8. Doprava lanovými a řetězovými drahami.

§ 51

Jsou-li lana (řetězy) podle vnějších známek tak opotřebená, že jejich pevnost neodpovídá největšímu normálnímu namáhání, musí býti odložena.

§ 53

U lanových a řetězových drah s úklonem 2° (35 mm/m) nebo větším musejí býti učiněna tato opatření, aby ujevší vozíky byly zadrženy:

§ 58

Stanice pod zemí, které jsou ve směně stále obsluhovány, musí býti zvláště tam, kde se vozíky připínají a odpínají stále dostatečně osvětleny neoslnivými lampami pevnými nebo přenosnými. Na jiných stanicích postačí k osvětlení vlastní lampa obsluhujícího dělníka. Pro osvětlení stanic na povrchu platí předpis § 14.

§ 60

Pro dopravu nádob tažených po počvě (saně) předním a zadním lanem platí předpisy §§ 50—59 pokud to vyžaduje povaha věcí.

(1) Lanovou (řetězovou) drahou podle tohoto nařízení jest rozuměti každé zařízení, jímž se dopravují svrchním nebo spodním nekončitým lanem (řetězem) nebo lanem a protilanem nebo předním a zadním lanem vozíky po kolejích.

(2) Pro úklonné lanové dráhy platí kromě ustanovení této hlavy příslušná ustanovení uvedená v hlavě 11 o dopravě úklonné.

(3) Pro visuté dráhy platí ustanovení zvláštní (hlava 15).

(1) Směr a úklon lanových a řetězových drah musí býti tak volen, aby co nejlépe vyhovoval dopravním podmínkám, to jest, aby se pokud možno čelilo vypojení vozíků nebo jejich vyšinutí, případně převržení, zejména na místech, kde se sklon mění. Dráha nesmí míti takové záhyby, aby nastalo převržení vozíků lanem (řetězem). Nelze-li těmto podmínkám vyhověti, jest nutno zapojiti průjezdné stanice, nebo použíti pomocných zařízení, na př. vodicích kolejí, odtlačných válečků, samočinného projíždění záhybů a pod.

(2) Připojují-li se vozíky na lano nebo řetěž ve skupinách společným unášečem, musí býti vzájemné spojení vozíků provedeno tak, aby bylo možno projeti každý záhyb, aniž by bylo třeba vozíky rozpojovati.

(3) U lanových drah s úklonem 2° (35 mm/m) nebo větším se nesmí užívati k upevňování vozů k težnému lanu vázacích řetízků.

a) Nejsou-li vozíky opatřeny vzpěrnými tyčemi, musí býti na trati, po níž jezdí vozíky do vrchu, umístěna zachycovací zařízení ve vzdálenostech nejvýše 30 m od sebe.

b) Podobné zařízení musí býti zabudováno též na trati, po níž vozíky sjíždějí, nejsou-li vozíky samy opatřeny zachycovacím zařízením. Není-li upadající trať delší než 100 m, musí býti alespoň jedno takové zařízení ve vzdálenosti nejvýše 20 m od jejího spodku, při větší délce musí býti zachycovacích zařízení přiměřeně více.

(1) V místech, která jsou určena k obsluze lanové (řetězové) dráhy, musí se kotouče a kladky, jsou-li umístěny níže než 1.8 m nad spodkem místa obsluhy, zajistiti proti bezděčnému dotyku na př. bedněním, laťovím, pevnými sítěmi, dírkovaným plechem a pod.

(2) Vodicí lanové kladky a kotouče a jejich nosná konstrukce musí býti na podzemních tratích až do výšky 1.8 m nad spodkem chodby natřeny jasně vynikající barvou. Nátěr musí býti podle potřeby obnovován.

(3) Zavěšené lanové kotouče na manipulačních stanicích buďtež podchyceny tak, aby nespadly, poškodí-li se jejich čepy nebo ložiska.

(4) Kotouč napínacího zařízení musí býti v krajních polohách tak zajištěn, aby nemohl vyběhnouti ze svého vedení.

(1) S každého místa lanové a řetězové dráhy musí býti možno návěštním zařízením dáti znamení k zastavení pohonu.

(2) Při krátkých drahách (pod zemí do 40 m) může býti dáno návěští voláním nebo světlem, je-li podle místních poměrů správné dorozumění tímto způsobem spolehlivě zaručeno.

(1) Před každým uvedením pohonného stroje do chodu musí býti dáno na všech stanicích návěští, že doprava začíná.

(2) Byla-li doprava zastavena návěštím „Stůj“, smí býti stroj uveden v chod jen na předepsané znamení osobou, která dala stroj zastaviti, anebo dozorčím orgánem, když byl zjistil příčinu zastavení. Musí býti postaráno o to, aby strojníku u pohonu bylo zřejmo, odkud bylo návěští dáno.

(3) Návěští „Jeden ráz“ smí se užívati jen jako znamení k zastavení.

(1) Stanice lanových a řetězových drah musí býti tak prostorné, aby šířka volné mezery pro obsluhu podél boků nebo mezi vozíky stojícími na sousedních kolejích byla alespoň 50 cm.

(2) Na stanicích lanových a řetězových drah budiž lano (řetěz) vedeno tak, aby nemohlo při nahodilém průvěsu nebo při zavěšování vozů zachytiti jiné vozíky stojící ve stanici.

(3) Stanice nesmějí býti přeplňovány vozy. Na vjezdu a výjezdu stanic budiž průchod vždy volný.

(1) Vedoucí závodu určí po slyšení zástupce závodní rady v poučení, kde mají býti unášeče na vozech umístěny, jakož i jak si jest počínati při připínání vozíků.

(2) K nahazování lana do vidlic třeba užívati háků, nádlanic a pod. Ke vtlačování lana do vidlic nesmí se užívati železných předmětů.

(3) Tyto ochranné prostředky, jakož i pomůcky pro zadržení vozíků, musí býti připraveny v dostatečném počtu v každé stanici.

(4) Mezi jednotlivými vozíky nebo jejich skupinami nutno udržovati pravidelné vzdálenosti, které určí vedoucí závodu dolu po slyšení zástupce závodní rady. U lanovek s nepřetržitým chodem musí býti zřízena v každé stanici, v níž se vozy k lanu (řetězu) připínají, vzdálenostní návěštidla.

(5) Připínati vozíky mimo stanici lanovky (řetězovky), zvedati vyšinuté vozíky, prováděti opravy a pod. na trati smí dělník jen, byla-li doprava zastavena na jeho návěští.