli umožněn snadný a bezpečný přístup ke všem částem výtahu, které má obsluhovati anebo na něž má dozírati.

(2) Výstup na jeřáby a do budek řidičů musí býti bezpečný. Vstup na plošinu jeřábu je dovolen toliko při vypjatém proudu. Nepovolaným budiž vstup na plošinu jeřábu a přístup k dotykovým drátům zakázán vyhláškou.

(3) Před opuštěním svého stanoviště musí řidič jeřábu vyzdvihnouti hák do výše, utáhnouti brzdy a vypnouti všechny vypínače.

(1) Dráha každého výtahu musí býti kromě otvorů pro nakládání a vykládání na všech přístupných místech se všech volných stran tak ohražena nebo jinak zabezpečena, aby byla vyloučena možnost nebezpečného přiblížení se k pohyblivým částem výtahu. Ohrazení budiž provedeno na výšku nejméně 1.8 m. Je-li ohrada z drátěné sítě, nesmí míti větší oka než 4X4 cm a drát slabší než 1.8 mm.

(2) Proti vypadnutí předmětů musí býti klece se všech stran kromě stran nakládacích ohrazeny alespoň do výše 1.8 m. U nákladních výtahů musí býti toto ohrazení provedeno tak, aby naložené hmoty nemohly nikde přečnívati.

(3) Na stranách nakládacích musí býti klec opatřena dvířky zabezpečenými proti samovolnému otevření, leč by byl výtah na nakládacích stranách po celé výšce výtahu ohrazen. Dvířka musí býti nejméně 1.8 m vysoká, buď plná nebo z drátěné sítě podle předcházejícího odstavce.

(4) Spouštěcí zařízení u nákladních výtahů budiž umístěno mimo výtahovou šachtu a opatřenou zamykatelnými dvířky.

(1) Při otevřené dopravě kladkostrojem buďtež otvory pro nakládání přiměřeně zabezpečeny, aby do nich nemohly spadnouti osoby ani dopravované předměty.

(2) Je-li takový výtah uvnitř schodiště a neměří-li jeho vzdálenost od zábradlí na schodech alespoň 50 cm, buďtež schody opatřeny proti výtahu drátěnou sítí do výše nejméně 1.8 m od odpočívadel nebo od horní hrany schodů.

(3) Podobně buďtež opatřeny výtahy ve světlících a pod.

(1) Pojezdné jeřáby s průvodčím mějtež plošiny nebo galerie bezpečně ohrazeny, aby z nich nemohli spadnouti lidé, ani jakékoliv předměty. Budka pro řidiče nechť je náležitě prostorná, dovoluje volný rozhled po pracovišti a je opatřena tak, aby řidič nemohl býti zachycen konstrukcí, podél níž pojíždí.

(2) Všechny přístupné záběry ozubených kol a náběhy hnacích lan na kotouče buďtež kryty, pokud jsou s těchto galerií nebo plošin dosažitelny.

(3) Pojíždí-li jeřáb po kolejích přes které mohou přecházeti osoby, buďtež pojízdná kola opatřena vhodnými odsunovadly a jeřáb zvukovým návěštním zařízením.

(1) Na nakládacích a vykládacích místech buďtež upravena uzavírací zařízení, která samočinně a úplně uzavřou zátyně výtahu, jakmile jeho klec je uváděna v pohyb, nebo která dovolují pohyb klece jen při uzavřených závěrách, jež lze otevříti jen tehdy, když je podlaha klece v úrovni podlahy vykládacího nebo nakládacího otvoru. Volný prostor mezi těmito uzavíracími zařízeními a mezi klecí výtahu nesmí býti větší než 10 cm. Závěry musí býti tak upraveny, aby nebylo lze prostrčiti jimi hlavu, ruku nebo nohu.

(2) Takového závěru není třeba při malých ručních výtazích pro malá břemena do 15 kg, do nichž osoby vůbec vstoupiti nemohou, je-li postaráno o to, aby dopravované hmoty nemohly z klece vypadnouti, a je-li znemožněno nebezpečné naklánění do šachty výtahu.

(3) Výtahy, chodníkové zdviže, elevátory a podobná zařízení zdvihací je upraviti tak, aby nikdo nemohl do jejich šachet spadnouti ani býti ohrožen pádem zdvihaných hmot.

(1) Na každém výtahu nebo jeřábu musí býti jeho únosnost v kilogramech zřetelně vyznačena.

(2) Břemena buďtež na jeřáb zavěšována s největší pečlivostí. Ostré hrany břemen buďtež vhodně podloženy. Břemeno nesmí býti vytahováno trhavě. Při jízdě je nutno břemeno stále pozorovati. Pohybuje-li se břemeno nad pracovištěm, jest dávati výstražné znamení. Pokud je břemeno na háku, nesmí řidič jeřáb opustiti. Stojí-li jeřáb na volném prostranství, budiž učiněno opatření, aby se nedostal samovolně do pohybu (větrem a pod).

(5) O všech provedených zkouškách buďtež vedeny pravidelné záznamy.

(4) U jeřábů a výtahů s elektrickým pohonem budiž vyzkoušeno samočinné vypjetí proudu ve všech krajních polohách výtahu, jeřábu i závěsu břemene a buďtež též prohlédnuty isolace, nejsou-li poškozeny.

(3) Před každou zkouškou nutno ústrojí výtahu, jeřábu a podobného zařízení ve všech částech náležitě vyčistiti, prohlédnouti a poklepem zjistiti, nevznikly-li v namáhaných částech trhliny; klíny, kterými jsou upevněny kliky, páky, kola a pod. buďtež utaženy, západky na svou pohyblivost vyzkoušeny a opotřebované části brzd vyměněny. Nosné řetězy i lana buďtež očištěny a prohlédnuty. Opotřebené části řetězů buďtež zavčas vyměněny.

(2) Podle stejných zásad buďtež prováděny opětné zkoušky výtahů, jeřábů a pod. Nákladní výtahy s průvodčím buďtež zkoušeny aspoň každé 3 měsíce, výtahy bez průvodčího aspoň každých 6 měsíců; u jiných zdvihadel a u jeřábů buďtež všechny namáhané části vyzkoušeny alespoň jednou do roka.

(1) Před prvním použitím výtahu, jeřábu a podobného zařízení, budiž jeho strojní a zachycovací zařízení vyzkoušeno při zatížení největším dovoleným užitkovým břemenem na bezpečnou účinnost a to odborným znalcem, kterým může býti také technicky vzdělaný zaměstnanec závodu. Nosné ústrojí budiž před prvním užitím vyzkoušeno břemenem o větší váze než je dovolené zatížení a to u nákladních výtahů s průvodčím o 100%, u nákladních výtahů bez průvodčího o 50%, u jeřábů nosnosti až 25 t o 25%, u jeřábů nosnosti větší o 10%. Zkušební břemeno nechť působí po dobu aspoň 20 minut.

(1) Na všech místech jam i šibíků, kde se narážejí a odnímají vozy, musí býti zřízená náraziště tak upravená, aby obsluha na nich mohla se díti bez nebezpečí.

(2) Náraziště musí býti dostatečně prostorná. Pokud místní poměry nevyžadují širšího průchodu, budiž aspoň po jedné straně náraziště nebo mezi řadami vozů volná šířka nejméně 50 cm.

(3) U dvoustranných nárazišť musí býti zřízeny vhodné ochozy, i když se obsluha děje jen s jedné strany.

(4) Za provozu musí býti náraziště vhodně osvětlena.

(5) Ustanovení předcházejících odstavců platí přiměřeně i pro těžení skipem.

(1) Všechny přístupy k jámě na povrchu i pod zemí, pokud nejsou uzavřeny předepsanými dvířky, musí býti zabezpečeny pažením nejméně 1.5 m vysokým, patřičně hustým a silným; zátyně na nárazištích musí býti zabezpečeny dvířky nejméně 1.25 m vysokými, do zátyně neotvíratelnými.

(2) Zátyňové uzávěry na těžních plošinách výjezdného patra jakož i na všech nárazištích kde není pravidelné obsluhy, musí se zavírati samočinně, ostatní musí býti snadno ručně ovladatelné.

(3) Spodní část pažení a dvířek musí býti do výše nejméně 80 cm tak hustá a pokud to dovolují ostatní zařízení, musí přiléhati k podlaze tak těsně, aby nic nemohlo spadnouti do jámy.

(1) Na nárazištích na nichž nejsou uzávěry samočinné, buďtež učiněna opatření, aby se nemohl do jámy zřítiti vůz vsunovaný nedopatřením do prázdné zátyně (samočinné uzávěry kolejí, pojistné háky a pod.).

(2) Na nárazištích musí býti připevněny příčné tyče nebo jiná, stejně vhodná zařízení sloužící narážečům za držadlo. Na spodku buďtež upevněny opěrné lišty proti sklouznutí do zátyně.

(3) Procházeti šachetním komínem nebo klecí je zakázáno. Tento zákaz budiž vyhlášen vývěskami na nárazištích.

b) spolehlivou brzdou,

(1) Každý těžní stroj budiž opatřen:

d) zvonkovým návěštím, které zazní, přiblíží-li se dopravní nádoba na vzdálenost nejméně 2 otáček lana na bubnu pod výjezdné patro.

c) spolehlivým hloubkoměrem,

a) uzávěrným a jízdním ventilem nebo proudovým vypínačem,

(2) Zařízení podle a) a b) musí býti obsluhovatelná se stanoviště strojníka.

(3) Za těžebních přestávek a po skončení směny budiž řídicí páka postavena do nulové polohy a těžní stroj spolehlivě zabrzděn.

(1) Užívá-li se stavítek, musí býti tak sestrojena, aby jimi mohla vyjíždějící klec snadno projeti, i když jsou uzavřena. Obsluhovací páka stavítek se zpravidla nemá samovolně pohybovati při projíždění nebo dosedání klece. Nevyhovují-li stavítka tomuto požadavku, musí býti páka chráněna tak, aby jí nemohl býti nikdo poraněn.

(2) Na mezipatrech a výjezdném patře musí býti otevřená stavítka spolehlivě uzamčena po dobu, po kterou se z těchto pater netěží.

(1) Těžní lano musí býti spojeno s klecí nebo s těžní nádobou tak, se nemohlo nahodile vypnouti. Okov musí býti opatřen kromě třmenu též pojistným závěsným řetězem nebo lanem.

(2) Stěžejní tyč klece smí býti namáhána pouze na tah a nikoli na ohyb. Toho jest dbáti zejména při dopravě a při zavěšování klece.

(1) Otevřené těžní nádoby (okovy a pod.) smí býti plněny jen na šířku ruky pod okraj. Uzavřené nádoby musí býti sestrojeny tak, aby se za jízdy neotevřely.

(2) Je-li nevyhnutelno, aby hmoty nebo náčiní přesahovaly přes okraj nádoby, musí býti svázány a vhodně upevněny, aby nemohly vypadnouti nebo se vzpříčiti.

(1) Dříví a jiné hmoty, musí býti do klece naloženy tak, aby nevypadly. Dlouhá dřeva, kolejnice a pod, buďtež zajištěny při podlaze klece proti sklouznutí, nahoře pak spolu svázány a připevněny k závěsu; krátká dřeva nebo cihly a pod. buďtež dopravovány ve vozech.

(2) Za zachování tohoto předpisu odpovídá narážeč.

(3) Dlouhé předměty dlužno dopravovati pomalu.

(1) Jámy a šibíky, hlubší než 20 m, buďtež opatřeny návěštním zařízením, jímž možno dávati návěští s míst, kde se naráží a odnímá, na výjezdné patro a pro případ potřeby i zpět. Mezi výjezdným patrem a strojovnou budiž zřízeno návěštní zařízení tehdy, jestliže se nelze mezi těmito místy jinak spolehlivě dorozuměti.

(2) Návěštní zařízení musí býti umístěna tak, aby nemohla býti uvedena náhodou v činnost.

(3) Naráží-li se současně s více těžních plošin, smí narážeč k tomu určený dáti návěští k jízdě teprve tehdy, když byl vyrozuměn od ostatních narážečů, že na jejich plošinách je k jízdě vše připraveno.

(4) Při používání zvukových návěští budiž pro znamení „Stůj“ použito výhradně jednoho úderu.

(5) Těžní stroj smí býti uveden v pohyb teprve, bylo-li dáno návěští jasně a zřetelně.

(1) Obsluha těžního zařízení narážení a odnímání vozů, plnění a vysypávání těžních nádob buď svěřena jen lidem spolehlivým a dobře obeznalým s touto prací.

(2) Jednou v těžebním dnu budiž prohlédnuto těžní zařízení. Zjištěné závady buďtež hlášeny vedoucímu závodu nebo osobě jím ustanovené; s těžbou smí býti započato teprve tehdy, když závady byly odstraněny.

(1) Podél visuté dráhy nutno v náležité vzdálenosti oklestiti, případně vykáceti stromy, aby nebyl provoz rušen anebo padajícími stromy nebo větvemi ohrožen.

(2) Dráhy, cesty, pracovní místa, dvory a budovy vzdušně křižované visutou drahou nutno chrániti ochrannými sítěmi z drátěného pletiva nebo mosty.

(3) Pro křižování elektrických vedení silnoproudých nebo slaboproudých s visutou drahou, nebo pro stavby v sousedství lanovky, jako na příklad lešení, elektrické vedení a pod., jimiž by mohl býti dotčen provoz dráhy nebo bezpečnost osob, nutno si vyžádati schválení příslušných úřadů.

(4) Pro konstrukci podpěr, ochranných mostů, základů a jiných nosných konstrukcí nutno vykonati statické vyšetření. Dimensování nutno prováděti tak, aby byla zaručena jejich stabilita, pevnost a bezpečnost při nejnepříznivějším zatížení.

(5) Nosné trámy a ochranné bednění musí býti tak dimensovány, aby vydržely provozní zatížení od lan, vozíků, vlastní váhy, váhy sněhu, ledu (nebo tlaku větru, případně dělníků s pracovním nářadím), aniž by bylo překročeno přípustné prohnutí.

(6) Pro elektrické zařízení platí příslušné předpisy ESČ.

(1) Rozdělení a poloha podpěr se určí podle poměrů území, jímž visutá dráha vede.

(2) Podpěry se postaví na zděných nebo betonových podezdívkách, do nichž se náležitě zakotví a tak upraví, aby k nim byl znemožněn přístup nepovolaným.

(3) Podpěry musí býti zřetelně očíslovány. Vyznačí se na nich též kilometrická vzdálenost od počátečního bodu visuté dráhy.

(4) Výška a vzdálenost podpěr se určí s ohledem na to, že při největším možném snížení vozu a lana a povrchem území musí zůstati vůle alespoň 2.5 m. Tuto vůli nutno zvětšiti o místní nejvyšší výšku sněhu.

(5) Výška podpěr budiž volena tak, aby bylo zabráněno vyzvednutí nosného lana z ložné botky.

(6) Rozměry základů podpěr nutno vyšetřiti pro maximální zatížení visuté dráhy a tlak větru 125 kg/m² s dvojnásobnou bezpečností, pro nezatíženou lanovku a tlak větru 250 kg/m² s 1.2 násobnou bezpečností.

c) ve statickém výpočtu podpěr jest uvažovati tlak větru 125 kg/m² a míru bezpečnosti proti zvrácení podpěr 1.5.

b) části nosných staveb namáhané tlakem lana přímo a v proměnlivém směru nutno počítati s tlakem lana o 20% zvětšeným;

a) jako vnější síly směrodatné pro výpočet se uvažují: Vlastní váha nosné konstrukce, tlak lana, váha plně naloženého vozu, vliv brzdění a najíždění vozů, tlak větru a kolísání teploty;

(7) Při výpočtu konstrukce podpěr je nutno dbáti těchto ustanovení:

(8) Konstrukci podpěr nutno náležitě zakotviti do základů. Podpěry musí býti uzemněny.

(9) Ložné botky musí míti dostatečnou délku a poloměr zakřivení ložné plochy nechť jest přizpůsoben průměru lana a drátů.

(10) Ložné botky musí býti přístupné ze zhlaví podpěr. Jejich upevnění na podpěrách musí býti bezpečné. Upevňovací šrouby nutno zajistiti proti uvolňování.

(1) Lano tažné i lana nosná musí míti přiměřenou tažnost a ohebnost.

(2) Nosná lana musí býti pevně stažena tak, aby byl jejich povrch oblý, stejnoměrný a hladký.

(3) Nosné lano dimensuje se tak, aby zatížení při přetržení lana stanovené výpočtem bylo nejméně třikrát větší než nejnepříznivější celkové napětí, které se stanoví ze součtu napětí v tahu působících v podélném směru lana a napětí v ohybu vyvozených v příčném směru. Za tažné síly nutno uvažovati mimo napínací závaží všechny odpory tření v ložiskách lan. Namáhání vyvozená zrychlováním a zpožďováním nutno dosaditi do výpočtu nejnepříznivějšími hodnotami. Bezpečnost lana během provozu musí býti trvale nejméně 2.5 násobná.

(4) Nosná lana nutno napnouti napínacími závažími volně visícími tak, aby nejmenší napnutí nosného lana za provozu činilo alespoň 50násobek největšího tlaku kola.

(5) Tažná lana musí míti okrouhlý tvar a uvnitř konopnou duši.

(6) Tažné lano se dimensuje tak, aby jeho zatížení při přetržení bylo nejméně 4X tak velké jako celkové napětí v nejnepříznivějším případě. Bezpečnost lana během provozu musí býti trvale nejméně 3.5 násobná.

(7) Tažné lano musí míti i za nejnepříznivějších napětí alespoň trojnásobnou bezpečnost proti klouzání na kotoučích v poměru ke skutečnému největšímu tahu.

(8) Všechna lana musí býti úředně přezkoušena dříve, než jich bude užito při stavbě a provozu visuté dráhy.

(9) Všechna lana nutno náležitě uzemniti.

(1) Stavba vozíků musí býti provedena tak, aby byla zaručena bezpečnost provozu. Hmoty užité ke stavbě vozíků smějí býti namáhány tak, aby byla zachována bezpečnost nejméně pětinásobná.

(2) Pojistné uzávěry excentricky zavěšených vozových skříní musí působiti bezpečně a spolehlivě. Závěs musí býti upraven tak, aby umožňoval volný pohyb vozové skříně ve směru nosného lana. Závěr nechť má spolehlivé opatření, aby se při vykolejení nezřítil vůz na trať.

(3) Veškerá ložiska pohonu, kladky, pohyblivé části kočky, oběžné čepy pojízdných kol a ústrojí, pohyblivé části spínacího zařízení, jakož i nosná a tažná lana buďtež řádně mazány. Při mazání a prohlížení nosných lan může zaměstnanec, k tomu určený, po lanovce pojížděti ve zvláštním vozíku, náležitě upraveném.

(4) Pro zařízení, rozměry a osvětlení stanic visutých drah, zajištění napínacího zařízení, jakož i dávání návěští, platí dále obdobné ustanovení §§ 14, 54, 56, 57, 58 a § 59, odst. 4, tohoto nařízení.

(1) Vedoucí závodu po slyšení zástupce závodní rady určí správce provozu visuté dráhy, který na dráhu dozírá a řídí její provoz. Správcem provozu smí býti jen osoba spolehlivá a úředně zkoušená. Zkouší ho obvodní báňský úřad ze znalosti zařízení visuté dráhy, její správné a bezpečné obsluhy, bezpečnostních předpisů a provozního řádu. Za nepřítomnosti správce provozu visuté dráhy řídí provoz jeho zástupce, který musí býti správcem provozu poučen o všech pracích do té míry, aby mohl provoz bezpečně říditi.

(2) Visutá dráha musí býti obsluhována lidmi spolehlivými a zaškolenými, kteří jsou obeznámeni se zařízením lanovky, působením jednotlivých součástí a s ustanoveními provozního řádu.

(3) Pro provoz visuté dráhy vydá vedoucí závodu provozní řád, jejž schvaluje úřad, který provoz povolil. Schválený provozní řád musí býti vyvěšen ve stanicích dráhy. Bez schváleného provozního řádu nesmí býti provoz visuté dráhy zahájen.

(2) Mezi kolejemi položenými vedle sebe musí zůstati mezi nejširšími vozy nebo lokomotivami volný prostor nejméně 50 cm.

(1) V lomech, odklizech a na odvalech jest na tratích s dopravou lokomotivami přípustný sklon kolejí zpravidla 40 mm/m.

(3) Pražce musí Iežeti po celé délce pevně.

(4) Vedou-li koleje nad dutinami, u nichž hrozí nebezpečí proboření, musí býti — pokud podle místních poměrů není nutné zajištění důkladnější — koleje pro dopravu lokomotivami, jakož i koleje pro rýpadla podloženy přiměřeně dlouhými podklady.

(1) Do vlaku pro odvoz hmot budiž vložen potřebný počet vozíků s brzdami, aby mohl býti v každém místě trati spolehlivě zastaven. Toto ustanovení neplatí pro dopravu důlními vozy.

(2) Každý vlak musí býti doprovázen průvodčím, který má návěštní praporek a píšťalku, za tmy pak svítilnu.

(3) Strojvůdce je povinen dbáti, aby byly výhybky správně postaveny; je-li vlak lokomotivou tlačen, má tuto povinnost průvodčí.

(4) Brzdař smí jeti jen na plošině brzdného vozu, kterou musí udržovati vždy v čistotě.

(5) Vyskakovati na lokomotivu a vozy za jízdy jest zakázáno. Seskakovati s nich za jízdy je dovoleno jen při nebezpečí.

(2) Na přejezdech přes cestu, při silnějších změnách spádu a v prudkých zatáčkách, budiž rychlost snížena.

(3) K místům, kde se vyklápí, musí vlak dojížděti s obzvláštní opatrností, při čemž smí lokomotiva jeti jen tam, kde bylo předem zjištěno, že spodek dráhy je již úplně usazen a pevný.

(1) Největší přípustná rychlost dopravy na drahách o sklonu větším než 5⁰ (87 mm/m) jest 3 m/vt., je-li vlak tažen, a jen 1.5 m, je-li vlak tlačen. Na tratích o menším sklonu činí táž rychlost 5 m, je-li vlak tažen, a 3 m, je-li tlačen.

(4) Na úsecích trati o stoupání větším než 17 mm/m nesmějí zároveň jeti dva vlaky nebo více.

(1) Na vhodných místech buďtež umístěny vývěsky s návěštími potřebnými k provozu.

(2) U rýpadel musí býti vývěskou zakázáno prodlévati přímo před sypným zařízením, jakož i procházeti mezi těžnými vozy a rýpadlem a stěnou a vůbec zdržovati se v dosahu výložníku a lžice, po případě v dosahu korečkového ramene.

(1) Posunem podle tohoto nařízení jest rozuměti posunování železničních vozů ve směru kolejí lidskou silou, tažnými zvířaty nebo strojem, jakož i přeřazování vozů s koleje na kolej otáčidlem nebo posuvnou.

(2) Krátkým posunem se rozumí posunování železničních vozů ve směru kolejí na délku jednoho vozu.

(1) Při posunu musejí býti stále po ruce v dostatečném množství zarážky, podkladné klíny, brzdné sochory a pod.

(2) K výstupu na vozy musejí býti po ruce žebříky nebo podobné pomůcky.

(3) Dělníci jsou povinni těchto pomůcek používati.

(2) Pokud jsou železniční vozy v pohybu, jest zakázáno je spínati a rozpínati, skákati na stupátka vozu a seskakovati s nich, lézti s jednoho vozu na druhý, procházeti mezi vozy a podlézati je, přecházeti kolej přímo před jedoucím vozem a prodlévati na střeše nebo na nákladu pohybujícího se vozu.

(1) Osoby, zaměstnané při posunu, nesmějí choditi v koleji, podlézati stojící železniční vozy a zdržovati se v prostoru, do nějž zasahují jazyky posuven.

(3) Nepovolaným osobám je zakázáno prodlévati i na seřadišti železničních vozů.

(2) Dělníci pracující při posunu a nakládání železničních vozů, nesmějí míti hlavu tak zahalenou, aby jim to překáželo v dobrém poslechu a v rozhledu.

(1) Železniční vozy smějí býti posunovány, přeřazovány a odváženy, až když bylo dáno výstražné znamení.

(2) Při současném posunování několika vozů odděleně na téže koleji nutno mezi nimi zachovávati přiměřenou vzdálenost.

(1) Při posunu musí u koleje, po které se posunuje, dávati pozor jeden zaměstnanec, který dává pokyny pro posun. Musí státi tak, aby trať přehlédl co nejdále a co nejlépe. Při přeřazování železničních vozů posuvnou, když přeřazovaný vůz zabraňuje řidiči volný rozhled, musí dávati pozor i ve směru jízdy posuvny.

(2) Posunují-li se vozy tažnými zvířaty nebo motorickými vozidly jedoucími mimo kolej, budiž použito tažných řetězů nebo tažných lan alespoň 2.5 m dlouhých. Tažná zvířata buďtež vedena stále rukou a pokud možno mimo kolej. Při takovém posunu musí býti zaměstnán kromě vodiče tažného zvířete nebo řidiče motorového vozidla ještě jeden dělník pro zastavení jedoucích vozů vhodnými prostředky.

(1) Při ručním posunu smějí posunovači jití jen na podélné straně vozu a nesmějí kráčeti v kolejích nebo mezi vozy.

(3) Při strojním posunování nekončitým lanem budiž přípojka zaklesnuta na vůz tak, aby se nemohla vysmeknouti. Používati tažného lana k dávání znamení (na př. tlučením na ně a pod.) není dovoleno.

(2) K dohledu při posunu musí býti určen způsobilý dozorce, dokonale znalý předpisů a místních poměrů.

(1) Při posunu smějí býti zaměstnány pouze osoby vyhovující smyslovými schopnostmi, vyškolené a průkazně poučené o předpisech pro posun.