Díl1
DOPRAVA.
Visuté dráhy.
1. Dopravní nádoby.
§ 1
(1) Vagony, vozíky a jiné dopravní nádoby musí býti sestrojeny a udržovány v takovém stavu, aby jejich používání nebylo spojeno s nebezpečím.
(2) Ložiska a čepy dopravních nádob musí býti stále dobře namazány.
(3) Spoje dopravních nádob mezi sebou nebo s pohonným zařízením (lokomotivou, lanem a pod.) musí býti bezpečně ovladatelné tak silné, aby spolehlivě vydržely největší namáhání, kterému bývají obvykle při dopravě vystaveny a musí býti tak sestrojeny, aby se nemohly samovolně rozpojiti nebo uvolniti. Zejména buďtež spojky vozíků tak zařízeny, aby při správném konání práce nebyl přiražením vozíků ohrožen kdo je spíná nebo rozpojuje, a aby v jízdě nezachytávaly o části výhybek a pod.
(4) Dvířka dopravních nádob musí býti tak zajištěna, aby se samovolně neotevřela. V otevřené poloze musí býti dvířka spolehlivě zachycena (opřena), aby se nahodile nesklopila.
(5) Zařízení pro umístění známky na vozíky buď upraveno tak, aby jím nikdo nebyl nahodile zraněn.
§ 2
(1) Výklopné vozíky a pánve musí býti tak zařízeny, aby stály pevně na kolejích a nepřevrhly se při dopravě. Musí býti učiněno opatření, aby se při vyklápění nepřevrhl podvozek. Používá-li se vozů o větším obsahu než 2 m3, budiž při vyklápění připjat podvozek spolehlivým spojem k pevnému podkladu.
(2) Výklopné vozíky musí míti spolehlivé a pohodlně ovladatelné pojistné zařízení proti samovolnému uvolnění korby. Pojistné zařízení budiž upraveno tak, aby dělník nebyl při jeho otvírání nebo zavírání ohrožen korbou nebo vyklápěnými hmotami.
§ 3
Vozíky s čelnými stěnami, kterých se používá třeba jen občas k ruční dopravě podzemní, musí býti opatřeny na obou čelech prostornými, na hranách zaoblenými a uvnitř vozu řádně chráněnými otvory pro ruce (kapsami) nebo držadly. Držadla musí býti k vozíku trvale připevněná, vhodně umístěná, rukou zplna uchopitelná a musí míti v místě uchopení vůli alespoň 45 mm. Stejné opatření musí míti vozíky, jichž se používá k ruční dopravě na povrchu, jestliže by bylo nebezpečné držeti vozíky shora, na př. v místech nízkých nebo při plnění vozů kusovým materiálem přes okraj korby.
2. Dopravní cesty.
§ 4
(1) Dopravními cestami podle tohoto nařízení jsou všechny cesty na povrchu i pod zemí, jimiž se — byť i jen občas — dopravují hmoty jakýmkoliv způsobem.
(2) Tratí se rozumí ona část dopravní cesty, v níž se dopravuje po kolejích nebo po laně.
§ 5
Dopravní cesty musí býti v době dopravy dostatečně prostorné a v takovém stavu, aby doprava po nich byla bezpečná, zejména musí býti zabezpečeny proti pádu hornin nebo jiných předmětů s výše položených míst.
§ 6
(1) Trati buďtež vedeny co možná přímo, bez zbytečných změn úklonu. Změny úklonu buďtež pozvolné. Oblouky trati nechť mají dostatečně velké poloměry zakřivení a přiměřené převýšení vnějších kolejnic.
(2) Kolejnice v obloucích trati musí býti zahnuty podle jejich zakřivení.
§ 7
(1) Jestliže trať křižuje cesty pro pravidelnou chůzi osazenstva a veřejné cesty nebo vede osadami a veřejnými místy vůbec, budiž učiněno zajištění závorami, zvláštními přechody nebo jiným vhodným opatřením, pokud příslušný povolovací úřad nestanoví jinak.
(2) Trati, které se křižují nebo sbíhají, musí býti vzájemně tak zajištěny, aby při náležité opatrnosti nemohlo dojíti k srážce.
§ 8
(1) Probíhá-li dopravní cesta nad jinou dopravní cestou, cestou určenou pro chůzi, pracovištěm, osadou a veřejným místem vůbec, musí býti učiněna taková opatření, aby nebyli ohroženi lidé pod ní ani dopravními nádobami ani padajícími hmotami.
(2) Dopravní mosty, povaly, lešení a pod. musí býti opatřeny po celé šířce pevnou, dostatečně těsnou podlahou, a jsou-li výše než 1.5 m nad zemí, na všech volných stranách pevným zábradlím. V místech, kde pod nimi lidé chodí, budiž u spodku zábradlí upevněna průběžná, alespoň 10 cm vysoká obruba, pokud příslušný povolovací úřad nestanoví jinak. Pro železniční mosty platí ustanovení mostního řádu.
(3) Na okrajích nákladišť, na nichž se děje doprava ve vozech bez kolejí, musí býti dobře připevněny silné obruby nejméně 5 cm vysoké, aby vozíky nemohly sjeti.
§ 9
(1) Rozměry kolejnic, vzdálenost pražců a upevnění kolejnic na pražcích musí odpovídati jejich provoznímu zatížení. Je nepřípustné vzpírati kolejnice krajinami, prkny a pod. Koleje, včetně výhybek, přípojek a odboček musí býti udržovány v pořádku, i když slouží dopravě jen přechodně.
(2) Na hlavních těžních chodbách, na tratích se strojní dopravou, a na tratích, u nichž je spád větší než 3° (52 mm/m), musí býti kolejnice vzájemně spojeny spojkami.
§ 10
(1) Plošiny, točnice a výhybky musí býti položeny pevně.
(2) Správná poloha točnic a posuven budiž spolehlivě zajistitelná.
§ 11
(1) Koleje vedoucí na odval nebo skládku buďtež na konci opatřeny zařízením k zadržení vozíků. Zařízení nesmí ohrožovati dělníky, ani jejich práci ztěžovati.
(2) Koleje přesahující konec odvalu nebo skládky buďtež bezpečně podepřeny.
(3) Koleje k vyklápění vozů nesmí se klásti příliš blízko svahu.
§ 12
Konec trati budiž podle místních poměrů vhodně chráněn proti nebezpečnému přejetí vozů.
§ 13
Vyklápědla musí býti postavena tak, aby se dala obsluhovati s bezpečného místa. Dělníci nesmějí se stavěti proti směru vyklápění.
§ 14
Na povrchu musí býti za tmy postačitelně osvětleny stálým světlem alespoň ty části dopravních cest, kde se lidé zdržují (na př. náraziště, stanice, vchody a pod.), jakož i stále tmavé úseky dopravní cesty. K osvětlení ostatních částí těchto cest a všude pod zemí musí míti všichni, kdož tam mají co činiti, vhodné svítilny.
3. Opatření při nakládání a skládání hmot a při dopravě.
§ 15
(1) Na dopravních cestách smějí se hmoty nakládati a vykládati jen v místech dostatečně prostorných a při tratích zpravidla jen v úsecích vodorovných. Místa určená k pravidelnému nakládání a vykládání musí býti k tomu vhodně upravena.
(2) Nakládá-li se do vozu nebo vykládá-li se z něho na trati, musí býti učiněno opatření, aby dělníci při tom zaměstnaní nebyli ohroženi dopravou na ostatní části trati.
(3) Kde je nebezpečí ujetí nebo nahodilého posunutí, musí býti dopravní nádoby při nakládání nebo vykládání zajištěny.
(4) Na dopravní nádoby v pohybu je zakázáno nahazovati jakékoliv předměty nebo je s nich shazovati.
§ 16
(1) Do dopravních nádob smí se zpravidla nakládati nejvýše množství, pro které jsou určeny a sestrojeny.
(2) Hmoty dopravované na vozících třeba naložiti tak, aby s nich nespadly, na nic nenarazily a nečinily svou polohou vůz tak vrátký, že by se mohl převrátiti nebo vyšinouti s kolejí.
§ 17
(1) Pro dopravu dlouhého důlního dříví, trub, luten, kolejnic, žlabů a pod., třeba použíti zpravidla zvláštních, k tomu účelu sestrojených vozů.
(2) Dopravované dlouhé nebo oblé předměty musí býti vhodně zajištěny, aby nemohly spadnouti; jinak musí býti přenášeny nebo posunovány.
(3) Pro pravidelnou dopravu těžkých předmětů (bedny, sudy, bubny a pod.) do sklepů a jiných nízko položených místností nebo z nich, musí býti upraveno bezpečné spouštěcí zařízení (spouštěcí šachty s kladkostroji, svážné dráhy a pod.).
(4) K dopravě žhavých hmot musí býti užito nádob k tomu způsobilých. Osoby u nich zaměstnané musí býti chráněny proti popálení.
§ 18
Líhy nebo trámy užívané při nakládání a skládání těžkých břemen buďtež zabezpečeny tak, aby se nahodile ani nesesmekly ani nepřeklopily. Při tom buďtež i dopravní nádoby podle potřeby zajištěny proti náhodnému překlopení. V zimě buďtež líhy a trámy zbaveny ledu a sněhu a posypány pískem, popelem nebo podobně.
§ 19
(1) S vyklápěním vozů se smí započíti, až když vozy stojí.
(2) Stoupati při vyklápění vozů na podvozky je zakázáno.
§ 20
(1) Kde by se stojící vozy mohly rozjeti působením vlastní tíže nebo nahodilým vnějším popudem, musí býti proti tomu vhodným způsobem zajištěny. Takové zajištění je nutné vždy, stojí-li vozy na dopravních cestách s větším spádem než 10 mm/m. Na tratích s úklonem větším než 2° (35 mm/m) nemají býti zpravidla vozy shromažďovány.
(2) Stojí-li na trati několik vozů za sebou, musí býti řádně zabrzděn nebo podložen alespoň jeden, stojící nejníže ve spádu koleje.
§ 21
Vozíky, jež se mají společně dopravovati, musí býti navzájem účelně sepjaty. Ručně spínati a rozpínati vozíky jest dovoleno jen, když vozy stojí. Dělnici nesmějí při tom mezi vozíky vstupovati ani se mezi ně nahýbati.
§ 22
(1) K zvedání vyšinutých vozíků musí býti připraveny na hlavních stanicích a na jiných vhodných, vozičům známých místech trati zvedací páky (sochory), podkladky a pod. Dozorce nebo osoba jím pověřená musí dohlížeti, aby byly uvedené pomůcky pohotově v dostatečném počtu a v použivatelném stavu.
(2) Vyšinutý vozík smí se zvedati teprve tehdy, když byl zajištěn proti ujetí. Je-li na trati v nebezpečné blízkosti více vozíků, musí býti i tyto zajištěny. Na úklonných drahách musí býti před zvedáním vyšinutého vozíku lano napjato.
4. Vrátky a brzdidla.
§ 23
(1) Vrátky a brzdidla musí býti tak sestrojeny a udržovány, aby jejich používání nebylo spojeno s nebezpečím. Nesmí jich býti užíváno pro větší namáhání, než pro které jsou stavěny.
(2) Jejich ložiska a čepy musí býti stále dobře namazány. Jejich hřídele a osy musí býti zabezpečeny, aby nemohly vyskočiti.
(3) Řídicí zařízení musí býti tak konstruováno a v takovém stavu, aby umožnilo jemné ovládání vrátků a v případě nebezpečí jeho okamžité zastavení.
§ 24
(1) Vrátky a brzdidla musí býti bezpečně zakotveny. Zakotvení musí se častěji prohlížeti.
(2) Brzdné kotouče (žabky, kačeny) musí míti dvojí, na sobě nezávislé upevnění.
§ 25
(1) Navinování lana na buben budiž tak upraveno, aby nebylo třeba říditi je ručně. Je-li to výjimečně nutno, budiž k tomu užito delšího háku a pod.
(2) Pokud by někdo mohl býti spadnutím bubnu ohrožen (při poškození čepu nebo ložiska a pod.), musí býti bubny proti tomu zabezpečeny.
§ 26
(1) Páky výsuvných spojek vrátků musí býti opatřeny pojistným zařízením, aby se spojka nemohla samočinně uvolniti.
(2) Užívá-li se dvojčitého vrátku k těžení jen jedním lanem, musí býti učiněno opatření, aby nebyl nikdo ohrožen lanem druhým nebo jeho závěsem.
(3) Věnce vrátkových bubnů musí býti tak vysoké, aby navinuté lano se nesesmeklo s bubnu. Lano musí býti tak dlouhé, aby na bubnu zůstaly nejméně 3 otočky lana, je-li dopravní nádoba na něj zavěšená ve spodní krajní poloze.
§ 27
(1) Brzdidla musí býti opatřena brzdou, která umožňuje jízdu jen nadlehčením závaží (odlehčovací brzda).
(2) Alespoň jednu odlehčovací brzdu musí míti též vrátky poháněné jinou než lidskou silou, používá-li se jich při dopravě svislé nebo na úklonných drahách.
(3) U odlehčovacích brzd je zakázáno zavěšovati nebo trvale podpírati brzdné páky v odlehčené poloze.
§ 28
(1) Brzdy vrátků a brzdidel musí býti tak účinné, aby byly s to zastaviti největší přípustné břemeno při pravidelné dopravě, i když je v nejnepříznivější poloze.
(2) Brzdy buďtež zařízeny tak, aby teplo vzniklé brzděním nepůsobilo nebezpečné zvýšení teploty.
(3) Brzdné pásy musí býti zajištěny proti sklouznutí s brzdného kotouče.
(4) Ložiska čepů brzdných bubnů buďtež vždy přístupna.
§ 29
Ruční vrátky s rumpály musí býti opatřeny kromě pojistného roubíku též rohatkou se spolehlivou západkou. U dvojčinných ručních vrátků a rumpálů musí býti rohatky se západkami pro oba směry dopravy.
§ 30
(1) Stanoviště brzdiče (vrátkaře) musí býti dostatečně prostorné a tak upravené, aby mohl brzdu (vrátek) pohodlně ovládnouti s bezpečného místa, musí býti spolehlivě osvětleno tak, aby světlo neoslňovalo brzdiče a aby brzdič viděl přijíždějící vůz.
(2) U stabilních vrátků a brzdidel buďtež učiněna potřebná ochranná opatření, aby nikdo nemohl přijíti mezi lano a buben (mříž, síť, zapažení a pod.).
(3) Je zakázáno podlézati nebo přelézati bubny a kotouče vrátků a brzdidel a těžní lana v chodu, jakož i zdržovati se v prostoru mezi lany.
§ 31
Obsluhu vrátků a brzdidel lze svěřiti jen spolehlivým osobám o ní poučeným a zcela obeznalým s ovládáním a zařízením stroje. Jejich pokynů při dopravě nutno dbáti.
§ 32
(1) Brzdič (vrátkař) se musí na počátku směny a častěji i za směnu přesvědčiti, zda dopravní zařízení jím obsluhované je v pořádku.
(2) S dopravou se smí započíti teprve po odstranění případných nedostatků, které by mohly ohroziti bezpečnost.
§ 33
Má-li se vrátkař od stroje vzdáliti, musí stroj a pohon zajistiti tak, aby se vrátek nemohl rozjeti sám, ani aby jej nemohla v chod uvésti nepovolaná osoba. Zejména musí vrátkař před opuštěním svého stanoviště uzavříti přívod energie.
5. Návěštní zařízení a výstražné tabulky.
§ 34
(1) Návěštní zařízení musí býti tak sestrojena a umístěna, aby jejich používání nebylo spojeno s nebezpečím.
(2) Zjistí-li se na návěštním zařízení vada nebo poškození, musí obsluhující osoba ihned zjednati nápravu sama, nebo hlásiti to nejbližšímu dozorci. Dokud zařízení nebylo opraveno, smí se dopravovati jen, je-li bezpečnost jinak spolehlivě zajištěna.
§ 35
(1) Kde se užívá návěštního zařízení, musí býti umístěny na nárazištích svislých a šikmých dopravních cest, na těžních stanicích, na přechodech tratí, u dopravních strojů a pod. vývěsky vysvětlující význam zavedených návěští.
(2) Tyto a jiné vývěsky musí býti trvanlivé, vhodně umístěny a stále dobře čitelné.
§ 36
Za správnost návěští odpovídá ten, kdo je dal. Zneužití návěštního zařízení je trestné.
6. Doprava ruční.
§ 37
(1) Břemena musí býti nošena tak, aby jimi nikdo nemohl býti poraněn. Osoby nesoucí břemena, kterými by mohl býti někdo ohrožen, musí upozorňovati na sebe voláním, procházejí-li místem, kde není volného rozhledu.
(2) Dopravuje-li dělnictvo do dolu a z něho své náčiní samo, musí býti jednotlivé kusy spolehlivě dohromady svázány; zpravidla však budiž pracovní náčiní do dolu a z něho dopravováno stejným způsobem jako hmoty.
(3) K přenášení těžkých břemen musí býti přiděleno tolik dělníků, aby mohli nésti břemeno bez nebezpečí pro sebe i pro své okolí.
(4) Zvedají-li nebo skládají-li břemeno dva nebo více dělníků, musí se tak díti na povel; u těžkých břemen musí jej dávati osoba stojící mimo.
(5) Oblé těžké předměty (kmeny, trouby, lutny, sudy a pod.) smějí býti ukládány jen na místa k tomu určená a přizpůsobená a musí býti zajištěny, aby se s hromady nesvalily.
§ 38
(1) Ruční doprava na vozících je zpravidla dovolena jen na tratích o úklonu do 3° (52 mm/m).
(2) Výjimečně je přípustna až do 5° (87 mm/m), avšak jen tehdy, nepřesahuje-li část trati s úklonem přes 3° délku 20 m. Při spouštění dolů musí se vozík vhodně brzditi.
§ 39
(1) Všude pod zemí, na povrchu pak na tratích, kde není volného rozhledu (v obloucích, v úzkých místech a pod.), smějí voziči jezditi za sebou ve vzdálenosti nejméně 20 m.
(2) V záhybech, v místech, kde trať upadá, na výhybkách, v podzemí u větrných dveří, na povrchu pak i na tratích, kde není volného rozhledu, musí vozič jeti pomalu. U větrných dveří a v záhybech pod zemí a na povrchu, kde není volného rozhledu, musí vozič kromě toho upozorňovati na sebe voláním, není-li jiného výstražného zařízení.
(3) Na křižovatkách a odbočkách, kde dráha přechází do jiné těžní trati, kudy jezdí také jiní voziči, musí voziči jeti pomalu a přesvědčiti se, je-li vjezd volný. Podle místních poměrů buďte na takových místech zřízeny uzávěrky kolejí nebo učiněna jiná bezpečnostní opatření.
(4) Na stojící vozíky nebo vlak musí se najížděti zvolna.
§ 40
V neosvětlených prostorách a na povrchu za tmy, v mlze a pod., musí míti vozič při ruční dopravě ssebou světlo, které umístí tak, aby je viděly osoby jdoucí nebo jedoucí proti němu.
§ 41
Je zakázáno naskakovati na vozíky, voziti se na nich, choditi při dopravě před nimi nebo nechati je při ruční dopravě samovolně jeti.
§ 42
(1) Vozíky se smějí toliko tlačiti, nikdy však táhnouti, leda v nutných případech při těžbě do vrchu.
(2) Odtlačování jednotlivých vozíků nebo částí rozpojeného vlaku od vozů ponechaných v klidu smí se díti jen pákou nebo uchopením vozů se strany.
§ 43
Dělníci mladší 16 let a dělnice mladší 18 let nesmějí, vyjma zaučování, dopravovati vozíky.
7. Doprava koňmi.
§ 44
Šířka chodeb, v nichž se dopravuje koňmi, budiž taková, aby po jedné straně vozíků byla volná prostora alespoň 40 cm široká. Kde jsou úkryty ve vzdálenostech nejvýše 50 m od sebe, postačí volná mezera alespoň 30 cm široká. Vedle nebo uprostřed koleje musí býti dobře schůdná cesta pro vozku.
§ 45
Při dopravě vlaku koněm musí jíti vozka zpravidla vpředu nebo vedle koně. Pouze při dopravě prázdných vozíků na povrchu smí si sednouti na první vozík, je-li tento opatřen sedátkem a brzdou, musí však koně držeti na oprati.
§ 46
Všude pod zemí, na povrchu pak za tmy na tratích, které nejsou jasně osvětleny, musí vozka choditi se světlem. Veze-li se, musí lampu zavěsiti na první vozík.
§ 47
Zlých, lekavých a plašících se koní nesmí se používati pro dopravu vozíků.
§ 48
(1) Kůň smí býti do vlaku zapřažen teprve tehdy, když jsou vozíky seřazeny a bezpečně mezi sebou sepjaty. Přípřežní závěs musí býti tak upraven, aby se nemohl samovolně odepnouti.
(2) Vypřáhati se smí toliko, když vlak stojí. Není-li vypřažený kůň držen za opratě, musí býti uvázán, aby neutekl.
(3) Vozíky se smějí připínati k vlaku jen, když vlak stojí. Kůň může při tom zůstati zapřažen, je-li první vůz bezpečně podložen.
(4) Při zvedání vyšinutých vozíků nutno vždy koně vypřáhnouti.
§ 49
(1) V obloucích, v místech, kde trať upadá, na výhybkách, v podzemí u větrných dveří, na povrchu pak i na tratích, kde není volného rozhledu, musí vozka jeti pomalu. U větrných dveří a v záhybech pod zemí a na povrchu, kde není volného rozhledu, musí vozka kromě toho upozorňovati na sebe voláním, není-li jiného výstražného zařízení.
(2) Kde toho vyžaduje spád trati, musí býti vlaky vybaveny pomůckami k brzdění.
8. Doprava lanovými a řetězovými drahami.
§ 50
(1) Lanovou (řetězovou) drahou podle tohoto nařízení jest rozuměti každé zařízení, jímž se dopravují svrchním nebo spodním nekončitým lanem (řetězem) nebo lanem a protilanem nebo předním a zadním lanem vozíky po kolejích.
(2) Pro úklonné lanové dráhy platí kromě ustanovení této hlavy příslušná ustanovení uvedená v hlavě 11 o dopravě úklonné.
(3) Pro visuté dráhy platí ustanovení zvláštní (hlava 15).
§ 51
Jsou-li lana (řetězy) podle vnějších známek tak opotřebená, že jejich pevnost neodpovídá největšímu normálnímu namáhání, musí býti odložena.
§ 52
(1) Směr a úklon lanových a řetězových drah musí býti tak volen, aby co nejlépe vyhovoval dopravním podmínkám, to jest, aby se pokud možno čelilo vypojení vozíků nebo jejich vyšinutí, případně převržení, zejména na místech, kde se sklon mění. Dráha nesmí míti takové záhyby, aby nastalo převržení vozíků lanem (řetězem). Nelze-li těmto podmínkám vyhověti, jest nutno zapojiti průjezdné stanice, nebo použíti pomocných zařízení, na př. vodicích kolejí, odtlačných válečků, samočinného projíždění záhybů a pod.
(2) Připojují-li se vozíky na lano nebo řetěž ve skupinách společným unášečem, musí býti vzájemné spojení vozíků provedeno tak, aby bylo možno projeti každý záhyb, aniž by bylo třeba vozíky rozpojovati.
(3) U lanových drah s úklonem 2° (35 mm/m) nebo větším se nesmí užívati k upevňování vozů k težnému lanu vázacích řetízků.
§ 53
U lanových a řetězových drah s úklonem 2° (35 mm/m) nebo větším musejí býti učiněna tato opatření, aby ujevší vozíky byly zadrženy:
a) Nejsou-li vozíky opatřeny vzpěrnými tyčemi, musí býti na trati, po níž jezdí vozíky do vrchu, umístěna zachycovací zařízení ve vzdálenostech nejvýše 30 m od sebe.
b) Podobné zařízení musí býti zabudováno též na trati, po níž vozíky sjíždějí, nejsou-li vozíky samy opatřeny zachycovacím zařízením. Není-li upadající trať delší než 100 m, musí býti alespoň jedno takové zařízení ve vzdálenosti nejvýše 20 m od jejího spodku, při větší délce musí býti zachycovacích zařízení přiměřeně více.
§ 54
(1) V místech, která jsou určena k obsluze lanové (řetězové) dráhy, musí se kotouče a kladky, jsou-li umístěny níže než 1.8 m nad spodkem místa obsluhy, zajistiti proti bezděčnému dotyku na př. bedněním, laťovím, pevnými sítěmi, dírkovaným plechem a pod.
(2) Vodicí lanové kladky a kotouče a jejich nosná konstrukce musí býti na podzemních tratích až do výšky 1.8 m nad spodkem chodby natřeny jasně vynikající barvou. Nátěr musí býti podle potřeby obnovován.
(3) Zavěšené lanové kotouče na manipulačních stanicích buďtež podchyceny tak, aby nespadly, poškodí-li se jejich čepy nebo ložiska.
(4) Kotouč napínacího zařízení musí býti v krajních polohách tak zajištěn, aby nemohl vyběhnouti ze svého vedení.
§ 55
(1) S každého místa lanové a řetězové dráhy musí býti možno návěštním zařízením dáti znamení k zastavení pohonu.
(2) Při krátkých drahách (pod zemí do 40 m) může býti dáno návěští voláním nebo světlem, je-li podle místních poměrů správné dorozumění tímto způsobem spolehlivě zaručeno.
§ 56
(1) Před každým uvedením pohonného stroje do chodu musí býti dáno na všech stanicích návěští, že doprava začíná.
(2) Byla-li doprava zastavena návěštím „Stůj“, smí býti stroj uveden v chod jen na předepsané znamení osobou, která dala stroj zastaviti, anebo dozorčím orgánem, když byl zjistil příčinu zastavení. Musí býti postaráno o to, aby strojníku u pohonu bylo zřejmo, odkud bylo návěští dáno.
(3) Návěští „Jeden ráz“ smí se užívati jen jako znamení k zastavení.
§ 57
(1) Stanice lanových a řetězových drah musí býti tak prostorné, aby šířka volné mezery pro obsluhu podél boků nebo mezi vozíky stojícími na sousedních kolejích byla alespoň 50 cm.
(2) Na stanicích lanových a řetězových drah budiž lano (řetěz) vedeno tak, aby nemohlo při nahodilém průvěsu nebo při zavěšování vozů zachytiti jiné vozíky stojící ve stanici.
(3) Stanice nesmějí býti přeplňovány vozy. Na vjezdu a výjezdu stanic budiž průchod vždy volný.
§ 58
Stanice pod zemí, které jsou ve směně stále obsluhovány, musí býti zvláště tam, kde se vozíky připínají a odpínají stále dostatečně osvětleny neoslnivými lampami pevnými nebo přenosnými. Na jiných stanicích postačí k osvětlení vlastní lampa obsluhujícího dělníka. Pro osvětlení stanic na povrchu platí předpis § 14.
§ 59
(1) Vedoucí závodu určí po slyšení zástupce závodní rady v poučení, kde mají býti unášeče na vozech umístěny, jakož i jak si jest počínati při připínání vozíků.
(2) K nahazování lana do vidlic třeba užívati háků, nádlanic a pod. Ke vtlačování lana do vidlic nesmí se užívati železných předmětů.
(3) Tyto ochranné prostředky, jakož i pomůcky pro zadržení vozíků, musí býti připraveny v dostatečném počtu v každé stanici.
(5) Připínati vozíky mimo stanici lanovky (řetězovky), zvedati vyšinuté vozíky, prováděti opravy a pod. na trati smí dělník jen, byla-li doprava zastavena na jeho návěští.
(4) Mezi jednotlivými vozíky nebo jejich skupinami nutno udržovati pravidelné vzdálenosti, které určí vedoucí závodu dolu po slyšení zástupce závodní rady. U lanovek s nepřetržitým chodem musí býti zřízena v každé stanici, v níž se vozy k lanu (řetězu) připínají, vzdálenostní návěštidla.
§ 60
Pro dopravu nádob tažených po počvě (saně) předním a zadním lanem platí předpisy §§ 50—59 pokud to vyžaduje povaha věcí.
9. Doprava pohyblivými žlaby a pásy.
§ 61
(1) Pohyblivé žlaby (dále žlaby) a jejich motory musí býti sestrojeny a kladeny tak, aby se jejich součástí netřely o počvu (spodky) nebo o výdřevu a pod., a aby při jejich chodu nevznikal zbytečný hluk.
(2) Žlaby musí býti kladeny tak, aby jejich chod byl klidný a aby jimi nepropadávala drť a prach z dopravovaných hmot.
(3) V místech, kde se přechází, buďtež pohyblivé části žlabového motoru kryty pažením, přemostěním a pod.
§ 62
(1) Pásové soupravy musí býti co nejpečlivěji stavěny do přímky. Pás musí býti napnut tak, aby na pohonných válcích neklouzal.
(2) Pásové konstrukce, které se pravidelně nepřenášejí a zůstávají delší dobu na jednom místě, buďtež kladeny na podkladní špalíky nebo zavěšovány, aby mohl býti odstraňován uhelný prach pod nimi nahromaděný a kontrolovány spodní válečky.
(3) Je-li nebezpečí samovolného pohybu pásu, musí býti jeho pohonné zařízení opatřeno spolehlivě účinkující brzdou nebo západkou.
(4) Při dopravě podzemní musí býti všechny pásy, na povrchu pak alespoň ty, jichž se užívá k dopravě hmot, které na pásu ulpívají, opatřeny vhodným stíračem.
(5) V podzemních chodbách s dopravou pásovou se zakazuje současná pravidelná doprava vozová. Při dopravě nepravidelné buďtež učiněna vhodná bezpečnostní opatření.
§ 63
Přesypávání dopravovaných hmot z jedné žlabové nebo pásové soupravy do druhé, jakož i přesypovou výšku v těchto místech, jest omeziti na nejmenší míru.
§ 64
(1) Dopravní pásy musí býti v místech, kde nabíhají na pohonné a vratné válce, chráněny pažením nebo pod. proti nahodilému dotyku tak, aby se předešlo úrazům (zachycením údů, části oděvu nebo jiných předmětů).
(2) Žlabové závěsy musí býti takového druhu, aby jimi nemohl býti někdo poraněn.
§ 65
(1) Žlaby a pásy, obzvláště nemají-li postranních obrub nesmějí se přeplňovati.
(2) Děravé žlaby a pásy nutno včas opraviti nebo vyměniti.
(3) Podél žlabů a pásů a u jejich pohonných stanic musí býti udržován pořádek a čistota, zejména se tam nesmí rozlévati olej a pohazovati lehce zápalné látky (třísky, koudel a pod.). Spadlé těživo musí býti běžně odstraňováno. Důlní dřevo, náčiní a jiné hmoty nesmějí býti skládány těsně k žlabům a pásům.
§ 66
U motorů, žlabů a pásů, jakož i na jiných vhodných, lehce přístupných a dělníkům známých místech žlabové soupravy musí býti pro případ ohně stále pohotově nádoby s pískem nebo kamenným prachem v množství nejméně po 20 kg.
§ 67
(1) Žlaby a pásy v chodu nesmějí se ani opravovati ani čistiti.
(2) Odchýlí-li se pás od podélné osy, smí se vyrovnávati, nelze-li jinak, i za chodu. Vedoucí závodu po slyšení zástupce závodní rady určí způsob, jak se má toto vyrovnání prováděti.
(3) Čistí-li se pásy stlačeným vzduchem, musí býti učiněno opatření, aby nebyl nikdo ohrožen zvířeným prachem a drtí. Na uhelných dolech s nebezpečným uhelným prachem a v uhelných třídírnách nesmí se pásy čistiti stlačeným vzduchem.
§ 68
Nelze-li se spolehlivě dorozuměti voláním, klepáním nebo světlem, musí býti podél žlabů a pásů zřízeno návěštní zařízení, aby se mohlo dáti s kteréhokoliv místa návěští k jejich zastavování.
§ 69
(1) Pohony žlabů a pásů smějí obsluhovati jen osoby, které dozorce k tomu určil a zvlášť poučil, jak si mají počínati.
(2) Vzdálí-li se tyto osoby na delší dobu, musí žlaby a pásy zastaviti a zajistiti spouštěcí zařízení, aby je nikdo nemohl spustiti.
(3) Žlaby a pásy smějí se uvésti do pohybu jen zvolna a za několik vteřin po předchozím návěští (na př. smluveným klepáním na potrubí, žlaby a pod.).
(5) Největší přípustná rychlost pásové dopravy jest 1.4 m/vt. Největší přípustná rychlost při dopravě spodními pásy v rubáních jest 0.7 m/vt.
(4) Na pás nesmí býti sypáno, pokud není v chodu.
§ 70
(1) Dozorci nebo jimi k tomu zvláště určené osoby musí v každé směně prohlédnouti motory žlabů a pásů, jsou-li správně umístěny a jsou-li v pořádku.
(2) Obsluhovači žlabů a pásů musí se několikráte za směnu přesvědčiti, zda se třením příliš neoteplují jednotlivé součástky pohonného zařízení a zda se pod žlaby nebo pásy nehromadí uhlí nebo jiné hořlavé látky. Poslední z těchto prohlídek musí býti provedena na konci směny po zastavení motoru.
(3) Zjištěné závady musí býti ihned odstraněny.
10. Doprava lokomotivami na úzkokolejných drahách.
a) Ustanovení společná pro všechny druhy lokomotiv.
§ 71
(2) Na tratích, kde se těží lokomotivami, není dovolena zároveň jiná doprava, vyjma nutné seřaďování vozů.
(1) Doprava lokomotivami pod zemí je přípustna jen s povolením báňských úřadů a pouze na tratích schválených. Toto povolení uděluje zpravidla obvodní báňský úřad, v místech se zvýšeným nebezpečím v dolech s třaskavými plyny, ústřední báňský úřad. Za místa se zvýšeným nebezpečím podle tohoto ustanovení se považují důlní prostory, v nichž obsah metanu ve větrním proudu přesahuje 0.5%, dále prostory se zvláštním větráním (separátním nebo speciálním) a dále prostory, větrané proudem, který prošel byť i jen částečně pracovními předky s takovým vývinem metanu, že obsah metanu v proudu odcházejícím z těchto předků při vyústění na trať může dosáhnouti 1.5% nebo více. V místech se zvýšeným nebezpečím je přípustna jedině doprava lokomotivami vzduchovými nebo Dieselovými.
(3) Používá-li mužstvo při pravidelné chůzi do díla nebo z něho podzemní trati, po níž se dopravuje lokomotivou, musí býti těžba lokomotivou po dobu pravidelné chůze zastavena.
(7) V každé směně, v níž se lokomotivou dopravuje, budiž lokomotivová trať prohlédnuta dozorcem. Zjištěné závady musí býti včas odstraněny.
(6) Důlní prostory, kterými projíždějí lokomotivy, musí se tak větrati, aby se v nich nemohly nahromaditi škodlivé (třaskavé, jedovaté, dusivé) plyny.
(5) Výhybky buďtež řiditelny pákami, zajištěnými závažím. Výhybek s rovnými jazyky se nesmí používati.
(4) Průjezdní průřez má býti pokud možno stejnoměrný a nemá býti náhle zmenšován. Kde se tomu nelze vyhnouti, musí býti předměty, jimiž se náhle zmenšuje průjezdní průřez (potrubí křižující trať, vyčnívající ventily a pod.), pokud by mohly ohroziti chodce nebo jedoucí osoby, natřeny jasně vynikající barvou. Nátěr musí býti podle potřeby obnovován.
§ 72
(3) Nepovolaným osobám je vstup do vozoven zakázán. Vývěska s tímto zákazem budiž umístěna na vnější straně dveří vedoucích do vozoven.
(1) Ve vozovnách musí býti udržován pořádek a čistota; rozlité mazadlo budiž ihned pečlivě vytřeno a vysušeno. Je nepřípustné uschovávati ve vozovnách věci, které tam nepatří.
(2) Látky k čištění buďtež ve vozovně uskladňovány do uzavíratelných plechových schránek. Upotřebené látky buďtež shromážďovány do plechových nádob, které se musí alespoň jednou denně z dolu odstraniti.
§ 73
Vedoucí závodu určí vyhláškou, vyvěšenou ve vozovně, čas dopravy a největší počet plných a prázdných vozů, které smějí býti najednou zařazeny do vlaku.
§ 74
(4) Lokomotiva musí býti opatřena spolehlivými maznicemi.
(7) Lokomotiva musí míti tovární štítek, umístěný tak, aby byl chráněn proti poškození. Musí na něm býti tyto údaje:
b) typ,
d) tovární číslo lokomotivy a motoru,
e) výkon v ks,
f) váha pohotové lokomotivy.
a) výrobce,
c) rok výroby,
(5) Pohyblivé části motoru třeba zajistiti proti nahodilému dotyku pevnou plechovou ochrannou skříní s dostatečným počtem větracích otvorů.
(2) Lokomotiva musí míti spolehlivě působící brzdu ovladatelnou se stanoviště řidiče a zařízení k sypání písku.
(1) Sedadlo řidiče musí býti tak zařízeno, aby mohl řidič dobře přehlédnouti trať, po níž jede, aniž by se nahýbal stranou. Se sedadla musí býti možno sestoupiti na obě strany. Sedadlo řidiče musí býti kryté střechou, která musí bočně přečnívati své podpěry nejméně o 20 cm.
(3) Na lokomotivě musí býti upevněno jasně znějící výstražné zařízení (zvonec, píšťala, houkačka, siréna), ovladatelné se stanoviště řidiče.
(6) Na lokomotivě musí býti elektrické osvětlovací zařízení, k němuž přísluší na každé z obou čelných stran lokomotivy jasně svítící lampa s reflektorem s bílým nebo slabě nažloutlým světlem. Reflektory se musejí dáti zacloniti, jestliže světelnost ve vzdálenosti 10 m ve výši 1.5 m nad hlavou kolejnic převyšuje 12 luxů. Je-li zde druhé osvětlovací zařízení, jehož světelnost nepřevyšuje uvedenou hodnotu, stačí, lze-li reflektory vypnouti, místo zacloniti. V dolech s třaskavými plyny a u lokomotiv poháněných výbušnými motory i na jiných dolech musí elektrické osvětlovací zařízení vyhovovati příslušným předpisům pro doly s třaskavými plyny.
§ 75
(1) Řidiči lokomotiv smějí býti jen osoby spolehlivé a úředně zkoušené. Zkouší je obvodní báňský úřad ze znalosti zařízení lokomotiv, jejich správné a bezpečné obsluhy a ze znalosti služebních předpisů, pokud nevykonali v některém z uvedených předmětů zkoušku před jiným, k tomu povolaným úředním orgánem.
(3) Svou službu musí řidič vykonávati řádně a obezřetně a udržovati stroj v bezvadném a předpisu vyhovujícím stavu.
(2) Řidič musí dokonale znáti nejen zařízení a obsluhu, ale i okamžitý stav stroje, jejž obsluhuje a trati, po které jezdí.
§ 76
(2) Bez průvodčího se smí lokomotivami dopravovati jen na přehledných tratích bez dopravních překážek (dveře, výhybky a pod.).
(1) Řidiči lokomotivy má býti zpravidla přidělen pomocník jako průvodčí vlaku.
§ 77
(1) Střídají-li se řidiči dvou po sobě následujících směn u stroje, upozorní řidič směnu končící svého nástupce na všechny nepravidelnosti, závady nebo mimořádné případy vyskytnuvší se u stroje, ve vozovně nebo na trati. Nemůže-li řidič po směně odevzdati stroj osobně svému nástupci, musí jej uzamknouti do vozovny nebo aspoň uzamknouti pojízdné zařízení tak, aby stroj nemohl býti spuštěn, klíč odevzdá službu konajícímu dozorci nebo řidiči směnu nastupujícímu.
(2) Veškeré u stroje a na trati se vyskytnuvší nepravidelnosti a závady musí řidič koncem směny vepsati do služební knihy o lokomotivě, a to i tehdy, když je sám odstranil.
(3) Závady, ať u stroje nebo na trati, které by mohly ohroziti provoz nebo bezpečnost v příští směně, ohlásí řidič kromě toho příslušnému dozorci, který se postará o provedení opravy.
§ 78
(1) Při nastoupení služby je řidič povinen
1. nahlédnouti do záznamu svého předchůdce v knize o lokomotivě;
3. pokud nemůže tyto závady odstraniti sám před zahájením dopravy, uvědomiti o nich neprodleně příslušného dozorce.
2. přesvědčiti se prohlídkou všech přístupných částí, je-li stroj v pořádku a zaznamenati zjištěné závady do knihy o lokomotivě;
(2) Jízda smí započíti teprve, až je stroj v pořádku.
(3) Vyskytne-li se za směny u stroje nebo na trati závada, která by mohla ohroziti provoz nebo bezpečnost, musí býti jízda lokomotivou zastavena na tak dlouho, dokud závada nebyla odstraněna. Nemůže-li nebo nesmí-li podle předpisů řidič závadu odstraniti sám, hlásí to nejbližšímu dozorci nebo k tomu určenému odborníkovi.
§ 79
(1) Před spuštěním musí býti stroj řádně namazán. Lokomotiva se smí mazati, čistiti a podrobně prohlížeti, jen když je stroj v klidu; k mazání smí býti užito jen mazadel určených k tomu správou závodu.
(3) Je-li nutno v mimořádných případech lokomotivu mazati na trati pod zemí, smí se tak díti jen na místech dostatečně prostorných.
(2) Prohlížeti, mazati a čistiti lokomotivu, zvláště části za provozu nepřístupné, je dovoleno zpravidla na povrchu, pod zemí jen ve vozovnách nebo v náražích.
§ 80
Spínati a rozpojovati vozy nebo připínati a odpojovati tažný řetěz lokomotivy je zakázáno, dokud je vlak v pohybu.
§ 81
(1) Pod zemí a na povrchu za tmy nebo silné mlhy musí býti rozsvícena na přední čelné stěně lokomotivy elektrická lampa a na posledním voze vlaku nebo na zadní straně lokomotivy, jede-li sama, musí býti viditelně umístěna jasně svítící lampa s červeným sklem. Kromě toho musí míti řidič za jízdy na lokomotivě na svém stanovišti rozsvícenou přenosnou lampu.
(3) Dojíždí-li vlak k jinému stojícímu vlaku, musí se průvodčí jedoucího vlaku a není-li ho, tedy obsluhovač stanice nebo jiná k tomu určená osoba postaviti se světlem k onomu konci stojícího vlaku, k němuž se blíží vlak přijíždějící.
(2) S výjimkou posunování má býti lokomotiva zpravidla vždy v čele vlaku. Jsou-li ve výjimečných případech vozy lokomotivou tlačeny, musí býti upevněna na čelné straně vozu, který by nejdříve najel na případnou překážku, lampa se světlem bílým a vzadu na lokomotivě lampa se světlem červeným. Při posunování vozů není třeba měniti lampy.
§ 82
(1) Průvodčí vlaku a není-li ho, tedy obsluhovač stanice dává řidiči lokomotivy potřebná návěští zavoláním nebo píšťalkou, případně lampou. Tato návěští se musí shodovati s návěštími u železnic.
(2) Řidič smí vlak uvésti do pohybu, až když je úplně seřazen a všechny vozy řádně spojeny. Je-li řidiči přidělen průvodčí, smí se uvésti lokomotiva v chod teprve, když dal průvodčí zřetelné návěští.
§ 83
(2) Řidič lokomotivy musí výstražným znamením upozorniti na případné nebezpečí za jízdy na trati, zejména na nepřehledných zatáčkách, u dveří a pod.
(1) Řidič lokomotivy musí před každým uvedením lokomotivy v chod dáti výstražné znamení. Příjezd vlaku do stanice, na seřadiště, do náraziště, nebo najíždění na stojící vozy, musí řidič ohlásiti delším zvoněním, pískáním nebo houkáním.
§ 84
(3) Při rozjíždění se nesmí lokomotiva rozjeti plnou rychlostí dříve, dokud nebyly uvedeny do pohybu všechny vozy vlaku.
(2) V zákrutech trati, při projíždění větrními dveřmi a při vjíždění do konečných stanic a všude, kde není trať úplně volná a přehledná, musí býti rychlost jízdy přiměřeně zmírněna.
(1) Dopravní rychlost pro každou lokomotivu a trať určí vedoucí závodu a oznámí ji vyhláškou ve vozovně. Největší přípustná rychlost pro dopravu lokomotivou jest 5 m/vt.
§ 85
Řidič nesmí nikdy — vyjma zaučování z příkazu správy závodu — nikomu přepustiti řízení lokomotivy. Nesmí sestoupiti s jedoucí lokomotivy a musí ji stále ovládati. Spatří-li překážku, kterou musí odstraniti, musí napřed lokomotivu zastaviti a teprve potom smí sestoupiti. Není-li lokomotiva zabezpečena proti uvedení do chodu, nesmí zůstati na trati bez dohledu, ani když stojí.
§ 91
(1) Pokud se to neděje automaticky otvírá a zavírá průvodčí větrní dveře, staví výhybky a pod.; musí se při tom zdržovati v bezpečné vzdálenosti od vlaku. Je zakázáno otvírati dveře nárazem lokomotivy anebo vlaku.
(2) Je-li vlak tlačen, vjíždí-li do konečné stanice nebo do seřadiště, dojíždí-li k jinému vlaku nebo k větrním dveřím, musí se průvodčí, obsluhovač stanice nebo jiná k tomu určená osoba ubírati před vlakem. Zpozoruje-li překážku nebo nebezpečí pro osoby, dá řidiči návěští k zastavení lokomotivy.
(3) Táhne-li lokomotiva vozy řetězem po sousední koleji, nesmí se průvodčí a nikdo zdržovati mezi lokomotivou a taženými vozy.
(4) Jde-li průvodčí před vlakem nebo je-li nucen jíti podél jedoucího vlaku, musí řidič lokomotivy jeti opatrně zmenšenou rychlostí.
§ 90
(1) K zvedání vyšinuté lokomotivy musí býti užito zvedáku a dřevěných nebo železných pák. Není-li zvedák na lokomotivě, musí býti uložen na vhodném místě trati nebo ve vozovně. Stejně pohotově musí býti zvedací páky, které však — jsou-li příliš dlouhé — nesmí býti voženy na lokomotivě.
(2) Vyšine-li se lokomotiva, smějí se zdvihací nástroje nasaditi jen pod hlavní rám lokomotivy. Každé vyšinutí lokomotivy s kolejí a jeho příčinu nutno hlásiti dozorci a zapsati do služební knihy o lokomotivě.
§ 92
(1) Kromě případů vytčených v § 91 smí průvodčí na volných a přímých úsecích trati použíti zvláštního přívěsného vozíku nebo seděti na lokomotivě vedle řidiče, je-li tam zvláštní sedadlo. Sedadlo pro řidiče musí býti ponecháno výhradně pro řidiče lokomotivy.
(2) Kromě průvodčího smějí použíti přívěsného vozíku jen vedoucí závodu a jiné dozorčí orgány.
(3) Přívěsného vozíku se nesmí použíti, je-li tento vozík ať sám nebo ve vlaku tlačen, nebo když lokomotiva táhne vlak řetězem po sousední koleji.
(4) Naskakovati na přívěsný vozík nebo na lokomotivu za jízdy smí se jen při snížené rychlosti.
§ 93
(1) Jednou za 14 dní důkladně prohlédne (bez rozebrání) lokomotivu ve všech částech osoba věci znalá, kterou určí a jménem uvede vedoucí závodu ve služební knize. Tyto prohlídky mají se zprávidla konati na povrchu; pod zemí se smějí konati pouze ve vozovně, která je tak zařízena, že je v ní možno lokomotivu spolehlivě prohlédnouti. Řidič lokomotivy nesmí tuto prohlídku vykonávati, může se jí však účastniti.
(2) Výsledky těchto prohlídek musí býti zapsány do služební knihy o lokomotivě.
(3) Dopravu lokomotivy jamou řídí odpovědný dozorce.
§ 94
(2) Služební kniha o lokomotivě je zpravidla uložena ve vozovně příslušné lokomotivy nebo na jiném vhodném místě určeném vedoucím závodu. Správa závodu dá týdně záznamy ve služební knize přezkoušeti odpovědným úředníkem, který přezkoušení potvrdí svým podpisem.
§ 95
(1) Pro provoz lokomotivami vydá vedoucí závodu služební předpisy, jež schvaluje báňský úřad, který provoz povolil.
(2) Tyto předpisy musejí obsahovati obecně tato ustanovení:
o) o dopravě lokomotiv z dolu na povrch a naopak a o provádění důkladných prohlídek a oprav lokomotiv,
k) o tom, jak si počínati při vyšinutí lokomotivy nebo vozů a jaké zdvihací náčiní musí býti na lokomotivě a podél trati,
j) o způsobu čištění destičkových chráničů Dieselových lokomotiv,
i) o chlazení válců lokomotivy,
h) o zákazu dopravy lidí na lokomotivě a ve vlaku, po případě o podmínkách, za nichž byla jízda mužstva vlakem úředně povolena,
g) o pohotovosti hasicích prostředků na lokomotivě a ve vozovně,
f) o zastavení motoru v přestávkách jízdy,
a) o čase dopravy,
e) o úkonech při dopravě, zejména, že lokomotivu třeba zpravidla zařaditi v čelo vlaku, o počtu plných a prázdných vozů vlaku, o užívání výstražného zařízení, o těžebních návěštích, o rychlosti jízdy a jejím zmírnění v obloucích trati, při projíždění větrních dveří, při vjíždění do konečných stanic a seřadišť, o úkonech průvodčího vlaku, o osvětlování lokomotivy a vlaku,
b) o střídání řidičů lokomotiv mezi směnami a dopravení lokomotivy po směně do vozovny,
d) o obsluze lokomotivy (spouštění a zastavení motoru, uvedení lokomotivy v chod, řízení rychlosti jízdy, užívání brzd, sypání písku, mazání a čištění lokomotivy),
c) o prohlídkách lokomotivy,
p) o vedení záznamů, hlášení poruch a mimořádných událostí vedoucímu závodu nebo jeho zástupci strojvůdcem.
l) o udržování zařízení na sypání písku,
m) o prohlídkách důlních prostorů na plyny, jde-li, o doly s třaskavými, nedýchatelnými nebo jinak škodlivými plyny,
n) o dopravě, výměně a úschově nádrží na pohonné látky a o plnění lokomotivy v dole pohonnými látkami,
§ 89
(1) Vlaky, ve kterých jsou vozy naložené dlouhými předměty, nesmí býti nikdy lokomotivou tlačeny, vyjímajíc posunování ve stanici. Je zakázáno zařazovati takové vozy ihned za lokomotivu.
(2) Jsou-li do vlaku zařazeny za sebou dva nebo více vozů s dlouhými předměty, smí se jeti jen se zmenšenou rychlostí, zejména v zatáčkách.
§ 88
(1) Zařízení k sypání písku na koleje má býti stále v pořádku a zásobeno pískem. Ucpe-li se výsypná trubka, musí se pročistiti drátem, nikoli tlučením na ni. Řidič musí dbáti, aby měl ve vozovně vždy dostatečnou zásobu suchého písku.
(2) Písek se sype, jen když kola lokomotivy klouzají.
(3) Je-li výjimečně nutno posypávat kolejnice ručně, musí jíti průvodčí při posypávání v bezpečné vzdálenosti před lokomotivou, aby nebyl ohrožen; musí-li býti sypán ručně písek až přímo pod kola lokomotivy, smí se tak díti, jen když lokomotiva stojí.
§ 87
(2) Při zastavení lokomotivy musí se vždy spojka vypnouti, po případě řídicí páka postaviti do nulové polohy a brzda přitáhnouti.
(1) Vyjímajíc případy krajního nebezpečí smí se lokomotiva zabrzditi jen, byla-li předem rychlost zmírněna.
§ 86
(2) Jsou-li na trati lidé, musí řidič dávati výstražné znamení a v případě nebezpečí vlak ihned zastaviti.
(1) Řidič lokomotivy nebo průvodčí musí viděti na trať.
b) Zvláštní ustanovení pro dopravu lokomotivami poháněnými spalovacími motory.
§ 96
(2) Lokomotiv s výbušnými motory se smí nadále používati za dosavadních podmínek k dopravě pod zemí jen do jejich opotřebení, nejdéle však 5 roků ode dne počátku účinnosti tohoto nařízení. Nové lokomotivy s výbušnými motory se do dolu nesmějí zaváděti.
(1) Lokomotivy poháněné spalovacími motory se dělí na lokomotivy s výbušnými motory a na lokomotivy s motory rovnotlakovými, které jsou dále zvány lokomotivy Dieselovy.
§ 97
(2) Množství větrů musí býti na všech místech trati alespoň tak velké, aby na 1 ks jmenovitého výkonu všech lokomotiv, které současně po této trati jezdí, připadly nejméně 4 m3 za minutu, nikdy však nesmí celkové množství větrů klesnouti pod 40 m3 za minutu.
(3) V místech se zvýšeným nebezpečím (§ 71) musí býti toto množství alespoň 6 m3/min.; je-li však obsah kyslíku ve větrech menší než 20 % musí připadnouti na 1 ks jmenovitého výkonu nejméně 8 m3/min. Výjimka je přípustna na tratích se zvláštním větráním, kde stačí, aby na 1 ks jmenovitého výkonu připadly 4 m3/min.; v tomto případě však musí býti větrání ssací, a obsah kyslíku ve větrech musí býti větší než 20%. V žádném z těchto případů nesmí však celkové množství větrů klesnouti pod 40 m3/min.
(1) Doprava lokomotivami se spalovacími motory pod zemí je zpravidla dovolena jen na tratích větraných průchodním větrným proudem, kterého nebylo ani z části použito k větrání obložených předků (čistý vtažný proud). V dolech, které nebyly prohlášeny za nebezpečné třaskavými plyny, může v odůvodněných případech povoliti z tohoto ustanovení obvodní báňský úřad výjimku, jde-li o dopravu lokomotivami Dieselovými. Je-li opatření čistého vtažného proudu pro trať z technických nebo hospodářských důvodů těžko proveditelné, může obvodní báňský úřad výjimečně povoliti dopravu Dieselovými lokomotivami i v dolech s třaskavými plyny na tratích po nichž procházejí větry z obložených předků, jde-li o předky s tak malým vývinem metanu, že obsah metanu v proudu odcházejícím z těchto předků při vyústění na trať nemůže dosáhnouti 1.5%.
(5) Na tratích, v nichž se — byť i jen místně a občas — vyskytuje více než 2.5% metanu, se nesmí lokomotiv, poháněných spalovacími motory, vůbec používat.
(4) V chodbách se zvláštním větráním smí býti vždy jen jedna Dieselova lokomotiva. Jest dbáti, aby se tam lokomotiva nezdržovala déle, než je nezbytně nutno, a jest se vystříhati posunování při přivážení prázdných a odvážení naložených vozíků.
§ 98
(2) Vozovny pro lokomotivy a nádržkové vozy (dále vozovny) musí se zříditi v dolech, jež jsou přístupné jen jamou, poblíž narazišť jam; v dolech, které jsou otevřeny štolou, zřizují se na povrchu.
(3) Vozovny, jakož i přilehlé důlní prostory až do vzdálenosti 10 m ode všech vchodů, musí býti vybudovány ohnivzdorně.
(1) Pro přechovávání lokomotiv a nádržkových vozů musí býti zřízeny zvláštní vozovny. Užívá-li se vozovny pro lokomotivy zároveň k přechovávání nádržkových vozů, třeba pro nádržkové vozy zříditi zvláštní ohnivzdorné zamykatelné oddělení, do něhož mají přístup jen osoby, pověřené přečerpáváním.
(7) Vozovny musí býti opatřeny stálým elektrickým osvětlením podle předpisů ESČ (část XIV. Eletrická zařízení v dolech a v místech s hořlavými látkami nebezpečnými výbuchem). Je zakázáno vstupovati do nich s otevřeným světlem. Nejde-li o důlní prostory, v nichž se vůbec nesmí užívati otevřeného světla, musí býti na vnější straně vstupních dveří udržována výrazná tabulka s tímto zákazem.
(10) Nepovolaným je vstup do vozoven zakázán.
(8) Vytápění vozoven a přečerpávacích místností smí se díti pouze horkou vodou nebo nízkotlakovou parou (radiatory).
(9) Na místě, kde stojí při přečerpávání nádržkový vůz a lokomotiva, musí býti mezi kolejnicemi zřízeny nepropustné prohlubně, z nichž každá musí pojmouti obsah jednoho nádržkového vozu. Páry nahromaděné v těchto prohlubních musí býti odstraňovány stlačeným vzduchem nebo jiným vhodným zařízením po každé před vstupem do nich, nejméně však jednou v každém pracovním dnu.
(4) Všechny vchody a otvory vozoven musí se dát uzavřít zvenku těšně a bez nebezpečí pevnými a ohnivzdornými uzávěrami (dveře, zástrčky a pod.). Vstupní dveře musí se otevírati na venek.
(5) Vozovny musí býti nepřetržitě spolehlivě větrány a musí býti postaráno o to, aby se zaručeně předešlo nahromadění hořlavých plynů. U podlahy musí býti větrací otvory. Při každém vstupu do vozovny přesvědčí se řidič nebo vstupující zřízenec, je-li v pořádku větrací zařízení.
(6) Kde je toho třeba, může obvodní báňský úřad naříditi, aby byl u vchodu do vozovny zřízen telefon.
§ 99
(2) Na vzdálenost 10 m od vstupních dveří vozoven a přečerpávacích místností nesmí býti ukládány hořlavé předměty jako dříví, uhlí, seno, sláma, čisticí bavlna, benzin, benzol, oleje, mazadla a pod.
(1) Ve vozovnách, jakož i poblíže vchodů do nich musí býti hasicí přístroje a jiné hasicí prostředky, jako písek, husté látky, hlína k utěsnění a pod. Řidiči lokomotiv a ostatní osoby zaměstnané ve vozovnách musí býti vycvičeny v zacházení se zařízeními k hašení. U hasicích přístrojů musí býti vyvěšeno poučení, jak se má s nimi zacházet.
(3) Vypukne-li ve vozovně nebo v přečerpávací místnosti oheň, který nelze ihned uhasiti, nutno ji opustiti a vzduchotěsně uzavříti.
§ 100
(3) Mazací olej musí odpovídati ČSN—1156.
(1) K pohonu lokomotiv s výbušnými motory pod zemí smí se užívati benzinu, lihu, benzolu a jejich směsí.
| a) viskosita | méně než 2.5 E (20°), |
| b) výhřevnost | spodní výhřevnost nejméně 9.900 Kal/kg, |
| c) obsah vodíku | nejméně 12.5 %, |
| d) cetanové číslo | ne méně než 45, ve výjimečných případech ne méně než 35, |
| e) bod tuhnutí | ne přes — 10° C, |
| f) filtrovatelnost | při —5° C nesmí profiltrování 200 cm3 trvati déle než 60 vteřin, |
| g) náchylnost ke koksování | ne přes 0.05 % váh. koksu (Conradsonův test), |
| h) obsah síry | méně než 0.4 % váhových, |
| i) voda | pouze ve stopách, |
| j) anorganické kyseliny | méně než 0.3 %, přepočteno na SO3. |
Údaje a) až j) o každé dodávce olejů pro pohon Dieselových lokomotiv jest zapsati do služební knihy o lokomotivě (§ 94).
(2) K pohonu lokomotiv Dieselových smí se užívati olejů, které vyhovují těmto podmínkám:
§ 101
(2) Pro konstrukci Dieselových lokomotiv, které byly uvedeny do provozu po začátku účinnosti tohoto nařízení, platí tyto předpisy:
o) V dolech s třaskavými plyny musí všechny strojní součástky mezi destičkovým chráničem ssacího vedení a destičkovým chráničem vedení výfukového zaručeně snésti přetlak 8 atp. Pevnost na tlak musí býti osvědčena dodací továrnou.
n) Motor musí býti tak stavěn, aby obsah kysličníku uhelnatého v nezředěných výfukových plynech při největším počtu otáček motoru a to jak při chodu na prázdno, tak i při plném zatížení nebyl větší než 0,12% objemových.
m) Zařízení k ochlazování výfukových plynů musí dostačovati, aby zaručilo, že teplota výfukových plynů při výstupu bude nejvýše 70° C.
l) Výfukové plyny musí nuceně procházeti vodní lázní o dostatečné výšce vody. Vodní lázeň se musí dát naplniti z nádrže vstřikové vody.
k) Na lokomotivě musí býti zařízení, které motor samočinně zastavuje, ustane-li přítok vstřikové vody.
j) Ke vstřikové důvce musí býti vstřiková voda přiváděna čerpadlem s nuceným pohonem.
i) Nádržka na vstřikovou vodu musí býti opatřena vodoznakem. Musí býti postaráno o zařízení k hrubému filtrování vody při plnění. Před vstupem do čerpadla musí býti voda filtrována sítkem o 900 okách na 1 cm2.
h) Výfukové plyny musí býti pokud lze (stroje jednoválcové) chlazeny vstřikovanou vodou přímo za hlavou válce, jinak na začátku společného výfukového potrubí.
g) Výfukové vedení musí býti v kamenouhelných dolech chráněno destičkovým chráničem, vyhovujícím požadavkům písm. e). Musí býti zhotoveno z nerezavějící hmoty. Výfukové vedení musí býti tak uspořádáno, aby výfukové plyny nemohly vnikati do lokomotivové skříně.
f) Výfukové vedení musí býti isolováno, neb musí býti postaráno o zařízení, jímž by bylo vedení chlazeno do té míry, aby se nemohla na žádném místě jeho vnějších stěn vyskytnouti teplota 200° C. K isolaci nesmí býti užito ssavých hmot.
e) Vedení k nassávání vzduchu musí býti opatřeno filtrem zvlhčovaným olejem. Na dolech s třaskavými plyny musí býti v ssacím vedení destičkový chránič k zabránění přenosu plamene. Tento musí býti tak uspořádán, aby byl chráněn proti poškození a zašpinění a aby se dal lehce vyjmouti. Destičky musí býti nejméně 50 mm široké a 1,5 mm silné a musí býti drženy vložkami tak, aby jejich vzdálenost od sebe (šířka mezer) byla nejvýše 0,5 mm a nemohla býti překročena prohnutím destiček. Destiček z lehce tavitelného kovu se nesmí užívati. Okraje jednotlivých destiček a vložek mezi nimi musí býti hladce opracovány a ležeti v jedné rovině, aby dohromady tvořily přesně rovnou plochu pro zasazení chrániče.
d) Mezi nádržkou na pohonnou látku a motorem musí býti uzávěrka, kterou může řidič rychle a bezpečně ovládati jak se svého stanoviště, tak i stojí-li vedle něho.
c) Na vedení pohonné látky nesmí býti použito měkkého spájení. Spoje musí býti provedeny mosaznou nebo tvrdou pájkou nebo s vyloučením spájení.
b) Vedení pohonné látky musí býti tak uloženo, aby bylo chráněno proti poškození a musí býti tak uspořádáno, aby pohonná látka, vytékající při odvzdušnění vedení nebo při jeho netěsnosti, nemohla přijítí ve styk s nechlazenými částmi výfukového vedení. Kromě toho musí býti od neochlazených části výfukového vedení vzdáleno alespoň 25 mm.
a) Nádržka na pohonnou látku na lokomotivě musí býti umístěna tak, aby byla chráněna proti poškození hnacím soustrojím, nebo vnějšími vlivy. Musí býti na lokomotivě trvale pevně připevněna.
Nádržka na pohonné látky musí býti vyzkoušena Dieselovým olejem na těsnost při přetlaku 0,2 atp.
Plnicí otvor nádržky musí býti uzavřen ventilem, který se při plnění samočinně otevře a po ukončení plnění opět samočinně uzavře. Aby bylo zabráněno přenosu plamene, musí býti vzdušný vyrovnávací otvor opatřen 5 drátěnými sítky o 144 okách na 1 cm2, mezi nimiž nesmí býti větší vzdálenost než 2 mm.
Nádržka musí býti tak zařízená, aby se dala důkladně vyčistiti. Za tím účelem musí míti na spodku otvor o průměru alespoň 25 mm, který, pokud neslouží k připojení vedení pohonné látky k motoru, musí býti uzavřen hlavicovým šroubem, pojištěným proti samovolnému uvolnění.
Nádržka nemá býti zpravidla opatřena skleněným ukazovatelem. Pokud je ho výjimečně použito, má býti spolehlivě chráněn proti poškození. Kohouty a ventily k odpouštění pohonné látky nejsou přípustny.
Nádržka na pohonné látky musí býti vyzkoušena Dieselovým olejem na těsnost při přetlaku 0,2 atp.
Plnicí otvor nádržky musí býti uzavřen ventilem, který se při plnění samočinně otevře a po ukončení plnění opět samočinně uzavře. Aby bylo zabráněno přenosu plamene, musí býti vzdušný vyrovnávací otvor opatřen 5 drátěnými sítky o 144 okách na 1 cm2, mezi nimiž nesmí býti větší vzdálenost než 2 mm.
Nádržka musí býti tak zařízená, aby se dala důkladně vyčistiti. Za tím účelem musí míti na spodku otvor o průměru alespoň 25 mm, který, pokud neslouží k připojení vedení pohonné látky k motoru, musí býti uzavřen hlavicovým šroubem, pojištěným proti samovolnému uvolnění.
Nádržka nemá býti zpravidla opatřena skleněným ukazovatelem. Pokud je ho výjimečně použito, má býti spolehlivě chráněn proti poškození. Kohouty a ventily k odpouštění pohonné látky nejsou přípustny.
t) Na každé lokomotivě musí býti pevně zabudováno hasicí zařízení s kyselinou uhličitou, které lze ovládati se stanoviště řidiče a jímž možno zaplynovati kyselinou uhličitou vnitřek lokomotivové skříně na obou stranách motoru. Jedna hasicí důvka musí býti zavedena do ssacího vedení vzduchu před spouštěcí ventil a další důvka do výfukového hrnce, při čemž musí býti vhodným způsobem zabráněno, aby se výfukové plyny nedostaly z výfukového hrnce do ssacího vedení vzduchu.
s) Lokomotivová skříň musí míti dostatek větracích otvorů, aby se uvnitř nemohly nahromaditi škodlivé plyny.
r) Zvláštním zařízením musí býti zabráněno, aby nepovolaní motor nespustili.
q) Zátka držadla spouštěcího papírku musí býti tak zařízena, aby se dala ovládati jen zvláštním klíčem. Musí míti alespoň 10 šroubových závitů.
p) Spouštěcí klika se musí při rozběhu motoru samočinně vypnouti.
(3) Každý typ lokomotivy musí býti přezkoušen v úředně schválené pokusné štole, odpovídá-li uvedeným požadavkům. O přezkoušení, k němuž je příslušný ústřední báňský úřad nebo z jeho příkazu obvodní báňský úřad, se vystaví osvědčení s přesným popisem lokomotivy, zvláště jejích bezpečnostních zařízení, jakož i s popisem zkoušek, které byly s lokomotivou provedeny. Při povolování jednotlivých lokomotiv musí obvodní báňský úřad zkoumati, zda li lokomotiva odpovídá schválenému typu. Lokomotivy, které již byly v provozu před začátkem účinnosti tohoto nařízení však přezkoušeny býti nemusí.
(1) Konstrukce dosud užívaných lokomotiv poháněných spalovacími motory, musí odpovídati dosavadním předpisům.
§ 102
(3) Výtokové otvory nádržkového vozu musí býti těsné, a tak zařízeny, aby přetékání nebo unikání pohonné látky bylo vyloučeno a aby její odkapávání po uvolnění spoje bylo co nejmenší. Je-li v nejspodnějším místě nádržky zvláštní vypouštěcí otvor, musí býti uzavřen hlavicovým šroubem, zajištěným proti samovolnému uvolnění.
(1) S výjimkou případů uvedených v § 103 smí býti pohonná látka dopravována do dolu jen ve zvláštních nádržkových vozech, které musí býti zaručeně těsné a zhotovené z plechu alespoň 3 mm silného. Jejich obsah nesmí býti větší, než je dvoudenní potřeba pohonné látky lokomotiv, nádržkovým vozem obsluhovaných.
(2) Nádržky musí míti otvor pro vyrovnání tlaku vzduchu. Aby bylo zabráněno přenosu plamene, musí býti chráněn tento otvor pěti drátěnými sítky se 144 otvory na cm2. Vzdálenost drátěných sítek od sebe nesmí býti větší než 2 mm.
(4) Nádržky na pohonnou látku musí býti jednou ročně z lokomotivy vyňaty a na povrhu vyčištěny.
(5) Nádržkové vozy musí býti tak uzavřeny, aby nemohly býti otevřeny nepovolanými. Naplněné i prázdné nádržkové vozy musí býti uschovány ve vozovně.
§ 103
(1) Pokud se u některých lokomotiv poháněných spalovacími motory dosud užívá snímatelných nádržek, musí býti tyto nádržky upevněny na lokomotivě tak, aby se v provozu nemohly uvolniti nebo posunouti. Nádrže toho druhu je třeba opatřiti rukojetmi k usnadnění dopravy.
(4) Nádržky s pohonnými látkami smějí se pod zemí vyměňovati jen v nárazištích nebo ve vozovnách a nemají se v dole zpravidla dopravovati na větší vzdálenost. Před výměnou nádržky se uzavře její ventil a motor se nechá běžeti tak dlouho, až se sám zastaví; při tom třeba podle možnosti zameziti odkapávání pohonných látek.
(3) Nádržky určené k výměně smějí se vydatiti jen osobám k tomu ustanoveným.
(2) V dole smějí se uchovávati pro každou lokomotivu se snímatelnými nádržkami nejvýše 2 plné záložní nádržky, které musí býti uloženy a uzamčeny v přečerpávací místnosti nebo ve zvláštním k tomu určeném a proti ohni bezpečném výklenku ve vozovně nebo v nárazišti. V tomto výklenku je třeba uzamknouti též prázdnou nádrž před její dopravou z dolu.
§ 104
(1) Při dopravě ať prázdných či plných nádržkových vozů a nádržek musí býti veškeré jejich otvory uzavřeny.
(3) Vozy s výměnitelnými nádržkami na pohonné látky, jakož i nádržkové vozy nesmějí býti nikdy zasunovány narážecím zařízením, nýbrž opatrně ručně vsunuty do klece.
(2) Při dopravě nádržkových vozů a nádržek klecí do dolu smí zároveň jeti jen osoba jejich dopravou pověřená.
§ 105
(1) K plnění a přečerpávání pohonné látky, k dopravě nádržkových vozů a k zacházení s nimi, smějí býti určeni jen spolehliví dělníci, kteří byli řádně poučeni, jak mají zacházeti s nádržkovými vozy a s vyměnitelnými nádržkami na pohonnou látku. Tito dělníci musí dbáti, aby nádržkové vozy a nádržky byly udržovány v bezvadném stavu, aby se pohonné látky nerozlévaly a nemohly samovolně vytékati.
(2) Při plnění, přečerpávání a dopravě jak vyměnitelných nádržek tak i nádržkových vozů, dále ve vozovnách a pod., i na povrchu je zakázáno kouřiti a užívati otevřeného světla. Elektrické osvětlení musí při tom odpovídati předpisům ESČ. (Část XIV. Elektrická zařízení v dolech a v místech s hořlavými látkami nebezpečnými výbuchem.)
§ 106
(7) Zakazuje se odebírati z lokomotivy, z nádržek a z nádržkových vozů pohonné látky pro jiné účely.
(3) Nádržkový vůz musí býti ve vozovně postaven vždy nad předepsanou prohlubeň v podlaze. Tato prohlubeň musí býti udržována vždy prázdná.
(2) V dole smí se pohonná látka přečerpávati jen do nádržky pevně nasazené na lokomotivě.
(1) Pohonné látky smějí se přečerpávati z nádržkových vozů do nádržky na lokomotivě jen ve zvláštních k tomu určených místnostech (§ 98).
(6) Snímatelné nádržky smějí býti plněny pohonnými látkami jen na povrchu v prostorech k tomu určených.
(5) Při přečerpávání pohonné látky z nádržkového vozu do nádržky smí se čerpati jen tolik, aby její hladina nepřekročila předepsanou výši, na př. značku na pozorovacím skle. Před odšroubováním hadice je nutno dbáti, aby byla zaručeně prázdná.
(4) Pohonné látky smějí se přečerpávati do nádrže na lokomotivě, jen když je motor zastaven a lokomotiva v klidu. Pro přečerpávání se doporučuje použíti samočinného uzávěru, který se sám otevře až když je hadice našroubována.
§ 107
(1) V dolech s třaskavými plyny smí se užívati k spouštění Dieselových lokomotiv pouze takového zapalovacího papíru, který podle osvědčení pokusné stanice nemůže býti přiveden k samostatnému doutnání úderem nebo třením a jehož zápalná teplota v suchém stavu je alespoň 90° C.
(2) Zapalovací papír musí býti uschován ve vozovně. Klíč od zásuvky, v níž je papír uložen, a zvláštní klíč od zátek k nasazení papíru do válce, smí míti pouze spolehlivá osoba, která k tomu byla vedoucím závodu ustanovena.
§ 108
(1) Řidič lokomotivy se při nastoupení směny přesvědčí, jsou-li naplněny nádržky na pohonnou látku a chladicí vodu a je-li lokomotiva namazána.
(7) Též se přesvědčí, jsou-li drátěná síta nebo desková chránítka, filtry na přívodních trubkách i na výfuku čisté a neporušené, není-li ucpán odtokový otvor z výfukového hrnce. Zároveň se přesvědčí o celkovém stavu stroje.
(6) Řidič prohlédne a podle potřeby se postará o doplnění zásoby pohonné látky a chladicí vody, která nesmí nikdy klesnouti pod stanovenou nejnižší mez, aby válce motorů a výfukové plyny byly dobře chlazeny. Užívá-li se oběhového vodního čerpadla, prohlédne je, není-li na něm viditelných poškození nebo závad.
(5) Ucpávky a těsnění musí býti všude bezvadné, nikde nesmí unikati pohonná látka, olej nebo voda. Hlavně se musí řidič přesvědčiti, nevytéká-li někde pohonná látka netěsnými spoji nebo následkem poškození některé části stroje, na př. nalomením přívodní trubice pohonné látky a pod.
(4) U lokomotiv Dieselových se řidič přesvědčí, je-li v pořádku čerpadlo pohonné látky a nádrž na stlačený vzduch.
(3) U lokomotiv s výbušnými motory se řidič přesvědčí, zda nejsou poškozeny viditelné isolace na vedení zapalovačů, zejména na místech upevnění, zda je v pořádku pouzdro zapalovače, není-li poškozena isolace a zda jest suchá. V dolech s třaskavými plyny je zakázáno zkoušeti zapalovač nebo svíčky.
(2) Pokud je to bez rozebrání stroje vnější prohlídkou možné, přesvědčí se jsou-li ventily čisté, zda těsně uzavírají a zda správně působí zatěžovací pružiny.
§ 109
(6) Po uvedení stroje do chodu všímá si řidič, zda jde stroj bez mimořádných nárazů, které by nasvědčovaly vadě nebo poruše některé části stroje. Pak uzavře všechna dvířka plechového krytu stroje.
(5) Je-li motor chladný, je nutno jej po krátkou dobu rozehřáti chodem naprázdno, aby se řádně promazaly veškeré třecí plochy (písty, ložiska, ozubená soukolí a pod.).
(1) Před uvedením lokomotivy v chod, musí se řidič přesvědčiti, je-li spojka vysunuta na chod na prázdno a lokomotiva zabrzděna. Pak připraví stroj pro spuštění a spustí jej podle příslušných podrobných provozních předpisů, vydaných závodní správou pro příslušný druh lokomotivy a obsahující též předpisy o způsobu používání pomůcek při spouštění studeného motoru a způsobu plnění nádržek stlačeným vzduchem, je-li lokomotiva touto nádrží vybavena.
(2) Ručně smí motor roztáčeti jen řidič lokomotivy nebo jeho pomocník, který byl řádně poučen o nebezpečí zpětného vymrštění kliky.
(3) U stroje se samočinným mazáním se řidič přesvědčí, zda toto zařízení bezvadně pracuje.
(4) U oběhového vodního čerpadla zjistí řidič jeho správnou činnost na volném konci zpětného vodního vedení.
§ 110
(2) Na lokomotivě musí býti snadno dosažitelný ruční hasicí přístroj a kusy husté látky nebo jiné pomůcky (kamenný prach, písek a pod.), určené správou závodu k hašení ohně. Ruční hasicí přístroj na lokomotivě musí býti stále udržován ve stavu schopném provozu.
(3) K hašení ohně musí býti umístěny na místech, jež jsou řidiči a průvodčím známa a asi 50 m od sebe vzdálena, nádoby s pískem nebo s kamenným prachem a obsahem nejméně po 20 kg.
(1) U lokomotiv poháněných spalovacími motory nesmí se kouřiti, ani užívati otevřeného světla.
§ 114
Zjistí-li řidič nebo průvodčí v těžních chodbách, ve vozovně nebo v přečerpací místnosti mimořádně silný zápach po pohonné látce, musí nejdříve prohlédnouti lokomotivu nebo nádržkový vůz, neuniká-li z nich pohonná látka a shledané závady ihned hlásiti nejbližšímu dozorci.
§ 113
(4) Filtr ve vedení k nassávání vzduchu, jakož i destičkové chraniče musí býti udržovány stále čisté. Destičkový chranič ve výfukovém vedení musí býti denně vyčištěn nebo vyměněn za vyčištěný.
(3) Vychází-li silný kouř z výfuku, musí býti lokomotiva ihned zastavena a vada hlášena k opravě.
(1) Chladicí zařízení výfukových plynů musí míti vždy dostatek vody. Při vstřikovém chlazení výfuku je třeba dbáti, aby otvory pro chladicí vodu nebyly ucpány.
(2) Vedení pro vstřikovou vodu musí býti alespoň jednou za 4 týdny propláchnuto. Při tom budiž přezkoušeno zařízení, kterým se motor samočinně zastaví, ustane-li přítok vstřikové vody.
§ 112
(1) V mazacích přístrojích, ložiskách, mazničkách atd. musí se olej a mazivo vždy včas doplniti.
(2) Mazací kroužky musí býti upraveny a nastaveny tak, aby se při chodu stroje vždy točily.
§ 111
(6) Bylo-li opomenuto pustiti chladicí vodu na motor, nesmí býti dodatečně otevřen přítok vody na horký stroj, ale je nutno motor zastaviti a vyčkati, až sám pomalu vychladne.
(7) Řidič musí ihned hlásiti k opravě každou vadu, kterou zpozoroval na chladicím zařízení stroje, pokud ji sám neodstranil.
(8) Je-li nebezpečí, že v lokomotivě zamrzne voda, musí ji řidič vypustiti z nádrže a ze všech chladicích prostorů motoru.
(1) Při oběhovém (průtokovém) chlazení nesmí voda v nádrži vříti.
(2) Při odpařovacím chlazení nesmí vodní hladina klesnouti pod dovolenou mez.
(3) V chladiči musí státi voda alespoň 10 cm nad vyústěním přívodního potrubí ohřáté vody do chladiče.
(4) V přestávkách provozu lokomotivy musí se řidič přesvědčiti, neklesla-li hladina vody v chladiči pod nejnižší stanovenou hranici. Při každém příjezdu do náraziště přesvědčí se řidič o stavu vody v chladiči.
(5) Nádrž pro chladicí vodu musí býti alespoň jednou týdně vypláchnuta a nově naplněna vodou. Chladicí prostory u motoru nutno podle potřeby občas vyčistiti.
§ 120
(2) Řidiči lokomotiv jezdících v místech se zvýšeným nebezpečím musí se podrobiti zvláštní zkoušce a to i tehdy, když již složili normální zkoušku řidičů důlních lokomotiv. Zkouší je zástupce obvodního báňského úřadu ze znalosti příslušných předpisů, z všeobecných znalostí o třaskavých plynech a z toho, nač je dbáti při dopravě lokomotivami v dolech s třaskavými plyny.
(1) Ve služebních předpisech vydaných podle § 95 pro dopravu Dieselovými lokomotivami v místech se zvýšeným nebezpečím, musí býti mimo jiné tato ustanovení:
Tyto služební předpisy schvaluje ústřední báňský úřad.
d) o přípustné době chodu motoru na prázdno u lokomotiv projíždějících důlními díly se zvláštním větráním.
d) o přípustné době chodu motoru na prázdno u lokomotiv projíždějících důlními díly se zvláštním větráním.
a) o prohlídkách bezpečnostních zařízení lokomotivy,
b) o udržování bezpečnostních zařízení lokomotivy,
c) podle čeho řidič lokomotivy pozná, že obsah metanu ve větrech stoupl nad přípustnou mez a jak si má při tom počínati,
§ 118
(4) Výsledky indikačních pozorování třeba běžně zaznamenati do pochůzkové knihy. Výsledky chemických rozborů buďtež zapisovány do příslušných záznamů, nebo uloženy v závodní kanceláři.
(3) Nejméně jednou měsíčně se musí provésti rozbor výfukových plynů každé lokomotivy, která je v provozu, na obsah kysličníku uhelnatého. Vzorek je třeba vzíti přímo z výfuku při největším počtu obrátek, a to při plném zatížení a při chodu na prázdno. Zjistí-li se, že je ve výfukových plynech více než 0.2% kysličníku uhelnatého (CO), nutno ji z provozu vyřaditi. Do provozu je možno ji opět zařaditi teprve po odstranění závady. Než se tak stane, musí býti znovu stejným způsobem vzat a na obsah CO prozkoumán vzorek výfukových plynů. Braním vzorků a prováděním rozborů budiž pověřena osoba věci znalá, neodvislá od provozu lokomotiv.
(2) V dolech s třaskavými plyny musí se trati denně prozkoumati indikátorem. Zjistí-li se při tom na trati fukače, musí býti jízda lokomotivami poháněnými spalovacími motory zastavena, pokud se závada neodstraní. Stejně jest si počínati, obsahuje-li větrní proud na konci trati 1.5% nebo více třaskavých plynů, nebo jde-li o místa se zvýšeným nebezpečím množství metanu větší než bylo úředně povoleno, nebo bylo-li zjištěno místní nahromadění třaskavých plynů v tomto množství.
(1) V dolech s třaskavými plyny musí se nejméně jednou za měsíc provésti rozbor větrního proudu procházejícího prostorami, v nichž se těží lokomotivami poháněnými spalovacími motory, na třaskavé plyny. Vzorek je třeba vzíti v době a na místě pro obsah třaskavých plynů v provozu nejnepříznivějším, které určí správa závodu. Bylo-li rozborem zjištěno, že vzorek obsahuje véce než 0.5%, nebo, jde-li o místa se zvýšeným nebezpečím, že je ve větrech množství metanu větší, než bylo úřadem povoleno, musí býti doprava lokomotivami zastavena, pokud se větrání tratí neupraví.
§ 119
(4) Prohlídky a zkoušky podle předcházejícího odstavce musí býti provedeny též před prvním uvedením lokomotivy do provozu.
(3) Jednou ročně buďtež lokomotivy a příslušná zařízení (vozovny, nádržkové vozy, přečerpací zařízení, hasicí zařízení a pod.) prohlédnuty znalcem, který není zaměstnancem dotčeného závodu. Při tom jest vzíti a na obsah CO přezkoušeti vzorek výfukových plynů podle § 118, odst. 3.
(2) Jednou za měsíc musí odborník, ustanovený vedoucím závodu, prohlédnouti přečerpací zařízení pohonných látek a příslušné hadice. Výsledek prohlídky se poznamená do služební knihy o lokomotivě.
(1) Při čtrnáctidenních prohlídkách lokomotivy je třeba zároveň vyčistiti všechny začazené součásti stroje.
§ 117
(2) Mimo vozovnu nesmí řidič ponechati lokomotivu bez spolehlivého dozoru. Nemůže-li řidič po směně odevzdati lokomotivu osobně svému nástupci, musí ji uzamknouti do vozovny.
(1) Není-li lokomotiva v provozu, musí býti uschována v uzamčené vozovně. V tomto případě nesmí řidič nikdy opomenouti uzavříti přívod pohonné látky z nádrže do motoru.
§ 116
(1) Opravy na lokomotivách, při nichž mohou unikati hořlavé pohonné látky nebo povstati jiskry, jako na př. opravy nádržky, potrubí a čerpadla pro pohonné látky splynovače, válců, ventilů, elektrických částí zapalovače, ssacích a výfukových trubek, smějí se konati zpravidla jen na povrchu. Čištění splynovače a jiné menší opravy na lokomotivě smějí se konati i v důlní vozovně nebo ve zvláštní správkárně, ale jen když je stroj zastaven a uzavřen přívod pohonné látky.
(3) Je-li správkárna spojena přímo s vozovnou, nemusí od sebe býti ohnivzdorně odděleny.
(2) Pro podzemní správkárny lokomotiv platí obdobná ustanovení jako pro vozovny. Pohonné látky v nich nesmějí býti přechovávány.
§ 115
(2) Při nevolnosti je řidič povinen lokomotivu zastaviti a hlásiti to nejbližšímu dozorci, jenž se postará, je-li třeba, o náhradního řidiče a dá prohlédnouti lokomotivu osobou věci znalou, zda nejde o vadu na lokomotivě.
(1) Při každé přestávce v provozu, v níž řidič lokomotivu opustí, jakož i při jiných přestávkách v těžbě delších než 5 minut, budiž motor úplně zastaven uzavřením přívodu pohonné látky a lokomotiva zabrzděna. Totéž platí i při nebezpečí požáru. V důlních dílech se zvláštním větráním smí motory lokomotivy běžeti na prázdno nejvýše 3 minuty. Při přestávkách kratších než 5 příp. 3 minuty stačí přistaviti motor na nejnižší obrátky a lokomotivu zastaviti uvolněním spojky a přitáhnutím brzdy.
c) Zvláštní ustanovení pro dopravu vzduchovými lokomotivami.
§ 121
(1) Nádržky a vzduchová potrubí na lokomotivě musejí snésti bez trvalé deformace tlak, převyšující o 50 % nejvyšší přípustný provozní tlak.
(3) Na tlakoměrech musí býti označen červenou značkou nejvýše přípustný provozní tlak. Vzduchové nádržky musí býti vybaveny zařízením k připojení kontrolního tlakoměru.
(2) Na vzduchových nádržkách musejí býti tlakoměry a pojistné ventily.
(4) Pojistné ventily musejí býti tak nastaveny, aby při překročení nejvýše přípustného tlaku působily. Řidič nesmí o své újmě měniti nastavení pojistných ventilů. Pojistné ventily musí býti opatřeny zámky nebo plombami.
§ 122
(2) Způsob a postup prací při plnění lokomotivy musí býti přesně určen ve služebních předpisech. U každé plnicí stanice musí býti vyhláška správy závodu, předpisující, kde mají stát osoby při plnění lokomotivy.
(1) Lokomotiva budiž při plnění stlačeným vzduchem postavena u plnicí stanice do takové polohy, aby se zamezilo přílišné prohýbání nebo natahování plnicí trubky.
(3) Po skončeném plnění musí býti plnicí stanice uzamčena.
§ 123
(2) Dále musí řidič přezkoušeti pojistné ventily, zda řádně působí.
(3) Zařízení pro spouštění lokomotivy smí řidič uvésti v činnost jen se svého stanoviště na lokomotivě.
(1) Řidič lokomotivy se při nastoupení směny přesvědčí, jsou-li těsné veškeré spoje ventilů a trubek, jsou-li ucpávky a těsnění všude bezvadné a jsou-li písty a rozvodová šoupátka v dobrém stavu. Při netěsnostech nesmí se přitahovati spojovací šroubení trubek, pokud jsou pod tlakem. Také se nesmí uvolniti ucpávkové šrouby hlavního a plnicího ventilu, pokud je tlak v hlavních nádržích.
§ 124
(1) Při jízdě musí řidič pozorovati tlakoměr na pracovní nádržce. Přestoupí-li tlak v pracovní nádržce červeně vyznačenou hodnotu na tlakoměru, aniž působil příslušný pojistný ventil, musí to řidič hlásiti ihned dozorci.
(2) Uniká-li pérovou komorou redukčního ventilu vzduch nebo stoupne-li tlak v pracovní nádrži nad přípustnou výši, takže její pojistný ventil začne působiti, musí řidič dolíti olej k mazání těsnících kroužků redukčního ventilu. Šroub, uzavírající otvor, kterým se olej nalévá, se však nesmí uvolniti, pokud je pod ventilem stlačený vzduch.
(3) Jeví-li se v pracovní nádrži přetlak i po dolití oleje, musí se tlak škrtiti hlavním uzavíracím ventilem, dokud se neopraví nebo nevymění redukční ventil.
§ 125
Není-li lokomotiva v provozu, musí býti uschována v uzamčené vozovně nebo musí býti znemožněno vhodným opatřením (na př. uzamčením), aby stroj byl nepovolaným spuštěn.
§ 126
(3) Jednou za rok musí býti lokomotiva na povrchu důkladně prohlédnuta a vyčištěna (bez rozebrání) ve všech částech. Při tom se přezkouší podle kontrolních tlakoměrů všechny tlakoměry na lokomotivě a přiměřeně se nastaví redukční a pojistné ventily.
(1) Při čtrnáctidenních prohlídkách lokomotivy jest třeba přezkoušeti pojistné ventily a vypustiti vodu sraženou ve vzduchových nádržích a v ostatních prostorách lokomotivy.
(2) Jednou měsíčně dlužno vyčistiti výfuk a trubky ohřívače vzduchu pokud jsou přístupny.
(5) Jednou za 5 roků se podrobí nádržky a vzduchová potrubí na lokomotivě předepsané úřední prohlídce a tlakové zkoušce zkušebním komisařem parních kotlů. S tlakovou zkouškou se spojí přesné měření případně vzniklé trvalé deformace zkušebním tlakem. Správnost odečtení tlaku na tlakoměru tlakového čerpadla musí býti přezkoušena spolehlivým kontrolním tlakoměrem.
(4) Vedoucí závodu určí ke konání prohlídek osoby věci znalé, jejichž jména musí býti zaznamenána do služební knihy o lokomotivě.
d) Zvláštní ustanovení pro ostatní druhy lokomotiv.
§ 127
Pro dopravu lokomotivami, poháněnými elektrickým proudem, platí ustanovení §§ 71 až 95, pokud předpisy Elektrotechnického svazu části XIV o důlních drahách a části XV o elektrické vozbě nestanoví něco jiného.
§ 128
Při dopravě lokomotivami elektrobenzinovými nebo elektrodieselovými platí kromě ustanovení společných příslušná ustanovení pro dopravu lokomotivami, poháněnými spalovacími motory, pokud jde o elektrickou část, platí příslušné předpisy ESČ.
§ 129
Užije-li se k dopravě jiných druhů lokomotiv, než jaké byly v předu uvedeny, nutno při jejich provozu dbáti kromě ustanovení společných všech předpisů zvláštních, které obvodní báňský úřad pro ten který druh lokomotiv stanoví.
11. Doprava na úklonných drahách.
§ 130
(1) Úklonnými drahami podle tohoto nařízení rozumějí se svážné a šikmé výtahy.
(2) Svážnou jest rozuměti dopravní zařízení, kterým se zpravidla spouštějí plné vozíky na úklonné trati dolů, zatím co prázdné jsou vytahovány v opačném směru buď převahou vozů plných nebo vyrovnávacím závažím, při čemž se přebytečná energie odbrzďuje.
(3) Šikmým výtahem jest rozuměti dopravní zařízení, kterým se zpravidla plné vozíky vytahují vrátkem nebo rumpálem po úklonné trati. Podzemní šikmý výtah je nazýván úpadnice.
(4) Úklonné dráhy s lanem (řetězem) nekončitým jsou nazývány úklonné lanové (řetězové) dráhy.
§ 131
Jsou-li lana podle vnějších známek tak opotřebovaná, že jejich pevnost neodpovídá největšímu normálnímu namáhání, musí býti odložena.
§ 132
(1) Neužívá-li se podstavníku nebo nekončitého lana, buďtež na úklonných drahách pod zhlavím a pod nárazišti mezipater, pokud se z nich těží, zřízeny pohyblivé závory. Tyto závory musí býti umístěny tak daleko pod plošinou, aby při zavřené závoře mohlo býti přes klony na nakloněnou trať vsunuto těžené břemeno, jehož je třeba k uvedení dopravního zařízení do pohybu.
(2) Závory pod zhlavím musí býti tak sestrojeny, aby je mohl vrátkař (brzdič) obsluhovati se svého stanoviště.
(3) Závory smějí se teprve tehdy otevříti, když jsou vozíky připjaty k lanu, vsunuty na nakloněnou trať a lano napjato.
(4) Přechod s plošiny přes klony na úklonnou dráhu musí býti pozvolný a nesmí býti tvořen stykem kolejnic.
§ 133
Nejsou-li již svou polohou řádně zabezpečeny, musí býti vrátky a brzdidla účelně chráněny tak, aby na ně nemohl najeti vozík, podstavník, nebo vyrovnávací závaží.
§ 134
Brzdič (vrátkař) musí míti volný výhled na zhlaví úklonné dráhy. Výjimka jest přípustna pouze, může-li se brzdič (vrátkař) spolehlivě dorozuměti s narážeči na zhlaví.
§ 135
(1) Ústí-li úklonná dráha do jiné chodby, po které se průběžně těží, je třeba zabezpečiti její úpatí objížďkou (ochozem), nárazní hrází a pod. Od tohoto opatření lze upustiti jen, je-li vhodnými prostředky, na př. stálou obsluhou po dobu těžebních úkonů na úklonné trati spolehlivě zajištěno, že se na trati bezprostředně pod úklonnou drahou nebude procházeti nebo projížděti.
(2) Koleje úklonných drah nemají přecházeti v jinou dopravní cestu tak, aby mohly na ni nahodile přejeti vozy s úklonné dráhy. Nelze-li se tomu vyhnouti, nutno alespoň zabezpečiti po dobu dopravy koleje na vhodném místě uzávěrou.
§ 136
Na úpatí úklonné trati budiž zřízen úkryt, nemá-li obsluhující mužstvo v přímé blízkosti jiné ochrany. Úkryty musí býti vždy lehce přístupné a nesmí býti ničím zataraseny.
§ 137
Sklápěcí můstky v úklonných drahách musí býti v otevřené poloze tak zajištěny, aby se nemohly samovolně nebo jakýmkoliv nárazem uzavříti.
§ 138
Všechny příchody k úklonným drahám, jakož i k jejich zhlavím a úpatím buďtež zajištěny závorami. Tyto závory musí býti tak sestrojeny, aby nebylo lze vsunouti vůz do úklonné dráhy bez jejich otevření.
§ 139
(1) Otevírati závory bez důvodu je zakázáno.
(2) Kdo závoru otevřel nebo ji nalezl otevřenou, musí ji uzavříti.
(3) Narážeči musí se při odchodu se směny přesvědčiti, jsou-li všechny závory na úklonných drahách a na příchodech k nim uzavřeny.
(4) Je-li některá závora poškozena, takže se nedá uzavříti, musí býti opravena. Pokud se tak nestalo, musí se přístup k úklonné dráze jinak vhodně uzavříti (závěrou kolejnic, výstražným křížem a pod.). Je-li poškozena závora pod zhlavím úklonné dráhy, nesmí se na této dráze dopravovati, pokud nebyla závora opravena.
§ 140
Při těžbě z mezipater musí býti učiněno opatření, aby se mohly vozíky narážeti a odtahovati na vodorovné, nebo jen málo nakloněné trati.
§ 141
Používá-li se na šikmých výtazích (úpadnících) jako vyrovnávacího závaží prázdného vozu, smí se vrátek uvésti v chod když prázdný vůz byl připjat k lanu, vsunut na nakloněnou trať a lano napjato.
§ 142
(1) Na úpadnici teprve připravované či prodlužované smí se dopravovati mimo případ v odst. 2 teprve, když se pracující z předku uchýlili do bezpečného úkrytu.
(2) Musejí-li se dělníci při ražení úpadnice v době těžby zdržovati v předku, budiž pracoviště zajištěno závorou nebo nárazovou hrází tak silnou, aby bezpečně zadržela případně ujevší vůz. V tomto případě smí býti dále použito k dopravě pouze lan o nejméně 8násobné počáteční bezpečnosti, při čemž průměr drátů lana nesmí býti větší než 1/550 poloměru bubnu, na nějž se lano navíjí. Alespoň stejnou bezpečnost musí míti i všechny části závěsu lana. V přiměřených lhůtách, které stanoví vedoucí závodu, prohlédne a přezkouší se pod dohledem odborného dozorce lano v provozu zkušebním zatížením, které musí býti alespoň 3krát větší než normální provozní zatížení v klidu. O položení lana a o výsledcích těchto zkoušek musí býti vedeny záznamy.
§ 143
(1) V úpadnicích budiž každý vůz nebo vlak nahoru tažený opatřen silnou, spolehlivě účinkující vzpěrnou tyčí. Sestává-li vlak z plných a prázdných vozů, musí býti poslední vůz plný.
(2) Od vzpěrných tyčí může býti upuštěno jen tehdy, jsou-li na trati, po níž jezdí vozíky do vrchu, umístěna spolehlivá zachycovací zařízení ve vzdálenostech nejvýše 30 m od sebe, při čemž nejdolejší chytadlo nesmí býti od úpatí vzdáleno více než 5 m.
§ 144
Všechna náraziště úklonných drah s podstavníkovou dopravou buďtež zajištěna takovým ochranným zařízením, aby se jím zamezilo buď vsunutí vozů na úklonnou trať, dokud podstavník není přistaven, nebo se bezpečně uzavřel příjezd na úklonnou trať při spouštění podstavníku.
§ 145
(3) Podstavníky třeba opatřiti bezpečnou podlahou.
(2) Vozy buďtež na podstavníku zabezpečeny, aby za těžby s něho nesjely.
(1) Aby se vozy při narážení nebo odnímání nepřevrhly nebo nezřítily, musí se podstavníky upraviti tak, aby stály správně na kolejích ve výši nárazišť.
§ 146
(1) Zakazuje se zvedati vyšinutý vozík, podstavník nebo vyrovnávací závaží, měniti jejich zařízení, krátiti nebo prodlužovati lano, jakož i prováděti opravy v úklonných drahách, pokud vozík, podstavník nebo vyrovnávací závaží nebyly spolehlivě podchyceny nebo podloženy.
(2) Vyšinuté vozíky smějí se při zvedání odpojiti od lana jen v případě nutnosti. Opustí-li voziči za účelem zvedání vozu zhlaví a úpatí úklonné dráhy, jsou povinni na přístupech k úklonné dráze vyvěsiti výstražné tabulky „Vstup do úklonné dráhy zakázán. V dráze se pracuje“.
§ 147
(1) Na všech úklonných drahách pod zemí delších než 40 m a na povrchu delších než 50 m, jakož i na drahách kratších, ve kterých se nelze voláním, klepáním nebo světlem zřetelně dorozuměti, musí býti návěštní zařízení, jimiž lze dávati z chráněného místa znamení jak ze spodních k hořejším nárazištím a k brzdiči (vrátkaři), tak i v opačném směru.
(2) Návěští „Jeden ráz“ se smí užívati jen jako znamení k zastavení.
§ 148
(1) S těžbou se smí zpravidla začíti, bylo-li dáno návěští k těžbě. Má-li se těžiti, aniž bylo ze spoda dáno návěští k těžbě, budiž před tím shora dáno návěští dolů a pak přiměřený čas počkáno na případnou zpětnou návěšť.
(2) Návěští k těžbě dané že spodního náraziště budiž shora opakováno, nebylo-li mu jasně porozuměno nebo po přestávce v těžbě.
§ 149
Strojovna, jakož i stanice pod zemí, které jsou ve směně stále obsluhovány, musí býti stále dostatečně osvětleny neoslnivými lampami pevnými nebo přenosnými. Na jiných stanicích postačí k osvětlení vlastní lampa obsluhujícího dělníka. Pro osvětlení strojoven a stanic na povrchu platí předpis § 14.
§ 150
(2) Pracuje-li se na úklonné dráze ve směně, v níž se těží, musí se pracující dělníci s vrátkařem (brzdičem) dorozuměti a s dopravou smí býti započato teprve, když se dělníci vzdálili, a skryli na bezpečném místě. Na trať smějí opět vstoupiti teprve, když byli vrátkařem (brzdičem) vyrozuměni, že byla těžba ukončena.
(1) Zdržovati se v jízdní dráze na úklonných drahách za dopravy je zakázáno.
12. Nádrže (sýpky, komíny, zásobníky, těžní lutny a pod.) a pevné žlaby.
§ 151
Sýpky, komíny, zásobníky, těžní lutny a pod. nazývají se v dalším společným názvem nádrže.
§ 152
(1) Sýpky na rampách buďtež opatřeny opěrami, jichž se může sýpkař spolehlivě přidržeti při vyprázdňování vozíků.
(2) Výpusti nádrží musí býti tak umístěny a zařízeny, aby osoby je obsluhující nebo mimojdoucí nemohly býti poraněny padajícími hmotami ani vyčnívajícími částmi výpustí.
(3) Uzávěry výpustí nádrží musí býti provedeny tak, aby obsluhující dělník mohl v každém případě zastaviti výtok horniny.
§ 153
(1) U příkře položených pevných žlabů, jimiž hmoty prudce padají, budiž učiněno opatření, aby vypadávajícími kusy nebyl nikdo ohrožen.
(2) Výpusti nádrží a pevných žlabů musí býti v době, kdy se z nich nevypouští, zajištěny hradítkem.
§ 154
(1) Nádrže a příkře uložené žlaby nemají býti během těžení úplně vyprazdňovány, nýbrž má v nich býti při výpusti vždy ponecháno něco zásoby.
(2) Po dobu sypání do prázdných nebo málo naplněných nádrží nesmí se z nich vypouštěti.
§ 155
(1) Při vypouštění nesmí vozič státi přímo proti výpusti z nádrže nebo žlabu. Totéž platí i pro uvolňování ucpaných hmot tyčí nebo nosákem; dělník touto prací zaměstnaný musí vždy státi stranou.
(2) Místo pod nádrží budiž tak prostorné, aby obsluhující mohl v případě nutnosti rychle uskočiti. Před vypouštěním nechť se vozič postaví tak, aby mu vůz nepřekážel v útěku.
(3) Pokud se vozy z nádrží nebo žlabů plní, smí vozič urovnávat hmoty vhodným nářadím; rukou jen tehdy, je-li vhodné chráněna.
§ 156
(1) Nádrže musí býti tak zřízeny, aby je bylo možno uvolňovati s bezpečného místa, jsou-li ucpány.
(2) Je-li nutno vstoupiti do nádrží, smí se tak díti jen shora, když se nesype a nevypouští, a je-li přítomen dozorce a vstupující osoba zajištěna ochranným pásem a lanem.
§ 157
(1) Vyřadí-li se podzemní nádrže trvale z provozu a není-li k nim přístup spolehlivě zamezen, buďtež překlenuty zdivem nebo spolehlivě zakryty nebo v celé délce zasypány nehořlavými hlušinami.
(2) Užívá-li se vyřazených nádrží nadále k větrání nebo lezení, budiž přístup k nim zahražen závorou a označen výstražnou tabulkou.
13. Zdvihadla (rumpály, vrátky a pod.), jeřáby, svislé výtahy na povrchu, elevátory.
§ 158
(1) K zastavení spouštěného břemene musí býti jeřáby a zdvihadla opatřeny bezpečně účinkující brzdou a podle potřeby i jiným vhodným zařízením (na př. západkou). Na jeřábech musí býti též brzdy k zastavení ostatních pohybů; závaží na brzdách třeba zajistiti, aby nemohlo spadnouti, kdyby se připevňovací šrouby uvolnily.
(2) Jeřáby nebo zdvihadla s dvojím chodem musí býti opatřeny zařízením, které zamezuje, aby rychlejší chod nenastal samočinně.
(3) Na žádném strojním výtahu, zdvihadle nebo jeřábu nesmí býti břemeno spouštěno pouze vlastní vahou, nýbrž jen motorem. Přestane-li motor z jakékoliv příčiny pracovati, musí se zastaviti i klesání břemene.
(4) Vyrovnávací závaží buďtež umístěna v ochranných bezpečných vedeních.
§ 159
Vyloučeny jsou řetězy s články kruhovými.
(1) Pro závěs výtahové klece smí býti užito drátěných lan, Gallových řetězů s nejméně dvěma páry lamel v každém článku, nebo spolehlivých kalibrovaných řetězů.
(1) Pro závěs výtahové klece smí býti užito drátěných lan, Gallových řetězů s nejméně dvěma páry lamel v každém článku, nebo spolehlivých kalibrovaných řetězů.
(2) Hnací zařízení se šroubovým kolem musí býti samosvorné, aby při prasknutí brzdy nebo při selhání pohonu se klec bezpečně a klidně sama zastavila.
§ 160
Jeřábů pro zdvihání elektromagnetem smí se užívati pro dopravu hmot jen v době, kdy se pod nimi nechodí a nepracuje.
§ 161
(1) Mezi nejvyšším bodem klece, závěs v to počítajíc, při nejvyšší její pracovní poloze a mezi nejnižším pevným bodem, na který by klec mohla najeti, musí býti volná výška rovnající se největší dovolené rychlosti za vteřinu v metrech, nejméně však 60 cm.
(2) Dráha všech výtahů a jeřábů, jakož i příslušných koček a závěsů pro břemeno budiž v krajních polohách spolehlivým způsobem omezena. Při přímém elektrickém pohonu budiž učiněno opatření, aby při přejetí těchto krajních poloh byl elektrický proud samočinně vypjat. U všech strojních výtahů musí se pohon v nejvyšší a v nejnižší poloze klece jakož i v nejvyšší dovolené poloze vyrovnávacího závaží samočinně vypnouti.
§ 162
V závodech, ve kterých je několik drah pojízdných jeřábů vedle sebe, musí býti jednotlivé dráhy od sebe tak vzdáleny, aby při setkání jeřábů sousedních polí zbyla mezi nimi aspoň 60 cm široká mezera.
§ 163
Rychlost jízdy nákladních výtahů s průvodčím nesmí překročiti 1.5 m za vteřinu.
§ 164
Je-li výtah uspořádán uprostřed samonosných schodů, nesmí býti vodítka klece spojena pevně se schody.
§ 165
(1) U každého výtahu musí býti jeho obsluhovateli umožněn snadný a bezpečný přístup ke všem částem výtahu, které má obsluhovati anebo na něž má dozírati.
(2) Výstup na jeřáby a do budek řidičů musí býti bezpečný. Vstup na plošinu jeřábu je dovolen toliko při vypjatém proudu. Nepovolaným budiž vstup na plošinu jeřábu a přístup k dotykovým drátům zakázán vyhláškou.
(3) Před opuštěním svého stanoviště musí řidič jeřábu vyzdvihnouti hák do výše, utáhnouti brzdy a vypnouti všechny vypínače.
§ 166
(1) Dráha každého výtahu musí býti kromě otvorů pro nakládání a vykládání na všech přístupných místech se všech volných stran tak ohražena nebo jinak zabezpečena, aby byla vyloučena možnost nebezpečného přiblížení se k pohyblivým částem výtahu. Ohrazení budiž provedeno na výšku nejméně 1.8 m. Je-li ohrada z drátěné sítě, nesmí míti větší oka než 4X4 cm a drát slabší než 1.8 mm.
(2) Proti vypadnutí předmětů musí býti klece se všech stran kromě stran nakládacích ohrazeny alespoň do výše 1.8 m. U nákladních výtahů musí býti toto ohrazení provedeno tak, aby naložené hmoty nemohly nikde přečnívati.
(3) Na stranách nakládacích musí býti klec opatřena dvířky zabezpečenými proti samovolnému otevření, leč by byl výtah na nakládacích stranách po celé výšce výtahu ohrazen. Dvířka musí býti nejméně 1.8 m vysoká, buď plná nebo z drátěné sítě podle předcházejícího odstavce.
(4) Spouštěcí zařízení u nákladních výtahů budiž umístěno mimo výtahovou šachtu a opatřenou zamykatelnými dvířky.
§ 167
(1) Při otevřené dopravě kladkostrojem buďtež otvory pro nakládání přiměřeně zabezpečeny, aby do nich nemohly spadnouti osoby ani dopravované předměty.
(2) Je-li takový výtah uvnitř schodiště a neměří-li jeho vzdálenost od zábradlí na schodech alespoň 50 cm, buďtež schody opatřeny proti výtahu drátěnou sítí do výše nejméně 1.8 m od odpočívadel nebo od horní hrany schodů.
(3) Podobně buďtež opatřeny výtahy ve světlících a pod.
§ 168
Elevátory korečkové a pod. buďtež zapaženy s přístupných stran po celé výši kromě míst potřebných k jejich obsluze. V nejdolejším patře otevřených svislých elevátorů budiž zřízena na ochranu obsluhujících dělníků přiměřeně silná střecha.
§ 169
(1) Pojezdné jeřáby s průvodčím mějtež plošiny nebo galerie bezpečně ohrazeny, aby z nich nemohli spadnouti lidé, ani jakékoliv předměty. Budka pro řidiče nechť je náležitě prostorná, dovoluje volný rozhled po pracovišti a je opatřena tak, aby řidič nemohl býti zachycen konstrukcí, podél níž pojíždí.
(2) Všechny přístupné záběry ozubených kol a náběhy hnacích lan na kotouče buďtež kryty, pokud jsou s těchto galerií nebo plošin dosažitelny.
(3) Pojíždí-li jeřáb po kolejích přes které mohou přecházeti osoby, buďtež pojízdná kola opatřena vhodnými odsunovadly a jeřáb zvukovým návěštním zařízením.
§ 170
(1) Na nakládacích a vykládacích místech buďtež upravena uzavírací zařízení, která samočinně a úplně uzavřou zátyně výtahu, jakmile jeho klec je uváděna v pohyb, nebo která dovolují pohyb klece jen při uzavřených závěrách, jež lze otevříti jen tehdy, když je podlaha klece v úrovni podlahy vykládacího nebo nakládacího otvoru. Volný prostor mezi těmito uzavíracími zařízeními a mezi klecí výtahu nesmí býti větší než 10 cm. Závěry musí býti tak upraveny, aby nebylo lze prostrčiti jimi hlavu, ruku nebo nohu.
(2) Takového závěru není třeba při malých ručních výtazích pro malá břemena do 15 kg, do nichž osoby vůbec vstoupiti nemohou, je-li postaráno o to, aby dopravované hmoty nemohly z klece vypadnouti, a je-li znemožněno nebezpečné naklánění do šachty výtahu.
(3) Výtahy, chodníkové zdviže, elevátory a podobná zařízení zdvihací je upraviti tak, aby nikdo nemohl do jejich šachet spadnouti ani býti ohrožen pádem zdvihaných hmot.
§ 171
Každý prostor pro nakládání budiž dobře osvětlen denním nebo umělým světlem. Elektrické zařízení osvětlovací musí býti neodvislé od pohonu stroje. Na všech nakládacích místech buďtež umístěny dobře viditelné tabulky s dobře čitelným nápisem „Výtah“ a budiž na nich vyznačeno největší dovolené zatížení klecí v kg a při výtazích určených jen pro dopravu hmot též zákaz dopravy osob.
§ 172
(1) Na každém výtahu nebo jeřábu musí býti jeho únosnost v kilogramech zřetelně vyznačena.
(2) Břemena buďtež na jeřáb zavěšována s největší pečlivostí. Ostré hrany břemen buďtež vhodně podloženy. Břemeno nesmí býti vytahováno trhavě. Při jízdě je nutno břemeno stále pozorovati. Pohybuje-li se břemeno nad pracovištěm, jest dávati výstražné znamení. Pokud je břemeno na háku, nesmí řidič jeřáb opustiti. Stojí-li jeřáb na volném prostranství, budiž učiněno opatření, aby se nedostal samovolně do pohybu (větrem a pod).
§ 173
Obsluhou výtahů a jeřábů buďtež pověřeny osoby spolehlivé, věci znalé a aspoň 18leté.
§ 174
(2) Podle stejných zásad buďtež prováděny opětné zkoušky výtahů, jeřábů a pod. Nákladní výtahy s průvodčím buďtež zkoušeny aspoň každé 3 měsíce, výtahy bez průvodčího aspoň každých 6 měsíců; u jiných zdvihadel a u jeřábů buďtež všechny namáhané části vyzkoušeny alespoň jednou do roka.
(4) U jeřábů a výtahů s elektrickým pohonem budiž vyzkoušeno samočinné vypjetí proudu ve všech krajních polohách výtahu, jeřábu i závěsu břemene a buďtež též prohlédnuty isolace, nejsou-li poškozeny.
(3) Před každou zkouškou nutno ústrojí výtahu, jeřábu a podobného zařízení ve všech částech náležitě vyčistiti, prohlédnouti a poklepem zjistiti, nevznikly-li v namáhaných částech trhliny; klíny, kterými jsou upevněny kliky, páky, kola a pod. buďtež utaženy, západky na svou pohyblivost vyzkoušeny a opotřebované části brzd vyměněny. Nosné řetězy i lana buďtež očištěny a prohlédnuty. Opotřebené části řetězů buďtež zavčas vyměněny.
(5) O všech provedených zkouškách buďtež vedeny pravidelné záznamy.
(1) Před prvním použitím výtahu, jeřábu a podobného zařízení, budiž jeho strojní a zachycovací zařízení vyzkoušeno při zatížení největším dovoleným užitkovým břemenem na bezpečnou účinnost a to odborným znalcem, kterým může býti také technicky vzdělaný zaměstnanec závodu. Nosné ústrojí budiž před prvním užitím vyzkoušeno břemenem o větší váze než je dovolené zatížení a to u nákladních výtahů s průvodčím o 100%, u nákladních výtahů bez průvodčího o 50%, u jeřábů nosnosti až 25 t o 25%, u jeřábů nosnosti větší o 10%. Zkušební břemeno nechť působí po dobu aspoň 20 minut.
14. Doprava v jamách a v šibících.
§ 175
(1) Na všech místech jam i šibíků, kde se narážejí a odnímají vozy, musí býti zřízená náraziště tak upravená, aby obsluha na nich mohla se díti bez nebezpečí.
(2) Náraziště musí býti dostatečně prostorná. Pokud místní poměry nevyžadují širšího průchodu, budiž aspoň po jedné straně náraziště nebo mezi řadami vozů volná šířka nejméně 50 cm.
(3) U dvoustranných nárazišť musí býti zřízeny vhodné ochozy, i když se obsluha děje jen s jedné strany.
(4) Za provozu musí býti náraziště vhodně osvětlena.
(5) Ustanovení předcházejících odstavců platí přiměřeně i pro těžení skipem.
§ 176
(1) Všechny přístupy k jámě na povrchu i pod zemí, pokud nejsou uzavřeny předepsanými dvířky, musí býti zabezpečeny pažením nejméně 1.5 m vysokým, patřičně hustým a silným; zátyně na nárazištích musí býti zabezpečeny dvířky nejméně 1.25 m vysokými, do zátyně neotvíratelnými.
(2) Zátyňové uzávěry na těžních plošinách výjezdného patra jakož i na všech nárazištích kde není pravidelné obsluhy, musí se zavírati samočinně, ostatní musí býti snadno ručně ovladatelné.
(3) Spodní část pažení a dvířek musí býti do výše nejméně 80 cm tak hustá a pokud to dovolují ostatní zařízení, musí přiléhati k podlaze tak těsně, aby nic nemohlo spadnouti do jámy.
§ 177
(1) Na nárazištích na nichž nejsou uzávěry samočinné, buďtež učiněna opatření, aby se nemohl do jámy zřítiti vůz vsunovaný nedopatřením do prázdné zátyně (samočinné uzávěry kolejí, pojistné háky a pod.).
(2) Na nárazištích musí býti připevněny příčné tyče nebo jiná, stejně vhodná zařízení sloužící narážečům za držadlo. Na spodku buďtež upevněny opěrné lišty proti sklouznutí do zátyně.
(3) Procházeti šachetním komínem nebo klecí je zakázáno. Tento zákaz budiž vyhlášen vývěskami na nárazištích.
§ 178
Volné předměty (náčiní, dřevo, kamení a j.) smějí býti u jam a šibíků skládány nebo trpěny jen v takové vzdálenosti, aby nemohly do nich spadnouti.
§ 179
Strojovna musí býti tak prostorná, aby se obsluha mohla díti bez nebezpečí; musí býti dostatečně osvětlena a opatřena zamykatelnými dveřmi. Nepovolaným budiž vstup do strojovny zakázán vývěskou.
§ 180
(1) Každý těžní stroj budiž opatřen:
b) spolehlivou brzdou,
d) zvonkovým návěštím, které zazní, přiblíží-li se dopravní nádoba na vzdálenost nejméně 2 otáček lana na bubnu pod výjezdné patro.
a) uzávěrným a jízdním ventilem nebo proudovým vypínačem,
c) spolehlivým hloubkoměrem,
(3) Za těžebních přestávek a po skončení směny budiž řídicí páka postavena do nulové polohy a těžní stroj spolehlivě zabrzděn.
§ 181
(1) Užívá-li se stavítek, musí býti tak sestrojena, aby jimi mohla vyjíždějící klec snadno projeti, i když jsou uzavřena. Obsluhovací páka stavítek se zpravidla nemá samovolně pohybovati při projíždění nebo dosedání klece. Nevyhovují-li stavítka tomuto požadavku, musí býti páka chráněna tak, aby jí nemohl býti nikdo poraněn.
(2) Na mezipatrech a výjezdném patře musí býti otevřená stavítka spolehlivě uzamčena po dobu, po kterou se z těchto pater netěží.
§ 182
Pod lanovnicemi buďtež učiněna opatření (mříže, koryta, ochranné plechy, povaly atd.), aby bylo zabráněno spadnutí úlomků do jámy, zlomí-li se kotouče nebo hřídel.
§ 183
(1) Těžní lano musí býti spojeno s klecí nebo s těžní nádobou tak, se nemohlo nahodile vypnouti. Okov musí býti opatřen kromě třmenu též pojistným závěsným řetězem nebo lanem.
(2) Stěžejní tyč klece smí býti namáhána pouze na tah a nikoli na ohyb. Toho jest dbáti zejména při dopravě a při zavěšování klece.
§ 184
Těží-li se nádobou bez vodítek, buď volena taková konstrukce lana nebo učiněno takové opatření, aby se lano neroztáčelo.
§ 185
V jamách hlubších než 50 m musí býti postaráno o spolehlivé vedení těžní nádoby.
§ 186
Vozy v kleci musí býti zajištěny vhodným spolehlivým zařízením (sklopnými pákami, třmeny, kolejnicovými uzávěrami a pod.), aby nevyjely za jízdy.
§ 187
(1) Otevřené těžní nádoby (okovy a pod.) smí býti plněny jen na šířku ruky pod okraj. Uzavřené nádoby musí býti sestrojeny tak, aby se za jízdy neotevřely.
(2) Je-li nevyhnutelno, aby hmoty nebo náčiní přesahovaly přes okraj nádoby, musí býti svázány a vhodně upevněny, aby nemohly vypadnouti nebo se vzpříčiti.
§ 188
(1) Dříví a jiné hmoty, musí býti do klece naloženy tak, aby nevypadly. Dlouhá dřeva, kolejnice a pod, buďtež zajištěny při podlaze klece proti sklouznutí, nahoře pak spolu svázány a připevněny k závěsu; krátká dřeva nebo cihly a pod. buďtež dopravovány ve vozech.
(2) Za zachování tohoto předpisu odpovídá narážeč.
(3) Dlouhé předměty dlužno dopravovati pomalu.
§ 189
Mají-li se dopravovati mimořádně těžká břemena, musí býti zjištěno odborníkem určeným k tomu vedoucím závodu po slyšení zástupce závodní řady, zda zařízení pro jich dopravu stačí, zejména pokud jde o pevnost jednotlivých částí. Před touto dopravou i po ní musí býti ohledány závěsy, lano, lanové kotouče, brzdy a stroj.
§ 190
(2) Návěštní zařízení musí býti umístěna tak, aby nemohla býti uvedena náhodou v činnost.
(1) Jámy a šibíky, hlubší než 20 m, buďtež opatřeny návěštním zařízením, jímž možno dávati návěští s míst, kde se naráží a odnímá, na výjezdné patro a pro případ potřeby i zpět. Mezi výjezdným patrem a strojovnou budiž zřízeno návěštní zařízení tehdy, jestliže se nelze mezi těmito místy jinak spolehlivě dorozuměti.
(4) Při používání zvukových návěští budiž pro znamení „Stůj“ použito výhradně jednoho úderu.
(5) Těžní stroj smí býti uveden v pohyb teprve, bylo-li dáno návěští jasně a zřetelně.
(3) Naráží-li se současně s více těžních plošin, smí narážeč k tomu určený dáti návěští k jízdě teprve tehdy, když byl vyrozuměn od ostatních narážečů, že na jejich plošinách je k jízdě vše připraveno.
§ 191
Jámy i šibíky a jejich výstroj buďtež podle potřeby, nejméně však jednou za čtvrt roku, prohlédnuty a výsledek prohlídky budiž zapisován.
§ 192
(2) Jednou v těžebním dnu budiž prohlédnuto těžní zařízení. Zjištěné závady buďtež hlášeny vedoucímu závodu nebo osobě jím ustanovené; s těžbou smí býti započato teprve tehdy, když závady byly odstraněny.
(1) Obsluha těžního zařízení narážení a odnímání vozů, plnění a vysypávání těžních nádob buď svěřena jen lidem spolehlivým a dobře obeznalým s touto prací.
§ 193
Pro jámy i šibíky, v nichž je povolena jízda na laně, platí předchozí ustanovení, pokud v N. o j. není předepsáno něco jiného.
§ 194
Pokud příslušný povolovací úřad nestanoví jinak, platí pro visuté dráhy ustanovení §§ 195—199.
§ 195
(1) Podél visuté dráhy nutno v náležité vzdálenosti oklestiti, případně vykáceti stromy, aby nebyl provoz rušen anebo padajícími stromy nebo větvemi ohrožen.
(2) Dráhy, cesty, pracovní místa, dvory a budovy vzdušně křižované visutou drahou nutno chrániti ochrannými sítěmi z drátěného pletiva nebo mosty.
(3) Pro křižování elektrických vedení silnoproudých nebo slaboproudých s visutou drahou, nebo pro stavby v sousedství lanovky, jako na příklad lešení, elektrické vedení a pod., jimiž by mohl býti dotčen provoz dráhy nebo bezpečnost osob, nutno si vyžádati schválení příslušných úřadů.
(4) Pro konstrukci podpěr, ochranných mostů, základů a jiných nosných konstrukcí nutno vykonati statické vyšetření. Dimensování nutno prováděti tak, aby byla zaručena jejich stabilita, pevnost a bezpečnost při nejnepříznivějším zatížení.
(5) Nosné trámy a ochranné bednění musí býti tak dimensovány, aby vydržely provozní zatížení od lan, vozíků, vlastní váhy, váhy sněhu, ledu (nebo tlaku větru, případně dělníků s pracovním nářadím), aniž by bylo překročeno přípustné prohnutí.
(6) Pro elektrické zařízení platí příslušné předpisy ESČ.
§ 196
(1) Rozdělení a poloha podpěr se určí podle poměrů území, jímž visutá dráha vede.
(2) Podpěry se postaví na zděných nebo betonových podezdívkách, do nichž se náležitě zakotví a tak upraví, aby k nim byl znemožněn přístup nepovolaným.
(3) Podpěry musí býti zřetelně očíslovány. Vyznačí se na nich též kilometrická vzdálenost od počátečního bodu visuté dráhy.
(4) Výška a vzdálenost podpěr se určí s ohledem na to, že při největším možném snížení vozu a lana a povrchem území musí zůstati vůle alespoň 2.5 m. Tuto vůli nutno zvětšiti o místní nejvyšší výšku sněhu.
(5) Výška podpěr budiž volena tak, aby bylo zabráněno vyzvednutí nosného lana z ložné botky.
(6) Rozměry základů podpěr nutno vyšetřiti pro maximální zatížení visuté dráhy a tlak větru 125 kg/m2 s dvojnásobnou bezpečností, pro nezatíženou lanovku a tlak větru 250 kg/m2 s 1.2 násobnou bezpečností.
(7) Při výpočtu konstrukce podpěr je nutno dbáti těchto ustanovení:
a) jako vnější síly směrodatné pro výpočet se uvažují: Vlastní váha nosné konstrukce, tlak lana, váha plně naloženého vozu, vliv brzdění a najíždění vozů, tlak větru a kolísání teploty;
b) části nosných staveb namáhané tlakem lana přímo a v proměnlivém směru nutno počítati s tlakem lana o 20% zvětšeným;
c) ve statickém výpočtu podpěr jest uvažovati tlak větru 125 kg/m2 a míru bezpečnosti proti zvrácení podpěr 1.5.
(8) Konstrukci podpěr nutno náležitě zakotviti do základů. Podpěry musí býti uzemněny.
(9) Ložné botky musí míti dostatečnou délku a poloměr zakřivení ložné plochy nechť jest přizpůsoben průměru lana a drátů.
(10) Ložné botky musí býti přístupné ze zhlaví podpěr. Jejich upevnění na podpěrách musí býti bezpečné. Upevňovací šrouby nutno zajistiti proti uvolňování.
§ 197
(1) Lano tažné i lana nosná musí míti přiměřenou tažnost a ohebnost.
(2) Nosná lana musí býti pevně stažena tak, aby byl jejich povrch oblý, stejnoměrný a hladký.
(3) Nosné lano dimensuje se tak, aby zatížení při přetržení lana stanovené výpočtem bylo nejméně třikrát větší než nejnepříznivější celkové napětí, které se stanoví ze součtu napětí v tahu působících v podélném směru lana a napětí v ohybu vyvozených v příčném směru. Za tažné síly nutno uvažovati mimo napínací závaží všechny odpory tření v ložiskách lan. Namáhání vyvozená zrychlováním a zpožďováním nutno dosaditi do výpočtu nejnepříznivějšími hodnotami. Bezpečnost lana během provozu musí býti trvale nejméně 2.5 násobná.
(4) Nosná lana nutno napnouti napínacími závažími volně visícími tak, aby nejmenší napnutí nosného lana za provozu činilo alespoň 50násobek největšího tlaku kola.
(5) Tažná lana musí míti okrouhlý tvar a uvnitř konopnou duši.
(6) Tažné lano se dimensuje tak, aby jeho zatížení při přetržení bylo nejméně 4X tak velké jako celkové napětí v nejnepříznivějším případě. Bezpečnost lana během provozu musí býti trvale nejméně 3.5 násobná.
(7) Tažné lano musí míti i za nejnepříznivějších napětí alespoň trojnásobnou bezpečnost proti klouzání na kotoučích v poměru ke skutečnému největšímu tahu.
(8) Všechna lana musí býti úředně přezkoušena dříve, než jich bude užito při stavbě a provozu visuté dráhy.
(9) Všechna lana nutno náležitě uzemniti.
§ 198
(1) Stavba vozíků musí býti provedena tak, aby byla zaručena bezpečnost provozu. Hmoty užité ke stavbě vozíků smějí býti namáhány tak, aby byla zachována bezpečnost nejméně pětinásobná.
(2) Pojistné uzávěry excentricky zavěšených vozových skříní musí působiti bezpečně a spolehlivě. Závěs musí býti upraven tak, aby umožňoval volný pohyb vozové skříně ve směru nosného lana. Závěr nechť má spolehlivé opatření, aby se při vykolejení nezřítil vůz na trať.
(3) Veškerá ložiska pohonu, kladky, pohyblivé části kočky, oběžné čepy pojízdných kol a ústrojí, pohyblivé části spínacího zařízení, jakož i nosná a tažná lana buďtež řádně mazány. Při mazání a prohlížení nosných lan může zaměstnanec, k tomu určený, po lanovce pojížděti ve zvláštním vozíku, náležitě upraveném.
§ 199
(1) Vedoucí závodu po slyšení zástupce závodní rady určí správce provozu visuté dráhy, který na dráhu dozírá a řídí její provoz. Správcem provozu smí býti jen osoba spolehlivá a úředně zkoušená. Zkouší ho obvodní báňský úřad ze znalosti zařízení visuté dráhy, její správné a bezpečné obsluhy, bezpečnostních předpisů a provozního řádu. Za nepřítomnosti správce provozu visuté dráhy řídí provoz jeho zástupce, který musí býti správcem provozu poučen o všech pracích do té míry, aby mohl provoz bezpečně říditi.
(2) Visutá dráha musí býti obsluhována lidmi spolehlivými a zaškolenými, kteří jsou obeznámeni se zařízením lanovky, působením jednotlivých součástí a s ustanoveními provozního řádu.
(3) Pro provoz visuté dráhy vydá vedoucí závodu provozní řád, jejž schvaluje úřad, který provoz povolil. Schválený provozní řád musí býti vyvěšen ve stanicích dráhy. Bez schváleného provozního řádu nesmí býti provoz visuté dráhy zahájen.
16. Doprava lokomotivami v lomech, v odklizech a na odvalech.
§ 200
(2) Mezi kolejemi položenými vedle sebe musí zůstati mezi nejširšími vozy nebo lokomotivami volný prostor nejméně 50 cm.
(1) V lomech, odklizech a na odvalech jest na tratích s dopravou lokomotivami přípustný sklon kolejí zpravidla 40 mm/m.
(3) Pražce musí Iežeti po celé délce pevně.
(4) Vedou-li koleje nad dutinami, u nichž hrozí nebezpečí proboření, musí býti — pokud podle místních poměrů není nutné zajištění důkladnější — koleje pro dopravu lokomotivami, jakož i koleje pro rýpadla podloženy přiměřeně dlouhými podklady.
§ 201
Lokomotiva musí býti opatřena zařízením k sypání písku.
§ 202
(2) Každý vlak musí býti doprovázen průvodčím, který má návěštní praporek a píšťalku, za tmy pak svítilnu.
(3) Strojvůdce je povinen dbáti, aby byly výhybky správně postaveny; je-li vlak lokomotivou tlačen, má tuto povinnost průvodčí.
(1) Do vlaku pro odvoz hmot budiž vložen potřebný počet vozíků s brzdami, aby mohl býti v každém místě trati spolehlivě zastaven. Toto ustanovení neplatí pro dopravu důlními vozy.
(4) Brzdař smí jeti jen na plošině brzdného vozu, kterou musí udržovati vždy v čistotě.
(5) Vyskakovati na lokomotivu a vozy za jízdy jest zakázáno. Seskakovati s nich za jízdy je dovoleno jen při nebezpečí.
§ 203
(3) K místům, kde se vyklápí, musí vlak dojížděti s obzvláštní opatrností, při čemž smí lokomotiva jeti jen tam, kde bylo předem zjištěno, že spodek dráhy je již úplně usazen a pevný.
(4) Na úsecích trati o stoupání větším než 17 mm/m nesmějí zároveň jeti dva vlaky nebo více.
(1) Největší přípustná rychlost dopravy na drahách o sklonu větším než 50 (87 mm/m) jest 3 m/vt., je-li vlak tažen, a jen 1.5 m, je-li vlak tlačen. Na tratích o menším sklonu činí táž rychlost 5 m, je-li vlak tažen, a 3 m, je-li tlačen.
(2) Na přejezdech přes cestu, při silnějších změnách spádu a v prudkých zatáčkách, budiž rychlost snížena.
§ 204
(2) U rýpadel musí býti vývěskou zakázáno prodlévati přímo před sypným zařízením, jakož i procházeti mezi těžnými vozy a rýpadlem a stěnou a vůbec zdržovati se v dosahu výložníku a lžice, po případě v dosahu korečkového ramene.
(1) Na vhodných místech buďtež umístěny vývěsky s návěštími potřebnými k provozu.
§ 205
Pokud předpisy této hlavy neustanovují nic jiného, platí pro dopravu lokomotivami v lomech a odklizech ustanovení hlavy 10, písm. a).
17. Posunování a nakládání železničních vozů.
§ 206
(1) Posunem podle tohoto nařízení jest rozuměti posunování železničních vozů ve směru kolejí lidskou silou, tažnými zvířaty nebo strojem, jakož i přeřazování vozů s koleje na kolej otáčidlem nebo posuvnou.
(2) Krátkým posunem se rozumí posunování železničních vozů ve směru kolejí na délku jednoho vozu.
§ 207
Při posunování lokomotivou nebo traktory jedoucími po koleji platí předpisy schválené úřadem vykonávajícím veřejnou železniční správu.
§ 208
(3) Dělníci jsou povinni těchto pomůcek používati.
(2) K výstupu na vozy musejí býti po ruce žebříky nebo podobné pomůcky.
(1) Při posunu musejí býti stále po ruce v dostatečném množství zarážky, podkladné klíny, brzdné sochory a pod.
§ 209
(2) Pokud jsou železniční vozy v pohybu, jest zakázáno je spínati a rozpínati, skákati na stupátka vozu a seskakovati s nich, lézti s jednoho vozu na druhý, procházeti mezi vozy a podlézati je, přecházeti kolej přímo před jedoucím vozem a prodlévati na střeše nebo na nákladu pohybujícího se vozu.
(3) Nepovolaným osobám je zakázáno prodlévati i na seřadišti železničních vozů.
(1) Osoby, zaměstnané při posunu, nesmějí choditi v koleji, podlézati stojící železniční vozy a zdržovati se v prostoru, do nějž zasahují jazyky posuven.
§ 210
(1) Železniční vozy smějí býti posunovány, přeřazovány a odváženy, až když bylo dáno výstražné znamení.
(2) Dělníci pracující při posunu a nakládání železničních vozů, nesmějí míti hlavu tak zahalenou, aby jim to překáželo v dobrém poslechu a v rozhledu.
§ 211
(1) Při posunu musí u koleje, po které se posunuje, dávati pozor jeden zaměstnanec, který dává pokyny pro posun. Musí státi tak, aby trať přehlédl co nejdále a co nejlépe. Při přeřazování železničních vozů posuvnou, když přeřazovaný vůz zabraňuje řidiči volný rozhled, musí dávati pozor i ve směru jízdy posuvny.
(2) Při současném posunování několika vozů odděleně na téže koleji nutno mezi nimi zachovávati přiměřenou vzdálenost.
§ 212
(1) Při ručním posunu smějí posunovači jití jen na podélné straně vozu a nesmějí kráčeti v kolejích nebo mezi vozy.
(3) Při strojním posunování nekončitým lanem budiž přípojka zaklesnuta na vůz tak, aby se nemohla vysmeknouti. Používati tažného lana k dávání znamení (na př. tlučením na ně a pod.) není dovoleno.
(2) Posunují-li se vozy tažnými zvířaty nebo motorickými vozidly jedoucími mimo kolej, budiž použito tažných řetězů nebo tažných lan alespoň 2.5 m dlouhých. Tažná zvířata buďtež vedena stále rukou a pokud možno mimo kolej. Při takovém posunu musí býti zaměstnán kromě vodiče tažného zvířete nebo řidiče motorového vozidla ještě jeden dělník pro zastavení jedoucích vozů vhodnými prostředky.
§ 213
Před rozjetím posuvny musejí býti železniční vozy na ní stojící řádně zajištěny.
§ 214
Železniční vozy, na nichž pracují lidé, smějí býti posunovány jen krátkým posunem, a to jen tehdy, je-li posun prováděn ručně a řízen přímo dělníkem pracujícím v posunovaném voze.
§ 215
Stojící železniční vozy musí býti zajištěny tak, aby se samy nerozjely.
§ 216
(2) K dohledu při posunu musí býti určen způsobilý dozorce, dokonale znalý předpisů a místních poměrů.
(1) Při posunu smějí býti zaměstnány pouze osoby vyhovující smyslovými schopnostmi, vyškolené a průkazně poučené o předpisech pro posun.
Díl2
CHŮZE A JÍZDA LIDÍ.
Společná ustanovení pro díl I. a II.
1. Cesty a jejich zabezpečení.
§ 217
(1) Cesty podle tohoto nařízení jsou všechny prostory na povrchu i pod zemí, včetně prostorů opatřených schody, žebříky a pod., jimiž se byť i jen občas chodí.
(2) Řádné cesty jsou ony cesty které jsou určeny dělníkům pro pravidelnou chůzi k jejich pracovišti a zpět.
(3) Záchranné cesty jsou cesty, určené k odchodu mužstva v případě nebezpečí.
(4) Chůzí podle tohoto nařízení se rozumí jak chůze ve vlastním slova smyslu (i lezení), tak i jakákoli jízda lidí.
§ 218
Choditi jinými než řádnými cestami smějí jen vedoucí závodu úředníci, dozorci a ty osoby, které k tomu dostaly od nadřízeného dovolení nebo rozkaz. Bez dovolení smí jich dělník použíti jen v nebezpečí.
§ 219
Řádné a záchranné cesty musí býti tak upraveny a udržovány, aby chůze po nich byla bezpečná.
§ 220
Řádné cesty ve všech pracovnách, ve strojovnách a ve skladištích, zejména pak cesty k východům, musejí míti volnou šířku na povrchu nejméně 1 m, pod zemí nejméně 0.8 m, nezúženou sloupy, řemeny, převody, hřídeli, hmotami, výrobky a pod.; potřebné průchody mezi stroji nesmí býti užší než 60 cm. Kde toho vyžaduje nebezpečnost strojů, velikost obráběných kusů nebo množství odpadkového materiálu, musejí býti cesty přiměřené rozšířené. Šikmé plochy všech těchto cest smějí míti sklon nejvýše 1:15 (66 mm/1 m).
§ 221
(1) Důlní chodby, sloužící za řádné nebo záchranné cesty, musí býti dostatečně široké a vysoké.
(2) Přisekávati výdřevu chodby, aby byla volná šířka nebo výška zvětšena, není zpravidla dovoleno. Smí se tak díti jen mimořádně k přechodnému uvolnění cesty a jen do té míry, aby nebylo dřevo výstroje seslabeno pod potřebnou mez.
(3) Předměty, jimiž se průřez důlních chodeb sloužících za řádné nebo záchranné cesty (potrubí křižující trať, vyčnívající ventily a pod.), náhle zmenšuje tak, že by jimi byly ohroženy jdoucí osoby, musí býti natřeny jasně vynikající barvou. Nátěr musí býti podle potřeby obnovován.
§ 222
(1) Na cestách se stoupáním větším než 30° musejí býti upraveny schody, na strmých cestách žebříky.
(2) Na cestách s úklonem nad 65° musejí býti zřízena odpočívadla (povaly), která nesmějí býti nad sebou ve větší svislé vzdálenosti než 10 m.
§ 223
(1) Řádné a záchranné cesty musejí býti zabezpečeny proti pádu hornin a jiných předmětů s výše položených míst.
(2) Svahy skrývek a násypů, stěny sloje a pod., podél nichž se chodí, buďtež očišťovány a zabezpečeny, aby nebyli chodci ohrožováni padajícími hmotami, přímrazky a pod.
(3) Ústí podzemních chodeb, vedoucích do odklizu, buďtež opatřena dostatečně silnými ochrannými povaly.
(4) Choditi a prodlévati pod visutými drahami a pod jinými strojními zařízeními budiž zakázáno vhodně umístěnými, trvanlivými a dobře čitelnými vývěskami, nejsou-li učiněna opatření bezpečně chránící osoby pod těmito zařízeními před pádem hmot shora (ochranné povaly, sítě a pod.).
§ 224
(1) Je-li spodek řádné nebo záchranné cesty zatopen nebo rozmočen, musí býti postaráno o řádný odtok vody a vysušení spodku, nebo se na něm musí zříditi suché, pevné lávky, případně musí býti počva posypána štěrkem, struskou nebo jinou podobnou hmotou. Lávky musí býti alespoň 20 cm široké a řádně upevněné. Odkorků (krajin) smí se užívati jako lávek jen tehdy, jsou-li dostatečně silné, podložené a řádně upevněné, a musejí se klásti vždy řeznou plochou vzhůru.
(2) Příčné stružky buďtež spolehlivě přikryty. Podélné stružky hlubší než půl metru buďtež ohraženy nebo přikryty.
(3) V řádných a záchranných cestách musí býti voda tekoucí se stropů a s boků odváděna, aby jí nebyli lidé obtěžováni.
(4) Na kluzkých místech řádných a záchranných cest je nutno učiniti opatření proti uklouznutí (zdrsnění podlahy, rohože, držadla a pod.).
(5) Sníh, náledí a přímrazky na řádných a záchranných cestách nutno odstraňovati a cesty podle potřeby posypávati pískem, popelem nebo podobnými hmotami.
(6) Hromadí-li se na řádných cestách prach, budiž podle potřeby odstraňován nebo skrápěn.
§ 225
(1) Dveře z pracoven, strojoven, ze skladišť, z kotelen, schodišť a pod. buďtež zařízeny k otvírání směrem ven. Dveře vedoucí do chodeb a schodišť musejí býti tak zařízeny, aby jejich otevřením nebyly průchody na schodech nebo na chodbách zataraseny nebo značnější měrou zúženy, a mají se pokud možno zavírati samočinně.
(2) Kde toho nezbytně vyžadují zvláštní poměry, jsou dovoleny i dveře posunovací.
(3) Počet, umístění a šířka dveří buďtež tak voleny, aby osoby v místnostech zaměstnané mohly je v nebezpečí rychle a snadno opustiti.
(4) V pracovnách, ve kterých se vyskytují nebo jsou uloženy výbušné látky nebo lehce vznětlivé tekutiny, plyny nebo páry, buďtež všechny dveře i se zárubněmi provedeny ohnivzdorně.
§ 226
(1) Všechny cesty, zejména však řádné a záchranné, musejí býti vždy volné a nesmějí býti zatarasovány vozy, dřívím, žlaby, stavebními hmotami, strojními součástkami a pod. do té míry, že by byl znemožněn bezpečný průchod podél nich.
(2) Příchody ke dveřím a schodům, jakož i schodiště a schody buďtež udržovány v pořádku, v čistotě a prosty všech komunikačních překážek. Jejich plochy smějí míti sklon nejvýše 1:15 (66 mm/1 m).
(3) Volný průchod na chodbách sloužících za řádné nebo záchranné cesty budiž podle možnosti udržován stále po téže straně chodby, aby nebylo nutné přecházeti mezi vozy s jedné strany na druhou.
§ 227
Řádné a záchranné cesty na povrchu musejí býti za tmy dostatečně osvětleny stálým světlem. K osvětlení ostatních cest na povrchu i pod zemí musejí míti všichni, kdož tam mají co činiti, vhodné svítilny.
2. Spojení dolu s povrchem a záchranné východy.
§ 228
(1) Každý důl, v němž se pracuje, musí míti alespoň 2 dobře schůdné, od sebe spolehlivě oddělené a na sobě nezávislé východy, aby osazenstvo ze všech pater a pracovišť se mohlo kdykoliv dostati na povrch alespoň jedním z nich, stane-li se druhý neschůdným.
(2) Jámy, určené za takové východy, musí býti opatřeny žebříky, i když mají těžní zařízení. Jen je-li ze všech částí dolu snadno dosažitelné jiné spojení se sousedním dolem, mohou žebříky odpadnouti v jedné z jam určených za východ z dolu.
(3) Výjimky z ustanovení předešlých dvou odstavců povoluje obvodní báňský úřad, ale jen na přechodnou dobu a je-li povolení výjimky odůvodněno zvláštními poměry provozu.
(4) Obvodní báňský úřad rozhodne v každém jednotlivém případě, musí-li býti v jámě, určené pro východ z dolu, udržováno nouzové těžní zařízení, jehož by bylo možno použiti alespoň při hrozícím nebezpečí k jízdě lidí.
(5) Hlavní cesty vedoucí k východům z dolu, buďtež označeny význačnými, dobře udržovanými tabulkami a šipkami nebo jiným dobře srozumitelným znamením, na př. pásem, vyznačeným po pravé straně směrem k východu. Kde se neužívá elektrických lamp, musí býti označení východu z dolu provedeno způsobem, umožňujícím snadnou orientaci hmatem.
(6) Výstupní dveře nouzového východu z dolu musejí býti upraveny tak, aby se daly zevnitř kdykoliv lehce a bez klíče otevříti. Pokud jsou tyto východy mimo obvod, ve kterém je postaráno o stálý dozor, musejí býti vstupní dveře uzavřeny tak, aby byl znemožněn vstup bez užití klíče.
(7) Důlní osazenstvo budiž vhodným způsobem poučováno o záchranných cestách z pracovních míst. Alespoň jednou za rok musí býti z každého samostatného větrního oddělení a z každé pracovní směny několik dělníků (podle počtu pracujících v tomto větrním oddělení a ve směně, nejméně však 3 dělníci) přivedeno záchrannými cestami až k nouzovému jámovému východu. Při výběru těchto dělníků budiž vzat zřetel hlavně na dělníky zkušené, rozvážné a s vyvinutým smyslem pro odpovědnost. Vykonání tohoto cvičení budiž zapsáno do služební knihy.
§ 229
(1) V závodech, na kterých by nemohli zaměstnanci za nastalého nebezpečí opustiti místnosti a budovy pravidelnými východy snadno a bez návalu, zejména jsou-li v těchto místnostech snadno zápalné látky nebo plyny, buďtež zřízeny záchranné východy. Pro úhrnný počet východů a pro jejich rozměry má býti pravidlem, aby jeden východ byl určen pro odchod nejvýše 50 osob a měl světlou šířku alespoň 1,25 m.
(2) Záchranné východy buďtež jako takové označeny a upraveny pokud možno na straně protilehlé obvyklým východům. Jsou-li při výrobě obyčejně uzavřeny, musí klíč ke dveřím viseti vedle nich tak, aby byl všeobecně přístupný. Smí býti zajištěn plombou, nebo může býti uzavřen v zasklené skřínce opatřené nápisem „Klíč k záchrannému východu“. Zámky dveří záchranných východů buďtež udržovány v bezvadném stavu.
(3) Dveře záchranných východů musí se otevírati na venek.
U dveří dvoukřídlových budiž užito jen zástrček, zevně připevněných na vnitřní straně dveří.
U dveří dvoukřídlových budiž užito jen zástrček, zevně připevněných na vnitřní straně dveří.
(4) Příchody k nouzovým východům nesmějí býti nijak zataraseny nebo zúženy.
§ 230
(1) Kde zvláštní místní a výrobní poměry, zejména bezpečnost zaměstnanců při požáru (na příklad v závodech pracujících s lehce vznětlivými látkami) vyžadují kromě ohnivzdorných schodů ještě zřízení záchranných východů z pater, může býti této potřebě vyhověno tím, že se upraví na vnějšku budovy ohnivzdorné rovnoramenné schody nebo při menším počtu dělníků železné záchranné žebříky vedle oken sahající až k zemi nebo končící nejvýše 1,2 m nad ní. Všechny tyto pomocné východy musejí býti v pracovnách zřetelně označeny a z pracoven bezpečně a pohodlně přístupny.
(2) Užije-li se jako východů oken, musejí se dáti otevírati v dostatečně veliké ploše, aby výstup nebyl ztěžován. Výstup z okna na záchranné žebříky musí vésti na pevnou, zábradlím opatřenou plošinu, s níž možno bezpečně sestoupiti na záchranný žebřík nebo na záchranné schody. Výstupní okna nechť se otevírají jednoduchou klikou.
(3) Záchranný žebřík budiž pokud možno tak upraven, aby dělníci mohli bezpečně sestoupiti v prostoru mezi žebříkem a zdí.
3. Schody, žebříky, lešení, galerie, mosty.
§ 231
(1) Neobsahují-li předpisy platné pro pozemní stavby předpisů o úpravě schodů, buďtež v každé závodní budově o více než jednom podlaží, v níž je v nejsilněji obložené směně zaměstnáno současně alespoň 8 osob, zřízeny ohnivzdorné rovnoramenné schody, po kterých možno sejíti ze všech místností budovy přímo do volného prostoru.
(2) V rozlehlých závodech budiž zřízeno několik takových schodišť, a to tak, aby ze žádného místa patra nebyla cesta ke schodišti delší než 40 m; v závodech se zvýšeným požárním nebezpečím, kde se při výrobě užívá látek snadno vznětlivých, nesmí tato vzdálenost překročiti 20 m.
(3) Jsou-li takové schody určeny nejvýše pro 30 osob, musejí býti alespoň 1,25 m široké; pro každých dalších 50 nebo méně osob budiž přidáno 50 cm šířky, nebo budiž zřízeno poměrně více schodišť.
(4) Zpravidla nebudiž schodiště připojováno přímo k pracovním místnostem; pro jejich spojení se schodištěm buďtež zřízeny chodby ohnivzdorné, osvětlené a dobře větratelné, aby se jimi při požáru nedostával kouř z pracoven do schodiště.
(5) Neleží-li podkrovní pracovny přímo u schodiště, musejí býti spojeny se schodištěm ohnivzdornou chodbou.
(6) Každé schody buďtež opatřeny alespoň jedním madlem a na volných stranách pevným, bezpečným zábradlím; hořejší konce madel nebo zábradlí buďtež zapuštěny do stěny, nebo při volně stojících zábradlích dolů uzavřeně zahnuty. Madlem musejí býti opatřeny také slepičí můstky a plocho uložené žebříky.
(7) Ustanovení odstavců 1 až 4 platí jen pro budovy, povolené po počátku účinnosti tohoto nařízení.
§ 232
(1) Žebříky musejí býti zhotoveny ze zdravého nosného materiálu a náležitě udržovány; mečíky (příčky) buďtež do postranic (štěřínů, lyžin) zapuštěny pevně a ve stejných vzdálenostech, ne větších než 28 cm. Používati místo mečíků prken nebo latí, přibitých na postranice, jest dovoleno jen přechodně, než lze žebřík řádně opraviti.
(2) Dřevěné žebříky delší než 6 m musejí býti na obou koncích a mezi nimi ještě na jiných místech, ve vzdálenostech nejvýše 4 m staženy železnými svorníky, aby se nemohly rozjeti.
(3) Žebříky užívané k obsluze strojních převodů (transmisí), buďtež nahoře opatřeny háky k zavěšení.
(4) U dvojitých rozvíracích žebříků buďtež obě ramena trvale spojena řetízkem připevněným na obou koncích nýty nebo podobným spolehlivým způsobem. Spojení obou ramen žebříků háky a oky není dovoleno.
(5) Provazových, lanových a řetězových žebříků se smí užívati jenom přechodně. Tyto žebříky musejí býti na hořejším konci upevněny a na dolejším konci kromě při sestupu prvního a výstupu posledního dělníka, upevněny nebo drženy a napínány. Jejich příčky musejí býti dřevěné nebo kovové.
(6) Užívati stoupacích klád (se zářeznými schůdky) se nedovoluje.
(7) Žebříky smějí býti postaveny toliko na pevný podklad, nikoliv však na bedny, cihly, na vozíky a podobné nejisté podložky. Kromě toho musejí býti dobře zabezpečeny, aby nemohly ani uklouznouti ani se převážiti nebo zvrátiti.
(8) Žebříky buďtež upevněny tak, aby za jejich mečíky byl volný prostor alespoň 10 cm pro chodidla.
(9) Žebříky musejí přesahovati hořejší výstupní otvor nebo plošinu nejméně 1 m, nebo musí býti nad ní upevněny do stejné výše pevné rukojeti.
(10) Žebříky nemají míti zpravidla větší úklon než 80°; žebříků strmějších smí se užívati jen v nejnaléhavějších případech. Používati převislých žebříků je zakázáno.
(11) Je-li nutno žebříky nastaviti, musí býti jejich vzájemné spojení důkladné. Žebříky se nesmějí spojovati latěmi prostě přibitými, provazy nebo jiným nespolehlivým způsobem a jejich úklon se nesmí v místě spojení měniti. V hloubení a pod., kde je nutno častěji spodní žebřík odstraňovati, aby nebyl střelbou poškozen, smí se užívati k připojení tohoto žebříku k žebříku vyššímu pevných železných háků.
(12) Není přípustno lézti po žebřících v dřevácích.
(13) Žebříků se nesmí používati v poloze vodorovné jako přechodů a pod.
(14) Na témž žebříku nesmí zpravidla stoupati současně dvě nebo více osob
§ 233
(1) Lešení, pavlače, ochozy (galerie) a mosty, po nichž se chodí, buďtež na celé ploše opatřeny pevnou a dostatečně těsnou podlahou. Jsou-li výše než 1,5 m nad zemí, musejí býti opatřeny na volných stranách zábradlím.
(2) Slouží-li tato místa kromě chůze též k vozové dopravě, musí býti mezi zábradlím nebo stěnou a vozíky volné místo pro chůzi alespoň 50 cm široké. Při volné dopravě vozové (bez kolejí) budiž po straně zřízen stejně široký zvýšený chodník nebo budiž chodník chráněn pevnou obrubou alespoň 10 cm vysokou.
(3) Zábradlí musejí býti pevná a dobře zakotvená. Jejich vrchní madlo musí býti z pevné tyče upevněné ve výši 1 m—1.1 m a není-li k ohražení užito zábradlí se stěnou plnou nebo prolamovanou, musí býti asi v polovině výšky upevněna další podélná tyč a při podlaze průběžná obruba nejméně 10 cm vysoká.
(4) Pomocné lávky nebo prkna pro skládání hmot a pod. musejí býti nejméně 30 cm široké a tak silné, nebo tak podepřené, aby se při chůzi nebo při dopravě značnější měrou neprohýbaly. Skloněné lávky nechť jsou vhodně zabezpečeny proti sklouznutí.
(5) Stav mostů, pavlačí, povalů, lešení jakéhokoliv druhu a pod. musí býti častěji zjišťován prohlídkou. Vadná místa musejí býti neprodleně opravena.
4. Zajištění nebezpečných prohlubní.
§ 234
(1) U otvorů násypných, lezných, osvětlovacích nebo jiným účelům sloužících, u jam, šachtic, studní, stok a vůbec u všech přístupných nebezpečných otvorů a prohlubní musí býti učiněno opatření, aby do nich nemohli spadnouti lidé ani dopravní nádoby.
(2) Poklopy a mříže, užívané k zakrytí nebezpečných otvorů a prohlubní, musí býti pevné, aby se neprolomily, a tak připevněny, aby nemohly býti — leda záměrně — odstraněny. Pouze u menších vsypných otvorů stačí, jsou-li vždy po ukončení sypání pečlivě přikryty volnými poklopy.
(3) Nezakryté nebezpečné otvory a prohlubně musejí býti s volných stran vhodným způsobem ohrazeny.
(4) Nemohou-li býti nebezpečné otvory a prohlubně bezpečně zakryty nebo ohrazeny (sýpky v rubáních strmých slojů a pod.), musí býti dělníci při práci v jejich přímé blízkosti zajištěni ochranným pásem a lanem.
§ 235
(1) Poklopy a mříže, zakrývající nebezpečné otvory, smějí býti zvednuty jen na tak dlouho, pokud je toho nutně třeba.
(2) Kdo poklop otevřel je zásadně povinen postarati se též o jeho včasné uzavření. Prochází-li otvorem skupina lidí, je povinností posledního z nich uzavříti za sebou poklop.
(3) Byl-li poklop uzavírající nebezpečný otvor odstraněn na delší dobu, musí býti přístup k otvoru zahrazen alespoň přenosným zábradlím.
(4) U nebezpečných otvorů, kde pro přechodnost prací se neučiní opatření podle předcházejícího odstavce, musí býti za tmy postaráno o výstražné osvětlení.
§ 236
Nebezpečné otvory nebo místa hrozící propadnutím, musí býti tam, kde podle nich vedou cesty, ohrazeny zabradlím, provedeným podle § 233, odst. 3; jinde smí se užiti k ohrazení i ostnatého drátu nebo odložených lan, pokud je přístup za ohradu zároveň zakázán vývěskou.
5. Chůze po dopravních cestách.
§ 237
(1) V jednokolejných chodbách s vozíkovou dopravou ruční nebo dopravou koněm, jimiž vedou řádné nebo záchranné cesty, musí býti mezi hořejší hranou vozu a alespoň jedním bokem (u chodeb vybudovaných mezi vozem a výstrojí) nejméně 40 cm široký, volný, dobře schůdný prostor.
(2) V takových chodbách dvou nebo vícekolejných nemají býti zaplňovány všechny koleje vedle sebe vozy. Kde se tomu nelze vyhnouti jako na seřadištích, musí býti mezi dvěma řadami vozů nebo mezi vozy a alespoň jedním bokem (výstrojí) volný. dobře schůdný prostor nejméně 40 cm široký.
(3) Kde by činilo udržování volné šířky podle předcházejících dvou odstavců vzhledem k nepříznivým tlakovým poměrům pod zemí mimořádně velké technické potíže, smí býti přechodně volná šířka i menší, vždy však taková, aby bylo lze projíti podél vozu. V době řádné chůze mužstva (t. j. při střídání směn) musí býti ze zúžených míst vozy odstraněny a ani mimo tuto dobu tam nesmějí býti vozy odstavovány.
§ 238
(1) Cesty v důlních dílech s dopravou lanovými nebo řetězovými drahami — s výjimkou úklonných drah — v nichž se po čas řádné nebo jinaké chůze současně těží, musí míti zvláštní prostor (chodník) alespoň 50 cm široký.
(2) Na všech jednokolejných podzemních tratích lokomotivových musí býti podél koleje zvláštní prostor pro chůzi alespoň 50 cm široký.
(3) Chodník podle předcházejících dvou odstavců budiž veden zásadně stále po témže boku chodby. Výjimka je dovolena jen tam, kde je to z provozních důvodů (křižovatky, odbočky a pod.) nutno; v těchto případech musí býti přechod s jedné strany na druhou nápadně označen. Šířkou chodníku se rozumí volná vzdálenost mezi hořejší hranou vozu (lokomotivy) a bokem chodby (výstrojí).
(4) V důlních dílech s vozíkovou strojní dopravou (doprava lanem, řetězem, lokomotivou) smějí dělníci v době těžby choditi a prodlévati pouze v prostoru pro chůzi. Choditi a prodlévati v těžních odděleních těchto děl smějí jen provozní úředníci a dozorci, jakož i osoby, které k tomu dostaly od představeného dovolení nebo rozkaz.
(5) Při řádné chůzi smí mužstvo přecházeti trati s vozíkovou strojní dopravou až po jejím zastavení. Jinak smějí jednotlivci přecházeti tyto trati v případě nutnosti i bez zastavení dopravy, musejí však při tom dbáti, největší opatrnosti a nesměji se na trati zdržovati déle, než je k přechodu nezbytně nutno.
(6) Na všech příchodech k prostorům s vozíkovou strojní dopravou buďtež umístěny výrazné, dobře udržované vývěsky se zákazem chůze v době těžby.
§ 239
(1) V úklonných drahách, kde se v době dopravy chodí, budiž zřízeno oddělení pro chůzi alespoň 50 cm široké, které musí býti proti oddělení těžnímu ohrazeno pilířem (celinou), pevnou zdí, základkou nebo hustou řadou stojek; ohrazení pevným, dobře zakotveným zábradlím stačí pouze tam, kde v době dopravy chodí jen občas jednotlivé osoby.
(2) Od zřízení zvláštního ohrazeného lezního oddělení lze na úklonných drahách, jichž se užívá jako cest, upustiti tehdy,
V případě a) se smí s vozy manipulovati na vrchních nárazištích a započíti s těžbou teprve po obdržení a zodpovědění příslušného návěští, v případě b) teprve tehdy, když se obsluhovač stroje přesvědčil, že nikdo na úklonné trati není.
V případě a) se smí s vozy manipulovati na vrchních nárazištích a započíti s těžbou teprve po obdržení a zodpovědění příslušného návěští, v případě b) teprve tehdy, když se obsluhovač stroje přesvědčil, že nikdo na úklonné trati není.
a) jsou-li na úklonné dráze zaměstnány osoby, jež pečují o to, aby se netěžilo, pokud kdo po ní jde. Výjimka je přípustna na úklonných drahách s občasným těžením, je-li tam zřízeno spolehlivé návěštní zařízení, kterým je postaráno o to, aby se v době chůze na této dráze netěžilo;
b) těží-li se na úklonné dráze jen s několika málo míst a jest možno s hlavy i paty dráhy jasně viděti osoby, které po dráze jdou nebo jejich světla, a je-li kromě toho možno dorozuměti se voláním s těchto míst s osobami na dopravní dráze.
(3) Za těžby je zakázáno vstupovati do nárazišť úklonných drah a jejich těžních oddělení, choditi jimi, přecházeti je a prodlévati v nich v době těžby. Na všech příchodech k úklonným drahám buďtež na vhodných místech umístěny trvanlivé a dobře čitelné tabulky s tímto zákazem.
§ 240
(1) Mezi pohyblivými žlaby (pásy) a bokem nebo výstrojí budiž zpravidla zachován dostatečně široký prostor pro bezpečný průchod. Pouze v rubáních a v dosahu porubního tlaku jest dovolena výjimka.
(2) Po dobu řádné chůze mužstva musí býti pohyblivé žlaby (pásy) zastaveny, leč by bylo podél nich zřízeno zvláštní oddělení lezní, bezpečně ohrazené proti těmto těžním zařízením.
(3) Kde se přes žlaby (pásy) obvykle přechází (kromě porubů), jest zříditi přechodové můstky. Překračovati nebo přelézati pohybující se pásy mimo tyto můstky je zakázáno.
(4) Jezditi ve žlabech (pohyblivých i pevných) je dovoleno jen dozorčím orgánům, pokud to nezbytně vyžaduje výkon jejich služby. Jezditi na pásech je vůbec zakázáno.
§ 241
(1) V sýpkách, komínech, zásobnících a všude jinde, kde dopravované hmoty vlastní vahou prudce padají, musí býti zřízeno mezi oddělením lezním a těžním ohrazení tak husté a vysoké, aby jím nebo přes ně nemohlo nic propadnouti. Ohrazení musí býti dále tak pevné, aby nemohlo býti proraženo při silném nárazu, na příklad když ucpané hmoty náhle ujedou. Je-li ohrazení v některém místě poškozeno, musí býti neprodleně opraveno.
(2) Do komínů, výlomů, strmých přerážek, porubů a pod., v nichž se pracuje, smí se vystupovati teprve tehdy, když lidé nahoře pracující byli na to upozorněni a dali srozumitelnou odpověď, že je vstup do díla bez nebezpečí možný.
6. Chůze v jamách, výtazích, šibících a pod.
§ 242
(1) Ve výtazích, v jamách, v šibících a pod. musí býti oddělení lezní ohrazeno od oddělení těžního tak, aby šířka volných mezer v ohražení nebyla větší než 10 cm.
(2) Přístup k leznímu oddělení nesmí vésti oddělením těžním.
(3) V jamách a v šibících, které nejsou hlubší než 18 m a nejsou dosud spojeny chodbami nebo porážkami s jinými důlními díly určenými pro chůzi, je dovoleno lézti po žebřících i v odděleních těžních nebo vedle nich bez zvláštního ohrazení, avšak jen v době, kdy se v jámě nebo v šibíku netěží. V těchto důlních dílech nemusejí býti také odpočivadla (povaly) předepsaná v § 222, odst. 2.
§ 243
(1) Žebříky v jamách a v šibících hlubších než 18 m musejí býti postaveny šikmo s úklonem menším než 80°. V jamách a v šibících nedosahujících této hloubky smí býti užito i žebříků příkřejších nebo i svislých, které však musejí býti tak upevněny, aby za jejich mečíky (příčkami) byl volný prostor alespoň 10 cm pro chodidla.
(2) Jinak smí býti použito žebříků příkřejších než 80° jen přechodně v nutných případech, na příklad při opravách.
(3) Žebříky musejí býti postaveny tak, aby kryly průlezné otvory v odpočivadlech pod nimi. Kde to místní poměry nedovolují, musejí býti otvory jinak spolehlivě zabezpečeny, na příklad poklopem, mříží a pod.
§ 244
(1) Odpočivadla musejí býti bezpečně upevněna. Pouhé vzepření nebo zatažení klíny bez zapuštění do pevného boku není dovoleno.
(2) Průlezné otvory v odpočivadlech nemají býti zpravidla větší než je třeba pro pohodlný průchod se záchrannými přístroji. Otvory větší musejí býti přiměřeně zajištěny.
(3) Odpočivadla musejí býti udržována v dobrém stavu a musí býti prohlídkou častěji zjišťována jejich bezpečnost, zejména tehdy, sype-li se na ně rubanina.
§ 245
(1) Lezní oddělení jam a šibíků musejí býti prohlížena pravidelně v obdobích nejvýše čtvrtletních spolehlivými zřízenci, které tím vedoucí závodu výslovně pověří. Při tom buďtež vyčištěna odpočivadla a žebříky, odstraněno nebo zajištěno uvolněné zdivo nebo jiné předměty. Rovněž musí býti čeleno nebezpečnému namrzání ledu.
(2) Výsledky těchto prohlídek buďtež zapisovány do dolového deníku.
7. Jízda lidí a chůze podporovaná lanem.
§ 246
(1) Pro jízdu lidí na laně v jamách, v slepých jamách, v hloubeních a pod. platí „Nařízení o jízdě na laně“ (N. o j.) a ustanovení dílu I., hlavy 14 této vyhlášky.
(2) Pokud v nařízení o jízdě na laně není ustanoveno nic jiného, smí se díti jakákoliv jízda mužstva zpravidla jen na povolení nadřízeného hospodářského orgánu a podle pravidel jím schválených.
(3) Bez povolení nadřízeného hospodářského orgánu jest dovolena jízda jen provozním úředníkům, dozorčím orgánům a zástupcům báňských úřadů, jinak však jen k dopravě vážně poraněných nebo nemocných a jejich nezbytných průvodců a v případě naléhavého nebezpečí.
§ 247
Pokud se v povolení nadřízeného hospodářského orgánu pro řádnou dopravu mužstva lokomotivou v podzemí nestanoví další podmínky, nutno dbáti při této dopravě přiměřeně ustanovení dílu I., hlavy 10 tohoto řádu a těchto dalších předpisů:
c) Vlakem smí býti najednou dopravován nejvýše počet vozů a osob, který byl povolen nadřízeným hospodářským orgánem. Tento počet musí býti vyznačen na počáteční a konečné stanici, jakož i ve vozovně.
b) Dělníci smějí býti dopravováni vlaky jen na počátku a na konci směny (řádná doprava).
a) Řádná doprava mužstva smí se díti jen těmi důlními prostorami, v nichž byla nadřízeným hospodářským orgánem výslovně povolena.
h) Doby řádné dopravy mužstva musí býti vyznačeny na počáteční i konečné stanici, jakož i ve vozovně, a musí býti zachovávány.
d) Rychlost jízdy nesmí překročiti mez dovolenou nadřízeným hospodářským orgánem pro řádnou dopravu mužstva. Při jízdě přes výhybky, v zatáčkách, kde nemá řidič dobrý výhled, a při vjezdu do stanice nutno rychlost zmírniti.
e) Do vlaku, jímž jede mužstvo, nesmí býti zapojovány vozy s nákladem.
f) Vozy s lidmi nesmějí býti nikdy lokomotivou tlačeny.
g) K řádné dopravě mužstva nesmí býti užíváno vadných vozů a lokomotiv.
i) V čase stanoveném pro řádnou dopravu mužstva musí býti trať úplně volná a nesmí se na ní jinak dopravovati, ani seřaďovati vozy.
j) Za bezpečnost řádné dopravy mužstva odpovídá dozorce určený vedoucím závodu k dozoru na příslušné trati (dozorce na trati).
k) Trať musí býti důkladně prohlédnuta alespoň jednou v každém pracovním dnu. Prohlídku koná osoba, ustanovená k tomu vedoucím závodu. Výsledek prohlídky zapíše do služební knihy o lokomotivě.
l) Dozorce na trati smí dovoliti zahájení řádné dopravy mužstva, až se přesvědčil ze zápisu podle bodu k), že jsou chodby a koleje v pořádku. Svým podpisem potvrdí, že zápis četl.
m) Mužstvo smí nastupovati do vlaku, až je vlak seřazen, spojen, opatřen předepsanými světly a připraven k jízdě. U elektrických lokomotiv s trolejovým vedením smí mužstvo nastupovati do vlaku a sestupovati z něho jen tehdy, je-li trolej bez proudu.
n) Vlak smí vyjeti, až všichni lidé zaujali ve vozech svá místa. Nastupovati a vystupovati z vlaku je dovoleno jen na stanicích k tomu určených.
o) Naskakovati na jedoucí vlak nebo seskakovati s něho je zakázáno a trestá se podle služebního řádu.
p) O pořádek při nastupování za jízdy a při vystupování se stará osoba k tomu vedoucím závodu pověřená.
q) Při nastupování za jízdy a při vystupování, jakož i na stanicích a zastávkách musí se mužstvo chovati tiše, zachovávati úplný klid a pořádek a uposlechnouti všech rozkazů a pokynů osoby, označené v písm. p). Za jízdy musí ve vozech klidně seděti, nesmí se vzpřimovati, nahýbati se ven nebo vystrkovati z vozu ruce a nohy, ani jakékoliv předměty.
r) Mužstvo nesmí bráti s sebou do vozů těžké náčiní nebo jiná těžké předměty. Drobné náčiní musí býti bezpečně uloženo na dno vozů tak, aby bylo vyloučeno poranění jedoucích při otřesech, při nárazech nebo dotykem troleje.
s) Všechny mimořádné události při řádné dopravě mužstva musejí býti hlášeny dozorci na trati, který je zapíše do služební knihy o lokomotivě. Události ohrožující bezpečnost hlásí dozorce na trati bezodkladně vedoucímu závodu nebo jeho zástupci.
§ 248
Jezditi na skluzavkách (skluzech) není dovoleno.
§ 249
(1) Používati lana a strojního zařízení k chůzi podporované tahem lana je přípustno jen se svolením nadřízeného hospodářského orgánu.
(2) Používati tlaku nebo tahu jedoucích vozů k podporování lidí při chůzi není dovoleno.
8. Svislé výtahy pro dopravu osob.
§ 250
(1) Ustanovení této hlavy platí pro všechny svislé výtahy na povrchu, jichž se užívá buď výhradně nebo částečně k dopravě osob.
(2) Pokud se v následujících předpisech nenařizuje nic jiného, platí pro výtahy k dopravě osob kromě těchto předpisů ustanovení dílu I. hlavy 13, této vyhlášky.
a) Klecové výtahy bubnové.
§ 251
Klecovým výtahem bubnovým se rozumí podle těchto předpisů každý výtah, u něhož jsou lana, pásy či řetězy, na nichž jest zavěšena klec a vyvažovací závaží, připevněny k navíjecímu bubnu výtažného stroje.
§ 252
(1) Šachta výtahu musí býti tak hluboká, aby pod nejnižším spodkem klece v její nejnižší pracovní poloze byl volný prostor alespoň 50 cm.
(2) Části záchytu nesmějí při přejetí krajních poloh klece nikde naraziti.
(3) Přejede-li klec koncový vypínač, musí vyvažovací závaží pevně dosednouti.
(4) Nad nejvyšší polohou vyvažovacího závaží (závěs v to počítajíc) musí býti nejméně týž volný prostor pro přejetí, jaký jest pod klecí v její nejnižší pracovní poloze.
§ 253
(1) Umožňují-li stavební poměry přístup nad jízdní šachtu (do strojovny nebo na nosnou konstrukci), musí býti tato šachta opatřena pevným stropem. Při výpočtu pevnosti stropu budiž počítáno alespoň s pětinásobnou bezpečností a budiž uvažováno mimo zatíženi částmi vytahovadla, tahů lan a pod. ještě se zatížením dvěma muži (po 75 kg) na 1 m2 plochy.
(2) Stropy ze skla musí býti podchyceny drátěnou sítí s velikostí ok nejvýše 10 X 10 mm.
(3) Stropní otvory pro lana, pásy nebo řetězy smějí býti jen tak veliké, jak je nezbytně nutno.
§ 254
(1) Vodítka musí zamezovati kývání klece a vyvažovacího závaží a musí býti tak dlouhá, aby je ani klec ani vyvažovací závaží nemohly opustiti. Vyvažovací závaží musí býti tak vedeno, aby nezkrucovalo lano.
| v — 0.1 m/s | 5násobek |
| 0.2 m/s | 6násobek |
| 0.3 m/s | 6½násobek |
| 0.4 m/s | 7násobek |
| 0.5 m/s | 8násobek |
| 0.75 m/s | 10násobek |
| 1.0 m/s | 12½násobek |
| 1.25 m/s | 15násobek |
| 1.5 m/s | 18násobek |
Pro rychlosti ležící mezi dvěma sousedními hodnotami v tabulce uvedenými, počítá se s brzdící silou, patřící k vyšší hodnotě. Namáhání ocelových vodítek na tah nesmí býti při tom větší než 18 kg/mm2; podle okolnosti musí býti bezpečnost na vzpěr aspoň dvojnásobná. Jsou-li nosné části vodítek z tvrdého dřeva, nesmí býti jejich namáhání na tlak větší než 3.2 kg/mm2 a na tah 5 kg/mm2; u měkkého dřeva budiž počítáno s namáháním přiměřeně menším.
(2) Při výpočtu vodítek klece počítá se při všech druzích záchytů se střední brzdící silou, působící po celé délce brzdné dráhy a rovnou násobku součtu největšího zatížení a vlastní váhy klece, a to podle rychlosti:
(3) Je-li výtažný stroj přímo pod šachtou, musí spočívati vodítka namáhaná na tlak na pevných podložkách, které se umístí buď na podlahu strojovny nebo na její strop. V prvém případě jest zakázáno zdržovati se ve strojovně při zkoušce záchytu, v druhém nutno pamatovati na náležitě silný strop.
(4) Konsoly, ve kterých jsou uložena vodítka namáhaná na tlak, počítají se aspoň se čtyřnásobnou bezpečností z namáhání, které vznikne silou rovnající se 1/10 největšího zatížení vodítka a působící v horizontální rovině v nejnepříznivějším směru.
§ 255
(1) Všechny přístupy k šachtě musí míti silné dveře nebo jiné uzávěry, které se nesmějí otvírati dovnitř šachty (šachetní dveře). Tyto uzávěry nesmějí býti vzdáleny více než 30 mm od okraje podlahy nástupiště.
(2) Dveře musí úplně uzavírati vstupní otvor šachty. Nemají-li plných stěn, musí býti výplně z drátěné sítě s oky nejvýše 20 X 20 mm a z drátu alespoň 1.8 mm tlustého.
(3) Volné prostory mezi předními hranami bočních stěn klece a rámem šachetních dveří nesmí býti větší než 100 mm na každé straně. Prostory větší musí býti náležitě uzavřeny.
(4) Šachetní dveře musí býti tak upraveny, aby se daly zvenčí otevříti, není-li za nimi klec ve správné poloze, jen zvláštním klíčem. Trojhranné nebo čtyřhranné klíče nejsou dovoleny.
(5) Mříže svisle pohyblivé, jako šachetní uzávěry, jejichž pohyb je odvozen od pohybu klece, takže samočinně otvírají nebo zavírají, nejsou dovoleny.
§ 256
(1) Šachetní dveře musí býti s řízením výtahu v takovém spojení, že se výtah může pohybovati jen, když jsou všechny šachetní dveře pevně uzavřeny.
(2) Jsou-li dveře dvoudílné nebo několikadílné, musí býti závěr řízení v nucené souvislosti se všemi částmi dveří, takže se uvolní jen po uzavření celého dveřního otvoru.
(3) Mechanický závěr řízení musí nuceně uzavírati řízení i při projíždění, takže šachetní dveře mohou býti jen tehdy otevřeny, je-li klec ve správné poloze a zároveň řízení v nulové poloze.
(4) Jsou-li dveře jízdní šachty a klece opatřeny elektrickými dveřními doteky, nepožaduje se závěr řízení při projíždění, když doteky zastaví samočinně výtah při otevření celých dveří nebo jen jedné jejich části.
§ 257
(1) Vytahovadlo (t. j. výtažný stroj spolu s hnacím strojem) musí vyhovovati těmto podmínkám:
a) klec prázdná i plně zatížená, jsouc v klidu, nesmí se rozjeti sama od sebe při uvolněné brzdě;
b) plně zatížená i prázdná klec nesmí zvětšiti svou rychlost za jízdy dolů nebo nahoru při uvolněné brzdě a vypjaté hnací síle.
(2) Při nulové poloze řízení nesmí se klec v žádném směru pohnouti.
(3) Elektrické výtahy musí míti elektricky poháněnou brzdu.
(4) Výtažný stroj musí býti tak zařízen, aby se dal z nouze ručně poháněti diskovým kolem, nasazeným buď pevně nebo volně na hřídeli šroubu nebo motoru. Kliky nejsou dovoleny.
(5) Směr točení při zdvihání nebo spouštění musí býti na výtažném stroji zřetelně označeny.
§ 258
Navíjecí bubny musí míti šroubové drážky, zaručující správné navinutí lana v jedné vrstvě.
§ 259
Výtah s lanem musí míti počitadlo jízd.
§ 260
(1) Řídicí zařízení musí býti tak uloženo a chráněno, aby nemohlo býti poškozeno, nebo ve své činnosti rušeno dopravovanými osobami nebo hmotami.
(2) Řízení jest dovoleno buď a) z vnitřku klece nebo b) zvenčí a z vnitřku klece. Zařízení, u nichž klec začne sjížděti samočinně uzavřením šachetních nebo klecových dveří, nejsou dovolena.
(3) Řízení podle písm. a) musí býti tak umístěno, aby nebylo možno ovládati je zvenčí.
5) Zapínati vnitřní řízení smí býti možno jen při zavřených dveřích klece.
(4) Řízení podle písm. b) jest dovoleno jen tehdy, jsou-li vnější a vnitřní řízení na sobě závislá, takže se může výtah ovládati vždy jen buď vnějším nebo jen vnitřním řízením podle toho, kterým byl způsoben pohyb výtahu.
(7) Řídicí lana, běžící podél klece a z ní ručně ovládaná, musí býti oddělena krytem od jízdní šachty, pokud nejsou od vyčnívajících částí šachty vzdálena alespoň 500 mm, nebo nejsou-li stěny šachty hladké a bez jakýchkoliv výčnělků. Užije-li se řídicích lan drátěných, musí míti na místech, na kterých se lano uchopí, ochranný povlak.
(6) U výtahů s mechanickým řízením musí míti řídicí lano vnějšího řízení rukojeti.
(8) Polohy řízení pro různé směry pohybu a pro zastavení musí býti označeny štítky „Nahoru“, „Dolů“, „Stůj“. Při vnějším řízení musí býti tabulky ukazující směr pohybu vyvěšeny v každém poschodí, z kterého lze výtah říditi.
§ 261
(1) Klece musí míti střechu, aby netoliko chránila plošinu před spadlými předměty, nýbrž i zamezovala dopravu příliš dlouhých předmětů.
(2) Jsou-li upraveny ve stropech klece průlezy, musí býti jejich víka upevněna na závěsech tak, aby se dala odklopiti dovnitř klece.
(3) Klece musí míti na těch stranách, kde není žádných otvorů pro vstup, plné stěny anebo drátěnou síť, jejíž oka nesmějí míti větší světlost než 20 mm a jejíž drát musí býti aspoň 1.8 mm tlustý, a to nejméně do výšky 2 m. Skleněné tabule musí býti dostatečně tlusté a tak chráněny, aby se nedaly vymáčknouti. Klece s neprodyšnými stěnami a stropem musí míti větrací otvory.
(5) Dveří klece není třeba, vyhoví-li se těmto podmínkám:
a) Ohrazení šachty po stranách pro vstup musí býti po celé výšce všech poschodích úplně hladké, bez výstupků, a nesmí býti nikde než 30 mm vzdáleno od klece; při tom musí býti znemožněno zachytiti se stěny nebo stoupnouti na ni nohou. Drátěné stěny s oky do průměru 2.0 mm a při tloušťce drátu 1.8 mm se považují za hladké stěny.
b) Uzávěry jízdní šachty musí tvořiti s vnitřní stěnou souvislou plochu. Na vnitřních stěnách uzávěru šachty jsou zakázány zámky s vyčnívajícími nebo podobnými klikami, které by se daly rukou uchopiti.
(4) Klec musí míti zpravidla dveře, které jsou s řízením v takovém spojení, že se výtah může pohybovati jen tehdy, jsou-li tyto dveře zavřeny. Tyto dveře se nesmějí otvírati ven z prostoru šachty.
(6) Dveře klece musí býti tak zařízeny, aby volný prostor mezi dveřmi klece a dveřmi šachty nepřesahoval 100 mm. Volný prostor mezi vnějším okrajem rámu klece a okrajem podlahy nástupiště nesmí býti větší než 25 mm.
§ 262
(1) Výtahy musí míti zařízení, které při přejetí konečné pracovní polohy výtah zastaví v mezích dovolených pro přejetí. Působení tohoto zařízení musí býti nezávislé na řízení, výtahu.
(2) Koncové vypínače musí se umístiti buď na vytahovadlo nebo v šachtě.
(3) Koncový vypínač se nesmí spouštěti řetězovým, lanovým ani řemenovým převodem.
§ 263
Výtahy, jejichž klece jsou zavěšeny na lanech nebo pásech, musí býti tak zařízeny, aby se výtah při uvolnění lan zastavil. Pouhým napětím lan se nesmí hnací stroj opět spustiti.
§ 264
(1) Klece visící na lanech, pásech nebo kloubových řetězech musí míti spolehlivé klínové, excentrické nebo klouzavé záchyty nebo rychlostní brzdu, které začnou působíti při vysmeknutí nebo přetržení lan. Při dovolené jízdní rychlosti větší než 0.75 m/s jsou dovoleny pouze klouzavé záchyty nebo rychlostní brzdy.
(2) Záchyty a brzdná zařízení musí se tak uspořádati, aby se nepoškodila ani neztěžovala jejich činnost. nakládanými břemeny, ani manipulací nepovolaných osob. Části záchytů nesmějí býti nejvyšším bodem klece.
§ 265
(3) Při rychlostních brzdách se vypočítává energie zachycená nárazníky z hmoty klece včetně největšího zatížení a z rychlosti 1.5 m/s, při čemž se uvažuje trojnásobná bezpečnost.
(1) Působením rychlostní brzdy smí klec sjížděti nejvýše rychlostí 1.5 m/s.
(2) Použije-li se rychlostní brzdy, musí sjíždějící klec dosednouti na konci dráhy na nárazníky, které ji pozvolna zastaví.
§ 266
(2) Visí-li klec na více než dvou lanech, pásech nebo řetězech, musí býti zajištěno jejich stejnoměrné zatížení. To platí i o zavěšení vyvažovacího závaží.
(4) Upevnění konců lan na kleci nebo na vyvažovacím závaží musí trvale zaručovati touž pevnost, jakou má lano.
(1) Klec musí býti zavěšena alespoň na dvou na sobě nezávislých lanech, pásech nebo řetězech; řetězy s kruhovými články nejsou dovoleny. Stejně musí býti zavěšeno i vyvažovací závaží.
(5) Navíjecí bubny musí býti při konečné poloze klece nebo vyvažovacího závaží ovinuty délkou rovnou aspoň 1.5 obvodu bubnu. Konce lan musí býti zavedeny otvorem v plášti dovnitř bubnu a na průchozím místě dobře upevněny.
(3) Nosná lana kleci musí býti spojena se záchytem tak, aby při nebezpečném prodloužení anebo přetržení i jen jediného lana byl záchyt uveden v činnost.
§ 267
při čemž značí
B pevnost drátu lan nebo pásu kg/mm2,
E modul pružnosti drátu, lana nebo pásu kg/mm2, který podle pevnosti je tento
δ tloušťka pásu nebo průměr nejtlustšího drátu v laně v mm (silnějších drátů, které tvoří jádro netřeba dbáti, jsou-li z měkčího materiálu než ostatní dráty a nehledí-li se k nim při výpočtu nosného průřezu),
D1 nejmenší skutečný průměr ohybu mm,
Kt namáhání lan v tahu kg/mm2,
K celkové namáhání lán kg/mm2,
(2) Celkové namáhání ocelových lan a pásů v kg/mm2 se počítá podle vzorce
Celková bezpečnost proti přetržení (a), která se počítá z celkového namáhání lan (K), musí býti alespoň čtyřnásobná, při čemž bezpečnost lan (t) jen při namáhání tahem se počítá podle vzorce
B pevnost drátu lan nebo pásu kg/mm2,
E modul pružnosti drátu, lana nebo pásu kg/mm2, který podle pevnosti je tento
δ tloušťka pásu nebo průměr nejtlustšího drátu v laně v mm (silnějších drátů, které tvoří jádro netřeba dbáti, jsou-li z měkčího materiálu než ostatní dráty a nehledí-li se k nim při výpočtu nosného průřezu),
D1 nejmenší skutečný průměr ohybu mm,
Kt namáhání lan v tahu kg/mm2,
K celkové namáhání lán kg/mm2,
(2) Celkové namáhání ocelových lan a pásů v kg/mm2 se počítá podle vzorce
| při pevnosti | 120 kg/mm2 | 21.000 kg/mm2, |
| 150 kg/mm2 | 21.500 kg/mm2. |
Celková bezpečnost proti přetržení (a), která se počítá z celkového namáhání lan (K), musí býti alespoň čtyřnásobná, při čemž bezpečnost lan (t) jen při namáhání tahem se počítá podle vzorce
(1) Kloubové řetězy a pásy z textilií nesmějí býti namáhány více než ⅛ své pevnosti při přetržení.
(3) Materiál na drát s větší pevností než 150 kg/mm2 + 10% se nedovoluje. Tloušťka drátu musí býti aspoň 0.5 mm.
a) ;
D nejmenší dovolený průměr ohybu v mm,
d průměr lana v mm,
i počet účinných změn ohybu. Rozumí se tím počet všech ohybů, které vykonává lano při největší pracovní výšce. Za změnu ohybu se považuje zakřivení z nekonečna až na určitou konečnou hodnotu nebo naopak. Dvě změny ohybu za sebou v opačném smyslu počítají se dvojnásobně. Při výtahovém stroji uspořádaném dole nepočítají se do počtu ohybů všechny vodící kladky.
(4) Poměry a drátěného lana nebo ocelového pásu musí vyhovovati těmto podmínkám:
kde značí:
b) ,
D nejmenší dovolený průměr ohybu v mm,
d průměr lana v mm,
i počet účinných změn ohybu. Rozumí se tím počet všech ohybů, které vykonává lano při největší pracovní výšce. Za změnu ohybu se považuje zakřivení z nekonečna až na určitou konečnou hodnotu nebo naopak. Dvě změny ohybu za sebou v opačném smyslu počítají se dvojnásobně. Při výtahovém stroji uspořádaném dole nepočítají se do počtu ohybů všechny vodící kladky.
(4) Poměry a drátěného lana nebo ocelového pásu musí vyhovovati těmto podmínkám:
kde značí:
b) ,
§ 268
(1) Příchody k šachtě, jakož i klec, musí býti po dobu činnosti výtahu (t. j. čas, kdy se výtahu může řádně používati) trvale osvětleny. Trvalé osvětlení vnitřku klece může býti nahrazeno osvětlovacím zařízením, které se rozsvítí při otevření šachetních dveří a po zavření jich osvětluje klec tak dlouho, pokud je zatížena.
(3) Klec se smí osvětlovati jen svítidly elektrickými.
(2) Příchody k šachtě — jsou-li osvětlovány uměle — musí se osvětlovati nepřenosnými svítilnami.
§ 269
(1) Výtah musí míti uvnitř klece poplašné zařízení, které jest slyšeti i mimo šachtu a které je nápadně označeno.
(2) Výtahy s tlačítkovým řízením musí míti v kabině tlačítko, kterým se výtah ihned zastaví. Tlačítko musí míti označení „Stůj“.
§ 270
Pro elektrickou část výtahu platí příslušná ustanovení předpisů „Elektrotechnického svazu československého“, zejména ustanovení části XIII. hlavy C.
§ 271
(3) Výtahy v uzavřených šachtách musí míti ve všech poschodích návěští, která ukazují, zda je výtah v pohybu.
(1) Na každém výtahu musí býti na místě zvenčí dobře viditelném upevněn štítek, obsahující jméno výrobce, rok postavení a tovární číslo výtahu.
(2) Na vnitřní straně šachty musí býti označeno poschodí. Na každém nástupišti a v kabině musí býti tyto vývěsky:
Poučení o obsluze řízení, o zastavení v nouzi a o poplašném zařízení.
b) U výtahů řízených pasažéry:
Pozor! Výtah!
Při vstupu do výtahu i výstupu z něho uzavřete dobře dveře.
Nosnost …… kg nebo …… osob.
b) U výtahů řízených pasažéry:
Pozor! Výtah!
Při vstupu do výtahu i výstupu z něho uzavřete dobře dveře.
Nosnost …… kg nebo …… osob.
Pozor! Výtah!
Osoby smějí jezditi jen s řidičem.
Nosnost …… kg i s řidičem.
c) U nákladního výtahu doprovázeného řidičem:
Osoby smějí jezditi jen s řidičem.
Nosnost …… kg i s řidičem.
c) U nákladního výtahu doprovázeného řidičem:
Pozor! Výtah!
a) U výtahu s řidičem:
Výtahu se smí užívati jen s řidičem.
Nosnost …… kg nebo …… osob i s řidičem.
a) U výtahu s řidičem:
Výtahu se smí užívati jen s řidičem.
Nosnost …… kg nebo …… osob i s řidičem.
§ 272
(1) Jízdní rychlost výtahu nesmí býti větší než 1.5 m/s.
(2) Hnací stroj (t. j. motor pohánějící výtažný stroj), jakož i výtažný stroj (t. j. mechanická část výtahu bez hnacího stroje) musí býti tak zařízeny, aby se nemohla v žádném směru překročiti dovolená jízdní rychlost.
b) Klecové výtahy s hnacím lanovým kotoučem.
§ 273
Klecovým výtahem s hnacím lanovým kotoučem se rozumí podle těchto předpisů výtah, u něhož se přenášejí síly, jimiž je uváděna klec v pohyb, třením mezi lany a drážkami hnacího kotouče a nikoliv nuceně jako je tomu u výtahů bubnových.
§ 274
Pro výtahy s hnacím lanovým kotoučem platí všechna ustanovení jako pro výtahy bubnové, pokud není v následujících paragrafech nařízeno něco jiného.
§ 275
(4) Největší měrný tlak mezi lanem a drážkami hnacího lanového kotouče nesmí překročiti tyto hodnoty:
| Při rychlosti lana v m/s | 0.5 | 0.75 | 1 | 1.25 | 1.5 |
| Měrný tlak „p“ v kg/cm2 | 75 | 66 | 60 | 55 | 52 |
(3) Tření musí býti tak veliké, aby klec 1½krát zatížená při sjíždění a potřebném brzdění neklouzala.
(2) Průměr lanového kotouče nesmí býti menší než padesátinásobný průměr lana.
(1) Hnací lanový kotouč musí míti přímý elektrický pohon.
§ 276
Od závěsu s vyrovnávacím vahadlem a pod., dále od zařízení uvádějícího v činnost záchyt při nebezpečeném prodloužení, uvolnění nebo přetržení jednoho lana se může upustiti v těchto případech:
d) je-li zkouškou bezpečně dokázáno, že plně zatížená klec při jízdě se zachytí při uvolnění všech lan.
a) při pružném zavěšení klece i vyvažovacího závaží aspoň na 4 lanech,
b) je-li celková bezpečnost lana proti přetržení aspoň pětinásobná,
c) zastaví-li se hnací stroj při prodloužení nebo uvolnění jednoho lana,
§ 277
Nouzový koncový vypínač smí býti umístěn jen v šachtě. Jeho ovládání musí býti odvozeno od klece nebo vyvažovacího závaží.
§ 278
Podmínkám uvedeným v § 257, odst. 1, písm. a) a b), nemusí býti vyhověno, má-li výtah rychlostní regulátor nebo jiné podobné zařízení, kterým se při 1.25násobné pracovní rychlosti uvede v činnost záchyt.
c) Výtahy paternosterové.
§ 279
Jízdní šachta musí býti tak hluboká, aby mezi podlahou šachty a spodní hranou pevné ochranné stěny pod kabinou v nejnižší poloze bylo aspoň 150 mm vůle. Rovněž tak mezi stropem šachty a horní hranou odklopné stěny nad celou v její nejvyšší poloze musí býti aspoň 150 mm vůle.
§ 280
Na přední straně šachty, v části pro jízdu nahoru, musí býti zřízena ve výši aspoň 2.2 m od podlahy každého nástupiště pohyblivá drátěná mříž, asi 500 mm vysoká, která při nárazu ze spodu zastaví výtah. V části šachty pro jízdu dolů musí míti její přední stěna pevné ohrazení, které jest zřízeno aspoň 2.2 m nad podlahou každého nástupiště a sahá vždy až k nejblíže vyššímu můstku. Dovoleny jsou drátěné sítě s oky světlosti nejvýše 20 mm, z drátu aspoň 1.8 mm tlustého.
§ 281
(2) V nejvyšší a nejnižší poloze, kde se mění směr pohybu, musí býti prostor šachty na otevřené straně cel uzavřen hladkými ochrannými stěnami.
(1) Mezi přední hranou podlahy cely a stěnou šachty není dovolen větší prostor než 250 mm.
§ 282
(3) Zařízení ke spouštění výtahu musí býti na zámek, a to u hlavního vchodu, kde musí stále pobývati dozorce.
(2) Opačný pohyb výtahu musí býti znemožněn nehlučným zařízením.
(1) Pohon paternosterových výtahů smí býti jen elektrický. Při přerušení proudu musí se výtah samočinně zastaviti zapadnutím brzdy.
§ 283
Největší dovolená rychlost paternosteru je 0.3 m/s.
§ 284
Cely paternosterů smějí se konstruovati nejvýše pro dvě osoby (po 75 kg). Více než dvě osoby se nesmějí v jedné cele dopravovati najednou.
§ 285
Světlá výška cely nesmí býti menší než 2 m. Je-li cela toliko pro jednu osobu, musí měřiti její světlá plocha nejméně 0.75X0.75 m, pro dvě osoby nejméně 0.95X0.95 m.
§ 286
Kromě vstupní strany cely, která je otevřena, musí býti ostatní strany uzavřeny plnými stěnami. Aby nemohl nikdo místo na podlahu cely vstoupiti do prostoru mezi dvěma celami, musí býti tento prostor uzavřen ochrannými stěnami, z nichž stěna nad celou musí býti odklopná, kdežto stěna pod celou pevná. Odklopení pohyblivé stěny, která musí býti před stěnou pevnou, musí okamžitě zastaviti výtah.
§ 287
Šířka nástupiště musí odpovídati šířce cely a jeho světlá výška musí býti aspoň 2.5 m, ne však více než 3 m.
§ 288
(2) Podlahy cel nebo nástupišť nesmějí býti kluzké. Jsou-li z linolea, nesmějí se napouštěti.
(1) Každé nástupiště i každá cela musí míti po obou stranách kovová, případně dřevem obložená držadla, dlouhá nejméně 400 mm a nařízená šikmo k zadní hraně stropu cely.
§ 289
Přední část podlahy každé cely, jakož i podlaha každého nástupiště na straně pro jízdu nahoru, musí míti po celé šířce cely odklopné můstky aspoň 200 m hluboké, které se nesmějí nahoru otočiti o více než 90° a jejichž okraje nesmějí býti od sebe více vzdáleny než 20 mm.
§ 290
V každém poschodí musí býti zařízení k zastavení výtahu, kterého nelze dosáhnouti z cely. U něho musí býti nápis, jak se výtah zastavuje, nastane-li nebezpečí.
§ 291
§ 292
Řetězy musí býti dimensovány nejméně s osmeronásobnou bezpečností proti přetržení.
§ 293
(2) Vrchní řetězová kola musí býti tak vysoko, aby vystupující cely počaly měniti směr svého pohybu teprve tehdy, je-li podlaha cely v nejvyšším místě vstupního otvoru v nejvyšším poschodí, t. j. aspoň 2.5 m nad podlahou nástupiště v nejvyšším poschodí.
(1) Řetězy musí běhati ve vedeních, která zabraňují, aby přetržený řetěz nespadl na celu, a zároveň způsobují vzepření řetězů, která zabrání pádu cel. Horní a spodní konce vedení řetězu musí býti co možná nejblíže k řetězovým kolům. Pod spodními řetězovými koly musí býti zřízeny ochranné železné třmeny.
§ 294
Paternostery musí míti takové zařízení, které by zastavilo výtah při přetržení nebo prodloužení řetězu.
§ 295
Nástupiště a místa, v nichž se obrací směr pohybu kabiny, musí býti při činnosti výtahu dobře osvětlena denním nebo umělým světlem.
§ 296
Uvnitř šachty musí býti označeno poschodí, a to pro jízdu nahoru vždy pod podlahou příslušného nástupiště, a pro jízdu dolů vždy nad výstupním otvorem příslušného poschodí.
§ 297
V nebezpečí zastavte výtah stisknutím tlačítka!
Zneužití se trestá podle zákona!
Jméno výrobcovo a tovární číslo výtahu.
Zatížení cely: dvě osoby (jedna osoba).
(2) Mimo to musí býti na každém nástupišti tyto nápisy, každý na zvláštní tabulce:
Zneužití se trestá podle zákona!
Jméno výrobcovo a tovární číslo výtahu.
Zatížení cely: dvě osoby (jedna osoba).
(2) Mimo to musí býti na každém nástupišti tyto nápisy, každý na zvláštní tabulce:
zákaz kouřiti v celách,
poučení o bezpečném projíždění půdou a sklepem,
návod, jak zastaviti paternoster při nebezpečí,
zákaz dopravy zavazadel,
dovolený počet osob,
zákaz vystupovati z paternosteru, když se zastaví.
(1) Na každém nástupišti musí býti upevněny na dobře viditelném místě předpisy o užívání, které musí obsahovati mimo jiná poučení:
poučení o bezpečném projíždění půdou a sklepem,
návod, jak zastaviti paternoster při nebezpečí,
zákaz dopravy zavazadel,
dovolený počet osob,
zákaz vystupovati z paternosteru, když se zastaví.
(1) Na každém nástupišti musí býti upevněny na dobře viditelném místě předpisy o užívání, které musí obsahovati mimo jiná poučení:
§ 298
Nenahýbejte se ven! Nekuřte!
V celách nutno vyvěsiti tyto tabulky:
Zatížení cely: dvě osoby (jedna osoba).
Číslo cely.
Půdou a sklepem projedete bez nebezpečí.
V celách nutno vyvěsiti tyto tabulky:
Zatížení cely: dvě osoby (jedna osoba).
Číslo cely.
Půdou a sklepem projedete bez nebezpečí.
§ 299
Aby se zajistilo bezpečné mazání vodítek, musí býti ve strojovně zvláštní spouštěč k postupnému pojíždění výtahem.
§ 300
Po celý čas, kdy je výtah v klidu, musí býti veškerá nástupiště uzavřena tak, aby mezi uzávěrou a vnitřním okrajem nástupiště byla vůle aspoň 300 mm.
d) Jiné konstrukce výtahů pro dopravu osob.
§ 301
Užije-li se k dopravě osob jiných výtahů, než jaké jsou vpředu uvedeny, nutno při jejich provozu dbáti zvláštních předpisů, které nadřízený hospodářský orgán pro ně stanoví.
e) Užívání, obsluha, dozor, udržování a zkoušení výtahů pro dopravu osob.
§ 302
(5) Zůstane-li klec viseti nebo selže-li pohon, nařídí se řízení na „Stůj“. V takovém případě nebo vznikne-li nebezpečí, zazvoní se na poplach
(4) Výtah se smí spustiti teprve po náležitém uzavření dveří šachty, případně i dveří klece. Tyto dveře se nesmějí otevírati, dokud výtah nestojí.
(3) Klec budiž zatížena co možná rovnoměrně.
Tak zejména jest zakázáno obsluhovati výtah bez oprávnění, zatěžovati jej více než je dovoleno, a zneužívati vypínacích anebo pojistných zařízení nebo poškozovati je.
(2) Každá nesprávná nebo neoprávněná manipulace jest zakázána.
(2) Každá nesprávná nebo neoprávněná manipulace jest zakázána.
(1) Výtah smí býti uveden do pohybu jen zařízením k tomu určeným.
§ 303
Osoby, jímž jest svěřena obsluha, jsou povinny přezkoušeti aspoň dvakrát týdně:
a) samočinné závěry řízení, zdali se klec nerozjede při pootevřených šachetních dveřích,
c) brzdicí zařízení, zda správně působí.
b) řízení, a to zkušební jízdou do každého poschodí, zároveň se přezkoušejí i nouzová návěštní zařízení,
§ 304
Vedoucí závodu po slyšení zástupce závodní rady určí a v prohlídkové knize o výtahu jmenovitě uvede některého plně způsobilého dozorce (dozorce výtahu), který dozírá na celý provoz výtahu a pečuje, aby byly zachovány platné předpisy.
§ 305
Alespoň jednou za měsíc musí býti vyčištěna a namazána vodítka, vodicí části, prohlédnuta a namazána lana nebo kloubové řetězy, prohlédnuto upevnění lan, záchyty a jejich části, dveře a jejich uzávěry, vypínací zařízení a počitadlo jízd, namazány všechny pohybující se části, ložiska a pod. Pracovati v šachtě se smí jen tehdy, je-li hlavní vypinač vypjat a je-li při tom zabráněno, aby byl zapjat bez vědomí pracujících.
§ 306
Z počet viditelných lomů drátů lana na délce 1 m,
, kde značí
(2) Drátěná lana se vymění, je-li
i počet nosných drátů v průřezu lana.
d průměr lana v mm,
, kde značí
(2) Drátěná lana se vymění, je-li
i počet nosných drátů v průřezu lana.
d průměr lana v mm,
(1) Drátěná lana se před položením přezkoušejí stejně, jako jest předepsáno v § 32 „Nařízení o jízdě na laně“.
§ 307
(3) Bezpečnostní zařízení podle odst. 1 se zkoušejí tím, že se úmyslně, kde je to možno, způsobí stav, za něhož mají jednotlivá bezpečnostní zařízení působiti. Uzávěry jízdní šachty se zkoušejí jízdou v obou směrech.
(1) Alespoň jednou za čtvrt roku a kromě toho po každém novém zabudování a po obnovení důležitých částí zkouší odborník, vedoucím závodu k tomu jmenovitě ustanovený,
b) uzávěry jízdní šachty ve všech poschodích,
d) u výtahů s hnacím lanovým kotoučem dostatečnou vazbu třením při 1½násobném největším dovoleném zatížení, u výtahů s bubnem přetížení za jízdy s břemenem o 10% větším, než je největší dovolené zatížení,
e) přetížení výtahu za klidu 1½násobným největším dovoleným zatížením.
a) všechna předepsaná bezpečnostní zařízení, jako nouzové koncové vypinače, zařízení při uvolnění lan, dveřní doteky, nouzová poplašná zařízení a brzdy,
c) spolehlivost záchytů při největším dovoleném zatížení,
(2) Jednou za tři roky se provedou zkoušky podle předcházejícího odstavce za přítomnosti zástupce obvodního báňského úřadu, který současně provede prohlídku celého výtahu.
(4) Při zkoušce spolehlivosti záchytů se odpojí závěsy klece, nebo se alespoň do té míry uvolní, aby při sjíždění klece mohly záchyty působiti. U výtahů s hnacím lanovým kotoučem a s pružným zavěšením klece i vyvažovacího závaží se vykoná zkouška záchytů při uvolnění všech lan při jízdě dolů.
§ 308
Výsledky zkoušek a prohlídek podle §§ 305 a 307 se zapíší do prohlídkové knihy o výtahu, uložené v závodní kanceláři.
f) Přechodná ustanovení.
§ 309
(1) Výtahů pro dopravu osob, postavených před účinností tohoto nařízení smí se používati dále až do jejich normálního opotřebení nebo do zamýšlené přestavby, pokud byly již schváleny. Tyto výtahy se musí upraviti podle §§ 250 až 301 v těchto případech:
a) mají-li závady, jež ohrožují zdraví, nebo jsou nebezpečny životu,
b) při rozšiřování a částečných přestavbách ale jen potud, pokud lze vyhověti novým předpisům bez značných změn na ostatních částech zařízení.
(2) Ustanovení §§ 302 až 308 platí i pro výtahy pro dopravu osob schválené před účinností tohoto nařízení.
(3) Ustanovení §§ 250 až 301 platí, pokud se týče zařízení schválených před účinností tohoto nařízení, jenom pro ty části, které byly za účinnosti tohoto nařízení obnoveny nebo vyměněny.
§ 310
Pokud se nestanoví v těchto předpisech nic jiného, povoluje výjimky z těchto předpisů obvodní báňský úřad.
§ 311
(1) Dozorčím orgánům budiž vydáno po jednom výtisku této vyhlášky.
(2) Pro dělnictvo budiž podle této vyhlášky vypracováno služební poučení, které musí býti prokazatelně vydáno každému na závodě pracujícímu dělníku. Toto poučení schvaluje ústřední báňský úřad.
§ 312
§ 313
Těmito předpisy zrušují se výnosy
a) ústředního báňského úřadu v Praze: nařízení o dopravě lokomotivami poháněnými spalovacími motory v místech s třaskavými plyny a v důlních dílech se zvláštním větráním z 23. července 1942, č. j. 5305,
b) ústředního báňského úřadu v Brně:
1. ze všeobecného hornopolicejního nařízení z 5. dubna 1897, č. j. 759 — §§ 8, 16, 17, 25 až 73, 142, 143, odst. 2 a 3, 144, 145, odst. 1, 146, odst. 2 a 158,
3. nařízení o dopravě lokomotivami poháněnými spalovacími motory v místech s třaskavými plyny a v důlních dílech se zvláštním větráním z 20. července 1942, č. j. 4223,
2. nařízení o užívání pojízdných výbuchových motorů k těžbě v dolech z 10. dubna 1934, č. j. 2029,
c) obvodního báňského úřadu v Praze:
3. výnos z 9. května 1925, č. j. 2916,
2. výnos z 24. července 1914, č. j. 3011 s oběma dodatky,
1. z výnosu z 30. července 1909, č. j. 3110, §§ 10 až 28, 82 a 83,
6. výnos z 10. ledna 1939, č. j. 3490,
5. výnos z 11. listopadu 1932, č. j. 5430,
4. výnos z 8. dubna 1929, č. j. 2433.
d) obvodního báňského úřadu v Plzni:
1. výnos z 8. srpna 1914, č. j. 1923 s oběma dodatky,
5. výnos z 31. ledna 1935, č. j. 367 I-32,
4. výnos z 8. února 1933, č. j. 815,
3. výnos z 21. listopadu 1932, č. j. 5884,
2. výnos z 8. května 1916, č. j. 1260,
6. výnos z 3. ledna 1939, č. j. 63,
e) bývalého obvodního báňského úřadu ve Stříbře:
2. výnos z 6. června 1916, č. j. 2681,
1. výnos z 23. února 1915, č. j. 789 s oběma dodatky,
f) obvodního báňského úřadu ve Slaném:
1. výnos z 23. listopadu 1908, č. j. 8658,
3. výnos z 21. srpna 1910, č. j. 3243,
4. výnos z 3. ledna 1914, č. j. 4184 s oběma dodatky,
5. výnos z 10. března 1916, č. j. 805,
6. výnos ze 7. května 1918, č. j. 1876,
7. výnos z 3. prosince 1921, č. j. 4893,
8. výnos z 9. května 1925, č. j. 1743,
9. výnos z 12. září 1928, č. j. 3529,
27. výnos z 28. srpna 1939, č. j. 6635,
25. výnos z 2. listopadu 1938, č. j. 6043,
24. výnos z 1. října 1937, č. j. 4108,
23. výnos z 3. června 1937, č. j. 2758,
22. výnos z 30. března 1937, č. j. 1645,
21. výnos z 26. října 1936, č. j. 4228,
20. výnos z 24. září 1936, č. j. 3755-II,
2. výnos z 13. května 1909, č. j. 2318,
19. výnos z 22. srpna 1935, č. j. 2603,
18. výnos z 21. srpna 1935, č. j. 2561-II,
17. výnos z 20. června 1935, č. j. 2015,
16. výnos z 16. července 1934, č. j. 2275,
15. výnos z 9. října 1933, č. j. 5618,
14. výnos ze 17. listopadu 1932, č. j. 5313,
13. výnos z 5. října 1931, č. j. 3581,
12. výnos z 8. dubna 1929, č. j. 1599-III,
11. výnos ze 4. dubna 1929, č. j. 1546,
10. výnos z 21. prosince 1928, č. j. 4670,
26. výnos z 5. srpna 1939, č. j. 6161,
28. výnos z 9. listopadu 1939, č. j. 8395,
g) obvodního báňského úřadu v Kutné Hoře:
14. výnos z 27. prosince 1945, č. j. 3643,
9. výnos z 16. listopadu 1932, č. j. 3794,
8. výnos z 9. června 1932, č. j. 1776,
7. výnos z 23. června 1930, č. j. 2541,
6. výnos z 19. listopadu 1928, č. j. 3817,
5. výnos z 31. ledna 1928, č. j. 353,
4. výnos z 10. dubna 1927, č. j. 1063,
3. výnos z 2. února 1927, č. j. 391,
2. výnos ze 16. ledna 1914, č. j. 187 s oběma dodatky,
13. výnos z 18. října 1937, č. j. 3574,
12. výnos z 22. srpna 1937, č. j. 2778,
11. výnos z 23. března 1937, č. j. 1131,
10. výnos z 2. března 1936, č. j. 1521,
1. výnos ze 14. prosince 1912, č. j. 5065,
h) obvodního báňského úřadu v Českých Budějovicích:
4. výnos z 23. července 1929, č. j. 795,
3. výnos z 5. května 1914, č. j. 2289 s oběma dodatky,
1. výnos ze 7. května 1908, č. j. 2748,
2. výnos z 28. listopadu 1908, č. j. 4354,
i) obvodního báňského úřadu v Mostě:
10. výnos z 12. února 1920, č. j. 1391,
9. výnos ze 4. dubna 1918, č. j. 10146 ai 1916,
3. výnos z 24. září 1908, č. j. 11083,
4. výnos z 12. listopadu 1910, č. j. 11177,
1. výnos z 25. září 1896, č. j. 6714,
6. výnos z 26. května 1913, č. j. 5538 s oběma dodatky,
7. výnos z 12. prosince 1913, č. j. 11668,
15. výnos ze 7. srpna 1934, č. j. 10851,
2. výnos z 27. července 1897, č. j. 5018,
5. výnos z 6. července 1911, č. j. 6296,
14. výnos z 29. prosince 1931, č. j. 12624,
13. výnos ze 14. ledna 1933, č. j. 641,
12. výnos z 24. května 1928, č. j. 5807,
8. výnos z 22. května 1915, č. j. 6364,
11. výnos z 3. listopadu 1927, č. j. 14018,
j) obvodního báňského úřadu v Karlových Varech:
2. výnos z 12. listopadu 1932, č. j. 9101,
1. výnos z 9. února 1927, č. j. 2032,
k) bývalého obvodního báňského úřadu ve Falknově:
5. výnos z 5. srpna 1911, č. j. 3236,
1. výnos z 26. října 1901, č. j. 2545,
2. výnos z 26. září 1908, č. j. 4397,
3. výnos z 1. února 1909, č. j. 881,
4. výnos ze 4. června 1909, č. j. 2708,
6. výnos z 26. srpna 1913, č. j. 3440 s oběma dodatky,
7. výnos z 2. června 1916, č. j. 2703,
l) bývalého obvodního báňského úřadu v Lokti:
3. výnos 2. července 1911, č. j. 2574,
4. výnos z 31. května 1913, č. j. 2564 s oběma dodatky,
5. výnos z 18. června 1916, č. j. 2382,
2. výnos z 5. prosince 1910, č. j. 4394,
1. výnos z 20. července 1904, č. j. 2483,
m) obvodního báňského úřadu v Chomutově:
7. výnos ze 14. listopadu 1932, č. j. 5750,
8. výnos ze 17. října 1933, č. j. 4568,
9. výnos z 19. června 1946, č. j. 2440,
1. výnos z 10. července 1911, č. j. 2057,
2. výnos z 11. prosince 1911, č. j. 3314,
3. výnos z 10. května 1913, č. j. 1610 s oběma dodatky,
4. výnos z 2. srpna 1913, č. j. 3767,
5. výnos ze 4. května 1916, č. j. 1915,
6. výnos ze 30. května 1931, č. j. 5670 ai 1930,
n) obvodního báňského úřadu v Teplicích-Šanově:
3. výnos z 3. května 1916, č. j. 4320,
6. výnos z 10. prosince 1919, č. j. 11.323,
4. výnos ze 16. února 1916, č. j. 1636,
2. výnos z 9. května 1913, č. j. 2660 s oběma dodatky,
1. výnos z 15. srpna 1911, č. j. 4162,
7. výnos z 15. února 1938, č. j. 836,
5. výnos ze 16. dubna 1919, č. j. 3355,
o) obvodního báňského úřadu v Brně:
5. výnos ze 17. listopadu 1944, č. j. 8168,
4. výnos z 6. prosince 1943, č. j. 7013,
3. výnos z 30. května 1939, č. j. 9408,
2. výnos z 9. srpna 1937, č. j. 4155,
1. výnos z 25. května 1937, č. j. 2405,
p) obvodního báňského úřadu v Ostravě:
1. výnos z 25. srpna 1893, č. j. 2898,
52. výnos z 28. dubna 1939, č. j. 1206,
63. výnos ze 17. srpna 1946, č. j. 5302,
64. výnos z 30. října 1946, č. j. 7474.
7. výnos z 20. února 1904, č. j. 2066,
8. výnos z 19. prosince 1904, č. j. 12.695,
15. výnos z 24. listopadu 1908, č. j. 19.409,
16. výnos z 30. dubna 1909, č. j. 5690,
17. výnos z 9. listopadu 1909, č. j. 14.974,
9. výnos z 6. listopadu 1905, č. j. 10.762,
18. výnos z 30. listopadu 1909, č. j. 15.749,
19. výnos ze 17. února 1910, č. j. 2696,
2. výnos z 20. července 1895, č. j. 404,
20. výnos z 29. září 1910, č. j. 13.160,
21. výnos z 8. února 1913, č. j. 1678,
22. výnos z 11. dubna 1913, č. j. 3563,
23. výnos z 20. listopadu 1915, č. j. 19.607,
24. výnos z 25. května 1916, č. j. 9360,
25. z výnosu z 21. dubna 1917, č. j. 6745, hlava III,
26. výnos z 8. března 1918, č. j. 3177,
27. výnos z 1. srpna 1918, č. j. 8855,
28. výnos z 29. ledna 1919, č. j. 400,
29. výnos ze 14. října 1919, č. j. 9635,
3. výnos z 3. dubna 1896, č. j. 1295,
30. výnos z 14. července 1920, č. j. 7129,
31. výnos z 20. února 1922, č. j. 14.887 ai 1921,
32. výnos z 12. června 1923, č. j. 6981,
33. výnos z 2. března 1926, č. j. 1022,
34. výnos z 18. května 1927, č. j. 7156,
35. výnos z 14. září 1927, č. j. 13.158,
36. výnos z 28. listopadu 1927, č. j. 16.608,
37. výnos z 18. ledna 1928, č. j. 740,
38. výnos z 17. března 1928, č. j. 2922,
39. výnos z 22. května 1928, č. j. 6207,
4. výnos z 31. prosince 1896, č. j. 4887,
40. výnos z 16. srpna 1928, č. j. 10.821,
41. výnos z 31. října 1928, č. j. 13.855,
42. výnos z 14. května 1929, č. j. 6354,
11. výnos z 11. listopadu 1907, č. j. 11.933,
10. výnos z 9. října 1907, č. j. 11.057,
58. výnos z 12. května 1943, č. j. 99,
57. výnos ze 17. března 1943, č. j. 57,
56. výnos z 8. června 1942, č. j. 1246,
55. výnos ze 6. června 1939, č. j. 5567,
54. výnos z 6. června 1939, č. j. 5465,
53. výnos z 16. května 1939, č. j. 4494,
43. výnos z 11. řijna 1929, č. j. 14.567,
44. výnos z 3 srpna 1931, č. j. 10.939,
45. výnos ze 7. listopadu 1931, č. j. 15.877,
46. výnos z 23. května 1932, č. j. 5574,
47. výnos z 18. ledna 1937, č. j. 171,
48. výnos z 25. března 1937, č. j. 4226,
49. výnos z 8. září 1937, č. j. 6385,
5. výnos z 9. března 1901, č. j. 1043,
50. výnos z 14. dubna 1938, č. j. 4903,
51. výnos z 7. května 1938, č. j. 6816,
59. výnos z 5. února 1944, č. j. 31,
6. výnos z 1. dubna 1903, č. j. 3210,
60. výnos z 28. června 1944, č. j. 2839,
61. výnos z 23. prosince 1944, č. j. 276,
62. výnos z 6. března 1946, č. j. 1187,
14. výnos z 13. září 1908, č. j. 15.979,
13. výnos z 13. července 1908, č. j. 13.683,
12. výnos z 30. dubna 1908, č. j. 10.318,
§ 314
Tato vyhláška nabývá účinnosti šest měsíců ode dne vyhlášení.